U KATOVA. 1594, 18. září. — Souč. rukopis v arch. kníž. z Lobkovic v Roudnici.

VMti vysoce urozený pane, pane bratře a švagre můj zvláště milý a na mně laskavý. Od pána Boha VMti summou všecko dobré vinšuji a svou službu obětuji. Včerejšího dne do ležení přijedouc z vyslaných, které sme u JMti arciknížete měli, sem vyrozuměl, že se JMt z Starých Hradů dále do Rakous až do Bruku reterirovati ráčil, Starý Hrady pak špatně opatřený zanechány: z čehož se rozuměti může, že, poněvadž JMt dále od Dunaje a našich hranic odjeti ráčil, že tíže JMti přijde naše hranice před vpády nepřátel opatrovati. Pročež jest potřebí, abyste ráčili pospí šiti z toho Znojma, nečekajíce na více lidu, vyjeti a do Uher přes Moravu vtrhnouti; ten pak praporec rejtharů a 1000 pěších račte, prosím, tím spíše ke mně vypraviti, též mně, jakou odpověď od JMti arciknížete jmlti ráčíte, oznámiti. Já VMti nic jiného odsud psáti nevím, než že se nemohu dověděti, aby kde jakej lid váleční v království Uherském pospolu byl, každej jezdí a chodí jako ovce bez pastýře, pevnosti velmi zle opatřeny, jakož dnešního dne můj hejtman knechtský z Ujvaru ke mně přijel a mně oznámil, že ve vší tej pevnosti 500 lidu brannýho uherskýho a německého není. Uhři že sou na poskoku, ženy, děti i což měli dobrýho, to pryč poslali. S tím VMt pánu Bohu poroučím. Dán z ležení u Katova 18. dne Septembris léta 1594.