1589, 28. února. - Rukop. souč. arch. města Prahy č. 410.

Jakož jest VCMti těchto dnuov milostivého poručení přípis svědčícího purkmistruom a konšeluom Starého i Nového měst Pražských, společně nebo rozdílně, nám od Pražan S. m. Pr. dodán a při tom tolikéž suplikací administratora a farářuov konsistoře pod obojí přijímajících etc. odeslána, kderouž před VCMtí v několika artikulích předně do Pražan Starého města Pražského, potom, také i do nás, jako by od nás ochrany neměli a je opouštěti měli, kdež VCMt nám milostivě poroučeti ráčíte, abychom VCMti na takovou suplikací a všecky v ni obsažené artikule zprávu naší gruntovní bez meškání do kanceláře,VCMti české učinili etc., jakž milostivé poručení VCMti v sobě to šíř obsahuje a zavírá: i, nejmilostivější císaři, VCMti poníženě a poddaně oznamujeme, že sme my vždycky na jiném nebyli, než, pokudž nám náležité bylo a jest, nad administrátorem a konsistoři Pražskou, pod obojí přijímajících ruku ochrannou držeti, jakož pak v každejch slušnejch věcech, kderéž proti právu nejsou i tolikéž sněmovnímu snešení stavuov království tohoto, ruku ochrannou držeti odporni nejsme. A pokudž se pak táž suplikací jich administrátora a konsistoře dotčené na nás vztahuje: předně strany rukojmí za Jana Smradovskýho z města Kouříma, když sou se k nám dopisovali, aby jim pokuty nějaké dopomoženo bylo, nicméně i o Jiříka Petržilku, kováře, kderéžto obě dvě strany, to jest rukojmě za dotčeného Jana Smradovského a Jiříka Petržilku, kováře, před sebe sme obeslati dali a psaní jich administrátora a konsistoře Pražské v známost jim uvedli. Na kderéžto potom od nás i také od nich, na něž se taková psaní jich vztahovala, odpovědi psané sme dávali, a rukojmě za Jana Smradovského nám oznámili, že sou svému rukojemství dosti učinili a téhož Jana Smradovského ku právu jich dostavili až do vejpovědi jich naň učiněné a vyhlášené; kdež majíce jeho oni, administrátor a konsistorianové, v moci práva svého, že jsou jeho od práva upustili, že jim to nemůže p. p. spravedlivě přičteno bejti a oni jim již že ničímž dále povinni nejsou. A strany Jiříka Petržilky, kováře, že se tu VCMti pokuty dotejkati chce a skutečně dotejče, a o pokuty VCMti jim souditi nenáleží, to jest jim také za odpověď dáno. Co se pak rukojmí za kněze Petra ze Skutče, kderéž měšťany naše pokládají, ale že jména jich nejmenují, a my také, kdo by tíž rukojmě byli za téhož kněze Petra, rozuměti nemuožeme: a tak na ten artikul VCMti žádné zprávy dáti neumíme. V kderejchžto příčinách vidí se nám, že p. administrátor a farářové proti nám v tom sou mohli se spokojiti a s tím VCMti daremně nezaneprázdňovati. Za to VCMti poníženě a poddaně žádajíce, že tuto pokornou naši zprávu milostivě přijíti, nad námi, VCMti věrnými poddanými přísežnými, milostivou ruku držeti a naším milostivým císařem, králem a pánem milostivě zuostávati ráčíte. Datuom etc.