NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1592, 14. dubna. — Opis souč. v arch. minist, vnitra ve Vídni sub Reg. č. 11 fol. 467.

My Rudolf etc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jsou židé starší Pražští i jiní obecní starší na místě vší obce židovské Pražské, uznavše za slušné a potřebné býti, pro přetržení mezi sebou škodlivých věcí a nespůsobuov, sami mezi sebou jistou zápověď, aby žádných obchoduov a handluov s listy hlavními a s listy právem listuov hlavních nemívali, a těch k sobě buď sami nebo pod jménem jiných, užívajíc v tom svých obmysluov a praktik, žádným obyčejem nepřijímali a to pod jistou vyměřenou kladbou podle jejich židovského spůsobu a obyčeje, jakž táž v sobě ukazuje a zavírá, učinili, což jsme oblíbili schváliti a jim toho jistým a vydaným dekretem naším císařským potvrditi ráčili. I prošeni jsme poníženě skrze poddanou suplikaci od Markusa Meyzle Mardocheya, primasa a staršího žida Pražského, poněvadž nemalé kupecké handle a prodeje vede, a těch provozováním mnohým osobám bud vyšších nebo nižších stavuov posluhuje, i také tím pohodlí nemalá, svěřujíc jim statek svuoj nebo lidskej (majíc jej sobě také od jiných svěřenej) častokráte za mnoho tisíc kop, činí, kdyby zároveň s jinými židy toliko na prostý schuldbrif bez rukojmův a jiného náležitého opatření měl lidem takové svěřené věci od sebe vydávati a v tom se dostatečněji neopatrovati, že by musil někdy velikého nebezpečenství a jistého svého zavedení očekávati: abychom jeho v tom osvoboditi a tu milost jemu učiniti ráčili, kdyžby tak kdy komu co jakejch takovejch kupeckejch věcí spravedlivě a náležitě prodal, aby ten, kdožby tak od něho koupil, jeho Markusa Meyzle Mardocheya zase v jeho dluhu u toho, jemužby dlužen byl, do též summy zastoupiti a tejž dluh témuž věřitelovi, jeho Markusa Meyzle Mardocheya, aby buď listem hlavním, nebo právem listu hlavního, anebo zápisem rejstry nejvyššího purkrabství Pražského, jakžby se koliv vo to mezi sebou snesli a srovnali, pojistiti, a ten každý, kdožby to pojištění tak k sobě přijal, aby toho tak pojištěného dluhu a věci své vlastní bez překážky a odporu toho, kdožby to pojištění činil, i jiného každého člověka, mohl volně užiti, kudyžby také on Markus Meyzl mohl tím snázeji k placení svých dluhuov přicházeti, a táž kladba v sedmi artikulích obsažená, podle jejich židovského spůsobu, aby se na něho ničímž nevztahovala.

K jehožto ponížené prosbě i také k přímluvám za něho k nám učiněným od některých rad našich milostivě nakloněni jsouce, zvláště, poněvadž nám každého času poddaně rád slouží, a v tom, aby posavad jaké nespravedlivé a nepořádné handle a kupectví provozovati měl, toho nic před nás předneseno není, nýbrž jak na dobrého žida náleží se zachoval: protož s dobrým rozmyslem, naším jistým svědomím, mocí královskou v Cechách a s radou věrných našich milých jemu Markusovi Meyzlovi Mardocheyovi židu tu milost podle jeho ponížené prosby, aby toho tak, jakž se vejš vypisuje, svobodně, však v spravedlivých a slušných svejch prodajích a handlich, vtom se upřímně a náležitě chovajíc, užívati mohl a moc měl, činiti a k tomu jemu milostivě dovolovati a jeho v tom ve všem i také před tou kladbou židovskou, však do milostivé vuoli naší císařské osvobozovati ráčíme, přikazujíce všem poddaným našim ze všech stavuov království našeho Českého, nynějším i budoucím, věrným našim milým, zvláště pak židům starším Pražským a starším obecním, všem židuom nynějším i budoucím, abyste nadepsaného Markusa žida při tomto obdarování našem císařském a milosti od nás učiněné jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jemu v tom překážek nečiníce, ani komu činiti dopouštějíce pod uvarováním nemilosti naší císařské i našich budoucích králuov českých. Tomu na svědomí pečeť naši menší k tomuto listu našemu jsme přivěsiti rozkázati ráčili. Dán na hradě Pražském v úterý po neděli Misericordias léta 1592.