Orig. v arch. města Hory Kutny č. 4715.

V pátek po neděli Laetare, 2. Aprilis. Zasednuto na vznášeni a suplikací, a předně, čeho JMCská ráčí skrze přímluvy někderé při stavlch žádati a potřebovati, to čteno a váženo. Ten den Staroměstští se do sněmu nepostavili dosti dlouho, a nejvyšší pan hofmistr ráčil se pod ruku na ně ptáti. Novoměstští byli dva a z Malé strany žádný, posluov z měst dosti málo.

Tyto věci slyšány:

1. JMCská že ráčí žádati stavuov, aby k směně o Vísku s nejvyšším panem komorníkem, kderáž k ouřadu jeho náleží a mezi foršty JMCské jest, stavové povolili. Když oznámil nejvyšší pan komorník, že z ní žádného užitku míti neráčí a ta směna že může k lepšímu jemu i budoucím nejvyšším p. komorníkům býti, jest k tomu povoleno.

2. Uroz. p. Pavlovi Hrabaůovi z Přerubenic že JMCská od statku Kolínského ráčí odprodávati dva poddané ve vsi Vopatovicích a dva hájky, aby tomu dovoliti ráčili. Povoleno, aby zase za to odměna byla k zemi.

3. Že urozenému panu Mikulášovi Střelovi z Rokyc JMCská ráčil od panství Kolínského Libodržice prodati, aby vdově po něm zůstalé, jakožto mocné otcovské poručnici, v desky zemské vloženo bylo. Povoleno tomu.
4. Že JMCská ráčil vospy odprodati purkmistru a konšeluom města Brodu Českého i s fůrami, kderéž [s] žernovem se činily na Poděbrady, kromě toho, že mají v čas války, kdyby JMCská ráčil do pole táhnouti, kus bořící na pomezí 24ti koňmi dáti dovízti na svůj náklad. Povoleno.
5. Titul Jiříka Pergeru z Pergu, aby v dskách vopraven byl, že oni tieni titulem se nepíší Perkarové z Perku, než Pergarové atd. To v dskách aby napraveno bylo.
6. P. Kašpar Šimber žádal užiti lhůty do půl léta, aby nebyl hyndrován od věřiteluov domá cích i přespolních pro dluhy, že by se v tom čase pokojně s nimi narovnati chtěl. Sneseno: poněvadž platně knížeti Lehnickému slouží při horách a tam v cizích zemích jest, že nebude-li jemu lhůta dána, ani věřitelově k svému přijíti moci nebudou, protož do roka aby jemu lhůta dána byla, že bude lípě i pro věřitele.
7. Skrze pana presidenta nad apellacími žádost vznešená, aby za obyvatele království tohoto přijati byli: uroz. pan Eneáš Konzaga, oratoř JMti knížete Mantuanskýho, JMt pan Jan hrabě z Serynu, JMCské kráječ, uroz. pan Tomáš S., rakouskej pán, a JMCská že se za něj ráčí přimlouvati.

Proti tomu uroz. pán, pan Děpolt z Lobkovic, nejvyšší mistr převorství království Českého, na místě jiných křižovníků od sebe promluviti skrze pána z Říčan dal: že jest tomu porozuměl, proč pan Eneáš Konzaga za obyvatele království tohoto žádá přijat býti. A potom oznámil, že jest skrze přímluvy někderých knížat a pánuov při JMCské toho hledal, aby jemu někderé kunterstvl [sic] v království tomto puštěno bylo; ale když jest to JMCské předneseno, jakej řád mezi rytíři svatého Jana Jerozolimitanského jest v Maltě, totiž, že na to povinnost každej přijímající kříž tovaryšstva toho učiniti musí, že jakého jest národu a z kderých zemí nebo království jest, v té zemi respective aby kunterství užíval. Pak poněvadž jest pan Eneáš cizozemec a Vlach, že on práva a spravedlnosti k tomu nemá. Takovou zprávou JMt ráčil spokojen býti. A takto se srozumívá, že by pan Eneáš k tomu vésti chtěl, aby za obyvatele přijat byl pro dojíti kunterství, poněvadž jich jest do několika osob v tomto království toho tovaryšstva z obyvatelův a zde rodilejch, kdeřlž pracujíce do Malty hrdla svá vopovážili, statky své utratili a čím se živiti nemají, toliko na to očekávají; tu věc že knížeti připamatuji, mělliby p. Eneáš přijat býti za obyvatele či ne. Potom z jistého snesení jsou k němu p. Eneášovi vyslány dvě osoby stavu panského, dvě osoby stavu rytířského, dvě z městského, aby jemu oznámily: poněvadž jest Vlach, a co tu p. M. Děpolt vznesl, nerozumí, že s ním o tom rozmluví. Dal odpověd: že se v tom nepamatuje, aby JMCskou tím předešle kdy zanášeti měl, než když za obyvatele přijat bude, že toho oumyslu JMt o to starati a žádati jest a nevěří, pročby toho užiti neměl, poněvadž taky křížovník jest a domu Rakouskýmu od let dávných slouží. A příkladové jsou, že i cizozemci toho užívali jako Špidlano, Coroleta a třetího jmenoval jaksi mistrně. Proti tomu od p. Děpolta promluvlno: že jestli jest Špidlan a Carelato [sic] toho užívali a cizinci byli, že sou oni prvé, nežli křižovnictví přijali, byli za obyvatele království tohoto přijati a potom jsa obyvatelé, v Maltě křiž dosáhli a za rytíře [....] Strany toho třetího, jestliže se jemu toho dostalo, stalo se to 8 vuolí a bedlivým uvážením předního jich domu Maltenskýho a jiných vuolí, však s tou znamenitou výminkou, že na budoucí časy žádnej toho nemá užiti, a to ku škodě řádu jich býti, a poněvadž pak na to sou pokuty, kdo by proti závazku svému tak žádal, že má vo ten kříž přijíti, v tom se k milosti připouštějí. I když takový odpor byl, sneseno, aby jim do jiného dne odloženo bylo a na JMCskou ta věc se vznesla.