Sine dato (1590 v lednu.) - Rukop. souč. v knih. arcib. Pražsk. sub "Acta boh. consist. utr. ab 1589 - 1595."

Nejjasnější a velikomocný Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Nemůžeme VCMti tajna učiniti a dáleji na zhoubu církve svaté křesťanské a rozmnožování se rot, sekt a kacířstva v městech Pražských i jinde, den ode dne vždy více a více, se dívati a rouhání proti pánu Bohu všemohoucímu hrozného trpěti a nésti a zlehčování mandátův, slavných a svatých paměti, jak krále Vladislava, tak potom pána, pana děda VCMti, císaře Ferdinanda, pána, pana otce nejmilejšího VCMti, císaře Maximiliana, ano i VCMti poručení přísných: kterak na zkázu a záhubu i lehkost království tohoto slavného Českého, proti řádu dobrému a zlehčení svých statut a zápisův předkův svých, přední osoby ve všech třech městech Pražských, vystoupivše z víry pánu Bohu svému a náboženství předkův svejch starobylého pod obojí spůsobou, do sekty a bludů bratři Boleslavských jsou se daly, je v domích svých přechovávají, lid při náboženství rozpakují a v houfech velikejch nočně i ve dne své schůzky do domů jistejch činí; a od žádného se jim nic neříká, po domích svá posluhování mívají, křti i oddávají, tak že v kostelích našich v dosti malém počtu lidu bejvá a mnozí prázdni a pustí zůstávají, což když svůj průchod mělo za slavné a svaté paměti pána, pana císaře Ferdinanda potom se proti němu, jakožto pánu svému, pozdvihli, a lidu mnoho tisícův v zemi Moravské sebravše na pomoc kórfirštovi táhli; ale Bůh sám jim v tom v cestu vkročil a kórfiršt poražen byl, zase coufnouti museli. K tomu na kněžstvo řádné, když řády církevní zcela a zouplna zachovávají, jsouce pikharti a nemaje pravé víry o svátostech velebných a služebnostech božských, velice se zlobí, jim protimyslnosti mnohé činíce; dobrodiní k záduším nadaných a odkázaných, aby kněží řádní, sloužíc oltáři božímu, mohli své vychování míti, ujímají a náležitě neopatřují, chtěje tak k své vůli kněží přivésti, a jak oni pikharté míti chtí, tak aby se v náboženství chovali, že, k ním lásku majíce, budou je opatrovati a taková dobrodiní k záduším odkázaná dávati i ještě svého vlastního jim udělovati.

I protož, poněvadž z takových sekt a lidu rozdvojení nikdy jest nic dobrého nepošlo a nepochází, a tudy také války, mordové a krve prolití, drahoty i království k spuštění a snížení přicházejí, a králové předešli, slavné a svaté paměti, chtěje toto království slavné v své celosti, pokoji a důstojenství zachovati, takové věci jsou přetrhovali a zastavovali, ano i páni Pražané, chtěje od pána Boha odplatu hojnou v nebi míti a jsouce praví ctitelé pána Boha všemohoucího a milujíce jednotu církve svaté obecné křesťanské, poněvadž ni se jak církev křesťanská, tak království, města i obce vzdělávají, rostou a zvelebeny bývají, v jistejch artikulích, když se psalo 144 léta v outerý po sv. Janu křtiteli, jaké by obyvatele mezi sebou v městech Pražských trpěti a míti měli a jakých nemají trpěti, o tom takto jsou nařídili a vepsali do kněh pro budoucí paměť. Mezi mnohejmi jinejmi artikuly tento přední jest [nevypsáno].

Protož my VCMti ve vší poníženosti prosíme a žádáme pro Boha a obhájení církve jeho, poněvadž přední v městech Pražských muži i ženy jsou a přijímají se za sousedy té sekty bratři Boleslavských a proti takovému jich předkův nařízení, kteréž jak na sebe sami tak i na své budoucí vztáhli a do kněh vepsati dali: že ráčíte nad jednotou církve svaté křesťanské ruku držeti a takové sekty jedovaté, škodlivé duším i královstvím zastaviti a přetrhnouti a vykořeniti, a nás a konsistoř naši i všeckno kněžstvo řádné v milostivé své ochraně míti. A my za VCMt etc.