1587. 16. března. - Rukopis souč. archivu m. Prahy č. 410.

Jakož jest od VCMti opět nám připsání a milostivé poručení učiněno, poněvadž s námi v puchalterii komory VCMti české strany dluhuov, kderéž sobě od VCMti na dědičném groši posudního VCMti ujištěné máme, až do dne památného obětování blahoslavené panny Marie jminulého etc. 86° léta pořádný oučet vykonán, abychom to nařídili a opatřili, aby takovej dědičnej groš od nadepsaného času a dne předešlým spuosobem vejběrčímu VCMti posudního odvozován byl, že se nám žádnejch omyluov a nebezpečenství obávati potřebí není, jakž milostivé poručení VCMti v sobě to šíř obsahuje a zavírá. I nejmilostivější císaři! VCMti poníženě a poddaně oznamujeme, že podle našich nejvyšších možností ve vší naší poddané poslušnosti vždycky hotovi sme poníženě a pokorně milostivou vuoli VCMti naplniti a milostivejch poručení ušetřiti. V této pak věci, kdež VCMt poroučeti nám milostivě ráčíte, abychom to nařídili a opatřili, aby takovej dědičnej groš posudního VCMti u nás v N. m. P. předešlejm spuosobem vejběrčímu VCMti posudního odvozován byl, že suma naše, kderouž od VCMti na témž groši dědičném posudního u nás v N. m. P. milostivě ujištěnou máme, dle minulého sněmovního snešení z sbírek na zaplacení dluohuov VCMti svolených nám dodána bejti má: to VCMti k milostivému uvážení poníženě a poddaně podáváme, kderak předkové naši, též také i my, usilujíce ustavičně ve vší poníženosti, jakožto věrní VCMti poddaní, k milostivému VCMti oblíbení vždy více a více milosti při VCMti zasluhovati, na onen čas z poddané upřímnosti a hotovosti ku potřebám VCMti takovejch sum, na kderéž od VCMti nám a chudé obci naší milostivé jistoty jsou učiněny, nemajíce svejch vlastních peněz, ani takového dostatku, jakž bychom sobě toho vinšovali, abychom mohli VCMti poníženě a poddaně ku potřebám VCMti hotovi bejti, u jinejch pánuov a přátel našich sme se vzdlužili, a souce od předkuov našich prvé v mnohých dluzích zuostaveni, věřiteluom našim z takovejch sum, v kderéž sme se u nich vzdlužili, ouroky od chudé obce naší platíme, a z těchto pozuostávajících VCMti nedoplacenejch sum za tři kvartály ourokové sou nám zadržáni, a toho času co jest od obětování blahoslavené panny Marie léta jminulého 86. až do sv. Valentina léta tohoto 87. téhož groše dědičného u nás v N. m. P. VCMti se jest sešlo, když od jednoho věřitele na nás nastoupen a zaplacení jeho dluohu od nás požádáno, nevědouce, kde jinde toho ten čas opatřiti, přijavše toho kvartálu tu sumu, ji sme hned od sebe odvedli. A poněvadž pak, nejmilostivější císaři, od několika let naše sumy VCMti etc. jistotami beze všech rukojmí napřed oznámeném groši dědičném u nás v N. m. P. milostivě sou nám ujištěny a zaplacení tejchž sum jest nám ukázáno, to předkové naši, též i my také za jistou věc sme poníženě a poddaně přijali, ačkoli předešlého léta 86. sněmu jminulého od stavuov království tohoto Českého poníženě poddaně jisté sbírky na splacení dluohu VCMti sou svoleny, ale že ještě tomu se rozuměti nemuože, co a jak mnoho ty sbírky vynesou, a ty předkem že na vyplacení a vyvazení důchoduov na panstvích VCMti v království tomto zastavených a potom na úroky a splacení sum hlavních, i také pro vyvazení rukojmí VCMti za dluohy obyvateluom v království tomto povinné takové zbírky na to a nejinam obráceny býti mají, a my nejsouce tak možní a dostateční pro velikou zašlost chudé obce naší a že mnozí přednější jsou, nemohli bychom snad tudy za dosti dlouhé časy a léta k zaplacení našemu přijíti, nebo souce již nejednou od VCMti p. rad zřízené komory napomenuti, co jest koli této zbírky podle sněmovního snešení léta předešlého etc. 86. od stavů království tohoto učiněného na splacení dluhův VCMti u nás v N. m. P. vybráno, to již za termín sv. Jiří jminulého jest od nás nejvyšším pánům berníkům odvedeno a na to i kvitancí nám dána. Protož za to VCMti poníženě a poddaně, jakž nejvejš prošeno býti muože, žádáme, že milostivě pohledíce na velikou zašlost chudé obce naší a že předkové naši v mnohejch duoležitejch potřebách předkem JMCské císaře Ferdinanda, pana děda, a JMCské císaře Maximiliana, pana otce VCMti, nejmilejších, též také i VCMti v nemalé dluohy sou vešli, kderéž nám vypravovati [sic] pozuostaveno jest, a kdybychom od věřiteluov našich napomenuti byli a ti nám shověni žádného dáti nechtěli, kterak bychom je spokojiti mohli, toho při sobě nenacházíme, že VCMt vedle učiněnejch jistot nás při tom dědičném groši milostivě zuostaviti a naši tuto poníženou a pokornou omluvu milostivě přijíti a naším milostivým císařem, králem a pánem milostivě zuostávati přestávati neráčíte. A my se toho VCMti podle našich nejvyšších možnosti, jakožto VCMti věrní poddaní, ve vší poddané poslušnosti poníženě a poddaně ustavičně odsluhovati snažiti se budeme. S tím se VCMti poníženě a poddaně v milostivou ochranu poručené činíce za milostivou a laskavou odpověď poníženě a pokorně prosíme. Datum ff. II. post dom. Judica 87.