135. Stanislav Pavlovský, biskup Olomoucký, oznamuje nejvyššímu kanclíři království Českého Adamovi z Hradce, že vedle nařízení císařského do Polska k nově zvolenému králi Maxmilianovi, aby přítomen byl až přibude poselství od stavů Litevských, ještě nepojede, poněvadž o příjezdu téhož poselství ku králi Maxmilianovi ještě nic jistého se neví.

V OLOMOUCI. 1588, 17. ledna. - Orig, v arch. Jindř. Hrad.

Pozdravení naše přátelské VMti vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš zvláště milý. Jakož ten dobrý starobylý obyčej mezi věrnými křesťany a dobrými sebe milujícími přátely jest a zuostává, že při začátku nového léta jeden druhému všeho dobrého vinšuje, my tolikéž, toho chvalitebného zvyku a obyčeje následujíc, nemohli sme pominouti, než VMti, našemu zvláště milému pánu a příteli, na tento již nastalý rok i na jiná budoucí mnohá léta od všemohoucího pána Boha dobrého dokonalého zdraví a ve všem šťastného prospěšenství vinšujeme a věrně na jeho božské milosti žádáme. Při tom nepochybujeme, že prvé o tom vědomost jmíti ráčíte, kterak nám od JMCské dvoje milostivé psaní učiněno jest, abychom se opět do Polsky k JMti králi Maximilianovi vypravili a když by poselství od pánů stavů Litevských k JMKské tam přijelo, toho přítomni byli. A ačkolivěk sme se hned na první JMCské psaní, slušné toho příčiny předkládajíc, omlúvali a abychom od JMti z tej jízdy propuštěni byli poníženě prosili, však nám postačiti tehdáž ta omluva nemohla, než druhým psaním, abychom předce jeli od JMti milostivě poručeno bylo: vedle kteréhož jsme se tak zachovati a jako včera odsud a túž cestu (ač ne bez velké nepříležitosti a obtížení našeho) se vydati a vypraviti chtěli, ale že nám ad pana Fridricha z Žerotína, který před včerejším večer sem přijel, psaní od JMKské z Křepic učiněné a hned též noci po příjezdu jeho sem pánu dodané, ukázáno jest, v němž JMKská, mezi jinými věcmi jen píšíc, toho dokládati ráčí, nejsouce ještě nic jistého o příjezdu legaci Litevské, anobrž pochybujíc o tom, jestli přijede nebo ne, aby na ten čas z strany vypravení našeho, též i pana biskupa Vratislavského, jak dotčeno do Polsky, při JMCské nesolicitoval, stolka to spuosobiti hleděl, nastala-li by toho potřeba, abychom na hotově byli a se vypraviti mohli; čemuž vyrozumějíc, nevidělo se nám za potřebné bejti nyní se vypravovati a i potom, pán Buoh ví, jestli toho potřebí bude, neb obávati se, aby kanclíř svou praktikou a mnohým zaslibováním a připovídáním i pánů Litevských na svou stranu nepřevedl. A tak, poněvadž ty věci dosti dalece zašly, nyní ne tak mnoho (jak se u jiných snáší) prostředkuov k vyhledávání a předkládání jakého srovnání (ku kterémuž druhá strana, vyvedouce věci své tak daleko, jak se obávati jest, těžce přistoupí), jako raději mělo-li by o to dokonce statečně za vzato býti [...] možnosti a podstatnej pomoci lidu potřebí jest, ale coby k tomu nejpotřebnějšího a nejhodnějšího bylo, VMt jako pán rozumný lípeji znáti a věděti račte. Všemohoucí pán rač nám všechněm za času dnuov našich pokoj dáti a těm věcem šťastného a vinšovného konce vzetí popříti. Zde. na ten čas novin jiných není, než že JMKská zámek a město Věluň vzíti a tam, jak spraveni jsme, v outerý minulý se i s lidem svým odebrati a odtáhnouti ráčil, čehož jsme VMti tajiti nechtěli, vinšujíc se VMti na všem dobře a šťastně jmíti. Dán na předhradí Olomúckém 17. Januarii léta etc. 88.

Stanislav Pavlovský z boží milosti biskup Olomúcký, kníže, královské kaply české hrabě a JMCské rada. VMti volný a upřímný přítel

 

Stanislav.






Přihlásit/registrovat se do ISP