NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1592, 6. srpna. — Ruk. souč. v arch. města Prahy č. 109. fol. 1108 (b).

Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský a Charvatský etc. král, arcikníže Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě etc. Vysoce urozeným, urozeným, statečným, slovutným, poctivým a opatrným pánům, rytířům, vladykám, Pražanům a městům, i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království našeho českého, věrným milým, milost naši císařskou etc. a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Věděti vám milostivě dáváme, že nás jisté a hodnověrné zprávy docházejí, kterak by v království Polském na mnoha místech infekcí, neboližto rána morová, náramně se zase vnově z dopuštění pána Boha všemohoucího roznicovati a již i k končinám Slezským se rozšiřovati měla.

I majíc my to na milostivé péči, aby od lidí všelijakého národu a povolání, zvláště pak kteří kupecké handle a živnosti z týchž nebezpečných míst provozují, do tohoto království našeho českého (čehož všemohoucí pán Bůh milostivě uchovati rač) nějaké nakažení nepřišlo, z té příčiny, uznavše toho obzvláštní důležitou potřebu býti, neráčili sme moci toho pominouti, vám skrze listy aneboližto mandáty naše císařské oc, tak aby budoucímu zlému, pokudž v tom opatrnost lidská s pomocí boží stačiti moci bude, časně v cestu vkročeno býti mohlo, jisté nařízení, jak byste se v takových nebezpečných příčinách chovati měli, učiniti a v známost uvésti. A protož vám všem i jednomu každému zvláště poroučeti ráčíme, abyste všudy a na všech místech, při branách, hospodářích a spolusousedích svých jistý řád a nařízení, tím neprodlívajíc, učinili: pokudž by kdo z dotčeného království Polského, neb z jiných podezřelých a zvláště pak již nakažených míst, jakého by ten koliv stavu, řádu neb povolání byl, sem do tohoto království v jakých pak koliv potřebách přijeti chtěl, aby žádný takový nižádným vymyšleným způsobem sem do měst Pražských, hospod a přlbytkův od žádného, pod skutečným trestáním, přijímán nebyl. Jakž pak té milostivé a nepochybné naděje k zpočátku psaným Pražanům býti ráčíme, že v tom netoliko milostivé nařízení a poručení naše ušetřovati, nýbrž také sami sebe před takovou morovou ránou jak na péči jmíti věděti budou. V čemž se jistá a milostivá vůle naše císařská etc. naplní.

Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek na den Proměnění Krista pána léta etc. devadesátého druhého, a království našich Římského sedmnáctého, Uherského dvadcátého a Českého též sedmnáctého.