V PRAZE. 1589, 30. ledna. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. cons. utr. ab 1589 - 1595.

Nejjasnější a nejnepřemoženější! Kdež jest nám dnův pominulých od VCMti dekret na suplikací urozeného pana Vojtíka Bukovského z Hustiřan a na Žampachu odeslán, v němž milostivě poroučeti ráčíte, abychom ihned nemeškaje na suplikací jeho nám odeslanou, na čem ty věci mezi pannou Sidonií z Michalovic a jím panem Vojtíkem Bukovským při právě našem duchovním postaveny jsou, a jaká jest se vejpověď v tom stala, toho zprávu naši do kanceláře české podanou učinili, nebo co by v sobě táž suplikací obsahovala, jsme vyrozuměli. I tuto naši VCMti ve vší poníženosti poddaně zprávu činíme, že léta minulého urozený pan Vojtík Bukovský z Hustiřan a na Žampachu před právo naše duchovní do konsistoře jest předstoupil a oznámil: že s pannou Sidonií z Michalovic má pravej slib manželský in verbis formalibus de praesenti, kterýmž jest se on ji a ona jemu v manželství zavázala, a na to on jí prsten zlatý dal a ona jemu armpant, a z toho všeho nyní že by jemu chtěla nic učiniti a jeho manželkou již nechtěla by býti, abychom jemu puohon na ni od práva vydali, že ji chce z takového slibu pravého manželského před námi viniti; kdež my uznavši žádost jeho býti právní a slušnou, a tu že se chce Boha a svědkami dotejkati, tak jsme k žádosti jeho učinili a puohon, důhon i potom peremptoriam citationem na touž pannu Sidonii od práva našeho vydali.

Ale táž panna Sidonia z Michalovic, co jest nám za odpověď skrze psaní svá dávala, to první psaní její, jehož datum v sobotu po památce všech Svatých léta Páně 1588, v sobě šíře obsahuje a zavírá: abychom na omylu nebyli, pokoj sobě dali, že ona ku právu a soudu našemu, jsa sobě osoba svobodna, nepřináleží a státi povinna není a nebude. Jakoby proto ihned Bohu a právu jeho povinně poddána býti neměla, že jest stavu rytířského, ješto práva duchovní i jiná nejsou lidmi smyšlena ale od pána Boha vydána a tak každý člověk jakéhokoli řádu a důstojenství jest povinen a má právu poddán býti.

V jiném opět psaní svém táž panna Sidonia z Michalovic, jehož datum v Dolankách v sobotu po svaté Kateřině léta 1588, píše: stávali-li jsou u práva našeho hrabata, páni, rytířové a někteří jiní k soudu, jsouc od nás nutkáni, jsa sobě osoby svobodné, že se v tom opatrovati neuměli, a vejpovědi proti nim činěné, na tom že ne mnoho záleží a že jsou ty vejpovědi platné nebyly, že se po nich žádná exekucí nestala. A jiní že jsou dokonce před námi, jsa sobě osoby svobodné, státi nechtěli, za to nikdy nic neztratili, a ona že jest sobě osoba svobodna stavu rytířského a na ten čas manžela nepotřebuje, a že slibu panu Vojtíkovi odepírá a ku právu našemu státi že nebude a povinna není, a zřízení zemská že se na osoby naše nevztahují, abychom osoby stavu rytířského aneb panského k soudu našemu a právu duchovnímu svolávati moc měli a od JMCské nám to že poručeno není, s, od stavu panského a rytířského ta moc nám že dána není atd., a budem-li se k osobě její víceji a dáleji s jakejmasi psaníma nutkati, poněvadž nám tím zavázána a povinna není, aby ku právu našemu a soudu duchovnímu stála, že nám něco chce ku paměti přivésti, čehož vděčni nebudem.

Milostivý císaři! Jakž se tomu již z psaní jejich rozumí, poněvadž tuto panna Sidonia z Michalovic ne tak osoby naše, jako předkem pána Boha, právo duchovní i božské, konsistoř naši, stolici VCMti, kterému všickni poddáni býti mají a žádnej se svobodou tělesnou křesťanskej člověk právu duchovnímu a božímu vymlouvati a na odpor stavěti nemá a spravedlivě nemůže, tak jest potupovala Boha a právo jeho svaté a protivila se: z těch příčin panu Vojtíkovi Bukovskému z Hustiřan a na Žampachu jest za pravou manželku stanným právem, tak jako by to vše na ni provedl a ukázal, z čehož jest ji u práva našeho viniti chtěl, přisouzena a dána.

A poněvadž pak mnoho jiných potupníkův a lechčitelův práva božího, soudu duchovního, konsistoře naší, stolice VCMti, jest, této panně Sidonii podobných, kteréž teď ku paměti VCMti přiveda, jako panna Anna Řepická, sestra pana Adama Řepického a na Domanicích, kterážto tolikéž pro potupu práva božího, soudu duchovního panu Janovi Velvarskému z Kozmačova stanným právem přisouzena jest, item, Anna Lidmila dcera Jiříka Ravicera z Ravic v městečku Touškově nad Mží panu Zikmundovi Chotkovi z Chočkova, že jest ku právu státi a jí z pravého slibu manželského a pod tím z obtěžkání odpovídati nechtěl, podobně stanným právem za manželku jest mu přisouzena; kteříž se svobodou tělesnou vymlouvají, Boha a právo jeho potupují, státi nechtějíce a o soudu duchovním lechce smýšlejíce. Což někteří z lidí lechčejších stavu městského vidouce, co stav rytířský činí a jak konsistoř zlechčuje, posilu sobě z nich berouce, též boží právo a soud duchovní potupují a od něho pryč ucházejí, jako nějaký Jan Smradovský z Kouříma, jsa přisouzen Marianě dceři pana Matěje z Většína z Brodu Českého za manžele, od práva pryč jest utekl, a item, nějaký Jiřík Petržilka řemesla kovářského jsa v konsistoři přísudkem právním s Alžbětou od Slivenských oddán, v bytu manželském s ní býti nechce; a jiní mnozí jsou a my odnikudž žádné pomoci míti nemůžeme a nemáme, aby nad pánem Bohem a právem jeho ruka držána byla, a tak práva duchovního a soudu konsistoře naší aby nelechčili a nepotupovali.

Protož VCMt poníženě pro Boha prosíme, že ráčíte nad právem duchovním konsistoře naší a nad námi poníženými kaplany VCMti ruku ochrannou držeti a nás již vejše a víceji neráčíte dopustiti zlechčovati a potupovati, ale aby k exekuci vejpovědi práva našeho přicházely, nad tím že ráčíte mocnou ruku držeti, pokorně žádáme. A my za VCMt pánu Bohu všemohoucímu modliti se budeme, aby VCMti pán Bůh nejlepšího zdraví, šťastného kralování, nad nepřátely vítězství ustavičného přijíti ráčil. S tím se v milostivou ochranu VCMti poručena činíme. Dáno v Praze v pondělí po devítníku léta 1589.