Roku 1592 sněmu nebylo. Akta zde uveřejněná týkají se finančních záležitostí, zvláště dluhův královských, příjmů a vydání komory české, pronajímání i postoupení částí statkův královských, příprav válečných proti Turku, záležitostí státoprávních v příčině lén, "erbanuňků" a úřadů, věcí církevních i jiných více.. Listina z 31. května obsahuje seznam dluhův královských, kteréž stavové čeští k zaplacení na sebe přijali, a mnoho-li zaplaceno bylo i co ještě k zaplacení pozůstalo. Dne 14. února vykazují Kutnohorští výnos sbírky na zaplacení dluhů královských. Skoro stálou peněžitou tíseň pokladny císařské osvětluje krátký list Rudolfův, kterýmž "nařizuje berníkům kr. Českého, aby mu z berně domovní* 6000 dolarů zapůjčili. Zvláště zajímavé zprávy o vybírání posudního podává list purkmistra a rady města Budějovic Českých ze dne 18. března, kterýmž žádali komoru českou, aby při vybírání posudného z ječného piva vedle starého způsobu zanecháni byli. Budějovští odvozovali totiž posudné před r.1548 z hořkého piva jako všichni ostatní podle míry. Když však výběrčí naříkali si na nesnadné "odvádění takového posudného (poněvadž sousedě někteří se vymlouvali, že piva ještě nevystavili, nebo že se zkazilo a vyteklo, jiní že s čeládkou doma je vypili), a také velmi málo se ho scházelo, nařídil místodržící arcikníže Ferdinand, aby v příčině té přísný řád zaveden byl. Zůstáno s Budějovskými na tom, aby každý posudné, dříve nežli slad ze mlejna vezme, zouplna odvedl. A takový způsob zachován až po rok 1592, kdy Budějovští s jinými srovnati se museli. Výběrčím posudního v kraji Bechyňském byl toho času císařem nově ustanoven Václav Dvorecký z Olbramovic, kterémuž předchůdce jeho Oldřich Svatkovský z Dobrohoště instrukcí císařskou vydati musel, jakž list ze dne 15. července svědčí. Přehledný seznam přijmuv a vydání komory české podává rozvrh ze dne 17. ledna.

Již za předešlých let nejednou učiněna zmínka, že prodejem, zástavou panství nebo částí statků královských polehčoval si Rudolf II. v tísni finanční; za tou také příčinou pronajal 11. ledna městu Hor Kašperských zámek Kašperk, prodal Jindřichovi Chotouchovskému z Nebovid rybník Zbislavský někdy ku klášteru Sedleckému náležející; pro lepší zvůli v lovectví zaměnil s Vilímem Vchynským za lesy a grunty od statku Krupeckého, stateček Hracholusky, kterýž k panství Křivoklátskému přivtělen byl.

Mír mezi císařem a Tureckem r. 1591 uzavřený, přerušen byl vpádem Turkův pod baletem Hasanem do Charvatška na začátku letních měsíců r. 1592. List za listem, kurýr za kurýrem od arciknížete Arnošta, místodržícího Štýrského, přinášeli císaři smutné noviny o vpádu Tureckém. Rudolf II. nařídil komoře dvorské, aby nastalé nebezpečenství uvážila a v příčině rychlé pomoci bez meškání zprávu podala. Komora vyjádřila se dne 30. června, zdali a pokud rychlá pomoc peněžitá by žádána býti mohla při arciknížeti Ferdinandovi Tyrolském, vévodovi Bavorském, při arcibiskupovi Solnohradském, při stavech Českých, Moravských, Slezských a Lužických, dále při Německých i Vlašských knížatech a při papeži. Podobné dobrozdání podala Rudolfovi II. císařská a dvorská rada, kteráž stále při jeho osobě se nalézala, rozmnožila však předkládané císaři návrhy tím, aby po ukončeni sněmův v zemích koruny České při bohatší šlechtě a zámožnějším měšťanstvu vyhledávány byly prostřednictvím vynikajících osob dobrovolné dary peněžité na pomoc proti Turku. Rada zamítla přitom návrh Uhry učiněný, aby císař totiž veškeré povinné platy zastavil, poněvadž by všechen úvěr císařův tím byl zničen. Nedlouho potom konány při císařském dvoře v Praze za přítomnosti arciknížete Arnošta porady císařských rad s jednotlivými členy dvorské komory v téže příčině, jaká by totiž učiněna měla býti nutná opatření válečná po vpádu Tureckém do Charvatska. V jednáních takových ukázáno císaři 1. jakými prostředky by od Turků ještě nedobyté pevnosti pohraničně obhájeny a 2. jak by ztracené již pevnosti opět vydobyty býti mohly; 3. jakým způsobem by pro válečnou takovou potřebu sehnány býti mohly peníze, vojsko, munice a provianty na sněmích Českém, Moravském a Slezském, dále při knížatech i stavích Německé říše, při papeži a Vlašských knížatech a konečně při lennících.

S jednáním v příčině obrany a pomoci proti Turku souvisí i jiné uveřejněné listiny. Takž nařízení císařské ze dne 14. září nejvyšším úředníkům zemským, aby podali zprávu, jakým způsobem by mimo obyčejnou na obranu hranic zemí Českých svolenou berní ještě větší část peněz na vyzbrojení četného vojska sehnána býti mohla. Na základě pak dobrého zdání nejvyšších úředníků zemských podala komora dvorská ve Vídni 6. listopadu arciknížeti Matiášovi své návrhy na jaký způsob po příkladu Čech a Moravy dosažena by býti mohla pro císaře pomoc peněžitá, buď jako dobrovolný dar nebo půjčka na pomoc proti Turku i od stavův dědičných zemí Rakouských. Dvoje nařízení císařská týkají se obrany království Českého a zemí k němu přivtělených. Dne 8. září vydán mandát císařský po krajích Českých, aby obyvatelé vedle předešlého usnesení sněmovního k hotovosti zemské se připravili; dne pak 28. listopadu zaslán rozkaz nejvyššímu kancléři Adamovi z Hradce, aby s nejvyššími úředníky zemskými v příčině defensí zemí koruny České se uradil a dobré zdání o tom podal. Mimo to obnoven zákaz o vývozu koní ze země a prachu i sanytru (15. října, 19. listopadu).

Státoprávních záležitostí týká se listina ze dne 14. května. Císař ustanovil presidentem České komory Jáchyma z Kolovrat, kterýž byl také purkrabím Karlštejnským. Týž přijal sice úřad presidenta, obával se však, že by se stavy přišel do sporu, kdyby podrobil se instrukci komory, kteráž nařizovala, že president má zření míti na císaře a dvorskou komoru, jinými slovy, že oběma má býti poslušen. V příčině poslušenství k císaři, jako králi Českému, nebylo a býti nemohlo žádných pochybností, však slíbiti poslušnou odvislost správě cizího úřadu, mohlo by jen tehdy se státi, kdyby nebylo na újmu úřadu purkrabství a kdyby stavové Čeští žádných nečinili námitek. Komora dvorská radila císaři, aby pánu z Kolovrat dáno bylo takové ujištění, proti němuž nejvyšší kancléř také ničehož nenamítal. O přijímání českých len a obnovení "erbanuňku" mezi korunou Českou a Falckém oznamuje Jáchym hrabě z Ortenburgu kurflrštovi Falckému dne 29. dubna, jak příznivě nejvyšší kancléř pán z Hradce se vyjádřil, že takové obnovení smluv prospívati bude k obnoveni společného přátelství.

Nemálo důležitá jest instrukce císařská pro komoru českou, kteráž sepsána byla na základě dřívějších podobných instrukcí z let 1527, 1530, 1548 atd. Naučení komoře dané podává nám nad jiné prameny jasný obraz o vnitřní úřední i vnější správě rady finanční dvoru královského. Komoře a její radě předsedal císařem zvolený president, kterýž jako ostatní radové skládal přísahu na vykonávání svých povinností. Zakázáno jim bráti nějakých darů, poct, provisi od kterýchkoli potentátův, knížat, pánův a měst, nakázáno jim řízení úřední v tajnosti zachovávati, povinnosti svědomitě plniti, se stranami mírně, povolně jednati, zvláště chudým vyřizování záležitostí aby neodkládali. V příčině držání sněmův určuje instrukce, aby president a radové, kdykoliv by svolené pomoci docházely, v čas připomenutí učinili o svolání sněmův a zároveň obšírnou podali zprávu jaké artikule komorní sněmu předloženy býti by měly. Zajímavá jsou naučení o zvelebení hornictví, o koupi zlata, stříbra do mincovny, o vybytí zlé cizí mince, o správě lesův a prodeji dříví; sklárny aby na gruntech královských více zřizovány nebyly, poněvadž jsou na škodu hornictví; podobně aby žádnému dovoleno nebylo bez svolení královského nové hutě železné, na kamenec a skalici zakládati, poněvadž na malý jsou užitek, však na velkou někdy škodu dolování drahých kovů; správa statků královských, jichž důchody přes všechny konané nápravy velmi sporé byly, aby presidentem osobně přehlížena byla, příležící k oborám královským grunty, aby pro zvelebení myslivosti zakupovány byly. Dále nařizuje se, aby urbáře o všech zastavených i nezastavených statcích královských, o mýtech, clech, hornictví založeny byly; od statkův duchovních aby bez svolení královského nic prodáváno, zastavováno nebylo. Instrukce, kteráž každé suché dni radům komorním předčítána býti měla, podává ještě zprávy o nápadech z měst královských do důchodů komorních, o právu horním, zvláště však obšírné pojednání o zřízení a správě úřadů.

Naučení Rudolfa II. dané dne 14. července Janovi z Varvažova, rychtáři císařskému v Kouřimi, kterak při úřadě svém říditi a spravovati se má, pozoruhodno jest změnou, kterou liší se od instrukcí při r. 1547 a 1548 uveřejněných, v kterýchž napsáno, že rychtářové jmenováni byli samým králem, kdežto v listině r. 1592 čteme, že s vůlí, vědomím královským od komory české ustanoveni bývali.

V příčině plavby po Labi až do moře jednáno na sněmích českých již za císaře Maxmiliana (1575), uznáváno jak panovníky tak i stavy, že takové splavnění hlavní české řeky velmi prospěšné, užitečné pro zemi by bylo, zvoleny sněmem osoby, k nimž přidáni císařem jmenovaní komisaři, kteříž pospolu uvažovati měli, co by v té věci, na níž království Českému i obyvatelstvu ťvysoce mnoho záleželoŤ, potřebného učiněno býti mělo. Císař vyzval i kurfiršty a stavy Německé říše, skrze jichž země Labe teče, k spolučinnosti, i držány schůze, činěny různé návrhy, však přes všechno oblibování si a spokojenost nad takovým projektem, odkládalo se a nevyřízeno zůstávalo vše po celou řadu let. R. 1591 jednáno v příčině té na společné schůzi v Děvíně, při kteréž byli i čeští vyslanci, konečné vyřízení se však nestalo, nýbrž usneseno, aby císař opět nový sjezd rozepsal. Nedlouho potom zemřel jeden z předních účastníků takového podniku kurfiršt Sasky, čímž další jednání poněkud uvázlo. Dne 12. května 1592 žádala komora dvorská (v Praze) na místě a jménem císařovým komisaře v příčině plavby zřízené za dobrozdání, co by ve věci té po smrti jmenovaného kurfiršta se Saskem a Braniborskem jednáno býti mělo o svolání nového společného sjezdu, kteří účastnící mimo Hamburk pozváni by býti měli, a zdali by i koruna Česká plnomocníky své vyslati měla.

Ražení mince bylo regálem královským, podobně sůl monopolem i židé příslušníci komory a skoro v každém sněmu o záležitostech takových jednáno. Registrujeme tudíž některé takové kusy. Dne 1. července podali Wolf Heroldt, účetní, a Jan Spies, písař při úřadě mincovním, komoře české dobrozdání, jakým způsobem by dobrá mince v zemi zachována a špatná odstraněna býti mohla, zároveň také oznámili, že v Hoře Kutné za týden na 1000 kusů celých, půl a čtvrt tolarů se mincuje, kteréž na potřeby horní mimo drobnou minci se vydávají. V příčině soli nařizoval císař Rudolf II. úřadu solnímu v Gmundenu, aby město Gmunden tolik soli do Cech posílalo, na kolik bylo ujednáno. O židech, do kterýchž časté na sněmích pronášeny stesky, přináší nemálo zajímavou zprávu listina ze dne 14. dubna, jíž Rudolf II. osvobodil primasa a staršího žida Pražského Mar-kusa Meyzle Mardocheya od klatby a zápovědi, kterouž obec židovská byla učinila a císař potvrdil, aby totiž židé žádných obchodův s listy hlavními nemívali a těch nepřijímali. Jmenovaný velkoobchodník Pražský prosil totiž císaře, že kdyby jako jiní židé zboží své toliko na prostý dlužní úpis bez rukojmí lidem svěřovati měl, ke škodám nemalým by přicházeti musel, a protož aby dluhy jemu povinné hlavními listy nebo zápisem v registra nejvyššího purkrabství Pražského pojištěny byly; což mu také svoleno.

I o církevních záležitostech některé kusy. Listem ze dne 29. února v Římě daným napomínal papež Klement VIII. nejvyššího purkrabího Vilíma z Rožmberka, aby na stolec arcibiskupství Pražského zvolen byl muž, jenž by zbožností, učeností i jinými ctnostmi vynikal. Nápadné jest, že císař od smrti arcibiskupa Medka (2. února 1590) místo arcibiskupa tak dlouho nechal uprázdněné, neboť jestli kde, v Cechách zvláště bylo pro katolickou církev při zmatcích náboženských zapotřebí opatrného vedení. Zdali připomenutí nově nastoleného papeže obsazení arcibiskupství Pražského urychlilo, nevíme; novým arcibiskupem zvolen 14. prosince 1592 Zbyněk Berka z Dubé.

Opětované prosby o obnovení konsistoře pod obojí vyplněny byly císařem dne 14. července 1590 jmenováním Fabiana Rezka za administrátora. Od té chvíle ustávají žaloby konsistoře na kacířské faráře a neposlušná města. Takové zamlklosti konsistoře nebyla příčinou snad nějaká nová vroucí zbožnost v městech, či snad přátelské smýšlení, kteréž by bylo zavládlo mezi kněžstvem strany pod obojí, neboť sváry a vády neutuchly, ano dosáhly takového stupně, že nejvyšší hofmistr jménem a z nařízení císaře napomínal (dne 18. března) administrátora i faráře Pražské do kanceláře české svolané, aby mezi sebou pokojně se chovali a vší nesvornosti a záští zanechali; kteří by pak přes takové otcovské napomenutí příčinu zavdali k nepokoji, že budou ztrestáni. Administrátor nepořádné kněžstvo nenapomínal, poněvadž byl přítelem a podporovatelem všech novot, kterým veliká část kněží hověla. Několik jen kněží Pražských, kteří staré víry podobojí se drželi, nebyli s ním spokojeni, i projevili před císařem, nejvyšším purkrabím Vilímem z Rožmberka a jinými nejvyššími úředníky zemskými nelibost a stížnost do Fabiana Rezka pro jeho ve víře nestálost a ťnechováníŤ. Na žaloby jich však odpověděno, že císař má o něm dobré zprávy, kdyby však, jakž náleží, se nechoval a důvěru císařovu zklamal, žeby jako jiný každý trestán byl. Brzká budoucnost ukázala, že stížnosti byly oprávněné. Rezek nebyl poslem míru, aniž řídil se vedle instrukce císařem mu dané. Nejen že netrestal zlořády kněžstva, ale on sám kněží v hromadu vadil, Frankfurtské nekněží i ženaté kněze přijímal, do měst je usazoval, pořádné a neženaté kněží farami opatřiti nechtěl, ano z far je (zvláště konsistoriany) vyzdvihoval, kněžím toho dopouštěl, aby i na kázáních k ženám zjevně se hlásili atd. Slovem, chováním svým schvaloval, podporoval převracování utrakvistického kněžstva na protestantské. A ke všemu tomu rozsudky konsistořské za podplatné změnil, důvěrné jednání z rady konsistoře vyzrazoval a ťsummou všecko zlé kromě dobrého činilŤ. Někteří starší kněží pod obojí několikráte při císaři i nejvyšších úřednících zemských na administrátora si stěžovali, za ochranu a přetržení takového zlého žádali, v adventu r. 1591 byly stížnosti proti němu podané v kanceláři české administrátorovi i farářům konsistoře čteny, čtyřikráte byl od císařských rad a nejvyšších úředníkův zemských napomínán, varován, aby takových hrozných věcí zanechal, že císař i nejvyšší páni úředníci velikou stížnost nad tím mají, však prý předce se nepolepšil ano horším učiněn. Takové všechny žaloby na administrátora předneslo nejvyššímu purkrabímu a nejvyššímu kancléři pět kněží staré strany pod obojí, kteříž měli dosti odvahy za přesvědčení své ochrany se dovolávati. Byl opětně napomenut, však nikoliv sesazen.

Také roku 1592 vyjednávali Chebští při dvoře císařském a při komoře v Praze o nápravu některých svých stížností. Poslem byl jim syndik města Chebu. Vyjednávání dělo se za tím účelem, aby Chebu konečně vydáno bylo potvrzení na 22000 zl., kteréž jako úhrnnou summu za berni od 1579—1591 zaplatili, dále aby zamezeno bylo vkročování úřadů ve Falci a sousedním markrabství do území Chebského. Nejtíže však nesli Chebští clo na ně uložené, jež z obchodu s královstvím Českým platiti museli; proto také zrušení jeho bylo hlavním předmětem, kteréhož vyslanec Chebský za svého pobytu v Praze se domáhal; vyhledávaliť již po léta toho, aby se zbyli nepohodlného jim cla, jednáni však nevedlo k cíli, poněvadž na nich žádáno, aby za zrušení cla na neurčitou dobu vyplatili císaři půjčkou 4000 tolarů, na kterouž podmínku, dovolávajíce se svých svobod a privilejí, nepřistoupili. Za to však, když na poručení císařské ze dne 7. srpna 1591 komora česká s nimi opět o to v jednání se dala, byli volni darovati císaři za úplné a bezvyminečné zrušení celní hranice 3000 tolarů. Vyslanec Chebských nedočkal se však toho roku rozhodnutí v příčině té, kteréž teprve v příštím roce se stalo. Denník vyslance Chebského zde uveřejněný obsahuje mezi četnými zprávami o čelných osobách a poměrech v Praze také zajímavou zmínku o sporu v příčině podřízení se presidenta komory české presidentovi komory dvorské.