1594, 29. ledna. — Opis souč. v rukop. arch. místd. král. Cesk.: Majestalien 1576—1594.

Jakož jest JMt nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z buoží milosti volený Římský císař etc Uherský a Český etc král etc, pán náš nejmilostivější, Ladislava staršího z Lobkovic před osobu svou císařskou a nejvyšší ouřednlky, soudce zemský a rady JMCské obeslati ráčil z toho, jakož o tom dobru vědomost má, když jest JMCská léta etc 1593 z velikých a duoležitých, jakž JMti a království Českého, tak také i zemí k němu příslušejících potřeb, sněm obecní na hrad Pražský he čtvrtku po neděli Reminiscere [18. března] stavuom tohoto království Českého, poddaným JMti věrným milým, položiti a jej mandáty JMCské rozepsati dáti ráčil a dotčení stavové téhož království Českého, JMti věrní milí, poddaně a poslušně v tom se zachovavše při osobě JMCské zde na hrade Pražském ke dni uloženému jsou se v nemalém počtu sjeli a najíti dali i také JMti milostivé předložení sněmovní ve vší poníženosti poddaně vyslyšeli: tu po přečtení předložení JMti sněmovního nazejtří, totiž v sobotu po dotčené neděli Reminiscere, dříve nežli jest na sněmovní jednání nastoupeno, že jest Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích spis nejvyšším úředníkuom zemským svědčící nemalému počtu panského a rytířského stavu v soudné světnici spolu shromážděným podal, kterýž v témž sněmu při stolici JMKské a u přítomnosti všech tří stavuov království Českého i jiných lidí přítomných v soudné světnici na katedře k zjevnému přečtení jest přišel. V kderémžto spisu tak před začátkem sněmovního jednání sepsaným páni a rytířstvo z obce království Českého při témž sněme na hradě Pražském shromáždění všickni společně (mimo vědomost a povolení jejich) podepsáni byli a v tom tím spisem mezi jinejmi artikuly předně jest JMt jako král Český v to domnění u lidí, jako by tomu, co jest JMCská stavuom tohoto království Českého, věrným poddaným JMti, milostivě zamluviti ráčil, dosti učiniti a privilejí a svobod jich potvrditi neráčil, uveden býti chtěl; i také tím, že by dobře JMt přes puoi léta dosazením úřadu nejvyššího purkrabství Pražského (jsouc to v moci JMKské) prodleti ráčil, stíhán bejti ráčil. Čímž jest JMCské v mocnost JMKskou vkročeno a vsazeno.

Nicméně duostojenství JMKské, to jistíce, že města Velvary a Hradčany od téhož ouřadu odňata jsou, místodržícího a správce téhož ouřadu že JMt naříditi ráčil, a to vše proti zřízení zemskému, právuom a svobodám tohoto království, kteréž že ne JMCské, jakožto králi Českému, aneb nařízenému od JMti správci toho úřadu, ale vlastní osobě purkrabí Pražskému a na díle jeho místodržícímu vyměřuje zámku a hradu Pražského králi volenému postupování, moc dopomáháni práva soudu nejvyššího purkrabství Pražského, osazování a řízení exekucí všech práv, což že by se toho času při témž soudu a úřadu vše jinak bez podstaty dalo, vysoce a velice uraženo jest. A pravíce to protržením obdarování, svobod, práva a zřízení zemského, starobylých, dobrých pořádkuov a zvyklostí tohoto království bejti, tak jakoby JMt se něčeho proti JMKské stavuom učiněné povinnosti dopustiti ráčil, vykládán býti ráčí, ano ouřad JMti, nejvyšší purkrabství Pražské, více moci a podstaty v dopomáhání práva, též opatrování ouřadu a soudu toho nejvyššímu purkrabí Pražskému a jeho místodržícímu nežli JMCské připisujíc, JMKské moci a vyvejšenosti jest představen; toho vyhledávaje a o to usilujíc, aby to, což jest se tak koliv strany dosazení správce toho ouřadu i jinak od JMCské nařídilo, v nic přivedeno bylo, a ti všickni nálezové, což jest se jich od smrti předešlého nejvyššího purkrabí Pražského na tom soudu stalo, aby k zmaření přišli a v nic obráceni byli, pokládajíc je bejti proti zřetedlnému právu a zřízení zemskému, starobylým pořádkuom a zvyklostem, a to vše na zlehčení téhož nařízení a k ourážce duostojenství JMKského, i v tom se ohrazujíc, že by těm nálezuom a řízení (kteří se nepořádní jmenují) v ničemž dosti činiti a v tom státi nemohli. A naposledy proti dokonalému a jistému JMCské, slavné a svaté paměti, císaře Maximiliana, Druhého toho jména, JMCské etc.pána a otce nejmilejšího, s stavy tohoto království Českého snesení a již jednou za právo a zřízení zemské ustanoveni, ten artikuol strany partyd a nepořádných, nenáležitých a nekřesťanských půjček, pravíc, že jsou se na tom osoby v tom spisu podepsané jednomyslně snesly, aby se z toho artikule propustily, všetečně zrušiti a bez vuole a vědomí JMKské předně a potom hlasu panského a rytířského a obecního jich spolu s JMti snesení nenáležitě proměniti chtějíce. Kderéhožto tak neslušného proti JMCské předsevzetí a těžkého přečinění i také po straně a pokoutně mimo obecní sněm spisu toho nedůvodného na urážku a zlehčení duostojenství a mocnosti JMKské složeni i do sněmu podání přehlídnouti JMCské nikoli možné nebylo.

Protož jest JMCská téhož Šebestiána Vřesovce z Vřesovic jistým obesláním před osobu JMti, jakožto krále českého, a nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady JMti na hrad Pražský k outernímu dni po zasednutí soudu zemského léta etc 93., to jest k pátému dni měsíce října již jminulého, aby se všemi potřebami, ničímž se dále nezastírajíc a nevymlouvajíc, osobně stál a dostál a z toho ze všeho JMCské práv byl, obeslati ráčil, jakž též obeslání JMCské, jehož datum na hradě Pražském ve čtvrtek po Nanebevzetí blahoslavené panny Marie léta ac 93., to všeckno v sobě siřeji obsahuje a zavírá. Po kderémžto obeslání JMti nadepsaný Šebestian Vřesovec z Vřesovic dříve a prvé, nežli jest termin k stání položený přišel, na JMCskú jest ponížené vznešení učinil a jeho Ladislava z Lobkovic dotčeného spisu za puovoda a soukupa jmenoval a vystavil, pokorně JMt prosíc, aby JMCská jeho Ladislava z Lobkovic k témuž času v témž obeslání JMCské jemu Šebestianovi Vřesovcovi uloženému o zastoupení obeslati ráčil, že on toho na něho Ladislava staršího z Lobkovic podle práva provésti a že jeho v tom obeslání, kderýmž od JMCské obeslán jest, vedle zřízení zemského zastoupiti povinen bude, ukázati chce.

K jehožto žádosti JMCská tak učiniti a jeho Ladislava z Lobkovic o též zastoupení k vejš dotčenému dni listem JMti císařským, jehož datum na hradě Pražském ve čtvrtek den památky svatý Lidmily [16. září] léta etc.93, obeslati ráčil. Na kterýžto den, když sou se obojí strana k takovému roku před osobu JMKskou, nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami JMti v pokoji JMti na hradě Pražském postavily a obeslání JMCské hlavni na něho Šebestiána Vřesovce z Vřesovic vyšlé přečteno bylo, žádal jest on Šebestian Vřesovec svého obeslání o zastoupení na něho Ladislava z Lobkovic vyšlého též za přečteni, proti čemuž když jest on vznešení učinil, že jest se pro krátkost času svědky a jinejmi průvody svejmi dokonce k tomu shotoviti nemohl, žádaje JMCskú za odklad a v to se uvolujíc, že to, z čeho jeho Ladislava z Lobkovic on Sebastian Vřesovec obsílá, z sebe dostatečně svisti a, že jeho zastupovati povinen nebude, ukázati chce, ráčil jest jeho JMCská na takovou žádost jeho, aby žádného zkrácení nenesl, té pře mezi nimi Ladislavem z Lobkovic a Šebestianem z Vřesovic o též zastoupení z obzvláštní milosti až do pátku po sv. Kalixtu, totiž patnáctého dne měsíce října, tak a na ten spuosob, aby se zhotovíc se všemi průvody a potřebami svými na týž den zase před osobou JMti a nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a radami JMti, ničímž se dále nezastírajíc, v světnici veliké nad kanceláří českou na hradě Pražském postavil, odložiti, s tím při tom opatřením, jestliže by který z svědkův jeho po puohonu a důhonu svědomí dáti prodlival, že to bude moci na JMt časně vznésti a JMt to nařízení učiniti chtíti ráčí, aby ten ihned k tomu. obeslán byl a takové svědomí bez odtahu vydal. Nicméně chtěl-li by také Jindřich z Písnice, rada a prokurátor JMCské v království českém, na místě a k ruce JMCskó proti němu jaké svědky při ouřadě soudu komorního království českého i on tolikéž proti nadepsanému Jindřichovi z Písnice, radě a prokurátoru JMti na místě a jménem JMCské, jakožto krále Českého, zase k této při svědky i jiné průvody při témž úřadě soudu komorního království českého vésti, že to učiniti moci bude, v tom jest od JMCské skrze relací juxtou při témž odkladu byl opatřen.

V tejž pak pátek po sv. Kalixtu když jest na tu při nastoupeno a obeslání od něho Šebestiána Vřesovce na něho Ladislava z Lobkovic vyšlé přečteno bylo, po jinejch někderejch jeho vznášeních na zdvižení téhož obeslání jest nastoupil a příčiny, proč by též obeslání k zdvižení přijití mělo, předkládati chtěl; však když jemu to z uznalých a slušných příčin postačiti nemohlo, nýbrž té pře do pondělího tehdáž nejprve příštího k dalšímu ji slyšeni odloženo bylo, tu jest k té při nestál, nýbrž od ni tak již začaté odjel a stáného práva na sebe dopustil a tudy všeckno to přečinění a křivdu, kderáž se JMCské tím spisem na urážku duostojeuství a ublížení mocnosti JMKské nenáležitě a nevinně stala, na sebe jest vztáhl. Ano i spisem svejm jeho vlastní rukou psanejm JMCské a nejvyšším úředníkuom a soudcím zemským a radám JMCské svědčícím, kderéhož jest po odjezdu svém skrze Adama Eka, syna svého, urozenému Adamovi z Hradce, radě, JMti komorníku a nejvyššímu purkrabí Pražskému dodati dal, k tomu, že jest ten spis písaři svému sepsati dal (předešle tomu vysoce odpírajíc) jest se zřetedlně přiznal a při tom ještě JMt, jakožto krále Českého a pána svého, že by se jemu příčin, obran a nálezuov zároveň jinejm užiti nedalo a jakoby se jemu tudy nějaké ublížení stalo, proti těžké zřízením zemským zápovědi nenáležitě a neduovodně jest dotknouti směl, nad to pak i nad povinností svou, kterou jest JMCské a koruně JMti České úřadu hejtmanství německých lehen zavázán byl, jest se zapomenul a, po vykonání takového přečinění jeho znajíc to, v jakouby pokutu JMt králi a pánu svému upadl, statky své Mandaleně hrabince z Salmů, manželce své dekami zemskými jest zadal a z tohoto království preč odjel, čímž se všemu světu kterak a co jest o JMCské, jakožto králi a pánu svým, myslil, jednal a puosobil, známo učinilo.

I poněvadž sou to na jminulém sněmu obecním, kderýž léta etc.93 v středu po památce sv. Lukáše [20. října] držán a téhož léta v středu po památce Všech svatých [3. listopadu] zavřín byl, nejvyšší úředníci, soudcové zemští, rady JMCské, ano i všickni tři stavové království tohoto při témž sněme shromáždění, věrní poddaní JMti, to vyhledali a nalezli, že jest se týmž spisem bez vědomí jich od něho sepsaným JMCskó jako nejpřednější křesťanské vrchnosti, Římskému císaři a českému králi veliké ublížení a křivda stala: a protož chtíce JMCská sobě takové jeho Ladislava staršího z Lobkovic proti JMCské přečinění k slušné a náležité nápravě přivésti, ráčil JMCská poručiti, přísně přikazujíc, aby v středu po památce obrácení sv. Pavla na víru křesťanská, to jest dvacátého šestého dne měsíce ledna léta nastávajícího 94 před JMCskú a nejvyššími ouředníky, soudci zemskými a radami JMti na hradě Pražském stál a dalšího spravedlivýho vyměření, neodjíždějíc odtud od JMCské očekával, jinače nečiníc, tak jakž též obeslání plněji svědčí.

Na to od JMCské prokurátora též obeslání na něho Ladislava z Lobkovic vyšlé dáno ku přečtení a k tomu mluveno: tak jakož jest z bedlivého uvážení JJMtí dne včerejšího na strany zavoláno bylo, ale že jest se skrze služebníka Mandaleny Lobkovské tomu překážka stala, že takové obeslání k přečtení svému až do dnešního dne přijíti jest nemohlo a poněvadž pak jak dne včerejšího, když jest na strany zavoláno bylo, tak ani dnes, když jest též obeslání k přečtení svému přišlo, on Ladislav z Lobkovic jakožto obeslaný jest se neohlásil, že slušně JJMti takové obeslání v své uvážení vzíti. a JMCskou v tom náležitě opatřiti jmíti ráčí, poněvadž se v témž obeslání velikejch, těžkejch a znamenitejch věcí dotyce, kderýchž jest se on Ladislav starší z Lobkovic při jminulém sněmu tím spisem, kderýž do téhož sněmu příčinou a původem jeho jest podán, proti mocnosti a duostojnosti JMCské dopustil. Kderéhožto spisu a v něm takové veliké a znamenité urážky na mocnosti a duostojenství JMCské se vztahující, JMt jakožto vrchnost spravedlivá, poněvadž se nevinně a neduovodně JMti tím spisem to přičítalo, snésti moci neráčil, nýbrž uptavši se toho, že by od Šebestiána z Vřesovic týž spis do sněmu přinesen, nemalému počtu z osob panských a rytířských podán byl, neráčil jest toho JMCská pominouti, ihned jeho Šebestiána z Vřesovic, aby z toho práv byl, obeslati. Ale však prvé, nežli jest na to obeslání přišlo, týž Šebestian z Vřesovic jeho Ladislava staršího z Lobkovic za soukupa vystavil a o zastoupení jest obeslal a na milost se dal, a on Ladislav z Lobkovic majíc k takovému obeslání státi a podle svého ohlášení, že by tím spisem vinen bejti neměl, to z sebe svozovati, jest nestál, nýbrž od začatého pořadu práva jest ujel a tak předně JMCskú a potom i tento slavný soud, nad kderejž nic slavnějšího a vznešenějšího v tomto království není, jest urazil a zlehčil; nad to vejš ujevši od práva spisu jiného po sobě zanechal a tím spisem zase viceji a vejšeji JMCskú, jakožto krále a pána svého, a potom nejvyšší úředníky, soudce zemský a rady JMti, jako by jemu pořadu práva, nálezuov, příčin, obran zároveň jiným dostati se nemohlo, jest dotekl. A poněvadž pak on Ladislav starší z Lobkovic tak neslušně od práva odjel, nad povinností svou se zapomenul, neráčil jest moci JMCská v takovém domnění u obyvateluov království tohoto, ano i u jinejch, poněvadž se ta věc všudy téměř po všem světě jest roznesla, zuostávati a toho tak zanechati, nýbrž jeho Ladislava z Lobkovic znovu tímto obesláním obeslati jest ráčil.

A poněvadž pak k takovému obeslání jest on Ladislav starší z Lobkovic nestál a nestojí, v podobných příčinách když jest kdo takovejch a k tomu podobnejch věcí tak neposlušně směl dopustiti a tak nenáležitě a všetečně na vrchnost a mocnost a duostojenství JMCské sahati a urážeti, nad povinností svou, od práva ujíždějíc, se zapomenouti, jaké jsou je pokuty následovaly, dal čísti příklady z register, instrukcí sněmuov, z druhého sněmovního vznešení, též nálezy JMti slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda na Kašpara Pfluga, též na Albína Šlika z Holejče, nicméně připiš čtyř listův otevřených do království českého JMti císaře Ferdinanda na Vilíma Křineckýho, kdež bykoliv postižen býti mohl, aby JMti dodán byl, též připiš mandátuov tištěných do téhož království českého

A k tomu mluveno, že na tento čas tito příkladové na něho Ladislava z Lobkovic nejsou proto čteni, aby se nějaká nová pře měla začíti a pruovod další k tomu ukazován aby bejti měl, poněvadž jest předešle on Ladislav z Lobkovic, ujevši od práva stanného, práva na sebe dopustil, tu vinu všecku sám na sebe vztáhl, ano i tím posledním spisem svejm sám se k tomu přiznal, a také toto že není proto čteno, aby za nějaký pruovod bejti a slouti mělo, nežli toliko proto, aby se JMCské, jakožto přednímu potentátu a vrchnosti spravedlivé, kteréž jest nevinně tím spisem na mocnosti a duostojenství JMCské se ublížilo, takové opatření proti osobě jeho Ladislava staršího z Lobkovic státi mohlo, tak jakž podobní a vejš ukázaní příkladové to v sobě obsahují, kderýž on piokurator JMCské vykládati nechtíc, poněvadž ani toho jemu činiti nenáleží, nýbrž vztahují-li se ti příkladové ukázaní na něj Ladislava staršího z Lobkovic neb nevztahují, a čeho jest se tu on proti JMCské jakožto králi a pánu svému [....] to předně, že JMCské a potom nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským k uvážení spravedlivému že poroučí. Dále ukázán vejpis z desk, kdež on Ladislav starší z Lobkovic, znajíc se již býti vinnejm a toho že jest se proti JMCské, jakožto králi a pánu svému, dopustiti neměl, obávajíce se, aby v pokutu JMCské neupadl, pod tím statky své že jesti manželce své zadal. Nicméně že jsou se i stavové při jminulém sněmu ohlašovali a JMCské omluvu svou učinili, že sou o takovém spisu dříve a prvé, nežli jest do sněmu přinesen byl, žádné vědomosti neměli, a on Ladislav z Lobkovic že jest směl oba stavy, stav panský a rytířský do téhož spisu podepsati, davši čísti týž sněmovní artikul.

A protož poněvadž jest on Ladislav starší z Lobkovic tím stanejm právem předně a potom i tím spisem, kderýž za sebou ujevši zanechal, k tomu se přiznal a tu vinu strany toho spisu, kderýž tak nenáležitý a nedůvodný jest, na sebe vztáhl, pro tak velikou křivdu, ourážku, zlehčení majestátu a velebnosti, mocnosti a duostojenství JMCské, podle příkladuov ukázaných, JMCské prokurátor JMCskou proti osobě jeho Ladislava staršího z Lobkovic k opatření spravedlivému poroučí. Nicméně jaké jest Mandalena Lobkovská z Salmu skrze služebníka svého ohlášení a vznešení učinila a Jich Mtem suplikací dodala, jako by ona jeho Ladislava staršího z Lobkovic, manžela svého se doptati a jemu ta kového obeslání dodati nemohla a o něm kde by byl, že by nic nevěděla: čemuž se místa nedává a toho že jest duovod tento, totiž to psaní jeho Ladislava z Lobkovic Jich Mtem učiněné v kderémž toho dokládá, že by jemu to od manželky jeho v známost uvedeno býti mělo, že by tím psaním a spisem, kterýž jest odjevši před hněvem JMCské za sebou zanechal, JMCskú a Jich Mti měl naříkati a dotejkati, omlouvajíc se tím psaním svejm, že by tak nemínil, tak jakž též psaní jeho, jehož datum 22. dne měsíce prosince léta etc 93. plněji svědčí a datum toho obeslání jest v outerej po sv. Miku láši [7. prosince] téhož léta devadesátého třetího, táhnouc se v tom na paměť Jich Mtí, že to psaní od Ladislava staršího z Lobkovic Jich Mtem svědčící nejvyššímu panu purkrabí Pražskému dodáno jest a toto obeslání že o patnácte dni prvé jí Mandaleně z Lobkovic do domu jeho jesti dodáno, nežli jest se to psaní sem dostalo, pročež že jest mohla dobře po těch poslích, kdeříž takové psaní od něho přinesli, to obeslání odeslati. A protož jakž se toto psaní s omluvou její srovnává, to že bude při uvážení Jich Mtí spravedlivým. A poněvadž pak s týmž obesláním a při dodávání jeho tak to vše a ten pořádek, jakž zřízení zemské vyměřuje, jest zachován, nebude moci tato omluva její stačiti.

Čteno zřízení zemské C III., vejpis z desk relací JMCské o duom Ladislava z Lobkovic, že ten duom v Menším městě Pražském, v němž ona Mandalena Lobkovská obydlí své jmá, jeho Ladislava staršího z Lobkovic jest, a on v něm až do odjezdu svého bydlení své jest měl, a to obesláni do téhož domu po osobách z kanceláře JMCské české přísežnejch dodáno, táhnouc se v tom na pamět Kryštofa Želinského z Sebuzína, JMCské rady a místokancliře království Českého a týchž osob přísežnejch, pročež ani v tom že nedostatku žádného míti nemůže. Ačkoliv však že se v zřízeni zemským toho dokládá, jak a v kderým čase obeslání neb puohonové dodáváni býti mají: však toliko osobám těm, kderéž ven z země dobrou měrou po potřebách JMCské neb zemských, též po pilnejch a svejch vlastních potřebách, nebo pro shlídnutí cizích zemí a krajin jezdily, řádu a právu se neprotivily a neukrejvaly, proti králi a pánu svému pokut se nedopouštěly, na mocnost a duostojenství JMti nesahaly, od práva neujížděly, a protož to zřízeni zemské na osobu jeho Ladislava staršího z Lobkovic se nevztahuje, poněvadž jest zoumyslně od práva ujel, v pokutu JMCské upadši, mocnost a duostojenství JMCské urazil, řádu a právu poddán býti nechtěl, nýbrž ujevši manželce svý ani úředníkuom svým podle zřízení tohoto zemského o odjezdu svém, a kde by jedti chtěl, jest neoznámil; pročež nebude moci tohoto zřízení zemského užiti a ním se zastírati.

Čteno zřízení zemské K xx. Nad to vejš, kdyby i on Ladislav starší z Lobkovic podle tohoto obeslání JMCské dal se byl najíti, že by žádného dalšího průvodu vésti, nad to pak odkladu užiti nemohl proto, poněvadž toto obeslání není žádná nová pře, která by dále slyšána a provozována bejti měla, neb to obeslání jde z těch obeslání na Šebestiána z Vřesovic, též na něho Ladislava staršího z Lobkovic o zastoupení vyšlých a z ohlášení jeho Ladislava z Lobkovic takového totiž, že jest se ohlásil, že to vše, což se jemu od něho Šebestiána z Vřesovic tím obesláním přičítati chtělo, od sebe odvésti chce. Na to užil jest i dalšího odkladu a potom majíc to odvozovati, dal se v mluvení a předkládal příčiny k zdvižení takového obesláni, což když mu stačiti nemohlo a majíc k svému obeslání státi, věda o tom, že se svého všem vuobec vědomého přečinění a předsevzetí v nejmenším spraviti, ani se toho očistiti a neviny své pokázati moci nebude, jest se nepostavil, nýbrž od práva ujel a stanného práva na sebe dopustil; nad to vejš i tím spisem, kderýž po sobě zanechal, sám se k tomu, že toho nepořádného a nedůvodného do sněmu podaného spisu příčinou a puovodem byl, se jest přiznal. A protož, poněvadž již jest předešle odkladu užil, podle jistého JMCské a nejvyšších úředníkuov a soudcuov zemských vyměření, tehdáž jest a na onen čas rozepře byla a pře hlavní zašla od kderéž ujel, by i nyní sám přítomný byl, nemohl by žádného dalšího odvodu ani odkladu užiti.

Dán ku přečteni týž odklad JMCské, též i juxta podle téhož odkladu stanné právo na téhož Ladislava staršího z Lobkovic. A k tomu mluveno, že tou příčinou toto jest ukazováno, že to ohlášení a omluva její Mandaleny Lobkovské proti tomuto opatření JMCské podle příkladu ukázaného místa míti a postačiti, ani jakou překážku tomu učiniti moci nebude, neb on Ladislav z Lobkovic žádnému jinému, nežli osobě své vlastní, poněvadž jest se najíti nedal, přičítati musí, a tak nechtíc více JJMtí zaneprázdňovati, poroučí JMCskou k uvážení a opatření JJMtí spravedlivému.

Tu nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán pan Rudolf Druhý z buoží milosti volený Římský císař etc Uherský etc a Český etc král etc s nejvyššími úředníky, soudci zemskými, též radami JMti soudu komorního, slyševše obeslání, i což dále od prokurátora JMCské ukazováno, čteno a vedeno bylo, toho všeho pilně pováživše, takto v tom vypovídati ráčí: poněvadž jest se to vyhledalo a našlo, když jest JMCská Šebestiána Vřesovce z Vřesovic z toho, že jest spisu nešlechetného, nepravdivého a nenáležitého na ourážku duostojenství a mocnosti, i také na zlehčení a zvošklivení vzácnosti a slavného jména JMCské, jakožto nejpřednější křesťanské vrchnosti, se vztahujícího obeslati ráčil, že jest on Šebestian Vřesovec Ladislava staršího z Lobkovic za původa a autora téhož tak nenáležitého spisu JMCské zjevně jmenoval a jeho o zastoupení v té při před JMCskú a nejvyšší ouředníky a soudce zemský též rady JMCské obeslal, a že dotčený Ladislav starší z Lobkovic takovej nenáležitej spis sepsati dal a původem jeho že do sněmu obecního podán a vuobec přečten jest, to na něho provésti a ukázati se uvolil, čemuž on Ladislav z Lobkovic odepřevši a za další průtah terminu sobě v obeslání jmenovaného JMCské prosíce v tom se ohlásil, že to z sebe dostatečně svésti chce, že tím spisem vinen není a jeho Šebestiána z Vřesovic zastupovati povinen že nebude. Na kderoužto jeho žádost když JMCská té pře do dalšího času odložiti ráčil, on Ladislav z Lobkovic svědky a jinejmi pruovody svejmi k tomu se hotovil a na zdvižení téhož obeslání nastoupil. Však když mu to postačiti nemohlo, nýbrž další slyšení též rozepře nalezeno bylo, znajíce on Ladislav starší z Lobkovic přečinění své veliké, a že se toho, což tak nenáležitě před sebe vzal v nejmenším spraviti, ani se toho očistiti a neviny své pokázati moci nebude, tu jest netoliko od toho soudu a té tak veliké a těžké pře, ale také i zapomenuvši se nad povinnosti svou, kderouž k hejtmanství německých lehen učinil, z toho království ujel a při svém odjezdu spisu, kderýmž se k tomu, čemuž tak prvé vysoce odpíral, že jest takovej nenáležitej spis od Šebestiána Vřesovce do sněmu podanej sepsati dal, se přiznal; nad to vejš i toho v témž spisu, jako by se mu od JMCské a nejvyšších úředníkuov, soudcuov zemských též rad JMCské při slyšení té rozepře ublížení stalo, mimo všecku náležitost neduovodně doložil a tudy práva stanného na sebe dopustivši, to všecko, z čehož tak od něho Šebestiána z Vřesovic obeslán byl, na sebe vztáhl a za pravého puovoda a autora téhož nepravého, nešlechetného a nenáležitého spisu se stvrdil a tak znamenitého JMCské vrchnosti a mocnosti ublížení a hrozného ourazu JMKské duostojenství se jest skutečně dopustil a tudy v nemilost trestání a spravedlivý hněv i v pokutu JMCské upadl. A z těch příčin podle práva on Ladislav starší z Lobkovic čest, hrdlo i statek svuoj proti JMCské jest propadl a ztratil. Actum v sobotu po památce sv. Pavla na víru křesťanská obrácení léta etc 1594.

Jakož jest JMt nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán pan Rudolf z buoží milosti volený Římský císař etc.a Uherský, Český etc král etc, pán náš nejmilostivější, Šebestiána Vřesovce z Vřesovic před osobu svou císařskou, nejvyšší úředníky, soudce zemský a rady JMti soudu komorního obe slati ráčil z toho, že jest při sněmu jminulýni, kderýž času postního léta etc 93 na hradě Pražském držán byl, spisu nenáležitého a neslušného na ourážku duostojenství a mocnosti JMCské, jakožto krále Českého, se vztahující do sněmu obecního podal, jakž též obeslání plněji svědčí, na kderéž když zavoláno bylo on Šebestian Vřesovec ohlášeni své jest učinil, že jest téhož spisu sám nespisoval, ani jeho o své ujmě, než puovodem a ponuknutím Ladislava staršího z Lobkovic [ ] dostatečně provésti a ukázati chce, prosíce poníženě JMCské, aby mu to, což jest tak z nevědomí a ne rozumu svého, nenadějíce se, aby ten spis tak vysoce k ourážce duostojenství JMCské vztahovati měl, dopustil, milostivě odpuostiti a jeho na milost přijíti ráčil, prosíce také v tom nejvyšších úředníkuov, soudcuov zemských a rad JJMtí k JMCské za přímluvu.

Na kderoužto jeho poníženou prosbu, poněvadž jest hned zpočátku, jsa od JMCské obeslán, JMti se na milost dal a kořil a za propuštění z takového těžkého obeslání při každém zasednutí soudu jakož oustně, tak také skrze suplikací jest ve vší poníženosti a poddanosti pokorně prosil, a že se s JMCskou, jakožto králem a pánem svým, v žádnej soud ani jakej nejmenší odpor dávati nemíní, se ohlašoval, a na to nikdá že jest nemyslil, aby JMCská v čem nejmenším řečí ani skutkem uraziti měl, nad to vejš s žádnejm odvodem proti JMCské prokurátoru jest se nehotovil a hotoviti nechtěl, a, jak jest k tomu od Ladislava z Lobkovic naveden, že takovej spis od něho přijavši do sněmu přinesl, v tom ve všem jest se JMCské odevřel. A protož na snažnou přímluvu nejvyšších úředníkuov, soudcuov zemských a rad JMti tuto milost JMCská jemu jest učiniti a jeho na milost přijíti a od takového obeslání upustiti ráčil, tak a na ten spuosob: předkem aby ihned nejvyššímu sudímu dvorskému, jakožto místodržícímu nejvyššího hofmistrství království českého, svou čest a viru slíbil, a aby do domu neb hospody své šel zde v městech Pražských, a odtud bez vuole a vědomí JMCské nevycházel až do dalšího jistýho vyměření JMCské, a což jemu dáleji od JMCské skrze nejvyššího purkrabí Pražského vyměřeno a oznámeno bude, jak dlouho a na jakej zpuosob to se státi a dáti má, toho aby očekával a tak a nejinak v tom se zachoval. Actum ut supra.