Bez data [1594.] — Orig. v arch. minist, vnitra ve Vídni.

Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocný Římský císaři, Uherský, Český králi, pane, pane můj nejmilostivější. Nepochybuji, že jest VCMti vědomé, že z jistého a milostivého VCMti poručení po odjezdu pana manžela mého milého některé statky mé do sekvestru vzaty a i nyní nedávno pominulých dnův se v ty statky, kteréž sou tak na onen čas do sekvestru vzaty byly, nicméně i v ty mně tehdáž zanechané statky, jako Zbirohu, kteréhož sem před dvanácti lety od pana manžela mého milého trhem koupila, i také na něm předešle věno své i všecko své ujištění podle smlouvy svatební měla, k ruce a na místě VCMti uvázání stalo: takže já nebohá žena na tento čas ničehož v držení nejsem, ani také vyživení své s dítkami svými odkud vzíti nemám. Avšak zůstávaje v té ponížené naději, poněvadž v tomto království nikda toho nebylo, kdyby manžel statek svůj propadl, aby manželka s svým statkem podle toho hynouti měla, a VCMt neráčila jest nikda na žádného, aby se komu jaké skrácení státi mělo, toho dopouštěti, že se též VCMt ke mně a dítkám mým milostivě nakloniti a žádné ublížení dopouštěti neráčíte. Z kterýchžto příčin, aby VCMt jakou já spravedlnost k těm statkům mám, vědomé bejti mohlo, nemohla sem pominouti tuto kratičkou a pravdivou zprávu mou učiniti, ne proto, abych se s VCMtl v jakej soud neb rozepři dávati aneb spravedlnosti své se chytati, anebo se ní brániti chtěla, než abych se s tím se vším VCMti i s dítkami svými, jakž předešle, tak i nyní, k milostivé ochraně poníženě poručena učinila.

Předně a nejprve jest všemu tomuto království českému vědomo, i také dekami zemskými zapsáno, že panu manželu mému jest se po panu votci jeho více na díl jeho nedostalo a svýho všeho jmění neměl, než toliko dvaceti čtyry tisíce kop míšeňských, kterýžto díl svůj všecek skrze služby své utratil a dlužen byl. Já pak zdědivše po někdy paní mateři mé nejmilejší nemalou než velikou summu peněz hotových, i také statkův pozemských, takovými penězi předně dluhy pána mého zaplativše a přikoupivše v týchž dvaceti čtyřech letech, co jest táž paní máti má nejmilejší prostředkem smrti z tohoto světa sešla, den ode dne dítkám našim k lepšímu, pokudž jen takové mé zdědilé peníze i také důchodové z týchž Uherských statkův mejch stačily, zde v tomto království statků, jakož jsem pak i panství Trenčínský VCMti v šedesáti tisících kopách míš. postoupila, za kteroužto summu sme zde v Čechách jiné statky koupili. Nicméně sem všecky svršky a nábytky z týchž statkův mých, čehož mnohým poctivým lidem povědomo jest, ne na mále, než na mnoze do tohoto království přivézti dala. A tak já nechtíc VCMti vobšírnou zprávu o týchž za mé peníze koupených statcích učiniti, než poněvadž ty všeckny (kromě těch od někdy pana Jana z Lobkovic, pana bratra jeho zdědilých statkův) sou za mé vlastní peníze koupeny, a pán můj nikda svého jmění více než co se nadpisuje neměl, protož sem k VCMti, jakožto pánu mému nejmilostivějšímu, té ponížené naděje, že VCMt neohledajíc se na to, že sem já se proti pánu svému v ničemž neopatrovala a takový trhy dekami zemskými všecky na sebe nepotáhla, mne a dítky mé milostivě při tom zůstaviti a mně v tom největší milost okázati ráčíte. Začež také VCMti pro milosrdenství buoží prosím, abyste mýho starýho, nebohýho, v tomto světě bloudícího pána na milost přijíti a jemu milost ukázati ráčili, mně pak to milosrdenství uděliti, abych ten krátkej čas, který ještě v tomto světě stráviti máme, s ním rozloučena nebyla. Než poněvadž sme již obadva staří a nedostateční, a pod křídly a ochranou VCMti sestarali, taky abychom mohli pod touž milostí věk náš s poctivostí dokonati a při našich dítkách, kterýž sme pod VCMti odchovali, abychom v starosti své vostati a opatrování jejich užiti mohli. Což v tom i ve všem VCMti já se všemi svými dítkami k milostivé ochraně a opatření se poručena činím s nepřestávajícím ku pánu Bohu voláním a suplikováním, aby všemohoucí pán Bůh VCMti dlouhého zdraví, šťastné panování a nad nepřátely slavného vítězství dáti a popříti ráčil. Za milostivou odpověď VCMti poníženě prosím.