Koncept v archivu českého místodržitelství, S. 15 sub 13.

Pražané Staroměstští. Oznamují, že o tom, aby jací fortelové mezi obchodníky a jinak při té sbírce se poznávati měli, posavad nic nevědí. Než když se jim počet od vejběrčích učiní, poznají-li co toho, nechtí to mlčením pominouti. O penězích sirotčích jaký se řád v tom zachovává a jsou-li na oužitcích, takovú zprávu činí: že v deposici své žádných sirotčích peněz na velikých summách nemají; než kladou-li se kderým sirotkuom po desíti, dvanácti anebo vejšeji kopách, ty když sirotci k letuom přicházejí, jim se vydávají. Kromě jednomu nebo dvoum sirotkuom do dvou set v deposici leží, ale ty nejsou v žádném užívání.

Pražané Novoměstští. Pražané Novoměstští oznamují, že o vejběrčích u nich jiné naděje nejsou, než že se podlé instrukcí a povinnosti sobě vydané při té sbírce chovati budou. O penězích sirotčích, ačkoliv se na rathauz do deposici jich ne na tisíce než na kopy toliko skládají, však ty že se na oužitek nepůjčují, protože takových peněz půjčky nejisty jsou, než sirotkuom se do zroste jich na rathauze dochovávají. O nedostatcích při té sbírce, byly-li by jaké, sobě od vejběrčích jich také ještě nic oznámeno nemají, aniž sami o tom co vědí.

Písečtí. Dávají takovú odpověď: že o žádných fortelích, aby se jací při té sbírce užívati měli, nevědí. Než v tom nedorozuměni že i sami vostávají, zdali toliko jednou, čili kolikrátkoli se co toho prodá, ta sbírka dávána býti má. Item, sousedé jich, kdeří pro fedruňk přespolních lidí ovsy skupují a formanuom i jiným lidem přes svět pracujícím prodávají, jsou-li také tu sbírku podruhé dáti povinni? Item, formané z Rakous a Moravy vína na prodaj vezouce, také-li tím svolením povinni jsou, čili sami obyvatelé toliko království tohoto žádají za vysvětlení a naučení. Peněz sirotčích na užitcích žádných nemají.

Mostští. Oznamují, že o žádných odpořích a fortelích při té sbírce nevědí. 0 sirotčích penězích pak, ačkoliv po desíti, dvacíti, třidcíti kopách groších [sic] a něco málo vejše, že chudým souseduom jich na oužitek půjčeny sou, se nachází. Ale poněvadž sněmovní snešení takové summy pod jednoho tisíce kop grošuov českých vymieňuje, jsou té naděje, že nebudou povinni co dávati.

Litoměřičtí. Oznamují, aby při obchodnících těch věcí, z kterýchž se podle sněmovního svolení sbírka činiti má, na ten čas jací odporové neb fortelové bejti měli, o tom že nevědí. A sirotčích peněz (krom těch, kteříž se sami osobně k tomu podle sněmu přiznávají) u nich na oužitcích že také žádných není, sněmovní snešení že jest nejednou vuobec přečteno a přitom poručeno, aby se jeden každý tak a nejinak zachoval. O čemž pochybnosti nemají než že se od jednoho každého to vykoná.

Rokycanští. Oznamují, že u nich žádných takových obchodníků není, kteříž by handle své mezi lidmi cizími vedli, kromě jednoho kramáře, kterýž v žádných drahých věcech od pasamanuov a šteftuov nehandluje, než samé toliko hedbavné věci z Plzně brává, potom některé hokyně, které vomastek prodávají a samy od jinejch některé na kopy a některé na groše poskrovnu kupují, ty na to ukazují, poněvadž druzi, kteříž jim prodávají, z takového omastku platí, že ony z toho drobte, jenž se od nich zase na peníz prodává, podle snešení sněmovního platiti by neměly. O sirotčích penězích, aby jaké u nich bejti měly, i také při tom nařízení strany sbírky aby se jaký nedostatek (kromě téhož kramáře a hokyň) nacházeti měl, vědomosti žádné nemají a žádají, jakby se dále při tom chovati měli, za naučení.

Klatovští. Oznamují, že se forteluov žádnejch při též sbírce (krom někderejch odporuov) nenachází, totižto strany vin, kderá se zde v zemi kupují, k ním přivezou, souseduom jich prodají a tu sbírku z nich platí, vidí se těm kupujícím, poněvadž sou o to, co jest se již z toho vína sbírky dalo, takové víno dráže koupili, že by již tím placením obtěžováni býti neměli.

Druhé, kdeří vína z Rakous a z Moravy k nim uvozují a pro nemožnost mnozí formanuom čím platiti nemají, že by jim možno nebylo prvé, než co z takových vín utrží, tu sbírku odvozovati, než což by do sv. Jiří zpeněžili, to tehdáž a z ostatku ze všeho při druhém termínu dodávati chtějí. Strany obilí že by mnozí z obyvateluov jich, kteří obilí od okolních osob kupují, poněvadž ten, kderý jim prodá, sbírku odvede, tím se, že by sněm dáleji na ně se nevztahoval, zbraňují. Strany mlíčného, že by někdeří a zvláště Jan Maurmiler, kderýž tu od okolních Augspurským skupuje, poněvadž se to neprodává nýbrž jednom za jich peníze tam odsílá, že by z toho povinen dáti nebyl, oznamuje. Strany sirotčích peněz, že se u nich, kderéby na užitcích byly, krom dvou sirotkuov, nenachází, ale poněvadž tiž dva sirotci poručníky své mají, ti se bezpochyby z toho ze všeho odsvědčovati budou. aby se mimo to, jakž dotčeno, nějací nedostatkové nacházeli, toho že nenalézají a, jakby se v tom dále chovati měli, naučení žádají.

Oustští. Že by žádnejch nedostatkuov a forteluov při též sbírce nenacházeli. Než co se mlynářuov dotejče, kdeří svý vlastní mlejny mají, z měřičného, co prodávají, dávati se zbraňují; též jircháři že by v jinejch městech z vlny nic nedávali, také nic neodvozují. Sirotčích peněz, kderéby na úrocich byly, že se nenachází. Žádajíc naučení, jakby se dále chovati měli.

Poličtí. Oznamují, že by se žádní fortelové nenacházeli. Než někteří sousedé že by se dotazovali, měli-li by z vín dvouletých, kderéž před svolením sněmovním do sklepuov složeno a teď nedávilo prodáno jest, sbírku dáti. Item, byli-li by ti z vlny; kderáž jim místo hotový summy dána, dáti povinni, item, taky-li by ti z obilí, kdeří míněji pod strych uprodají, a zvláště jich správce církevní, takoví sbírku odvozovati měli. Žádají naučení, čím by se zpraviti měli.

Berounští. Oznamují, že toho, aby se vejběrčí u nich mimo nařízení sněmovní a jim vydanú instrukci chovati měli a jací fortelové neb odporové u nich mezi obchodníky nacházeli, neuznávají. Strany peněz sirotčích: poněvadž u nich lidé chudl a potřební jsou, a těch se dosti při skrovnosti nachází, též že na žádných užitcích nejsou.

Kouřimští. Oznamují též, aby se jaký nedostatek při nařízení té sbírky v čem na ten čas nacházeti měl, že toho neuznávají. Než poznali-li by co budoucně, tehdy chtějí to tu kdež náleží v známost uvésti. Peněz pak sirotčích že by u nich na žádných užitcích nic nebylo.

Žatečtí. Oznamují, že se u nich při vybírání takové sbírky sněmem svolené od žádného žádní odporové ani fortelové nenacházejí. A peníze sirotčí, jsou-li tak kdy jaké, v jistém místě do vejrostu jich těch sirotkuov se chovají a na žádné užitky neb ouroky půjčovány nebejvají.

Plzeňští. Oznamují, že toho uznati nemohou, aby jaké odpory a fortelové při vybírání těch sbírek, což že sou podle sněmovního snešení u nich to s pilnosti nařídili, se nacházeti mělo, nýbrž že se jeden každý v tom volně a upřímně chová a, což spravedlivého jest, všecko pořádně odvozují. Peněz sirotčích že jest u nich na skrovně, za kteréž, když se co tak trefí, sirotkuom grunty kupují, anebo jich jim do vejrostu dochovávají a tak žádných na ourocích nebejvá.

A že při té sbírce toliko to na nedorozumění jest, že ti kteří od jiných vlnu kupují a zase prodávají, též kteří v obilí, v omastku a rybách handl vedou, toho dávati se zpěčovati chtějí; ukazujíce, že na pány a ty, kteří ovce chovají, sněmovní snešení toliko se vztahuje, o handléřích pak a obchodnících v sněmu; aby podruhé z toho dávati měli, že se nic nenachází. Též také že i někteří okolní ovčáci u nich vlnu porůznu prodá[vají], dani z ní dáti nechtějí, vymlouvajíc se, že pánuom svým to zpravují. Na ty artikule že žádají naučení, jakby se v tom chovati měli.

Nymburští. Oznamují, že se u nich žádní fortelové neb odporové při těch sbírkách mezi obchodníky nenacházejí a že k tomu ke všemu bedlivě dohlídají. A že u nich žádných sirotčích peněz na úrocích není, trefí-li se pak jaké sirotčí peníze, což velmi na skrovně, za ty že jim na gruntech peníze skupují aneb do vejrostu dochovávají.

Knínští. Oznamují, aby jací fortelové neb obmyslové při obchodnících té sbírky nacházeti se měli, že toho nic vyhledati nemohou. Sirotčích peněz, jsouc lidé chudí, že žádných na ourocích a nebo užitcích nemají.

Dvorští. Zprávu činí, že, majíce o to péči a bedlivě k tomu přihlídajíc, toho najíti nemohou, aby se jací fortelové a odporové nacházeli. Co se pak peněz sirotčích dotýče, těch že žádných na užitcích a ourocích není.

Slánští. Oznamují, ačkoliv toho též se vší pilnosti vyšetřují, nacházejí-li se při vejběrčích anebo obchodnících dotčené sbírky jací odporové nebo fortelové, ale toho že najíti nemohou. Z krámských věci že u nich málo, z peněz pak sirotčích na ourocích zhola nic se nenachází.

Čáslavští. Oznamují, že se vejběrčí u nich vedle instrukci tak a nejinak chovají, a aby jací fortelové, kteří by nápravy potřebovali, nacházeti se měli, toho neuznávají. Sirotci pak žádní se nenacházejí, aby hotových peněz do 100 fß gr. na užitcích jmíti měli, za příčinou že u nich se žádných handluov nevede a živnosti špatné sou.

Jílovští. Odpověď dávají, že se sbírka u nich vejběrčím pořádně odvozuje a nyní žádných forteluov a odporův; kteří by se napraviti měli, nenacházejí. Sirotčích peněz že žádných na užitcích není, krom p. Hynek Hruška z Března, kterýžto podle stavu svého ví jak tu věc opatřiti, neméně Anna Vězská, souseda jich, jmajíce 500 fß. míš. na ourocích, z těch sobě co náležitého zbraňuje dáti, pravice že jest takovú summu vypověděla. Žádají za naučení, jakby se k ní vejběrčí jich zachovati měli.

Bydžov. Zprávu činí, že se od nich k tomu bedlivě dohlídá; tak že při vejběrčích žádných forteluov ani odporův se nenachází. Strany peněz sirotčích oznamují, což jest se jich koli při právě jich nevyzdvižených a někderým sirotkuom nezletilým náležitých a složených nacházelo, ty že sou při skoupení statku k obci jich od slavné paměti císaře Maximiliana prodaného ku potřebě obecní pro veliký nedostatek té obce vyzdviženy a vypuojčeny, kteréžto zase se pomalu, komu náležité, z důchoduov obecních bez ourokuov a užitkuov až posavad oplácejí a žádnému se nezadržují.

Domažličtí. Oznamují, že při těch sbírkách žádní fortelové se nenacházejí, ale vejběrčí k tomu nařízení všelijak spravedlivě je vybírají. Než co se lidí cizopanských, kdeří k městu na trh své věci vezou, dotýče, ti zprávu dávají, že svým pánuom doma takovou sbírku odvozují. Chovají-li se v tom spravedlivě, to že jim vědomé býti nemůže. 0 penězích sirotčích, aby pod užitky zapůjčeny komu býti měly, nic že se nenachází, než k obecním potřebám od souseduov někderých až do 1.200 fß míš. pod ourok že jest jim půjčeno.

Kadaňští. Oznamují, že podle sněmu a instrukcí ty všecky sbírky se vybírají a nevědí v čem by se jaký nedostatek nacházel, který by nápravy potřeboval. O penězích pak sirotčích takovú zprávu činí, že od těch sirotkuov, též také od souseduov jich, kteří velké summy pod ourok mají, ta sbírka vybrána jest, než sirotci kteří malé summy na užitcích a k tomu jiného nic nemají, že by toho sněmem osvobozeni byli.

Brodští. Oznamují, že podle vyměření sněmem a instrukci ovšem tak ty sbírky beze všech forteluov vycházejí a od vejběrčích k tomu nařízených se vybírají. A peněz sirotčích, kderé by na plutích a úrocích býti měly, žádných se nenachází.

Kolínští. Oznamují, že peněz sirotčích, které by na užitcích býti měly, žádných se při městě nenachází, nýbrž jestli by se co vyhledalo, ty vedle purkrechtu a ročního placení z gruntuov v skrovnosti se skládají a na potřeby duoležitý sirotkuom vydávají a na hotově na mnoze žádných nezuostává. Nedostatky aby se jaké při té sbírce nacházeti měly, toho že nepoznávají.

Jaroměřští. Zprávu dávají, že žádní fortelové aneb odporové při té sbírce se nenacházejí. O penězích sirotčích, kderéby na úrocích býti měly, žádných nevědí, než co se na právě skládá, to že v skrovnosti bývá a zase k častému vyzdvihování chudých sirotkuov přicházejí, a lepšího řádu neb nařízení při té sbírce žádného že neuznávají.

In margine: Potud JJMtem pánuom ouředníkuom zemským vydáno.

Rakovničtí. Dávají odpověď, že mezi sousedy a obchodníky u nich při té svolené sbírce žádných forteluov aneb nedostatků, kderéby nápravy potřebovaly, neseznávají a jinší naděje nejsou. než že všickni jako i sami vejběrčí v tom věrnost, poddanost a poslušnost zachovají. O penězích sirotčích, ačkoliv je na oužitky, aby sirotkuom neubejvalo než přibejvalo, puojčují, ale poněvadž summy malé sou a na sirotky, kdeříž k liternímu umění a jiným řemesluom podle jednoho každého chuti dávání bejvají, nemalý náklad jde, nepostačují k tomu ani ti oužitci, než musejí v čas potřeby i od summ hlavních ubírati, takže se u nich z týchž peněz sirotčích nic vybírati nebude moci.

Vodňanští. Oznamují, že toho neuznávají, aby jací odporové neb fortelové mezi obchodníky se nacházeti měli, a že k tomu rychtář JMCské i oni sami, aby to dobrejm řádem clo, pilně dohlídají a nesmejšlejí, aby se tu v tom jaké skrácení dálo. Sirotčích peněz že u nich, jakožto v chudé obci, dosti na mále jest a žádné na úrocích neb užitcích nejsou, ale poručníci, když co toho tak kdy před rukama bejvá, to opatrují.

Hradečtí. Oznamují, že vejběrčí u nich k takovým sbírkám nařízení podle instrukci sobě vydané se všelijak náležitě chovají a oni že jim toho nápomocni sou. Než že sobě ti, kteříž vína šenkují, to obtěžují, aby z nich prvé, než je vyšenkují, dávati měli, berouce taková vína na větším díle na dluh, z nich před vyšenkováním co dáti nemají. A mezi nimi také Pavel K[a]vinský z Stranova a Timoteus Nymburský takové sbírky se dáti zbraňují za tou příčinou, že sou pohořali, a že taková vína sami v Uhřích; na Moravě i jinde kupovali; a takové své obrany k rejstruom přiložili, za milost prosíce. Item, též ňáká Mandalena Vraždová, donesši polovici z vín, která vyšenkovala a která ještě k vyšenkování má, jako chudá a pohořalá vdova druhé polovice osvobozena býti žádá. Ano i jiní pohořalí a chudí sousedé tolikéž z toho, coby tak z obilí, kteréž některým z nich, ač na skrovné, na jich rolích zroste, dáti měli, berouce sobě sněmovní snešení na pomoc, odvésti odporní sou, při čemž že zůstaveni budou, jako pohořalí pokorně prosí, za něž se k JMCské oni uctivě přimlouvají.

Strany peněz sirotčích že se některé u nich na právě skládají a to na skrovných summách, a jiných sirotkuov poručníci k sobě přijímají a za ně grunty neb peníze na domích skupují a pořádný počet činí; než aby jaké na úrocích neb užitcích byly, o tom že žádné vědomosti nemají.

Budějovští. Oznamují, že se vejběrčí u nich všelijak podle povinnosti své a jim vydané instrukci upřímně chovají, též že mezi obchodníky v dávání takových sbírek žádní odporové neb fortelové se nenacházejí. Peněz sirotčích že na ten čas žádných na úrocích neb užitcích nemají, kromě co se jim za JMCskou pozuostává, avšak proti tomu že mnohejm víceji a z drahně tisíc kop lidem z sebe ourok ustavičně platiti musí. A co jest se tak čeho od obrácení sv. Pavla na víru až do sv. Jiří sešlo, toho že hodnověrný vejpis odsílají.

Stříbrští. Že by se žádný jiný nedostatek při sbírce svolené nenacházel, než rychtář císařský že by se z hedbávných a krámských věci takové sbírky dáti zbraňoval. Z vína rakouského, kderéž se k nim uvozuje, že by formané nic dávati nechtěli, oznamujíc, že takovou sbírku pánuom svým, načež i cedule ukazují, odvozují, žádajíc naučení, jakby se v tom chovati měli. Sirotčích peněz, kderéžby na užitcích byly, že se u nich nenachází; a aby se jiné nařízení při té sbírce státi mělo, toho za potřebné neuznávají.

Mělničtí. Dávají zprávu, že by se při té sbírce žádní odporové ani fortelové nenacházeli. Strany sirotčích peněz, že se u nich nic nenachází, a aby v tom nějakej jinej řád učiněn býti měl, toho že nepoznávají. A přitom oznamují, že na ně vejběrčí jich vznášejí, kderakby se jim, když sou tu sbírku do berně odvozovali, za práci jich, v kderéž sou, přijímajíc tuž sbírku, 14 dni trvali a proto živnůstky své opouštěti museli, žádné škody ani outraty, kderéž na to jezd[ě]ní do Prahy vésti musili, pasírovati nechtěly, žádajíc naučení, jakby se vejběrčí jich v tom zpraviti měli.

Sušičtí. Oznamují, že se vejběrčí u nich při té sbírce svolené všelijak podle sněmovního snešení a vyměření chovají. Než obchodnici, kdeří v víních přespolních, jako rakouských, moravských a jiných, živnosti vedou, ti že sobě stěžují, že sudy plný, tak jakž co na místě kupují, přivézti k nim nemohou, též že kvasnicemi jim nemálo uchází; za kderoužto příčinou aby v tom tak veliké škody nenesli, prosí, aby jim aspoň desáté vědro pasivováno a sráženo bylo. Načiž [sic] odpovědi, jakby se v tam dále k ním chovati měli, očekávají. Peněz sirotčích že u nich žádné na oužitcích nejsou.

Pelhřimovští. Dávají odpověď, že při obchodnících v těch věcech, z kterýchž se podle sněmovního snešení sbírka svolená dávati má, i také vejběrčích žádní fortelové neb obmyslové se nenacházejí, ale zouplna se to vše, z čehož se tak co dáti dostane, vybírá. Načiž, aby se v tom jeden každý upřímně a věrně zachoval, sami bedlivý pozor mají.

Lounští. Zprávu činí, že při té sbírce u nich, aby se kdo tomu, což tak od stavuov svoleno jest, na odpor stavěti aneb jakého fortele užívati měl, poznávati nemohou, nýbrž pokojně se to vše vejběrčím od JMCské nařízeným odvozuje. Sirotčích peněz, z nichž by se ta sbírka dávati měla, u nich že žádných není. Co se pak té sbírky a od koho, jmenovitě tento první termín, u nich sešlo, toho vejtah pořádný na komoru odsílají, kderýž při psaní jich zanechán jest a tu se najíti má.

Novoměstští. Dávajíce od dvadcátého šestého dne měsíce Juni léta etc. osmdesátého sedmého, strany té sbírky zase druhů odpověď, oznamují, že jakž prvé tak i nyní žádného nedostatku aneb nenáležitého chování při ní neuznávají. A v závěrce též zprávy své toho dokládají, že příležitě vejtah, co jest se té sbírky za tento první termín sešlo, podávají, kterýž se také při též zprávě jich nachází.

Perkrejchnštejnští. Oznamují, že při té sbírce sněmem svolené u nich žádného nedostatku nepoznávají, peněz pak žádných, jsouce sami zadlužili, na úrocích že nemají. A ačkoliv někteří sirotci u nich po rodičích svých přes čtyrydceti kop míšenských očekávají, však jsouce znali a nedorostli, žádný z nich na interese se vychovati nemůže, než z summy hlavni vždycky ubírati musí; a tak se u nich jako při jinejch možnějších městech toho tak namnoze scházeti nemnože. Než strany soumaruov zprávu činí, že by se při nich tento odpor nacházel, že když z toho, což ven z země přes meze vynesou, sbírku svolenou žádali, tím že sou je hned od sebe odehnali a k městu Prachaticům a k Vintrberku že sou se obrátili. I nechtíce, aby důchod JMCské, totiž mejto dědičné a ungelt hynul, museli od takové sbírky přestati a jim ji prominouti. A co se pak té sbírky ve všem sešlo, toho vejtah odsílají.

Vysoko-Mejtští. Činí zprávu, že mezi obchodníky těch věcí, z kterých se sbírka činí, žádní odporové neb fortelové, kteříž by jaké nápravy potřebovali, se nenacházejí, nýbrž netoliko vejběrčí, ale i všecky lidi k správě jich náležející, veřejně v častém shromážděni obecním, aby v tom k JMCské upřímnou věrnost zachovali a milostivé vuole JMti skutečně ušetřovali, bedlivě napomínati že nepomíjejí. Sirotčích pak peněz na oužitcích, z nichž by se slušně sbírka dáti měla, v potřebné a pohořalé obci jejich že se žádných na oužitcích též nenachází; neb netoliko pominulého času morního, v němž přes vosmdesáte samých sousedův pochováno jest, ale ani posavad pro velikou potřebnost lidí ani jedné kopy míšenské do domu rathauzního k ruce sirotčí že vzato a přijato není.

Horníci. Dávají strany sbírky sněmem svolené tuto odpověď, že všelijak nad tím pilný a bedlivý pozor mají, aby ta sbírka tím vším spůsobem, jakž sněmovní snešení a instrukcí vejběrčím odeslaná o tom vyměřují, vycházela, žádného v tom neušetřujíc ani komu co přehlídajíc, však žádných v tom forteluov ani jakých obmyslův poznati nemohou; v čemž kdyby co toho poznávali neb nacházeli, v místa náležitá to vznesli že by pominouti nechtěli. Co se pak peněz sirotčích tkne, těch se na velkých summách, kteréž by na oužitcích byly, u nich nenachází, kromě některých sirotkuov, jichžto poručnici summy nevelké a daleko menši pod summu, z kteréž by podle uvolení sněmovního často psaná sbírka dána býti měla, shledavše, ty na užitky dali a z toho sirotky ty opatrují. A tak se z. oznámenou příčinou z toho u nich nic scházeti nemůže.