293. Císař Rudolf II. nařizuje stavům kraje Slánského, aby za příčinou hrozícího nebezpečí od Turků a Tatarů, kteříž do Polska vpád učinili, s počtem koní i lidí svých vedle usnešení sněmovního pohotově byli a v službu vojenskou ven ze země se nezamlouvali.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1589, 3. listopsdu. - Konc. v arch. místod. král. česk. L. 34. 1580-89.

Rudolf II. etc. Urozeným, statečným, slovutným, opatrným pánuom, rytířům, vladykám a městům, i jiným všem obyvateluom a poddaným našim ze všech stavuov kraje Slánského, věrným milým, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Tejna vás činiti neráčíme, že nás hodnověrné zprávy docházejí, kterak by dědiční nepřátelé jména křesťanského Turci a Tataři do království Polského veliký a znamenitý vpád učinili, a kdyby jim s pomocí pána Boha všemohoucího skutečně odoláno bejti nemělo a v jich předsevzetí šťastně se jim vedlo, tehdy obávati se jest, aby království a zemím i věrným poddaným našim milým, jakožto blízko přísedícím království Polskému, snadno skrze takovou příhodu něco nenadálého a škodného nepošlo a nepovstalo. I poněvadž všelijakou milostivou a otcovskou péči o věrné poddané naše, aby v dobrým stálým a trvanlivým pokoji zuostávali, každého času jmíti a starati se ráčíme, a protož jsme z uznalých slušných a vysoce duoležitých příčin a potřeb pominouti moci neráčili, nežli vám o takovém nebezpečenství, v kterémž království Polské nyní postaveno jest, věděti dáti, milostivě vám poroučejíce; i také všecky společně i jednoho každého zvláště napomínajíce, abyste se na dobrý péči měli a každého času podle vyměření sněmovního snešení, a jakž dále artikul vo mustruňcích v sobě to plněji zavírá a obsahuje, s počtem koní a lidí svých pohotově byli a v službu polní ven z země jiným potentátům a cizím pánuom (podle předešlé zápovědi naší pod pokutami v ní vyměřenými) se nezamlouvali. Tak kdyby něco nenadálého (čehož pán Buoh ostříci a zachovati rač) na toto království a země k němu příslušející přijíti mělo, aby tomu časně s pomoci boží odoláno a nepříteli náležitě odepříno býti mohlo.

Kdež o vás milostivě pochybovati neráčíme, znaje vy v tom jistou a dokonalou vuoli naši císařskou a tak duoležitou potřebu býti, že se v tom poddaně a poslušně (an se tu jiného nic, než co se obhájení vlasti, vás, manželek, dítek a jmění vašich dotejče, neobmejšlí) zachovati věděti budete. Dán na hradě našem Pražském v pátek po Všech svatých léta osmdesátého devátého.




Přihlásit/registrovat se do ISP