Službu svou vzkazuji, etc. Co mi, pane ujce můj nejmilejší, strany nastalého nebezpečenství a té veřejné výpravy proti nepříteli Turku v duověrnosti psáti ráčíte, tomu všemu sem vyrozuměla VMti z toho přátelsky děkuji, nejsa na jiném nežli VMti se toho podle možnosti své všelijakým přátelským, dobrým, líbezným způsobem ujcovsky odměniti i odsloužiti. A poněvadž mi možné neni, abych já věc tak těžkou, hmotnou i Nebezpečnou na sebe vzíti měl, protož pokudž by co dáleji tuž věc na VMt podáno bylo, za to přátelsky žádám, že mne všelijak omluvná učiniti ráčíte, nebo jak sami toho VMt při sobě najíti moci ráčíte, příčiny toho mám nemalé.

1.Krátkost času, že bych tomu nikterakž postačiti nemohl.

2.Nezběhlost, nebo jakž sám o tom, pane vůdce můj nejmilejší, dobrou vědomost jmti ráčíte, nikda sem v takových věcech potřebován nebyl, ani sem se jim kdy učil, a nerád bych se v něco dal, co by mi s pochvalou nebylo, anebo kde bych musel jiným v ruce hleděti a od nich teprva se učiti.

3.Již také při letech sem, a od milého pána Boha svého nedostatkem zdraví, paměti, zraku jinými častými nemocmi navštíven.

4.Věděti ráčíte, jak těžké břemeno dluhův na sobě mám, na čem mi na ten čas poctivost a dobré jméno mé záleží.

5.Věc jest vědomá, v jaké zlehčení a pomluvy lidské přiveden jsem, tak jako bych všecky statky své manželce své dáti a zapsati měl, a skrze to ani v sumy ani v rukojmě pro spokojení věřitelův svých obejíti se nemohu, a kdybych k něčemu takovému (čehož se nenaději) přinucen býti měl hned nevím odkud bych sobě k tak veliké sumě peněz, bez kteréž by býti nemohlo, pomocti měl, ob zvláštně nyní, kdež pro nebezpečenství časův s velikou těžkostí, bych nejraději chtěl, statky se od prodávají. A bych toho krásně k sobě přijíti chtěl a s nějakou velikou sumou peněz se zhotoviti a zásobiti nemohl, tehdy bych nic jiného nežli zlehčení, hanbu a naposledy posměch odtud očekávati musel.

6.Ví se o tom vubec, jak mezi stavem panským i rytířským lidé zkušení a v válečných potřebách zběhlí v tomto království nyní se nacházejí, a kde bych mohl jednoho nebo dva najíti, kteří by mi věc tak hmotnou náležitě vyříditi nápomocni byli. Poslušnost a zběhlost žádná není, jakž do tčeno, v této koruně české, a tak se obávati, že by někdo, neřku-li já, ale i jiný dosti v těch věcech zkušený a rozumný s tou povinností dosti činiti měl.

7.Ráčíte o tom, můj nejmilejší pane ujce, hojnou vědomost jmíti, co jest mne od smrti, dobré paměti, pana bratra mého již nejednou potkalo, o čemž není potřeba VMti mnoho psáti, neb věc jest vuobec vědomá, a nevím, aby se to kterému z rodu a domu mého Rožmberského, co toto království stojí, mělo státi, vše proti zřízení zemskému a starobylým svobodám. A když sem sobě to, co jest se mi teď nejposléze stalo, před JMCskou pánem svým ztížiti a poddaně prositi chtěl, byla-li by v tom JMCské vůle a poručení: veliká mi se překážka činila a všecky cesty mi zavříny byly, tak že sem, trávivši drahně neděl a darmo v Praze ležíce, k žádné audienci přijíti nemohl. Jaké pak toho příčiny jsou, pán Bůh sám časem svým to vyjeviti ráčí; já sem toho opravdu nikdá nezasloužil.

8.Jisté mne zprávy docházejí, že někteří přední a rozumní lidé a osoby se v tom slyšeti dadi, že bych já se pro víru a nemírnost trunku k tomu nehodil: jakoby žádný takový v soudích tohoto království i v radách JMti nesedal; ale to při své váze buď. Já pro slávu tohoto světa s po mocí pána Boha víru svou, kterou sobě od jeho svaté milosti propůjčenou mám, zapírati nebudu, jakž pak při mnohých ten způsob a obyčej jest. A naději mám, že sem pánu svému ani komu jinému vyššího i nižšího stavu pitím svým nic neublížil a neboliž co zameškal. A když pán Bůh s námi, slušná jest věc, aby podle přísloví jeden každý sám za sebe odpovídati hleděl. Ač i kdyby k té veřejnosti přišlo, nevím abych mohl ihned s svým lidem osobně, jakž toho můj nejmilejší pane ujce v psaní svém dokládati ráčíte, se vypraviti, vidí mi se, že bych mohl, kdyby mi pán Bůh zase k zdraví po moci ráčil, za nimi (ač byla-li by toho potřeba) jeti. A protož můj nejmilejší pane ujce, z těch na hoře psaných příčin i také pro nedostatky, kteréž mnozí i já sám při sobě nacházím, té naděje sem k JMCské, jakožto k pánu svému nejmilostivějšímu, že mne při sobě milostivě i také při všech třech stavích omluvná jmíti a takovou povinnost mimo mne jiným mnoho rozumnějším lidem poručiti ráčí, tak abych doma pozůstati, zdraví svému nedostatečnému vyhověti, dlužné věci i jiné potřeby své náležitě říditi a tak své dobré jméno hájiti mohl. V tom se VMti, jakožto mému nejmilejšímu panu ujci, důvěřuji a té celé naděje sem, že sami VMt tomu všemu při sobě místo dáti ráčíte; nicméně VMt za radu důvěrně žádám, odpovědi po ukazateli tohoto listu očekávajíc. S tim se VMti etc. Dán na Krumlově v pátek po sv. Vavřinci 1. P. etc 94.