385. Mandát Rudolfa II., kterýmž nařizuje se obyvatelům království Českého, aby žádný příchozí z království Polského a jiných morem nakažených míst do hospod a příbytkův přijímán nebyl.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1591, 10. října. - Opis souč. v arch. musea král. Českého.
Rudolf etc. Věrní milí! Věděti vám milostivě dáváme, že nás jisté a hodnověrné zprávy docházejí, kderak by v království Polském na mnoha místech infekci, neboližto rána morová, náramně z dopuštěni pána Boha všemohúcího a zvláště k končinám Slezským rozmáhati se měla. I majíc my to na milostivé péči, aby od lidi všelijakého národu a povolání, zvláště pak z týchž nebezpečných míst přicházejících, do tohoto království Českého nějaké nakažení nepřišlo, z té příčiny, uznavše toho obzvláštní důležitou potřebu bejti, neráčili sme moci pominouti skrze listy neboližto mandáty naše císařské, tak aby se budoucímu zlému (pokudž v tom opatrnost lidská s pomocí boží stačiti může), časně v cestu kročiti mohlo, jisté nařízení, jak byste se v takových nebezpečných příčinách chovati měli, učiniti a v známost uvésti. A protož vám všem i jednomu každému poroučeti a přikazovati ráčíme, abyste všudy a na všech místech při poddaných vašich, obzvláštně pak ouřad jednoho každého města při branách, hospodářích a spolusousedích svých, jistej řád a nařízení, tím neprodlévajíc, učinili, pokudž by kdo z dotčeného království Polského, nebo z jiných podezřelých a již nakažených míst, jakého by ten koli stavu, řádu neb povolání byl, sem do tohoto království v jakýchž pak koli potřebách přijeti chtěl, aby žádný takový nižádným vymyšleným způsobem do hospod a příbytkův přijat od nižádného nebyl pod skutečným trestáním. Jakž pak té milostivé a nepochybné naděje k zpočátku psaným stavům a obyvatelům kraje tohoto býti ráčíme, že v tom milostivou a jistou vůli naši císařskou naplní. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po sv. Diviši léta etc. 91 etc.