136. Jan Ornius z Paumberka, perkmistr hor viničných a výběrčí všech tří měst Pražských předkládají komoře české nedostatky, kteréž při nařízené sněmem sbírce na splacení dluhův královských byli shledali.
1588, 20. ledna. - Koncept v arch. česk. místodrž. S. 15 sub 13.
VMti urození a stateční rytíři, páni raddy JMCské komory v království Českém zřízené, páni nám laskavě přízniví. Jakož jste ke mně perkmejstru psaní v sobotu nyní pominulou, to jest 16. Januarii, a v něm přípis psaní JMCské vejběrčím všech tří měst Pražských strany sbírky zemské a jiných nedostatkuov, jehož datum v outerý u vigilii sv. Tří králuov léta tohoto etc. osmdesátého osmého, odeslati ráčili, kderéžto vejběrčí hned sem k pondělímu po dodání mně toho psaní obeslati dal a takové VMti poručení jim v známost uvedl. [In margine: "Toto se všecko až do artikulů vypustí."] Jakož pak tíž vejběrčí, jak předešlé JCMti milostivé poručení tak i tohoto VMtí psaní se mnou ušetřujíce je bedlivě a s pilností uvažujíce a nechtíce mimo jminulý sněm stavuov snešení jinak toho, než jak samo v sobě podlé textu vyzní, vykládati a se v nic jiného dávati, ku paměti sobě přivedli, že pominulého roku všickni vejběrčí ze všech tři měst Pražských, ač ne pospolu než jedni každí obzvláště, svá nedorozumění v mnohejch příčinách, zvláště z Menšího města Pražského z strany kupeckých lidí, jich handluov, snad i ukrytě a bez opovědi pánuov ouředníkuov v ungeltě do měst Pražských uvozování, jsou přednesli, načež od VMti i po soudu zemském pominulém lepšího vyrozumění žádali, toho se dočkati nemohli, nepochybujíce že v tom od VMti, aby jim to k nějaké nedbanlivosti potom přičteno nebylo, náležitě opatřeni a fedrováni budou. Dále kdež v tom VMtí psaní dokládati ráčíte, poněvadž by mně přitom pořádně býti náleželo, jménem JMCské poroučejíc, co jsou zpřed jmenovaní vejběrčí v té věci nalezli a sepsali a věděl[i]li bychom mimo a nadto ještě co více o jakých nedostatcích, které by nápravy potřebovaly, ty tolikéž společně uvážíce a v spis pořádný uvedouce, VMtem bez meškání nahoru podali, i z jinejch věcí sbírek: toho nemohu slušně k sobě přijíti, ani se dotýkati, poněvadž jiná zaneprázdnění ouřadní každodenní s velikou obtížností svou mám. Krom co se vín, buď těch domácích neb přespolních, dotýče a z téhož vína sbírky, poněvadž v kvaternu druhém pominulého sněmu B. I. patrně doloženo jest "při čemž, pokudž možné nejvejš jest, aby perkmistr neb písař hor viničných anebo jiné osoby k tomu hodné bývaly": čehož sem také sprvopočátku roku pominulého 87 ode dne pondělního nazejtří sv. Pavla na víru obrácení s písařem svým nepominul, nýbrž v Starém městě, na Novém dva moji konšelé Michal Mečíř a Jan Mrkvička, na Malé pak straně nebožtík Jan Barták z Proseče a Mauric Weydnar vedle vejběrčích a jich písařuov i měřičův vinných chodili a všecka vína roku 86 svezená a složená, někdeří z nás v tom do tří neděl pracujíce, zinventovali a vyhledávali, měřiči přísežnému změřiti, a co kdo odkud suduov jakého vína svozeného jměl a jměli, též co kderý sud věder drží, to v registra pořádná k tomu naschvále založená zapsati dali, i co podlé času týmž sněmen vyměřeno, z těch vín vybráno a komuž náleží od vejběrčích odvedeno jest.
Tito pak nížepsaní artikulové nedostatkuov vyhledáni a vystaveni jsou od perkmistra hor viničných a vejběrčích sbírky v městech Pražských nařízených.
Předně, co se vohledání takových vín času pominulého u mnohých z stavu vyššího, buďto ti z přirozenosti aneb od stavuov přijati a odřekše vše se živnosti městských, sobě svejch vín domácích z vinic svejch aneb odjinud skoupených, aneb jakž mnozí tím se, že by jim k jich vlastnímu truňku odeslána bejti měla, praví a oznamují, a kdež taková vína složena mají, netoliko sfizirovati, ale ani ukázati nechtěli a nechtí, však proto v svých domích pod spuosobem domácího vína je šenkují; a když jim o záplatu z každého vědra podle sněmovního snešení domlouváno bylo a z nich upomínáni byli, aby v jednom každém městě JMCské tu sbírku z vína dali, tím nás, že nahoře nejvyšším pánuom berníkuom z toho platí, odbejvají a že se před nimi toho zpravují a jim to odvozují. V čemž nemalý nepořád nacházíme, že víno sobě do měst a domuov svých uvozovati, potom je i šenkovati dadí, a když těm vejběrčím téhož města sobě sfizirovati nedadí, kderak toho nahoře, tu kdež náleží, odbejvati mohou. A poněvadž pak týmž sněmem se na všecky duochovní i světské lidi a tři stavy, ano i městečka i vsi, kdež by se vína složila, vztahuje, že se od vejběrčích téhož města to vyhledávati a z něho, jakž by složeno bylo, jeden každý dáti jest povinen pod pokutou všeho toho vina, což by ho ten každý koliv jměl, pobrání a ku pomoci té sbírky obrácení: ten artikul za veliký nedostatek a nerovnost proti měšťanuom nacházíme.
Druhé, v témž kvaternu B. I. to dostaveno jest, že v jednom každém městě, městečku i vsi, též na právích duchovních, aneb kdež by se koliv jinde od domácích i cizozemcuov, žádného nevymiňujíce, šenkovalo: tu také vejběrčí Pražští dohlídati nemohou, jako na právě k Matce buoží konec mostu, sv. Tomáše na Malé straně, kdež při témž kostele v pustejch místech mnoho domečkuov nadělavše, nemajíce práva městskýho, živnosti rozličné v víně, v pivích, fedrování cizozemcuov jubilířuov a štarcířuov, kdeříž rozličné handle vedou a ukrytě přinášeti mohou, též u sv. Jana v uoboře a na Oujezdě, kdež dvořané JMCské, buďto drabanti nebo harcíři, majíce své lozumenty nájemné, drahný počet vína všelijakého, též i piva jednak k truňku svému sobě s vědomostí priorův svých uvozovati dadí. V Starém pak městě u sv. Anežky drahně chalupy a v Novém městě u Matky buoží Sněžný a na Zderaze v pustém klášteře u sv. Petra zdělavše také živnosti vedou a v tom se od vejběrčích vohledávati dáti nechtějí, k těm ač by kdo dohlídal se věděti nemuože. To aby nám na škodu často dotčeným vejběrčím v městech Pražských nebylo, jakž prvé tak i nyní, se VMti v tom ohražujeme.
Třetí, též i v tom veliký nedostatek a jednak proti sněmu, jednak proti instrukcí JMCské k ouřadu perkmistrskému dané máme, že mnozí dadouce sobě k truňku svému vína přivézti (z čehož aby jaký duochod JMCské jíti jměl v sněmě nenacházíme), a když se jim nelíbí aneb že pryč odjeti mají, ty zase prodávají, a kdo by od takového vína duochod JMCské sněmem nařízený, ten-li kdo prodává, dávati, čili kdo kupuje platiti jměl, rozličné hádky mají. Ješto v instrukcí JMCské k ouřadu perkmistrskému dané artikul 15. to v sobě světle zavírá takto: "však osobám stavu panského, rytířského i městského tato svoboda se zuostavuje, aby každý hospodář ku potřebě své domácí a piti svému vína na každý čas jemu příhodná jakžkoli vézti a přivézti dáti mohl, ale ne k šenku, než g svému pití, jakž prvé bejvalo. A ty osoby z stavu panského a rytířského dadouce sobě k svému truňku vína složiti, s měšťany ani s šenkýři v tom srozumění žádného jmíti nemají."
Čtvrté, někdeří obyvatelé měst Pražských vína všelijaká do měst Pražských bez vůle perkmistra i nás uvozují: když my o nich nevíme, ty také k poznamenání a naposledy k vyupomínání přijíti nemohou.
Páté, tento také nedostatek máme, že ti, kdeříž v takových víních hostinských a v sladkých pití [sic] handlují a jim se po složení fizirují, že pod mnohejmi moravskejmi, rakouskými, uherskými a jinejmi viny drahný počet pinet droždí neb kvasnic, a k tomu při fizirování někdy na dobrou dlaň neb malou píď suduov neplných i lák sladkýho piti se nachází, a k nám se dosti stížně mnozí (poněvadž toliko z vín a ne z kvasnic ta sbírka svolena jest) domlouvají, že ta droždí aneb kvasnice za víno a nedolitý za dolitej aneb plný sud fizirujíc pokládáme, odkudž nemalé rocení a pokřiky i pomluvy na nás jdou, že bychom se v tom nenáležitě chovati jměli; ale poněvadž toho tím sněmem nic vyměřeno není, než zprosta, jakby se složilo, že se fizirovati jmá. Pak má-li nám za naše práce podlé sněmu a VMti instrukcí vyměření tím placeno býti, čili to formanuom pro nedolití suduov uvezení, neb těm, kdeří tak mnoho s kvasnicemi vína do suduov nalívají, přičítáno býti: v tom také spravedlivého opatření i vochrany od VMtí žádáme.
Šesté, a jakož týmž sněmem v kvaternu pod literou D. 2. toho, komu by se buď povodněmi neb krupami i jinak škoda stala, doloženo jest, to nejvyšším pánuom berníkuóm k rozeznání poroučíme. Neb VMtem i jednomu každému netoliko v tomto království Českém ale i v jiných zemích, jaká se jest škoda jminulých let na horách viničnich a jich požitcích stala, dobře vědomé jest [Odsud počínaje jest pokračování odstavce šestého v konceptu přetrženo do slov: "A ačkoliv ta často dotčená sbírka..."], že nyní v minulém roku 87 spozdilým a nezdárným příčinami mnohejmi, jedno že na nebohé nákladníky, prvé než vinice dokrýti mohli, přísná tuhá zima dlouho dosti trvajíc na ně přikvapil, že mnohé vinice a křoví vyhynulo a potom nejapným létem lecco z hlavy a to bez užitku se pustilo. Ti pak, kdeříž kryli, ač se hojnost na květu ukázala, ale zimavejmi dešťmi a prudkejmi větry překážku jměli, a co na křoví hroznuov zuostalo, ty na díle krupami potom mrazem pobity, nedošly, takže na to hleděti těžko a líto bylo. A kdeří v létu etc. 86 aneb jiná zdárná léta do mnoha suduov vína mívali, toho lůni devátého dílu nemají, jakož pak někdeří páni nákladníci přední, kdeří po mnoha stryších vinice mají, ty sem pro lepší vyrozuměni při předešlé zprávě mé VMtem odeslal. Chudí pak mnozí, sami s manželkami a dětmi svými přes celý rok na vinicech pracujíce i na ně se vzdluživše, nemaje jiné živnosti, s pláčem naříkají, že se s takovým neštěstím potkali, pravice že nebudou moci nač živi býti. Nad to co se kdeří na ty vinice vzdlužili, aneb kdeří ještě za ně peníze roční pozuostávají, odkud vzíti a zaplatiti že nemají, leč by dokonce o ně přijíti musili.
A ačkoliv ta často dotčená sbírka na pět let pořád zběhlých se vztahuje, aby se z domácích vín platilo, však pro příčinu výš oznámenou nevíme a se spraviti nemuožeme, jak bychom podle též sněmovní sbírky strany vyhledávání a fizirování vín tu věc před sebe vzíti jměli, jiné naděje nejsa, že předně JMCská, pán, pan náš nejmilostivější, též i JMti nejvyšší páni soudcové zemští a páni berníci, jakožto páni křesťanští, takovú škodu povážíce, to v známost uvésti ráčí.
Sedmé [Odstavec 7, 8. a část 10. jsou přetrženy.] to také sobě za nedostatek pokládáme, že při fizirování a zprvopočátku těch vín inventování, co měřič přísežnej sfiziroval, ač při prvním terminu sv. Jiří jedna polovice podlé téhož fizirování odvedena jest, druhá pak polovice při druhém terminu času sv. Václava s prvním terminem peněz odvedení se trefiti a srovnati nemuože; nebo mnozí nad tím se zastavují, co buď toho času za svými pracemi ouřadními aneb jinak k jich vlastnímu truňku a potřebě zanechali, z toho se dáti zbraňují. Což by se nám při počtích za nějaký nedostatek snad vystaviti mohlo, v tom se také VMtem vohradna činíme.
Vosmé, co se vín cizích do měst Pražských uvozování podle 7. a 8. artikule instrukcí vyměření dotýče, kdež v nevědomosti pana perkmejstra a našeho někdy nočně když pak koli se vína do měst Pražských uvozují, nám se o tom neoznamuje: VMti žádáme, aby to také při branných s lepši bedlivostí opatřeno býti mohlo.
Deváté, strany pak zlatníkuov, kderým, aby věci zlatnické šacovali, poručeno: ti nám oznámili, že v domích panských i duochovních nepořádných zlatníkuov, handlířuov, jubilířuov ano i židuov, u kderých nemálo drahého kamení, řetězuov a jiných věcí se nachází, co komu udělají aneb dělají, že to prodávají, žádnému od toho nic nedávají, a právo tam jiti nesmí.
Desáté, co se pak jiných artikuluov v sněmu doložených dotýče, aby se v nich jací nedostatkové v městech Pražských nacházeti jměli, toho se neuznává.
Naposledy, kdež často jmenovaným sněmem, také instrukcí a mandátem nám vuobec rozhlášeným vyměřeno jest, aby takovou sbírku ve 14 dnech pořád zběhlých jeden každý hned od sebe odvedl a nám dal, té jsouce naděje, že se tak poslušně lidé zachovají: ale pro takové nedání netoliko do 2 neděli, ale i do 15 nedělí častejm skrze přísežného služebníka obesláním téměř den po dni sedáme, tudy své živnůstky opouštíme a mimo domluvu a na nás žehrání od lidí žádné vděčnosti neuznáváme. Nad to vejše nejvyšší páni berníci náklady naše z dotčené sněmovní a zemské sbírky, jako kancelářské věci, ano i na penězích někdy bezelstné přehlídnutí při odvozování peněz, pasírovati neráčí, jakož jsme pak nejednou to skrze ponížené suplikací naše na VMti vznášeli, na kderéž jisté odpovědi až posavad nemáme. I k JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, jakožto pánu křesťanskému, i tolikéž k VMtem se utíkajíc, věříme, že podle JMCské milostivého oznámení takovou naši bedlivou práci, náklady, starost, pečování i nebezpečenství v mnohých příčinách nám milostivě vynahraditi poručiti ráčíte. A s tím se VMtem k milostivé ochraně poručena činíme. Datum v středu den památný sv. Fabiana a Šebestiana, 20. Januari, léta Páně 1588.
VMtem k službám hotový
Jan Ornius z Paumberka, JMCské perkmistr hor viničních Pražských a vejběrčí všech tří měst Pražských. |