313. Konsistoř pod obojí prosí nevyššího hofmistra království Českého Jiřího staršího z Lobkovic za pomoc proti Kutnohorským, Chrudimským, Žateckým, Lounským a Vysokomýtským, kteříž vedle nařízení císařského, aby kněží řádně svěcené přijímali a ve věcech církevních konsistoří se spravovali, se nezachovali; Nymburští, Berounští, Domažličtí, Sušičtí ač kněze od konsistoře přijali, však předce také nepořádné kněžstvo mezi sebou chovají a od konsistoře podaným správcům duchovním překážky činí. Žádá také, aby jí fary na panstvích Pardubském, Brandýském a Chlumeckém opět k správě podány byly.
Sine dato. [1590 v únoru]. - Ruk. souč. v knih. arcib. Pražsk. sub "Acta boh. cons. utr. ab 1589-95."
Vysoce urozenému p. p. Jiřímu staršímu z Lobkovic na Libochovicích, Mělníce a Líčkově, JMCské raddě, komorníku a nejvyššímu hofmistru království Českého.
Modlitbu naši vzkazujem, vysoce urozený pane, pane nám laskavě příznivý! Pokorně žádáme MV., že toho psaní MV. neráčí nám za zlé míti. Příčinu toho tato jest: JMCská, pán, pan náš nejmilostivější, ráčila jest na žádost naši takto rok všem městům v království Českém své milostivé poručení učiniti, poněvadž města v tomto království konsistoř naší pod obojí jsou zlehčila a potupila, v městech svých, neberouce od konsistoře naší kněží, náboženství starobylé církvi svatou vyměřené a nařízené jsou změnila, přijímaje po své vůli nekněží, an od biskupův svěceni nejsou, pikhartským spůsobem a luteránským v svých kostelích náboženství konají, lid obecní, že mše svaté, řádného posluhování slova božího a svátosti velebných zbaveni jsou, nad tím žalostí a pláčí, čeho jsou a jakého náboženství na svá stará kolena dočekali pánu Bohu toho s pláčem touží a žalují: aby ihned táž města JMCské těch nekněží z obcí svých a z kollatur, i ty, kteříž řádně svěceni jsou a řádův církví svatou nařízených a konsistoři naší se nespravují, pryč z obcí svých vybyla, a od konsistoře jiné řádné kněží na všeckny řády církve svaté aby přijala. Však táž města až posavad některá, jako Hora Kutná, Chrudim, Žatec, Louny, Vysoké Mejto tak jsou se nezachovala a zachovati vedle poručení JMCské nechtějí, vždy v svém bludu a kalvínském náboženství neústupně trvajíce stojí a pánu svému se na odpor staví, zlehčivše takové JMCské milostivé poručení, a k nám do konsistoře, abychom jim kněží dali, nejdou a jíti nechtějí.
Jiná pak města, jako Nymburk, Beroun, Domažlice, Sušíce, ta ačkoliv bezděk, přinucena jsouce, od nás kněží přijala, však s nimi hůřeji nežli pohané v svých obcích, nevážíc jich sobě nic i v životě, jako kacíři nakládají, v náboženství a povolání svém, jak by se chovati měli, jim vyměřují a spisují; platu, na který by se s svou čeládkou vychovati měli a což děkanům předešlým dávali, jim ujali roucha mešná a jiných potřeb k služebnosti božské náležitých jim vydati a spraviti nechtějí, žáky školní, aby jich neposlouchali a jimi se nespravovali, proti ním pozdvihují; tu nekněží v městech svých a obcech, dopustivše jim zakoupení, přechovávají, jim milosti a dobrodiní činí, a oni jim v domích svých káží a posluhují a proti děkanům jich od nás podaným pozdvihují a obce bouři, tak že oni pro Boha prosí a nám píší, že takových těžkostí a potupy snášeti nemohou, abychom je odtud vyzdvihli kromě času, pro milosrdenství boží nás žádají. A my nemoha jim sami pomoci, a odnikudž se ochrany dovolati nemůžeme a nevíme co bychom dáleji s tou věci činiti měli, protož VMti pokorně prosíme a žádáme, abychom mohli zase řád dobrý a starobylý uvésti v těch městech a obcech, an i na zboží Pardubském a Brandejském a Chlumeckém, poněvadž ty fary prvé k správě administrátora jsou vždycky od starodávna náležely a pan arcibiskup ty sobě na JMCské vyžádal, aby kněží na ně podával, však toho spůsobiti nemohl, aby obzvláštně na zboží Pardubském elevací při mši svaté dělali, nám zase aby k správě podány byly, že nám v tom, co bychom činiti měli, radní a nápomocni býti ráčíte. A pán nebeský ráčí MVí dobrého zdraví za mnohá léta příti a svým božským hojným požehnáním veškeren dům VMti naplniti. Za odpověď laskavou VMti prosíme a žádáme.