239. Purkmistr a rada města Rakovníka vyslaným svým do Prahy, poněvdž konsistoř ceremonie v zapomenutí přišlé a odvyklé v obci jich obnoviti, děkana vyzdvihnouti a na jeho místo snad nějakého bludaře dosaditi chce, nad takovou zprávou že zarmouceni sou; oznamují, že děkan jich v konsistoři na citací postaviti se moci nebude etc.
1589, 18. března. - Kopiář souč. arch. města Rakovníka.
P. Janovi Píseckýmu, primasovi, a p. Matějovi Štěrbovi, vyslaným do Prahy.
[...] pán Bůh všemohoucí aby vám ráčil pomocníkem v jednáních vašich pro čest a slávu jména svého svatého a vzdělání obce naší býti, vám vinšujeme a žádáme. Z jednoho i druhého psaní vašeho k nám učiněného, co se o panu děkanovi našem obmejšlí a jakou proti tomu raddu sobě danou máte, sme porozuměli. Nad čímž v pravdě, že se konsistoř proti němu staví a netoliko ceremonie nám a obci naší odvyklé, v zapomenutí přišlé, znovu zaraziti a je obnoviti, ale také i pana děkana že vyzdvihnouti a na jeho místo snad nějakého bludaře dosaditi chce, zarmouceni sme, k čemuž aby přijíti mělo, pán Bůh rač uchovati. Dále že se pan děkan náš v konsistoři vedle citací postaviti moci nebude, tomu z příležitého vejpisu psaní, též konsistoři od nás učiněného, vyrozuměti, ano také proč jest včerejšího dne v církvi Páně slovem božím a velebnou svátostí tělem a krví Krista pána posluhovati, ani na svém místě na tak rychlý čas jiného v tom užiti nemohl, vejpisem psaní jeho nám učiněného a odpovědí kněze Jana Matějovského zpraveni býti moci budete. A poněvadž se pak v tom bezelstnost nachází, nesní pochybné, že se v svém předsevzetí spokojí. O stížnosti pánů konsistoriánův strany někderých ceremonií vidělo se nám pominouti, poněvadž se o nich k nám nic nepsalo, a o ně taky k nám se domlouvati slušně nemají.
O relaci že se staráte a při páních a patroních našich o ni solicitujete, rádi slyšíme, a aby vám pán Bůh svou svatou božskou pomocí a požehnáním v tom nápomocen býti ráčil, za to žádáme. O mlynáři, kderýžby se měl do sv. Jiří do mlýna našeho Danielovského dostati, ještě sme nic neslyšeli, nýbrž že nynější v něm zůstati míní, poněkud sme porozuměli. Dubí až posavad svezeno nemohlo býti, protože v nepřítomnosti pana forštmistra vyšpuntované není; jak by se vyšpuntovalo, chtěli bychom je dáti zporážeti a aby vokuláno, ke mlýnu svezeno býti mohlo se postarati. Jiného na ten čas psáti nevíme, tím zavírajíce, že Anna pana Jana Valaty manželka, včera okolo druhý hodiny na noc umřela a dnes pochována býti má. S tím se vám dobře míti vinšujeme a šťastného navrácení od pána Boha žádáe. Datum v pondělí po neděli Laetare léta ect. 89.