NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1588, 27. července. - Opis souč. v rukop. arch. česk. místod. Majestalien 1576 - 1594, fol. 219.

My Rudolf Druhý etc. Oznamujem tímto listem všem, jakož sou opatrní purkmistr a konšelé i na místě vší obce města našeho Rakovníka, věrní naši milí, při nás toho nejednou skrze suplikací své, ve vší poníženosti hledali, abychom jim tu milost učiniti a též město Rakovník, kderéž předešle od starodávna k zámku a panství našemu Hrádku Křivoklátu náleželo, od povinnosti a platuov k témuž zámku náležitých osvoboditi a k městuom našim v království Českém, kderáž třetího svobodného stavu městského užívají, připojiti ráčili, začež sou se taky všickni tři stavové tohoto království, věrní naši milí, více nežli na jednom sněmu snažně přimlouvali: i jsouce my z obzvláštní naší dobrotivosti jakž k poníženým jich Rakovnických prosbám, tak i k snažným přímluvám dotčených tří stavuov království Českého milostivě nakloněni, protož s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a s radou věrných našich milých jim Rakovnickým, nynějším i budoucím, tuto milost činiti a též město Rakovník od povinnosti, kterouž sou k jmenovanému zámku našemu Křivoklátu náleželi, na níže položený spuosob osvobozovati, a je, město Rakovník, měšťany a obyvatele jeho, nynější i budoucí, k třetímu stavu městskému v království našem Českém připojovati ráčíme, tak aby již těch všech svobod a práv, kderýchž jiná naše města svobodná třetího stavu v království tomto Českém buď k souduom zemským neb obecním sněmům, i k jiným všelijakým věcem a potřebám obecním požívají, hlas svobodný podle nich majíce, a podkomořím království Českého, (kderýž aneb na místě jeho hofrychtýř ouřad jich konšelský každého roku vším tím spuosobem a obyčejem jako v jiných městech našich saditi a obnovovati, a od toho jemu podkomořímu čtyry kopy grošův, hofrychtýři třidceti grošuov a písaři komornímu patnácte grošuov českých, nynějším i budoucím, od nich Rakovnických dáváno býti má) se spravujíce, požívati mohli a požívali. Však oni Rakovničtí, nynější i budoucí, mají a budou povinni na potomní a budoucí časy nám, dědicuom našim a budoucím králuom Českým, platu komorního dědičného do duochoduov oznámeného panství našeho Hrádku Křivoklátu každého roku dvaceti čtyry kopy dvaceti puol osma groše českýho tehdáž a na ty časy jako jiná města, totiž při času Hromnic, dávati a platiti; nicméně také, když bychom koli my, dědicové naši, neb budoucí králové Čeští, lovy na vysokou a černou zvěř v lesích nadepsaného panství Hrádku Křivoklátu máti chtíti ráčili, anebo že bychom my, neb dědicové a budoucí naši, sami při takových lovích nebyli, a jim nebo potomkuom jich skrze psaní hejtmana téhož panství, nynějšího neb budoucích, o tom oznámeno bylo, mají oni Rakovničtí s potřebu lidí a čeládky, darmo koně, pak s vozy proti záplatě, tak jakž se na jiných panstvích našich při lovích za den na kůň platí, vysýlati a zvěř honiti pomáhati, i jiné k týmž lovuom náležité a obyčejné služby, jakž sou předešle činívali, činiti a vykonávati.

Strany pak pastev, kderýchž sou oni Rakovničtí vedle jistého jim od předkuov našich, slavných pamětí, na to daného privilegium dobytky svými v forštu našem Křivoklátském od starodávna užívali, jest s nimi o ten artikul v témž privilegium dostavený na tom zuostáno, poněvadž by to forštu našemu, kdyby tak daleko dobytky své honiti a pastev užívati měli, k veliké škodě býti chtělo, že takových pastev podle jistého jim od hejtmana a forštmistra našeho vykázáni, jmenovitě od jezu u Hromádkovského mlejna dolinou nahoru až k mostu hořejšímu, slove u Hlinkovy seči, od téhož mostu cestou, kderáž jde od Hrádku Křivoklátu k přednímu mostu, slove u Wolfovy seči, a od téhož mostu travnou cestou, jakž lizy ukazují, až na mýtí, odtudž k dubu Jiskrovému, od Jiskrového dubu cestou, kderáž jde od Křivoklátu k Lužný až na louky Chodourovské, jinak Portnarovské, užívati mají, s těmito při tom vejminkami. Předkem, aby v nynějších i budoucích mýtech, kderéž v tom vykázaném revíru neb položení jsou, neb býti by mohly, nikderakž pásti nedávali dotud, dokudž neodrostou, aby se v těch místech beze škody pásti mohlo; druhé, aby hovězím dobytkem toliko v těch místech pastev užívali a ovčáci jich netoliko v ta místa vovci nedoháněli, nýbrž také, jakž ovčáci, tak i pastýři jich žádných psuov s sebou do lesuov nebrali; třetí, jestliže by se po časích v těch místech hustiny zdělaly, že by tu léč býti mohla, tehdy, kdyby jim Rakovnickým forštmistr náš, nynější neb budoucí, dal znáti, aby do té leči za někderú neděli nehonili, že se tak mají zachovati a do té léče nehoniti, až by po lovu neb honu bylo. A jakož mnozí z souseduov a obyvateluov často psaného města Rakovníka chmelnice, louky a dědiny k forštu našemu blízko ležící mají: i na tom sme se s nimi Rakovnickými snésti ráčili, aby tíž sousedé a obyvatelé, ani žádný jiný, chodíc neb jedouc k týmž chmelnicím, loukám a dědinám, žádných dlouhých ručnic při sobě nenosili a nemívali a na grunty naše nepřecházeli a zvěři nestříleli pod pokutou a trestáním, kderéž každého času v moci naší zuostávati má; jakož sou se pak, že tomu všemu, což tak tento list neb majestát náš v sobě obsahuje a zavírá, zadosti učiniti chtějí, za sebe i budoucí své listem neboližto reversem dostatečně zapsali a zavázali. Jestli by pak tomu čemu, což se svrchu píše, zadosti neučinili, a to na ně ukázáno bylo, tehdy jim s dědici svými a budoucími králi Českými v tomto privilegium státi povinni býti neráčíme, nýbrž takové obdarování zase zdviženo a kasírováno býti má.

Také sobě, dědicuom našim a budoucím králuom Českým, tu v městě Rakovníce všecky a všelijaké odoumrti, nápady a jiné spravedlnosti, tak jakž jest toho posavad obyčej byl, vymiňovati ráčíme; o kderýchžto nápadích a odoumrtech ihned, jakž by se co toho přitrefilo, purkmistr a konšelé nám, neb radám našim komory české, oznamovati mají. Poroučejíc všem obyvateluom a poddaným našim království Českého, abyste často jmenované Rakovnické, nynější i budoucí, při této milosti naší jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani činiti dopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naši, dědicuov našich a budoucích králuov Českých; a při tom i ouředníkuom vyšším i menším desk zemských poroučíme, abyste tento list náš, když by toho nadepsaní Rakovničtí, nynější neb budoucí, požádali, bez další relací naší do desk zemských vložiti a vepsati dali, vědouc, že na tom jistú vuoli naši císařskú etc. naplníte. Tomu na svědomí pečeť naši císařskú k tomuto listu sme přivěsiti rozkázali. Jenž jest dán na hradě našem Pražském v středu po památce svatého Jakuba, apoštola Páně, léta od narození syna božího tisícého pětistého osmdesátého osmého etc.