NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 12. února. — Konc. v arch. místodrž. král. Českého.

Rudolf etc. Slovutný věrný náš milý. Jakož o tom bezpochyby vědomost máš, že jest Ladislav starší z Lobkovic spravedlivou vejpovědí naší a nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, též rad našich soudu komorního království Českého čest, hrdlo i statek svůj proti nám propadl a ztratil, a zřízení zemské L. 5. to patrně vyměřuje, kdožby statek JMKské propadl aneb odsouzen byl, že vedle té propadené pokuty král JMt se v ten statek bude moci svou mocí královskou, aneb komužby to JKMt poručiti ráčil, uvázati, jakž týž i jiní artikulové to v sobě šíře obsahují a zavírají. Protož tobě poroučeti ráčíme, aby se na místě našem, vezma s sebou komorníka od desk zemských, kderéhož k tobě hned za tímto psaním vypraviti ráčíme, v zámek a statek Zbirov se vším a všelijakým jeho příslušenstvím uvázal, takový statek se všemi svršky, nábytky, což toho koliv jest a jakýmžkoli jménem se jmenovati může, skrze téhož komorníka pořádně popsati dal, týž statek i také lidi poddané osedlé i neosedlé pod správu a opatrování své vzal, je řídil, spravoval, všecky a všelijaké důchody osobám hodným, buď těm, kdeříž se toho na ten čas dotejkají, anebo jiné nařídíc a povinností zavážíc, jakť by se nejlépe vidělo a potřeba naše ukazovala, vybírati dal a potom sám v jisté, bezpečné místo shromažďoval, tak aby se toho statku v ničemž neumenšovalo, než dobře, pilně a bedlivě hospodařilo. Pakliby se ty osoby k tomu nehodily, tehdy se po hodných lidech ptej, kdeřížťby v opatrování těch všech věcí opravdově nápomocni býti mohli, a nám je bez meškáni k ruce komory české oznam. A tím způsobem se také strany statků Králového Dvoru a Kláštera svaté panny Dobrotivé na Ostrově, kderýžto také těchto dnův od urozeného Václava z Říčan na Hořovicích, nejvyššího sudího dvorského království českého a statečného Krištofa Vratislava z Mitrovic na Lochovicich, rad našich věrných milých, jakožto sequestratorův, vedle jistého inventáře i s důchody, co sou těch posavad k sobě přijali, postoupeny budou, zachovej. Než, co se pokojův, v nichž jelení rohy a někderé jiné věci zapečetěny jsou, dotyce, ty odpečetiti, co v nich jest proti inventáři přehlídnouti dej a zase spečetíc to vše až do příjezdu někderého z kamrdinerův našich a dalšího poručení pospolu zanechej. Na tom jistu vůli naši císařskú naplníš. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. panně Školastice léta 94.