Sněm r. 1588 začal 2. ledna a ukončen byl dnem 24. února.

V úvodu k r. 1587 učiněna zmínka o listu arciknížete Maximiliana, kterýmž žádal šlechtu Polskou, aby jej za krále volila (č. 60.). Známo, že většina Polských šlechticů dala hlasy Zikmundovi Švédskému, menšina pak volila arciknížete Maxmiliana. Soupeřové královští utkali se bojem. Strana krále Zikmunda chystala se válečně vtrhnouti a Tataři i kozáci polští již vpadli do Slezska, kdež arcikníže Maxmilian s vojskem prodléval. Akci válečné musel zúčastniti se i císař Rudolf II. Svolal ke dni 11. listopadu nejvyšší úředníky, soudce zemské i soudu komorního a dvorského, též hejtmany krajské, aby radili co by činěno býti mělo. Učiněné jich návrhy nebyly však provedeny; mezi jinými dali také radu, aby svolán byl sněm království Českého, kterýž by potřebná učinil opatření na ochranu Slezska. Dříve nežli sněm český zahájen byl, rozepsal císař také sjezd knížat a stavů Slezských, Poněvadž však záležitost obrany na něm vyřízena nebyla, svolán opět nový sjezd knížetství Slezského na den 13. února. Jiří Popel z Lobkovic, jenž o všem tom zprávu podal císaři, oznámil také, že biskup Vratislavský neobává se příliš vpádu Polského a že by tudíž s výpravou najatého vojska pospíchati se nemuselo. (Č. 132.) Důvěra biskupa Vratislavského ukázala se býti klamnou, neboť již dne 24. ledna 1588 bylo vojsko Maxmilianovo poraženo, arcikníže pak sám v městečku Pičíně obklíčen a zajat. Biskup Vratislavský se stavy Slezskými prosili snažně císaře o pomoc, kterýž nařídil stavům Moravským, Lužickým a Slezským, aby s veřejnou hotovosti, a kurfirštové Saský a Braniborský vedle "erbanuňků" knížetství Slezskému na pomoc přispěli. Arcikníže Maximilian, když císaři Rudolfovi podával zprávu o porážce vojska a svém zajetí v Pičíně, oznarnoval také, co mu byl kanclíř Polský Zamojski sdělil, že přes dané rozkazy, aby začatou válku dále vedl, spíše ji zastaviti chce, pokudž by také císař a země jeho nic nepřátelského proti koruně Polské nepodnikali a příčin k nesnázím nedávali, a protož aby císař při obyvatelích království Českého a Uherského i všech měst, kde království Polské se zeměmi císařskými hraničí, dostatečné o tom učinil nařízení; městečko pak Pičín že tak dlouho vojskem Polským osazeno zůstane, dokudž "pacifikací" taková provedena nebude. Arcikníže žádal bratrsky Rudolfa II. za bezodkladné nařízení při obyvatelích knížetství Slezského, aby proti koruně Polské ničehož podnikáno nebylo. Výminky, na kteréž arcikníže Maximilian vzat do vězení, byly, aby obyvatelům království Polského učiněné škody nahraženy byly, vojsko arciknížecí aby zbraně složilo a propuštěno bylo, přední osoby z jeho družiny, kteréž s ním zajaty byly, mají životem i poctivostí bezpečny býti však za náležité výkupné; přívrženci arciknížete z Polské šlechty mají při poctivostech a životech zachování býti, však slibem se zavázati, že žádného pozdvižení dále proti králi Zikmundovi a vlasti své více strojiti nebudou; v příčině statkův jich nemohovitých slíbil Zamojski že ku králi věrnou přímluvu učiní, mohovitý však jich statek, jenž při sobě chovají, že vedle práva vojenského náleží vojsku. (Č. 137.) O některý den později žádal arcikníže císaře Rudolfa II., aby za příčinou vyjednávání s Poláky císařští komisaři do Hlohova vypraveni byli, Poláci že do Freyštatu najíti by se dali, a pak by při společném sjezdu o mír a jeho ze zajetí osvobození jednati se mohlo. (Č. 145.) Veškeré zprávy ukazovaly, že Poláci nezamýšleli vymstíti se na císaři proto, že kandidaturu arciknížete Maximiliana na trůn Polský podporoval; a podobně nehodlali stavové Čeští zdvihnouti válku proti Polsce pro příčinu, kteráž pokojně urovnati se mohla. Stejným způsobem chovali se stavové knížetství Hlohovského, jehož stavové zpěčovali se příslušný na ně počet mužů k veřejné hotovosti zemské vypraviti, poněvadž prý vojska takového jim bude potřebí až sami osobně do pole potáhnou; vlastní však příčina jich zdráhání byla, že nechtěli znepřáteliti se s Poláky ale spíše vyrovnání s nimi uspíšiti. (Č. 155.) Vedle správy biskupa Vratislavského císaři zaslané ustanoven byl den 26. února, na kterýž by veřejná hotovost v předních místech knížetství Slezského prohlížena býti měla. (Č. 156.)

Vedle vznešené na sněm Český předlohy, aby stavové o tom jednali jaká pomoc a opatření by učiněna býti měla v příčině bezpečnosti knížetství Slezského, království Českého i jiných zemí přivtělených, žádal císař za pomoc proti Turku svolení berně domovní (poněvadž r. 1585 povolená již vyšla) a sice opět na tři léta, aby prý stavové častým držením sněmův obtěžování nebyli. Rovněž žádal Rudolf II. za šest grošů posudního také na tři léta s tou podmínkou, aby ne jako prvé polovice takové sbírky ale dvě třetiny na vychování dvoru královského odváděny byly, třetina pak na splácení úrokův z dluhův královských obrácena byla. Současně připomenuto stavům, aby jak r. 1586 svolená sbírka z prodeje různých věcí na uplácení dluhův tak i berně domovní zouplna, bez umenšení a zadržování odvozována byla. Více předloženo stavům strany plavby po Labi, aby v příčině prospěšného vyřízení takové pro království České dobré a užitečné věci l. 1586 za komisaře na sněmu volené osoby co s radami císařskými byly jednaly, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v známost uvedly, a co by dáleji zapotřebí bylo, aby sněm s bedlivostí uvážil a vykonati nařídil. Mimo to, aby také do komise v příčině vyzdvižení hor na místě zemřelých osob jiné voleny byly.

Zprávy arciknížete Maximiliana o porážce vojska i jeho zajetí, rovněž o úmyslu nejvyššího kanclíře, jako polního hejtmana, aby mír s císařem byl zachován, stihly do Prahy za času sněmování. Stavové projevivše nemalou ztížnost nad tím, že proti smlouvám takoví vpádové do knížetství Slezského se stali, usnesli se na tom, jestliže s mírumilovným ohlášením kanclíře Zamojského souhlasiti budou také stavové království Polského, aby bez odkladu k vyjednávání o mír přikročeno bylo. Pro všechnu pak jistotu nařízeno, aby jistý počet lidu jízdného i pěšího najat byl, tak aby v každé potřebě k ochraně království nebo zemí příslušejících obrácen býti mohl. Mimo to stavové a všickni ti, kteříž svobodné statky pozemské, platy komorní, šosovní, peníze na úrocích měli, též kupci, obchodníci, 1500 jízdných a tolikéž pěších vypraviti a k přehlídce 24. května vyslati museli. S krajem Chebským, hrabstvím Kladskem a panstvím Loketským mělo býti jednáno, mnoho-li by mužů vypraviti a kde přehlíženi býti měli. Kurfirštové Saský a Braniborský měli vedle smluv, poněvadž manství od království Českého drželi, každý 2000 jízdných ku pomoci království pohotově míti. Císař pak bez rady zemské aby žádné války nezačínal.

Žádanou berni domovní, z jednoho každého domu po 20 gr. č. svolili stavové jen na dvě léta, skládána býti měla berníkům zemským; z kteréž měl najatý lid válečný placen býti, co by pak po záplatě toho lidu zbylo, mělo do komory české na placení lidu na hranicích Uherských a nikam jinam obráceno býti. Mimo to vymínili sobě stavové každého roku ještě 5000 kop m. na potřeby zemské. Posudného svoleno šest grošů.

Další usnešení sněmovní týkala se:

1. brzkého svolání sněmu, jejž císař po svém z sněmu říšského příjezdu asi ve dvou měsících rozepsati slíbil;

2. vyslání komise na Karlštejn, aby vedle učiněné purkrabím Karlštejnským Joachymem Novohradským z Kolovrat zprávy potřebné opravy provedeny býti mohly; o čemž soudu zemskému oznámeno býti mělo. Kdyby sněmem svolená pomoc 750 kop gr. č. na opravu zdí, střech a skoupení potřebných zbraní nestačovala, mohli soudcové zemští další vydání učiniti.

3. Dáno ujištění purkrabímu Jáchymovi z Kolovrat, že cokoliv peněz vydal Janovi Vchynskému ze Vchynic, bývalému purkrabí Karlštejnskému, za věci při Karlštejnu zůstávající, tím že on i dědicové jeho opatřeni budou.

4. Dáno svolení císaři k prodání panství Bezdězského.

5. Sneseno, aby arciknížeti Ferdinandovi r. 1565 sněmem svolená však nedodaná berně zvyupomínána a jemu odvedena byla.

6. Učiněna přímluva k císaři za Rakovnické, aby jim připojení jich k třetímu stavu městskému majestátem utvrzeno bylo.

7. Přijat Šimon Ungnad z Suneku, Kašpar Bernauer z Felburku a Ferdinand Geyer z Ostroburku za obyvatele království Českého.

8. Stav panský přijal do stavu panského k přímluvám císařovým a mnohých pánův Štěpána Španovského z Lysova, vrchního hejtmana panství královských v Čechách, Hertvíka Zejdlice z Šenfeldu, Václava a Bohuslava bratří Záruby z Hustiřan.

Sněmu předložena byla také žádost všech tří měst Pražských i na místě ostatních měst všeho třetího stavu, kteráž původně podána byla nejvyšším úředníkům a soudcům zemským za přímluvu k císaři v příčině nápravy některých jich stížnosti. Bylo-li o žádosti té na sněmu jednáno, nevíme, usnešení nestalo se žádné. Pražané i jako zástupcové ostatních měst ztěžovali si na nedostatek kněžstva, "poněvadž arcibiskup Pražský žákovstvo na kněžstvo světiti nechce", soud konsistoře toliko třemi osobami že osazen jest, tak že pod obojí v potřebách svých kam se utíkati a odkad kněžstva pořádného dosahovati nemají. Dále žádali, aby do apelací náležitý počet osob práv městských i zřízení zemského znalých dosazen byl; aby výpisové z knih městských při soudu zemském i komorním přijímáni byli, poněvadž knihy městské v té vážnosti jako dsky zemské se opatrují; aby zbytečné suplikování k císaři některých lidí opovážlivých po vykonaných rozsudcích právních zastaveno bylo, poněvadž tím právo se zlehčuje a úřadům nemalé zaneprázdnění se působí; od snešení sněmovního z r. 1585 strany čeledi a lidí poddaných aby upuštěno bylo; domové panští, rytířští i jiných úředníků v městech aby berni na města ukládanou rovně jako jiní měšťané platili; ze sbírky sněmem na splácení dluhů královských svolené aby obcím, měšťanům i záduším dluhové placeni byli; grunty k městskému právu v městech Pražských náležející aby ve dsky zemské vkládány nebyly; osoby městské z práva městského k žádosti stavův vyšších k soudním procesům aby vydávány nebyly, a konečně aby židé i jiní měšťané na záhubu vinic domácích proti svobodám městským vyjednané privileje zase do kanceláře české složili.

Na usnešení sněmovní v příčině veřejné hotovosti a odbývání "mustruňků" vztahují se listiny č. 180 a č. 181, kterýmiž císař Rudolf nařizuje vší obci Starého města Pražského, aby vedle usnešení sněmovního pro opatření království jízdný i pěší lid k přehlídce na den 24, května vypravili a Jiřík Mřeněk aby vzložený na něho úřad hejtmana přijal a k přehlídce lidu vojenského v městech Pražských vedle komisařův císařských v určitý čas najíti se dal. Listina č. 205 ukazuje na kolik až dospělo vyjednávání v příčině veřejné hotovosti. Jan Zeidler komendator křížovnický v Mostě prosí arcibiskupa Pražského za radu, má-li k veřejné hotovosti sám přiznání učiniti, anebo jako člen řádu křížovnického jistou část peněz do Prahy zaslati. Č. 186 podává Jaroslav z Kolovrat dobré zdání své, na jaký způsob by 1.500 jízdných pro defensí ustanovených najato býti mohlo. Z návrhu takového viděti, jak veliké sumy pohlcovalo vydržování i dosti malého sboru vojska. Takž mělo dáváno býti plukovníkovi jízdy měsíčně od doby jeho jmenování z 1000 zl., rytmistrovi 300 zl. a podobné vysoké platy i jiným důstojníkům. Když by najatá jízda do pole vytrhnouti měla, mělo placeno býti plukovníkovi měsíčně 1.500 zl. a k tomu měl mu držán býti sekretář s měsíčním platem 20 zl. a šest trabantů nebo sluhů s měsíčním žoldem po 8 zl.; rytmistrovi mělo dáváno býti měsíčně 300 zl. s příspěvky 40 zl. na jídlo a 16 zl. na dva trabanty. Uvážíme-li, že hodnota peněz byla tehdy i o až 12kráte tak velikou nežli za nynější doby, vidíme jaké hrozné sumy peněz stál neveliký počet najatého vojska. Císaři však byl navržený plat příliš vysoký i zmenšil jej na 300 zl. měsíčně plukovníkovi, na 100 zl. měsíčně rytmistrovi, podobně i jich příspěvky.

V době, když císař o najmutí a ustanovení platu vojska vyjednával, staral se, aby česká léna v říši přiměřený příspěvek na najatý lid válečný také odváděla. V příčině té žádal německý dvorský sekretář Heugel dne 2. května město Norimberk za zprávu, jakým způsobem od koruny České Falcku puštěná léna Besenstein a Stierberg na město Norimberk připadla. Dne 18. května pak odbývána z nařízení císařova v Chebu schůze lenníků v říši nebo jich plnomocníků. Komisaři císařští hrabě Krištof Šlik a apelační rada Dr. Jan Kauffer žádali od shromážděných lenníků za oznámení, jakou pomocí by koruně České proti vpádu polskému do knížetství Slezských přispěti hodlali. Všichni dali za odpověď, že nemají plnou moc; někteří rytířové chtěli vypraviti jednoho nebo dva jezdce, však když přichráněni budou proti útiskům sousedících knížat. Rovněž zástupcové města Norimberka Kress a König nechtěli svoliti žádanou pomoc nejprvé 200 potom jen 100 jezdců. Císařští komisaři museli zástupcům lenníků povoliti druhou schůzi na den 3. července, aby instrukce od svých mandatorů zjednati si mohli. Bylo-li a co při schůzi té vyřízeno, nevíme.

Listiny ze dne 12. srpna a 12. listopadu 1587 obsahují nařízení královská v příčině postoupení Janovi st. z Lobkovic městečka Kozlan a zase připojení pustého zámku Tejřova k královskému panství Křivoklátskému a vyhlášení zápisných panství Landškrounského a Landšperského za zboží dědičné Janovi z Pernštejna.

Listem ze dne 26. dubna líčí purkrabí Karlštejnský Joachym z Kolovrat císaři spuštění hradu Karlštejna, a poněvadž sněmem svolená pomoc na opravu hradu nikterakž nedostačuje, prosí, aby mu jistý počet trámů jedlových a dubových na krovy, podlahy i jiné stavení a dostatek dříví na vypálení cihelen a vápenic z panství Dobříšského a Křivoklátského vykázati dal.

Na začátku února 1588 opětovali šepmistři a rada měst Hor Kutných prosebnou žádost na stavy při sněmu shromážděné za přímluvu k císaři a za svolení sněmovní, aby od sbírky na zaplacení dluhů královských r. 1586 svolené osvobozeni byli, poněvadž vedle svobod od králů Českých jim daných nikdy dříve takových daní neplatili a s jinými městy v příčině té srovnáni býti nemohou, neboť na prospěch císaře a království Českého nemalý náklad na hory vedou, a tudíž, mnohem více komoře královské prospívají, nežli kdyby podobné sbírky odváděli.

Některé listiny týkají se komory české a různých finančních záležitostí. Takž listina ze dne 6. května ustanovuje zmenšení počtu úřednictva při komoře, jiná ze dne 20. ledna; obsahuje různé ztížnosti na způsob, jakým berně z prodávaných věcí se vybírá; listinou ze dne 26. ledna podává komora dvorská zprávu, mnoho-li sněmem svolené pomoci na opravu hradu Pražského odvedeno bylo. Jiné kusy ze dne 2. ledna, 2. února, 11. a 18. června, 24. i 28. září a 2. října týkají se záležitostí berních.

Listem ze dne 3. června nařizuje císař komoře české, aby pohraniční clo budoucně jen na vydání pro dvůr obráceno bylo. S listinou tou v jisté souvislosti jest pamětní spis podaný presidentovi komory dvorské v příčině. vyjednávání s nejvyšším purkrabím Pražským Vilímem z Rožmberka, aby zařízení na místech jihozápadního pomezí, kdež by clo vybíráno býti mělo, podporoval, neboť celnice v Budějovicích Českých, kteráž r. 1587 zřízena byla, leží příliš daleko od hranic a tudíž malý užitek císaři přinášeti může; v Prachaticích pak, ač blízko hranic, provádí se mnohé podvody a mnoho zboží bez cla se vyváží, tak že důchody celné, kteréž před několika lety 600 tolarů obnášely, nyní na 100 tolarů sklesly.

Návrh komory dvorské ze dne 3. listopadu v příčině obsazení presidenta komory české ukazuje, jaký měla komora dvorská vliv na záležitosti finanční v království Českém i Uherském. Komora dvorská, ač vedle státního práva nijakž nebyla oprávněna, byla jako vrchní rada a správce záležitostí finančních, předkládajíc císaři nejen dobrá zdání svá, jaké požadavky by císař na sněmích v různých zemích činiti měl, ale i na správu, zařízení zemských úřadů finančních mělo slovo její nemalou váhu.

O různých finančních záležitostech podávají některé jiné zde položené listiny dostatečné zprávy. Takž obchodník Norimberský Bartoloměj Albrecht, jemuž císař svěřil ražení tolarů, žádal v příčině té výhradní privilej pro sebe a své dědice. Nebylo však povoleno; císař chtěl mu i na dále svěřiti ražení tolarů, nechtěl však svobodu svou si omeziti, aby i jiným takové právo uděliti mohl: I jiná žádost téhož obchodníka, aby neplatnou nebo méně vážnou minci skupovati směl, byla zamítnuta, poněvadž císař chtěl,. aby pagamenty v císařských mincovnách vyměňovány byly. Listina ze dne 5. září obsahuje instrukci pro nejvyššího mincmistra Karla z Bibersteina, kterak by při horních záležitostech chovati se měl. Listem ze dne r: října žádali purkmistr a konšelé města Rakovníka komoru českou, aby za příčinou rukojemství, v kteréž se za císaře na 1000 kop Plzeňským postavili, těžkostí a nesnází neměli, i prosí, aby z téhož rukojemství vyvazeni byli.

Na správu zemskou vztahuje se list císařův ze dne 13. května, kterýmž oznamuje Janovi z Lobkovic, že ho z úřadu hejtmanství kraje Podbrdského propustiti nemůže, poněvadž k úřadu takovému osob stavu panského v témž kraji se nedostává.

Listina ze dne 22. dubna jest jako doplněk artikule sněmovního z r. 1577. Tehdy totiž propustil císař Pražanům a jiným městům královským polovici odoumrtí, aby zdi, brány městské, silnice opatrovali, střelbu a jiné válečné nástroje za takové odoumrtí jednali a z toho všeho podkomořímu království Českého počet činili; druhou polovici odúmrtí slíbil císař jim propustiti, když pozná, že k obecnímu dobrému měst taková odoumrtí vynakládají. Roku 1588 zaslala komora česká při jisté příležitosti radám nad apelací přípis, zdali také podál od města ležící však pod šos náležející statek po dvořáku, svobodníku neb dědinníku právem odoumrtním na město spadnouti může.

Když l. 1587 vyslanci Chebští v Praze v kanceláři dvorské najíti se dali a za nezaplacené po r. 1579 berně 13.000 zl. nabízeli, bylo takové nabídnutí zamítnuto a 24.000 tolarů žádáno. Vyslanci Chebští namítali, že kraj Chebský rozhodně nebude moci takovou velikou sumu zaplatiti. Když jim uloženo, aby s plnou mocí k novému jednání dne 14. listopadu do Prahy se opět dostavili, vymlouvali se, že pro krátkost času tak učiniti moci nebudou. Císař prodloužil jim lhůtu a nařídil, aby dne 11. ledna 1588 s dostatečnou plnou mocí v Praze se opět najíti dali. Stavové Chebského kraje v společné úradě proti takovému nařízení namítali, že se jim ukládá, aby jich zástupcové o berni v Praze vyjednávali, kdežto dříve obyčejně skrze královské komisaře v Chebu s nimi jednáno bývalo, a za druhé že žádá se od nich větší berně nežli dáti mohou. Však přes všechno to usnesli se vypraviti pana Jeronyma Zedtwitze, purkmistra Klinkervogla, radního městského Wolfa Bachelbla a městského písaře Klementa Holdorfa, aby ukázali, že císaře jsou poslušni. Nedali však vyslancům svým plnou moc k svolení vyšší berně nežli na jaké r. 1587 se byli usnesli, ale uložili jim,. kdyby více od nich žádáno bylo, aby proti tomu se ohradili a poukázali na odstranění nedostatků a nepořádů, na kteréž již před rokem si byli stýskali.

Jednání s Chebskými v Praze zahájil za přítomnosti rad komory dvorské a české nejvyšší kanclíř království Českého: však všechno žádané zvýšení berně bylo Chebskými zamítnuto. Vyjednávatelé odsuzovali nepoddajnost, tvrdošíjnost Chebských vyslanců a navrhli císaři, aby další vyjednávání svěřeno bylo nejvyšším úředníkům zemským. Když po císařském k tomu svolení i takové jednání nemělo žádných výsledků, projevena nad jich tvrdošíjností císařská nelibost, i vysláni domů, aby přinesli si nové instrukce k jednání položenému na den 24. března 1588.

Z toho viděti s jakou shovívavostí jak císař tak i stavové s Chebskými zacházeli i že námitky jich a aby dobrovolně k berni se přiznali, nebyly lehce váženy. Jevilo se to i v usnešení sněmovním. Kdežto r. 1586 usnešeno, že obyvatelé kraje Chebského, hrabství Kladského a panství Loketského stejně jako ostatní obyvatelé království Českého svolené berně odváděti mají pode všemi pokutami sněmem vyměřenými, zvoleni l. 1588 sněmem z stavu panského Krištof mladší z Lobkovic a z stavu rytířského Petr Kokořovec z Kokořova, aby vedle komisařův císařských s Chebskými o svolení pomoci jednali. Při čemž vysloveno ještě šetrné připomenutí, poněvadž krajině Chebské i jich městu nemalé pohodlí v živnostech z království se děje, že jako věrní poddaní se zachovají a podle možností pomoc svolí. Chebští vyslali opětně své zástupce do Prahy a sice z rytířstva Wolfa Elbognera na Ottengrünu, a radní městské Jana Wernera, Wolfa Bachelbela a syndikusa Fuchse, kteříž dne 23. března do Prahy přibyli. Vedle písemné instrukci jim dané neměli moc, aby k větší sumě, než na jaké se byli r. 1587 usnesli, svolili, předce však přidali k podávaným 13.000 ještě 3.000 zl.

Vyslanci Chebští, kteříž by rádi byli pobyt svůj v hlavním městě království Českého na kolik možno ukrátili, hleděli, aby hned, po jich příchodu nejvyšším kanclířem panem Adamem z Hradce v audienci přijat byli. Namáhání jich však bylo marné, ačkoliv již dne 24. března hned před polednem a odpoledne od 1 do 7 hodiny v domě jeho, aby připuštěni byli, očekávali a potom za dva dni opět přes hodinu a i písemně se přihlašovali. Kanclíř dal se omlouvati zaneprázdněním, hostinou a že v takové důležité záležitosti svolení berní pomoci bez rady a přítomnosti nejvyšších úředníků zemských, zvláště nejvyššího sudího, kterýž nebyl v Praze, ničeho nechce podniknouti. Teprva když nejvyšší sudí do Prahy se navrátil, přijal kanclíř delegáty Chebské dne 30. března v přítomnosti některých od císaře a stavů českých deputovaných osob. Kanclíř pochvaloval stavy Chebského kraje, že na rozkaz císařův vyslance do Prahy vypravili, a otázal se jich, jakým způsobem na veřejné hotovosti zúčastniti se hodlají. Vyslanci dali za odpověď, že v příčině té žádné nemají plné moci a že jen k vyjednání berně do Prahy přišli. Taková odpověď a jich žalobné stesky byly úsměšně přijaty a jim uloženo, aby k dalšímu jednání dne 4. dubna najíti se dali. Druhého dne dověděli se, že prudkým, náhlým způsobem mluvení k hněvu proti sobě "pány" popudili. Sekretář Heugel napomínal je, aby "pokorněji" sobě vedli. Když místokanclíř Dr. Mehl jim připomínal, aby k veřejné hotovosti zemské jistým počtem vojska se přihlásili; omlouvali se, že v příčině té plnou moc nemají, načež jim odpovědíno, poněvadž na sněmu o hotovosti veřejné jednáno bylo, že plnou moc k jednání o to zjednati si měli.

Vyslanci Chebští obávali se, že projednání jich záležitosti ještě dlouho protahovati se bude, i podali dne 3. dubna žádost k císaři, aby jednání s nimi urychleno bylo, poněvadž s delším jich pobytem v Praze nemalé útraty jsou spojeny. Vyjednávání s nimi započalo na místě 4. teprv 5. dne dubna. Při vyjednávání s nimi byli přítomni nejvyšší kanclíř Adam z Hradce, nejvyšší sudí Jiří z Martinic, nejvyšší komoří Krištof Popel z Lobkovic, president komory dvorské Hoffmann a šest ještě jiných pánův. President komory dvorské otázal se jich nejprvé, jakou a k čemu mají plnou moc? Načež krátkou dali odpověď, a na další připomenutí presidenta komory dvorské doložili, že stavové Chebského kraje jsou ochotni k podávaným 13.000 zl. ještě 2.000 zl. přidati a sice na rok 1592. Takové podání nebylo žádným zvýšením, neboť 2.000 zl. byly nabízeny až na léta budoucí. Byli propuštěni a druhého dne dána jim odpověď, že císař nabídnutí jich jako nedostatečné zamítá. Načež dne 8. dubna podali císaři prosebnou žádost, že stavům kraje Chebského naprosto jest nemožné k podávaným 13.000 zl. a 3.000 zl. ještě něco svoliti, a poněvadž dlouhým pobytem v Praze všechny jim dané peníze na cestu již protrávili, a kdyby ještě déle zdržováni býti měli, že by museli z peněz, kteréž Chebští pro svolenou berni připravené mají, tráviti. Když žádost taková do kanceláře byla podána, doručen jim list císařský v příčině účasti stavův Chebských na veřejné hotovosti zemské, ku kteréž přidati měli 20 jezdců a 20 pěších a pro plnou moc měli si domů dojeti. Delegáti Chebští nevěděli co činiti. V příčině veřejné hotovosti zemské měli si pro plnou moc domů dojeti, o berni měli však vedle uložení nejvyšších úředníků zemských v Praze vyjednávati. I obrátili se opětně s prosbou k císaři, aby domů vypraviti se mohli. Což jim svoleno a zároveň z dvorské kanceláře české oznámeno, že podávaná jimi úhrnná suma 16.000 zl. za léta 1579 až 1591 (jako domovní berně, posudní a sbírka z prodávaných věcí) se přijímá, jakož i půjčka 6.000 zl. někdy od nich učiněná a že 3000 zl. ihned na to složiti mají. V přípisu také jim oznámeno, že by kraj Chebský takové šetrnosti nezasluhoval, poněvadž mnohé poddané (ne královské) město v království Českém ročně více samé sbírky z prodávaných věci odvádí nežli celý Chebský kraj za všechny berně dohromady. Zaplacenou úhrnnou částkou nebyli však sproštěni povinností k veřejné hotovosti zemské. Zůstalo při výměru ze dne 8. dubna, aby 20 jízdných a 20 pěších postavili. V příčině jich státoprávního postavení oznámeno jim, že císař s nejvyššími úředníky zemskými o tom se uradí a další výměr jim podán bude. Vyslanci Chebští složili do komory české na hotovosti 3000 zl. a odebrali se domů. Viděti, že houževnatá oposice Chebských zvítězila.