V PRAZE. 1589, 18. srpna. - Ruk. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. consist. utr. 1589 - 1595.

Modlitbu naši vzkazujem slovutné a mnoho vzáctné poctivosti, pane purkmistře a páni přátelé nám v pánu Bohu laskavě přízniví! Vědomé jest VMtem, kterak JMCská, pán, pán náš nejmilostivější, tomu chtíti ráčí, aby konsistoř naše, soud duchovní, zlehčován nebyl, nýbrž jakž prvé před lety v mnohé uctivosti ode všech držen a vážen býval, v takové vážnosti a uctivosti aby ještě zůstával, a žádnému, kdožbykoli jej tupiti svou všetečností a lechčiti chtěl a to na VMt vznešeno bylo, abyste toho dopouštěti neráčili. Protož poněvadž nyní soud duchovní, konsistoř naše, stolice JMCské, na nejvyšší se zlechčuje, jak jest nikdá od svého začátku zlechčována nebyla, a to nejprvé od opata kláštera Slovanského, kněze Matouše Benešovského, který přistoupivše k straně naší pod obojí, slíbiv administrátorovi nynějšímu i budoucímu i vší konsistoři poslušnost, a s námi v řádích církve svaté starobylých v straně naší pod obojí, jakž od starodávna bývalo, že se chce srovnávati a pěkně chovati. Z té poslušnosti nyní již vystoupil a v ní zůstávati, dostavši našeho kláštera, kterej k straně pod obojí přináleží, nechce, jsa od nás (poněvadž hroznejch, nebejvalejch ani v těchto městech Pražskejch nikdy neslejchanejch věcí, proti řádu dobrému konsistoře naší na záhubu a vykořenění její, se dopouští, svejmi psaními nepravdivými lid obecní bouří, ježto kdyby se to zlé začalo, které on začati a spůsobiti chce, nevíme kdy a kde by své skončení míti mohlo) citován před soud duchovní do konsistoře naší, aby se toho spravil, před námi v konsistoři postaviti se nechtěl a nechce. Podle něho taky kněz Jan Vilím, farář sv. Jindřicha, bouříc lid napomáhaje jemu v tom klamu a zlém, dávaje nepravdy ve spisy přepisovati, proti administrátorovi a konsistoři vůbec lidu obecního pozdvihuje, a jeho administrátora i kněžstvo, soud duchovní, konsistoř naši chce zkaziti a bouři udělati; o touž věc v pátek minulý stoje před námi v konsistoři a toho takového předsevzetí zlého se spravuje, když mu bylo poručeno aby vystoupil, nakřikavši se na nás, pryč jest z konsistoře na potupu ouřadu duchovního utekl.

Protož VMtí, jakožto pánův ochráncův nám od JMCské vystavených, za to žádáme, že ráčíte rychtáři městskému o tom poručiti, (poněvadž kněžstvo pod obojí spůsobou administrátorovi k správě, a pod jednou panu arcibiskupovi jest poručeno, jimi aby se řídili a jich poslouchali; a tito pak oba dva odporní jsou, jak opat kláštera Slovanského, který se biskupem nespravuje, jsa v klášteře našem, tak i kněz Jan, farář u sv. Jindřicha) aby s právem světským do kláštera Slovanského k správě administrátorovi a konsistoři pod obojí přináležejícího, a potom do fary sv. Jindřicha šel, a téhož opata a faráře Jindřišského do vězení na rathouz vzal. A my tu věc, co jest se od nich tak stalo obou dvou, když v vězení budou, chceme na JMCskou, pána, pána našeho nejmilostivějšího, vznésti a za opatření skutečné a brzké prositi a žádati. Jsouc té naděje k VMtem, že žádost naše skutečně opatřena bude. A mezi tím i osada sv. Jindřicha, aby dítky bez křtu svatého nemřely a mrtvá těla k hrobu poctivě se provázela a služebnosti božské se konaly, kaplanům Tejnským, tu práci s některými pány faráři blízkejmi k sobě aby přijali, jim o tom poručeno bude. Datum v Praze v pátek po památce na nebe vzetí panny Marie léta 1589.