NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1587, 8. března. - Opis souč. v ruk. arch. česk. místod.: Majestalien 1576 - 1594, fol. 198.

My Rudolf Druhý etc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jest urozený Ladislav starší z Lobkovic na Zbiroze etc., rada a president náš, věrný milý, před několika lety na milostivú žádost naši císařskú úřad presidentský komory naší české k sobě přijal, a týž úřad k našemu dobrému, užitečnému a prospěšnému řídil a spravoval, však jsouce od něho nejednou s ponížeností snažně prošení, poněvadž pro takové veliké práce k statkuom svým, kteréž v království našem Uherském jmá, dohlídati nemuože, skrz což by k nemalým škodám přicházel, abychom ho z takového ouřadu presidentského, kderýž jest až posavad sobě od nás svěřený a poručený jměl, milostivě propustili: i ačkoli bychom nemálo toho žádostivi a vděčni býti ráčili, aby jmenovaný Ladislav starší z Lobkovic dále v té práci zuostati a trvati mohl, však znajíc prosbu jeho z výš oznámených příčin slušnú býti, (v čemž sou se k nám i vysoce urozený Vilím z Rožmberka na Českém Krumlově, správce a vladař domu Rožumberského, rytíř slavného tovaryšstva zlatého ruona [sic], tejná rada naše a nejvyšší purkrabě Pražský, a urozený Jiří z Lobkovic na Libochovicich a Mělníce, rada, komorník náš a nejvyšší hofmistr království Českého, věrný milý, snažně přimlouvali), ráčili sme se netoliko k žádosti jeho Ladislava staršího z Lobkovic, tak i k oznámené za něho k nám učiněné snažné přímluvě, milostivě nakloniti a jeho z takového ouřadu presidentského propustiti. Ale aby také týchž svých dávních, mnohých, stálých, platných, užitečných, pracných a věrných služeb, kteréž jest, slavných pamětí, císaři Ferdinandovi, jsouc při JMti komorníkem, a císaři Maximilianovi, toho jména Druhému, panu dědu a panu otci našim nejmilejším, i nám, jezdíc do cizích zemi a krajin v znamenitých komisích a poselstvích i jinak, k zvláštnímu dotčených předkuov našich i našemu milostivému oblíbení vždycky rád činil a činiti nepřestává; nějaké nahražení jmíti mohl, ráčili sme mu, dědicuom a budoucím jeho z zvláštní milosti a náchylnosti naši, kterou k němu jmíti ráčíme, s dobrým rozmyslem, jistý vědomím a s radou věrných našich milých, moci královskú v Čechách osm tisíc tolaruov neb kop míšenských, jako dobře zasloužilou milost, ze všech a všelijakých práv nám, jakožto králi Českýmu, náležitých, buďto nápadních, odoumrtních, aneb pokut, kderéž by se v tomto království a zemích k němu náležejících přitrefily, a on Ladislav starší z Lobkovic, jeho dědicové neb budoucí, o nich nejprvé oznámili, ježto by spravedlivě a pořádně na nás a k rukám našim přišly a žádnému ještě od nás povoleny a dány nebyly, povoliti, a tímto listem povolujem a dáváme. Však zatím než by těch 8000 tolaruov, nebo kop míš., zouplna dostali a dosáhli, chceme tomu, aby jim od datum listu tohoto každého roku ze sta pět tolarův nebo kop míš. pro rata se ouročilo, jakž sme pak rentmistru našemu v království toto, slovutnému Jiříkovi Berbisdorfovi z Berbisdorfu, věrnému našemu milému, nynějšímu i budoucím rentmistruom a správcím téhož ouřadu, aby jim takový ourok časně vydávali a spravovali, obzvláštním listem naším otevřeným poručiti ráčili. A když by dotčený Ladislav starší z Lobkovic, neb jeho dědicové a budoucí, těch vosm tisíc tolaruov, neb kop míšenských, z oznámených práv na nás přišlých, nebo nám přisouzených, zouplna přijal neb přijali, (jakož se pak to, co každého času a odkud přijmou, na tomto listu poznamenávati bude), tehdy mají nám tento list náš zase, neb na místě našem radám našim komory české, navrátiti. A kdož by tento list jměl neb jmíti bude s často psaného Ladislava staršího z Lobkovic, jeho dědicuov a budoucích neb jednoho z nich, dobrou vuolí a svobodnou, chceme, aby tomu každému náležela táž moc i též plné právo k věcem výš oznámeným, jako jim samým. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou menší k listu tomuto rozkázali sme přitisknouti. Dán na hradě naše Pražském v neděli Laetare léta etc. osmdesátého sedmého etc.