Bez data [1593]. Opis souč. v arch. arcib. Pražského.

Slovutné opatrnosti pane purkmistře a páni!

Opatrnostem vašim v známost uvozuji některé věci, nad kterýmiž nemalou stížnost mám, jakž i JMt pan arcibiskup i páni preláti budou míti, když jim taková věc v známost přijde, totiž: že páni, kteří by měli jinej sprostnej lid svým dobrým příkladem předcházeti, tak velmi lid pohoršují a svou zmatenou věrou a skrze novej a prvé nikdá nebývalej obyčej a pořádek v tomto městě slavném, kteréž by chtěli do něho uvésti, kazí a to ti, kteří příliš v své umění doufají. Protož se nemálo divím, že z pánuov spolu radních toliko čtyři správu boží učinili a u stolu božího byli; ať zatím mlčím, že jeden směl se vytrhnouti a mne o to starati, aby mu proti obyčeji, nikdá prvé v tomto městě nebývalým, podáno bylo pod obojí spůsobou, jako by teprva pravdu poznal a předkové jeho i rodičové všickni pobloudili a tak jinej lid po sobě jako ten, kterejž chce nad jiné učenější býti, mohl táhnouti, roztržitost a rozdělení v náboženství mezi lidem uvésti, jakž i to vidíme v jiných městech býti. Za to tehdy opatrností vašich žádám, že ráčíte těm, kteří u stolu božího nebyli, poručiti, aby mi příčinu toho oznámili, abych já v srdci svém žádného zlého domnění proti těm neměl, ani se domníval, že by takový nějaký punt mezi sebou měli a věděl se k takovým jak, když by toho potřeba nastala, zachovati, při tom i pana arcibiskupa i pány preláty věděl jak spraviti. A jak pan arcibiskup bude u sebe tu věc uvažovati, že někteří chtí nové náboženství do tohoto slavného města uvésti a příčina roztržitosti mezi lidem býti, nýbrž že někteří smějí mluviti a praviti, že u věcech víry nemá moci ani císař jim rozkazovati, ale že svobodno jest jednomu každému věřiti, jak by chtěl, ti o tom potom zvědí ač vím, že pan arcibiskup psaní pánům učinil napomínaje k starobylým pořádkům a obyčejům, ale pohříchu, jakž vidím, málo sobě toho napomenutí páni váží. Protož opatrností vašich laskavě napomínám, aby takového průchodu a svobody mladým (jichžto radou i Eím někdy byl zbořen a zkažen) nedávali, ale přísně takové, jestliže by co takového proti starobylému obyčeji v tomto městě nikdá prvé nebývalém chtěli před sebe bráti, trestali, jakž i to jsou předkové pánův Plzeňských činili, po mladejch nepostupovali, nad tím, co jest od starodávna vždycky v Plzni bylo, ruku drželi, aby i Plzeň někdy, čehož pán Bůh rač uchovati, k zkáze jako Řím nepřišla.

Dále opatrností vašich prosím, že faru a pokoje v ní ráčíte dáti opraviti, neb já nemalou škodu na svém zdraví trpím pro smrad, kterej jednak trpím od těch, kteří ty rohy pálí, jednak kterej jest v mejch pokojích. Skla a okenice na mazhause a v tom pokoji podle mého ať páni dají zdělati; světničku, v kteréž bydlím, poněvadž jest v koutích vyhnilá i za lištami se v ní myši rodí a běhají, ať dají opraviti, aneb tu zbořiti a kamenou a aspoň polovici lištovanou udělati a pokoje, může-li některak býti, aby zdravější byly, opraviti.

Při tom prosím, že páni přičiní pilnost a kostelníkům poručí, aby chudí v kostele někde jinde sedávali, poněvadž někteří z nich málo slyší a smrad nemalej pro věci, kteréž při sobě mají, vydávají a mnohokrát jsou na překážku, když se káže, almužnami, kteréž se jim dávají.

Protož opatrností vašich žádám, že toto mé laskavé napomenutí, kteréž vedle povinnosti ouřadu svého činím, laskavě přijíti ráčíte, a při starobylých pořádcích a chvalitebných obyčejích a v následování svých předkův a rodičův stále stůjte a trvejte, příčina zlého, roztržitosti v náboženství a pohoršení lidu nechtějte býti. Pakli by kdo něco takového před sebe bral a, čeho jest prvé nikdá v tomto městě nebývalo, uvésti chtěl, toho trescete a jako prašivé ovce varujte se neb poněvadž jsou předkové vaši nezahynuli, ale pán Bůh jim dal vždycky své svaté i vší obci tohoto slav ného města požehnání, mějtež i vy tu naději, že nezahynete; k čemuž i já a k ničemuž jinému opa trnosti vaše i všecknu obec chci vésti, jakož i z toho před Bohem počet musím vydati. Pán Bůh rač s námi se všemi býti.