Sine dato. [1587 v červnu.] - Opis souč. v arch. míst. král. Českého. L 34. 1580-89.

Jakož jsou stavové markrabství Moravského na JMt Římského císaře, Uherského a Českého krále, pna našeho nejmilostivějšího, skrze vyslané své, totiž urozené N. N., statečného N. a slovutné N. N., kderéž jsou na hrad Pražský k neděli Laetare [8. března] již pominulé za příčinou deffensí, neboližto veřejné hotovosti, s plnou mocí vypravili, poníženou a poddanou žádost svou vznésti dali, aby JMCská pro předkův jejich tudíž také jich samých věrné ustavičné a platné služby, kderéž jsou císaři Ferdinandovi a císaři Maximilianovi, slavných a svatých paměti, i JMCské z upřímné a poddané náchylnosti svolováním znamenitých pomocí i jinak každého času podle vší možnosti rádi činívali a činiti nepřestávají, na jisté artikule JMCské v spisu podané k týmž stavům milostivě a otcovsky se ukázati a k poddané žádosti jich povoliti ráčili: kdež majíc JMCská takovou věc s nejvyššími ouředníky zemskými království Českého a raddami svými v svém pilném a bedlivém uvážení dotčeným stavům markrabství Moravského, věrným poddaným svým milým, na všecky ty artikule podle milostivého zakázání svýho nížepsanou odpověď milostivě dávati ráčí.

Předně, jakož toho při JMCské snažně a poddaně hledají a žádají, aby při starobylém spůsobu osob do soudu zemského dosazování mohli býti zůstaveni, spravedlivost svou listem krále Vladislava a někderými jinými duovody tvrdí, jakž týž artikul v dotčeným spisu od vyslaných jich stavův JMCské podaným v obšírnějších slovích obsažen a dostaven jest: i ráčil jest JMCská sobě ku paměti milostivě přivésti, že o to předešle také ještě za kralování císaře Ferdinanda, císaře Maximiliana, slavných paměti, tudíž také při JMCské od stavův markrabství Moravského v poníženosti nejednou hledáno bylo, ale poněvadž v zřízení jich zemským a v listu krále Vladislava a krále Jiřího zřetedlně to dostaveno jest, jakby místa prázdná v soudu zemském měla zase dosazena bejti, totižto s vuoli a vědomím krále Českého a markrabě Moravského, a tu se JMCské, jakožto krále Českého, jednoho předního regalí, dotejče, od čehož JMCská slušně upustiti moci neráčí, zvláště že v království Českým, jakožto při hlavě, soudcové zemští od JMCské obráni a do soudu zemského dosazováni bejvají. A protož JCMt toho všeho při starobylým spůsobu zanechávati a často psaným stavům markrabství Moravského tuto odpověď dávati ráčí: když by tak někdeří soudcové zemští prostředkem smrti z tohoto světa sešli (jakž pak na ten čas nemálo jich zemřelo), aby nejvyšší ouředníci a soudcové zemští osoby hodné, kderými by se místa prázdná zase osaditi mohla, JMCské každého času poddaně odeslali, a JMCská, nahlídnouc do toho poznamenání, tak se k nim milostivě a otcovsky ukázati ráčí, že sobě slušně co ztěžovati jmíti nebudou, nébrž dobře s tím spokojeni budou.

Co se toho druhého artikule z strany nápadův, kderéž v markrabství Moravském JMCská, jakožto král Český a markrabě Moravský, po šestým koleně, kdo by tak bez pořízení a krevních přátelův z světa sešel, jmíti ráčí, dotejče: ačkoliv tento artikul jeden z předních jest, a na kderýmž JMCské nemálo záleží, tak že by JMCská od této své královské spravedlivosti slušně ustoupiti a upustiti míti neráčil, avšak neohlídajíce se na to, nýbrž patříce na jich stavův markrabství Moravského věrné a upřímné služby, kderéž jsou na sněmích obecných činěním znamenitých a velikých pomocí i sice v jiných příčinách JMCské po ta všecka léta JMCské kralování a panování poddaně z lásky, ochotně a platně činívali, a nyní k JMCské milostivé žádosti na splácení a svedení toho těžkého a nesnesitedlného břemena ztížných dluhův tolikéž že jsou znamenitou a podstatnou pomoc, jakožto věrní poddaní, JMCské do jistých let svolili a vyplniti připověděli, a protož JMCská od takového svého práva a spravedlivosti z milosti své císařské a jakožto král Český a markrabě Moravský upouštěti a stavy vyšší často psaného markrabství Moravského s vyššími stavy království Českého v tomto artikuli srovnávati a milostivě tomu chtíti ráčí, aby na věčny časy při této svobodě a milosti, tak jako království České, zuostaveni byli.

A jakož jsou také již jmenovaní stavové markrabství Moravského dáleji JMCskou za to poddaně žádali, aby o knížetství Opavské s knížaty a stavy knížetství Slezských spravedlivou vejpoěď a místný konec jmiti mohli, též taky aby ten počet lidu jízdného a pěšího z téhož knížetství Opavského, kderý k této nynější defensí na jich podání uložen jest, k počtu jich stavův markrabství Moravského, a pakli by to bejti nemohlo, ale ku počtu lidu království Českého do té pře skonání připojen byl: na takovou poníženou žádost jmenovaných stavův markrabství Moravského JMCská ráčil by se milostivě rád chtíti ukázati, a je s knížaty a stavy knížetství Slezských o též knížetství Opavské spravedlivě rozeznati, ale poněvadž se to pro někderé znamenitý a vysoce duoležitý a pilný potřeby, kderýmiž JMCská zaneprázdněn býti ráčí, a na kderýchž všemu křesťanstvu obzvláštně mnoho záleží, tak brzy státi a vykonati nemůže, JMCská sobě toho do jiného příležitějšího času odkládati, a co se toho počtu lidu jízdného a pěšího z knížetství Opavského, kam by měl obrácen býti, dotejče, tak to milostivě opatřiti ráčí, aby v čas nastalé potřeby JMCskou, jakožto králem Českým, a žádným jiným, až do spravedlivého rozeznání té věci se spravovali a řídili.

Z strany pak frystuňkův na hory a kovy, o kderéž při JMCské, aby jim je milostivě dáti ráčil, stavové markrabství Moravského se vší poníženosti hledají: JMCská toho milostivě povážíce, že by se vlasti jich, kdyby tak s pomoci pána Boha všemohoucího hory a kovy vyjeviti a pavovány býti měly, veliký užitek tudy spůsobiti mohl, což by jim JMCská, jakožto věrným poddaným svým milým, milostivě a otcovsky příti ráčili, a protož aby stavové dotčeného markrabství Moravského JMCské milostivý úmysl a náchylnost tak dobře k sobě samým, jako k horám, v skutku poznati mohli, k tomu povolovati a jim stavům, na číchžkoli gruntech hory, buď že již v díle jsou aneb potomně povstanou, frystuňky, aby je do dvadceti a pěti let pořád zběhlých vším tím spuosobem, jako stavové království Českého, bez všelijakých překážek užívali a užívati mohli, z štědroty své císařské, jakožto král Český a markrabě Moravský, milostivě dávati a propůjčovati, a jak tento artikul, tak i ten druhý z strany nápadův majestátem svým císařským, jakožto král Český a markrabě Moravský, pro stálost milostivě potvrditi ráčí.

Co se pak posledního artikule a žádosti stavův markrabství Moravského, aby další pomoc na dostavení zámku a pevnosti Ujvaru od stavův království Českého, též také jiných zemi k němu příslušejících svolena byla, dotejče: i poněvadž se tohoto času o to žádné jednání držeti nemůže, JMCská toho artikule do budoucího sněmu, kderýž se v království Českým držeti bude, odkládati, a potomně s stavy království Českého a jinými zeměmi milostivě jednati dáti a k tomu se přičiniti ráčí, aby taková žádost stavův markrabství Moravského oslyšána nebyla, nýbrž jistá pomoc na dostavení téhož zámku, na kderým markrabství Moravskému mnoho záleží, svolena byla.