337. Konsistoř pod obojí oznamuje Janovi staršímu z Lobkovic, že opat kláštera Slovanského Matouš Benešovský jest ženatý a také jiných kněží svádí, aby se ženili, kacíře do kláštera k kázaní připouští etc.
1590, 14. března. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pražsk. sub "Acta boh. consist. utr. ab 1589 - 1595."
U. p. panu Janovi staršímu z Lobkovic etc.
Modlitbu naši vzkazujem, vysoce urozený pane, pane nám v pánu Bohu laskavě příznivý! Od pána Boha všemohoucího nejlepšího zdraví, božského požehnáni i jiné všeckno dobré přejeme a žádáme VMti věrně rádi. Jakož jste onehdejšího dne ráčili se ptáti našich z prostředku farářův vyslaných, byl-li by kněz Matouš Benešovských, opat kláštera Slovanského, ženatý, abyste neráčili na žádném omylu býti: jest v pravdě tak, neb jest ho kněz Jan Včelinus, farář sv. Jindřicha, oddával v kostele v klášteře při přítomnosti manželky Jana Přiměnského a Anny vdovy ženy starožitné, a pacholík jeho hrbovatý byl tehdáž na kruchtě, o němž jsou oni nevěděli; a potom téhož kněze Jana, faráře Jindřišského, skrze vinici, aby se lidé nedovtípili, ven z kláštera z kostela vypustil, jakž nám týž kněz Jan sám o tom oznámil.
K tomu jiné všeckno kněžstvo Pražské nařkl a zhaněl, že jsou lotři a kuběnáři, že žen nemají, ale on že má manželku poctivou, a tak někteří kněží jedni proti druhým se pozdvihli, a kteří se prvé žen odepřeli, již se nyní zjevně přiznávají, poněvadž opatovi se nic neříká ženatému, že i oni ženy míti mohou. A zhoršení znamenité skrze to v lidu povstalo, neb dobré paměti arcibiskup z kláštera Kladrubského pro tu věc opata vysadil, a biskup z Rejna Kolína utéci musel. Tím ženěním neženatejm kněžím dvíře k ženění otevřel a ženatých posilnil, a to jemu nepřátelé církve boží sektáři schvalují, že dobře udělal, že sobě manželku pojal, beneficium Christi ad meretricem transtulit. A tento masopust minulej během světskejch lidí u Rakovníka zjevně a patrně jeden kněz se ženil, a my kdybychom chtěli to zastaviti, nebudeme moci. Proti konsistoři kdež může kněží ženaté fedruje a kacíře hanebné do kláštera, aby kázali, připouští, a když mu toliko něco dá, by byl jaký chtěl kacíř, všeckno proň udělá, a jeho zastává, a co nejhoršího může činiti činí na lehkost a zkázu všeho řádu dobrého a potupu církve svaté.
Protož pro lepší správu nechtěli jsme toho VMti taj na učiniti; k tomu ke všemu ten klášter velmi velice spoušti a nikdy nic neopravuje, toliko peníze hromaždí.
Naposledy taky za to žádáme, že ráčíte naši konsistoř v paměti míti a při JMCské fedrovati, aby mohla k svému obnovení a zase vyzdvižení přijíti, S tím se VMti na všem dobře míti žádáme. Datum v Praze středu po sv. Řehoři léta 1590.