Na tom jest se také JMCská s stavy milostivě snésti ráčil, poněvadž na přijetí poetův berničných JMCské i stavům nemálo záleží, aby od berníkův nejvyšších i krajských poctové ještě zouplna nepřijatí počnouc od léta devadesátého sedmého až do vyjití léta 1602. přijati byli; a kteří tak pořádně počty své vykonají, aby podle předešlých sněmův vykvitováni náležitě býti mohli.

Na kteréžto počty v sobotu před sv. Janem Křtitelem nejprv příštím [21. Junii] osoby nížepsané od JMCské a od stavův voleiié, totiž z stavu panského: Kryštof z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divicích, JMti Římského císaře rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království českého a téhož království nejvyšší kamrmistr, též nad apelacími na hradě Pražském president, Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské rada a nejvyšší komorník království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vintrberce, JMCské rada a nejvyšší sudí království českého, Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada a nejvyšší kancléř království českého, Heřman nejstarší z Říčan na Kosové Hoře a Staré červené Řečici, JMCské rada, Hertvik Zejdlic z Šenfeldu na Polný a Chocni, JMCské rada, německých lehen koruny České hejtman a JíMCové jakožto králové České měst v království Českém podkomoří; z stavu rytířského: Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království Českého, Purkhart Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři, JMCské rada a podkomoří království českého, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské rada, Ctibor Tiburci Žďárský ze Žďáru a na Kladně, JMCské rada a hejtman Menšího města Pražského; z stavu městského: Melichar Haldius z Nejenperku, Vácslav Trejtlar z Krošvic, Vácslav Kundrát, Jan Tejvl zasednouti a ihned nerozjíždějíce se je na místě a konci postaviti mají, tak najde-li se, že ti berníci dotčené počty vykonají, aby při soudu zemském nejprve příštím kvitováni býti mohli.

A co by za práci týmž osobám k přijímání poetův berničných zemských voleným se dáti mělo, to se při uvážení soudu zemského zůstavuje.

A na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou poddaně snesli, abychom tyto všecky napřed psané sbírky a pomoci JMCské jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v moc uvedli na tento způsob.

Předkem aby JMCská podle milostivého JMti zakázání z týchž od nás svolených pomocí mimo ty dva tisíce koní zbrojných sněmem léta 1602 svolených jistý počet lidu, který se JMCské k tomu nejužitečnější viděti bude, pokud a jak daleko tato berně a sbírka by vystačiti mohla, toliko z národu našeho českého do pštoluňku svého milostivě přijíti dáti ráčil. Nad kterýmiž nejyšší i rytmistři též z národu českého a z těch osob, kteréž stavové JMCské poznamenané poníženě podali, aneb jiných z země této obyvatelův a rodičův voleni býti mají. Kterýmž z této nahoře svolené sbírky přede všemi jinými vojáky placeno býti má.

A aby se při tom při všem lepší řád než předešle zachovával, volili sou stavové z sebe Kryštofa z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMti Římského císaře radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království Českého a téhož království nejvyššího kamrmistra, též na hradě Pražském nad apelacími presidenta, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci od berně k zaplacení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí, a komu aneb jak se z nich platiti bude, pozor dal. A to vše aby se na JMCské jistá psaná poručení nejvyšším berníkům dalo, tak aby v tom při počtu žádného omylu nebylo. A takové peníze s jistým vědomím téhož nejvyššího hofmistra království českého od nejvyšších berníků zemských aby se vydávaly, a bylo-li by co nápravy hodného, JMCské tolikéž i soudu zemskému to v známost uvozoval. A berníci nejvyšší povinni budou každého času, když by jaká výprava s penězi do země uherské státi se měla, nadepsanému Kryštofovi z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru království Českého, to vždycky časně v známost uvozovati. A za takovou práci má se jemu jeden tisíc kop míšeňských tohoto roku od nynějších berníkův nejvyšších z těchto pomocí svolených dáti.

Potom také aby o tom, jaký lid na tu sumu přijat, i také kterak se jemu platiti bude, nic méně i jak se lidu hraničnému i co na které pevnosti platilo a platí, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili sou k tomu za komisaře zemského Ladslava z Šternberka a na Královicích, řádu sv. Jana Jerozolimitánského rytíře. Pakli by on toho bezelstně k sobě přijíti nemohl, tehdy stavové dávají moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, aby oni s jistým vědomím a vůlí JMCské jinou osobu hodnou za komisaře obrati a voliti mohli. Kterémužto komisaři JMCská instrukcí dáti milostivě poručiti chtíti ráčí. Však prve nežli by taková instrukcí témuž komisaři vydána byla, že takovou instrukcí s nejvyššími úředníky a soudci zemskými uvážiti JMCská milostivě poručiti míti ráčí. Kterýžto komisař podle sobě od JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcuov zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledávati, očité spatřiti a na to na všecko dostatečně se vyptati, nejvyššímu hofmistru království Českého, též i při soudu zemském nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, a potom při budoucím sněmu všem třem stavům tohoto království to v známosti uvésti má. A o službu jeho nejvyšší úředníci a soudcové zemští s ním narovnání jisté, co by jemu z výšpsaných sbírek od stavů v placeno býti mělo, učiniti mají.

Však poněvadž sou stavové skrze mustruňky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých škod neslýchaných pocítili, za to JMCské poníženě prosí a při tomto sněmovním svoleni z mnohých a velikých příčin to sobě znamenitě vymiňují, poněvadž jsou toto svolení větší nežli které země ve všem křesťanstvu učinili, aby v tomto království žádní mustruňkové kromě toho lidu, kterýž na toto svolení naše najat bude, nad kterýmž nejvyšší a rytmistři Čechové býti mají, pokládáni a držáni nebyli. A poněvadž se jim a poddaným jich roku minulého ano i předešlých let od těch vojáků, kteří v tomto království zmustrováni byli, také i skrze toto království táhli, veliká škoda dala, tak že mnozí z nich netoliko na dny, ale i na týhodny před uloženým dnem v ta místa, kdež mustrováni býti měli, přijeli, v hospodách trávili, všeho sobě dosti dáti poroučeli a žádnému nic nezaplatili, nýbrž ještě vyjíždějíce z měst poddané jich šacovali, že jim peníze dávati musili, jim koně, dobytky i vozy brali, rybníky zkopávali, také potom i pod praporcem táhnouce, kde noclehy měli, chudým lidem nic neplatili, nýbrž velikou škodu jim zdělali: protož stavové JMCské poníženě prosí, aby to při nich milostivě přetrhnouti ráčil, nebo stavové se v tom poníženě JMCské ohlašují a to sobě vymiňují, komu by se od takových vojáků, kteří by bud pod praporcem neb k mustrunku táhli, taková škoda a neplacení chudým lidem stala (poněvadž by z čeho berně dáti neměli), aby sobě to dadouce takové škody a pozůstalé dluhy spravedlivě před osobami víry hodnými scisti, na těch berních a sbírkách zemských poraziti mohli.

Však kteříž jsou se koliv z obyvatelů království tohoto časně podle sněmu minulého roku do kanceláře JMCské nebo do komory české utekli a o tom, co jest jim tak od vojákův a na čem škoda a jiké ublížení [se] stalo, aneb poddaným jich co dlužni zuostali, oznámili, toho podle sněmovního snesení že slušně a spravedlivě užiti a na těch svolených pomocech aby sobě to poraziti mohli. Než kteří časně, jakž se nadpisuje, o to se neutekli a neoznámili, ti toho, poněvadž jsou se v tom podle výminky v sněme doložené nezachovali a sami se v tom obmeškali, na škodu JMCské užiti nemají. Takové pak vyrážky beze vší škody JMCské se státi a zase jednomu každému nejvyššímu, rytmistru nebo hejtmanu při jeho záplatě poraženy býti mohou, když toliko ten artikul do pštoluňkův týmž vojákům vydaných doložen bude. Což aby se stalo, JMCské stavové poníženě prosí.

A jestliže by také bez toho býti nemohlo, než že by vždy některý neveliký počet lidu válečného skrze království toto táhnouti musil, tehdy také JMCské poníženě prosí, že nad tím JMCská ochrannou a přísnou vuku milostivě držeti ráčí, aby nejvyšší, rytmistři nebo hejtmane takové reversy, jakž sněmem předešlým vyměřeny jsou, poněvadž to v jiných zemích činiti musejí, od sebe dávali a takových neužitečných výmluv, jak předešle se dalo, neužívali. Však i za to stavové JMCské poníženě prosí, aby JMCská, kdyby, jakž výš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, k tomu JMCská časně komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudy by týž lid táhnouti mel, aby se časně k uloženým místům sjížděli, tolikéž aby se časně v ta místa oznámilo, tak aby se profianty a jinými potřebami zásobiti mohli, aby na ně týž lid válečný dlouho necekni. A jestliže by se pak jaká škoda komu aneb lidem jeho od vojáků bud při i mustruňcích aneb skrze toto království tažení stala, tedy nedada čtyřem nedělům [sic] projíti, má takovou škodu, anebo jestliže by co protráveno a od nich zaplaceno nebylo, lidmi hodnověrnými obvésti a do kanceláře JMCské o to se utéci; a majíc o tom JMCská sobě tak časně učiněnou zprávu, aby při jich záplatě tomu nejvyššímu, který by ten lid vedl, ráčil moci dáti poraziti, tak aby JMCská v tom žádné škody nésti neráčil. A komu by se taková škoda od vojáků stala, aby to na nejprv příští soud zemský vznesl, a soud zemský má to, co by a jak mnoho takovému na jeho berních a sbírkách spravedlivě poraženo býti mělo, s pilností rozvážiti.

Co se pak defensí, kterak by v čas potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti mohla, dotýče, poněvadž ten artikul v sněmích, kteří léta 93 a 96 držáni byli, dostatečně vysvětlen a JMCské v moci zůstaven jest, tak kdykoli JMCská nejvyšší ouředníky a soudce zemské a rady JMCské soudu dvorského a komorního, též osoby z obce k tomu volené z království českého a zemí k němu připojených obeslati ráčí, aby se sem sjely a ten artikul potřebný na místě a konci postavily, protož toho ještě stavové při tom zuostavují a tyto osoby z obce jsou k tomu volili: z stavu panského Adama Havla z Lobkovic a na Duchcově, JMCské radu, Matesa Hendrycha hrabě z Turnu, Jana z Vrtby a na Červeném Hrádku, Vilíma z Lobkovic a na Tejně Horšovském; z stavu rytířského: Kryštofa Vácslava Kapouna z Svojkova a na Hlušcích, Jana mladšího z Bubna a na Libchavě, Odolaná Pětipeského a Chýš a z Egrberku a na Blahoticích.

Na tom jsou se s JMCskou stavové snesli, když by tak něco nenadálého a nebezpečného na toto království a země k němu přináležející (čehož, pane Bože, milostivě ostříhati rač) přišlo, to stavové předně JMCské a potom nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a radám JMti soudu dvorského a komorního, a osobám nížepsaným z každého kraje voleným v moc dávají, tak aby to dle potřeby uznali, s JMCskou uvážili a v tom ve všem podle sněmu léta 95., jakž ten artikul to v sobě obsahuje, aby se tak zachovali. A k tomu voleny jsou [sic] osoby tyto:

z kraje Bechynského: Fridricha Mičana z Klinštejna a z Roztok a na Vitanovicích, Joachyma staršího Španovského z Lisova a na Loutkově z pánův, Jiříka mladšího Vratislava z Mitrovic na Zalší a Protivíne, purkrabě hradu Pražského, Jeronýma Hozlaura z Hozlau a na Hněvkovicích z rytířstva;

z kraje Prachenského: Matouše Děpolta z Lobkovic a na Strakonicích, JMCské radu a nejvyššího mistra převorství království českého, Teobalda Švihovského z Kyzmberka a z Švihová a na Horaždějovicích z pánův, Bouslava Malovce z Malovic na Hluboké a Dřitni, Jana Hořčice z Prostého a na Poříčí z rytířstva;

z kraje Slánského: Jaroslava Bořitu z Martinic a na Smečně, JMCské radu, Jana z Kolovrat na Buštěhradě a Kosatkách z pánův, Matyáše Štampacha z Štampachu a na Kornhauzu, JMCské radu, Odolaná Pětipeského z Chýš a z Egrberku a na Blahoticlch z rytířstva;

z kraje Litoměřického: Adama Havla z Lobkovic a na Duchcově, JMCské radu, Hendrycha z Vartmberka a na Kamenici z pánův, Adama Hrzaně z Harasova, na Skalce [a Landškrouně, Petra Kostomlatského z Vřesovic a na Býškovicích [sic] z rytířstva;

z kraje Kouřimského: Petra Karla Holického z Šternberka a na českém Šternberce Karla Mrackého z Dube a na Pyšelích z pánův, Adama Zapského z Zap a na Dubci, Jeronýma Čejku z Olbramovic a na Chválách z rytířstva;

z kraje Čáslavského: Vlachyni z Říčan a na Studenci, Kašpara Melichara z Žerotína z pánův, Joachyma Kalenice z Kalenic a na Zručech, Václava Popela z Vesce z rytířstva;

z kraje Vltavského: Jana z Vrtby a na Červeném Hrádku, Jana z Talmberka na Jankově a Chotěticích z pánův, Adama Velemyského z Velemyšlovsi, Diviše Černína z Chudenic na Nedrahonicích z rytířstva;

z kraje Podbrdského: Jana Litvína z Říčan a na Hořovicích z pánův, Davida Bechyni z Lažan a na Pičíně, Vácslava mladšího Vratislava z Mitrovic a na Litni z rytířstva;

z kraje Plzeňského: Viléma z Lobkovic a na Tejně Horšovském, Jiřího Petra z Švamberka na Bezdružicích a Švamberce, JMCské kráječe, z pánův, Zikmunda Chotka z Chockova, Diviše Markvarta z Hrádku na Běli a Nekmíři z rytířstva;

z kraje Žateckého: Kryštofa Šlika z Holejče, hrábí z Pasounu a z Lokte na Falknověr Leonharta Colona z Felzu a na Andělské Hoře z pánův, Linharta Štampacha z Štampachu na Libouši a Hogensdorfu, Jana Ilbuvka z Vřesovic na Kystře z rytířstva;

z kraje Boleslavského: Zikmunda z Vartmberka a na Kamenici z pánův, Kryštofa Vácslava Kapouna z Svojkova a na Hlušících, Jiříka Vančuru z Řehnic a na Studénce z rytířstva;

z kraje Hradeckého: Albrechta Gotfrida Křineckého z Ronova a na Jilemnici, Karla z Valdštejna a na Poličanech, JMCské radu, z pánův, [ Slova "z pánův" scházejí v zápisu deskovém. ] Mikuláše z Bubna na Liticích a Žamberce, Myslibora Hamzu Bořka z Zábědovic z rytířstva;

z kraje Rakovnického: Jana Tejřovského z Enzidle a na Hřebečnicích, Beneše Lib-štejnského z Kolovrat z pánův, Vácslava Hochauzara z Hochauzu a na Pšovlcích, Vácslava Chotka z Chockova a na Žihli z rytířstva;

z kraje Chrudimského: Jana Bezdružického z Kolovrat na Bystrým a Tejnici Hrochověr JMCské radu, Karla Zárubu z Hustiřan na Radimi a Sedči z pánův, Jiříka Gerštorfa z Gerštorfu a na Cholticích, Vilíma Dobříkovského z Malejova a na Dobříkově z rytířstva.

A jakož jest opět JMCská, při stavích milostivě vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kterýmiž by hory v tomto království zase vyzdviženy býti mohly, pomyslili a takovou tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli, to jsou stavově v uvážení své vzali a, poněvadž tento artikul obšírného uvážení potřebuje, na tom jsou se snesli, aby se osoby nížepsané konečně v pátek před křížovou nedělí nejprve příští do Prahy sjely a nazejtří ráno v zeleném pokoji na to zasedly, mezi sebou to vše, jakž předešlý sněm ukazuje, i také zlé a nehodné mince, kteréž se do království českého přinášejí, jak by ty vybyty býti mohly, uvážily, a to předně JMCské a potom stavům při nejprve příštím sněme k dalšímu toho na místě a konci postavení přednesly. A JMCská nařízeným ií tomu komisařům svým o tom časně věděti míti dáti ráčí, tak aby oni k témuž dni nahoře jmenovanému na hradě Pražském také časně se najíti dali. A osoby k tomu volené jsou tyto z stavu panského: Petr Vok z Rožmberka, vladař domu Rožmberského, JMCské rada, Kryštof z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divicích, JMCské rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království českého 3. téhož království nejvyšší kamrmistr, též nad apelacími na hradě Pražském president, Adam z Šternberka a na Bechyni a Sedlci, JMCské rada a nejvyšší komorník království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vintrberce, JMCské rada a nejvyšší sudí království Českého, Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada a nejvyšší kancléř království Českého, Adam mladší z Valdštejna, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada a komorník, Hertvík Zejdlic z Šenfeldu, na Polný a Chocni, JMCské rada, koruny české německých lehen hejtman a JíMCové jakožto králové České měst v království českém podkomoří, Jan Rudolf Trčka z Lípy na Velisi, Kumburce a Lipnici, JMCské rada, Fridrich Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte, Leonhard Colon z Felzu a na Andělské Hoře; z stavu rytířského: Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království českého, Vácslav Ples Heřmanský z Sloupna, na Stolanech a Bystřici, JMCské rada a purkrabě Karlštejnský, Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, JMCské rada, purkrabě kraje Hradeckého a nejvyšší jagrmistr království českého, Kryštof Vratislav z Mitmvic a na Lochovicích, JMCské rada, Kryštof Fictum z Fictum a na Klášterci, JMCské rada, Karel Kokořovec z Kokořova a na Šťáhlavech, JMCské rada, Kryštof Vácslav Kapoun z Svojkova a na Hlušících, Volf Gothart Perklar z Perklasu; z stavu městského: Jiřík Hejdelius z Rassenštejna, prubíř zemský a kancléř Starého města Pražského, Vácslav Kundrát, Mistr Tomáš Kochan, Albrecht Ecker, Volf Švorc, Kryštof Purkatrejch.

A kdyby se všickni k tomu času sjeti nemohli, tehdy osoby ty, kteréž se tak sjedou, to uvážiti mají. Však co se tolarů širokých a dukátův dotýče, na tom jsou se stavové s JMCskou snesli, aby tolar široký po sedmdesáti třech krejcařích a dukát po dvou šedesátnících za tento rok pořád zběhlý vůbec brány a vydávaný byly.

Co se pak práv městských s zřízením zemským srovnání a korigování dotýče, toho se při předešlých sněmovních sneseních zůstavuje, tak že osoby předešlým sněmem volené na to zasednouti a učinivše již k této věci nemalý začátek, to dále mezi tímto časem a nejprve příštím soudem zemským letničním vyříditi a stavům království tohoto potomně přednésti mají.

Z strany pak drahoty řemeslníkův poněvadž k uvážení té věci jisté osoby na sněmu, kterýž léta devadesátého sedmého držán byl, volené sou, protož aby se také ty osoby v outerý po sv. Víte nejprve příští na hrad Pražský sjely, to před sebe vzaly a tak, jakž sněmovní snesení vyměřuje, to vše k místnému svému vyřízení přivedly. Též také co se hospod, landkočích, formanův, poslův i jiných věcí dotyce, to též osoby výš dotčené uvážiti a na místě a konci postaviti mají. A k tomu voliti sou osoby tyto z stavu panského: Kryštofa z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMti Římského císaře radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království Českého, nejvyššího kamrmistra království Českého a nad apelacími na hradě Pražském presidenta, Adama z Šternberka na Sedlci a Bechyni, JMCské radu a nejvyššího komorníka království Českého, Volfa Novohradského z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vintrberce, JMCské radu a nejvyššího sudího království Českého, Zdenka z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské radu a nejvyššího kancléře království českého, Voldřicha Felixa z Lobkovic na Bílině a Kosti, JMCské radu a komorníka, Jana Sezimu z Sezimova Oustí a na Ouští, JMCské radu a dědičného kráječe království Českého, Adama mladšího z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské radu a komorníka, Hertvíka Zejdlice z Šenfeldu na Polný a Chocni, JMCské radu a koruny české německých lehen hejtmana a JíMCové jakožto králové České měst v království Českém podkomořího; z stavu rytířského: Jana z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské radu a nejvyššího písaře království českého, Vácslava Plesa Heřmanského z Sloupna na Stolanech a Bystřici, JMCské radu a purkrabí Karlštejnskýho, Kryštofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicich, JMCské radu, Jana Vamberského z Rohatec a na Hřeboni [sic], Mikuláše z Bubna na Liticich a Žamberce, Adama Hrzaně z Harasova na Skalce a Landškroně, Volfa Žoldána Štampacha z Štampachu; z stavu městského: Vácslava staršího Krocína z Drahobejle, primasa Starého města Pražského, Melichara Haldyusa z Najenperku, Jiříka Hejdeliusa z Easenštejna, prubíře zemského a kancléře Starého města Pražskéko, Vácslava Fafouta z Hořkovce, primasa Nového města Pražského, Jana Kameníka z Počernic, Vácslava Kundráta, Jiříka Jehle.

Kteříž když od JMCské obesláni budou, sem do Prahy se sjeti, na to zasednouti, v jistý řád vše, co se při tom potřebného uzná, uvésti a vůbec tisknouti dáti mají. Však při tom stavové JMCské za to poníženě prosí, aby potom nad tím ruku milostivou držeti ráčil, a z toho aby nebylo vykročováno.

A jakož také JMCská stavům ten vysoce pilný artikul, kterým se předně panství JMCské i nás všech vůbec, chudého i možnějšího, obyvatelův království Českého velice dotýká, a to o dodávání předešlým příkladem soli milostivě v známost uvésti ráčil, tak že toho milostivého úmyslu býti ráčí, což nejdříveji možné, ten artikul k místu a konci přivésti poručiti dáti: i z té pravé, milostivé a otcovské péče všickni tři stavové JMCské poslušně děkují a za to poníženě prosí, aby ten artikul o dodá[vá]ní soli, tak aby s tak veliké a nesmírné drahoty [ Slovo "drahoty" v zápisu deskovém chybí. ] sjíti mohlo, pokudž by nejdříveji státi se nemohlo, ale aspoň mezi tímto časem a soudem zemským letničním nejprve příštím podle milostivého JMCské zakázání na místě a konci postaven byl, zvláště poněvadž zvejšením každé prostice soli znamenitá, nesčíslná suma peněz z tohoto království českého jest vynesena, čehož sou stavové dosti těžce pocítiti musili.

A kdež předešlými sněmy vedle milostivé JMCské vůle dva dni k soudu zemskému přidány byly, i poněvadž čas a termin vedle předešlých sněmů terminovaný vyšel, stavové podle milostivé vůle JMCské k soudu zemskému příkladem předešlým dva dni, počna hned o tomto soudu zemském postním nejprve příštím, přidávají, tak aby ty dva dni do tří let pořád zběhlých trvaly. A úředníci a soudcové zemští nerozjíždějíce se při soudu trvati a zůstávati povinni budou.

Jakož také JMCská jakožto král Český na všecky tři stavy království tohoto milostivou žádost vzložiti jest ráčil, aby stavové k tomu, aby kurfiršt Sasky JMt Kristián II. z strany podání JMti léna země Foitlandu skrze vyslané své vyhledával i nyní též vyhledávati ráčí, tak aby z těch čtyř statkův Plavná, Foitsperku, Seneku a Pauzy, které se až posavad skrze osobu knížecí konalo, nyní skrze osobu hraběte na místě knížecím přijímalo, jakž pak ten artikul v spisu od JMCské stavům podaný v sobě to siřeji obsahuje a zavírá, povolení své dali; kdež pak stavové prohlídajíce k takové milostivé JMCské žádosti a vážíce sobě nemálo toho, v jakém povolném, příjemném přátelství JMCské k užitečnému a dobrému sousedství s královstvím tímto JMt kurfiršt se ukazovati a v tom dále JMCské a království tomuto se zakazovati ráčí: protož nadepsaní stavové na tom sou se s JMCskou snesli a k tomu své povolení dávají, předkem aby i v tom osoba JMti kurfiršta ušetřena byla, bude moci JMt takové léno od JMCské jakožto krále Českého skrze osobu hraběte na místě osoby knížetcí země Fojtlandu, totiž Plavná, Foitsperku, Seneku a Pauzy, přijíti a v tom ve všem podle chvalitebného starobylého obyčeje a pořádku se zachovati; však s tou znamenitou a velikou při tom výminkou, že to povolení přijetí léna skrze osobu hraběcí, jakž se nadpisuje, toliko na samou osobu JMti kurfiršta Kristiána II. vztahovati se má. Jakož pak dále JMt kurfiršt revers JMCské jakožto králi Českému a stavům tohoto království na to dáti míti ráčí, revers pak, který svaté paměti JMti císaři Maximilianovi jakožto králi českému od JMti kurfiršta Saského na zemi Foitland, totiž Plavná, Foitsperku, Seneku a Pauzy, kteréhož datum léta 1575. čtrnáctého dne měsíce září, [dán byl], v své moci a váze bez přerušení, jakž týž revers to vše v sobě siřeji obsahuje a zavírá, zůstati má.

A jakž sou stavové sněmu pominulého léta 1602. JMCské jakožto králi Českýmu a soudcům zemským tu moc dali, co se odporův o meze mezi královstvím tímto a knížetstvím Bavorským a Falcu dotýče, pokudž by se potřeba uznala, aby jisté komisaře k tomu naříditi mohli, kterýmžto list mocný pod pečetí zemskou vydán býti má, o čež také i relací o přitištění pečeti zemské vykonána jest; a poněvadž pak někteří z obyvatelův království tohoto také toho vyhledávají, aby i tu moc JMCské a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským z strany odporu o meze a hranice mezi královstvím tímto a zemí Míšeňskou stavové na tomto sněmu dali: i stavové, jakž se nadpisuje, v tom JMCský a nejvyším úředníkům a soudcům zemským tu moc dávají, aby to s obyvateli země Míšeňské i kdež by toho další potřeba byla, na místě postaveno býti mohlo. Kterýmžto též list mocný pod pečetí zemskou vydán býti má. O čež také i relací o přitištění pečeti zemské vykonána jest.

Jakož jest JMCská žádost stavův markrabství Horních Lužic, kterouž sou JMCské skrze solicitátora svého vznesli, stavům milostivě v známost uvésti ráčil v příčině obstavuňkův, aby nápodobně jakž obyvatelům knížetství Sleských pro cizí dluhy v tomto království aby obstavováni a hindrováni nebyli, dovoleno jest, podobného opatření dosáhnouti mohli: kteroužto žádost jich majíc stavové v svém uvážení na tom sou se snesli, aby obyvatelé téhož markrabství Horních Lužic, co se týchž toliko obstavuňků a hindrováni pro cizí dluhy v tomto království dotyce, rovného práva a opatření jako i obyvatelé knížetství Slezských užili, k tomu povolují, a toho dále při tom artikuli, jak sněmové léta etc 97. nicméně i léta 1602 v tom artikuli to v sobě obsahují, zůstavují.

Jakož jest Adam z Šternberka etc, nejvyšší komorník království Českého, na stavy vznesl oznamujíc, kterak by ten dvůr, kterýž Dehnický slově a k úřadu nejvyššího komornictví českého náleží, jak na stavení, roli, tak osení a dobytcích a jiných svršcích dokonce a na nejvyšší zpuštěný byl, a jak veliké správy, tak i náležitého osení, dobytka a jiných potřeb pro vychování snadší potřebuje, žádajíc stavův, aby jisté komisaře na spatření téhož dvoru nařídili a na opravu téhož zpuštěného dvoru, též obilí k osetí a dobytkův z peněz zemských jistá suma peněz dána byla: kterážto žádost jeho majíce stavové v svém uvážení a znajíce ji býti slušnou, aby jemu nejvyššímu komorníku království českého čtyři sta kop gr. čes. z berně léta devadesátého šestého z peněz od stavův ku potřebě zemské vymíněných pro opatření a zlepšení téhož dvoru vydány byly, své povolení dávají. Však podle uvolení svého, jak by tu sumu na zlepšení téhož dvoru vynaložil, aby při budoucím soudu letničním počet pořádný učinil.

Jakož jsou vyslaní od purkmistra a konšelův i na místě vší obce města Berouna na stavy vznesli žádajíce, poněvadž sou času pominulého skrze oheň tak velikou a téměř nenabytou škodu vzali a v velikém nedostatku až posavad zuostávají, aby stavové k JMCské se přimluvili, aby JMCská jim dotčeným Berounským placení berní a jiných pomocí milostivě odpustiti ráčil: i na takovou jejich žádost stavové se k JMCské přimlouvají, tak aby JMCská k torna své milostivé povolení dáti, aby za tento rok toliko placení berní a jiných pomocí je milostivě osvoboditi ráčil.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž na hradě Pražském držán byl léta tisícího šestistóho třetího ve čtvrtek po sv. Třech králích a zavřín téhož léta ve čtvrtek po svatém Šťastném, ode všech tří stavuov stalo, aby jeden každý na zaplacení týmž sněmem svolenému lidu válečnému z jednoho každého poddaného osedlého z měšce vlastního za tento rok po půl kope míš. na dva terminy rozdílné, totiž na sv. Jiří příštího patnácte gr. míš. a na sv. Havla též nejprve příštího tolikéž patnácte gr. míš. až do vyjití tohoto roku dal a odvedl: podle kteréhožto svolení poddané své osedlé všecky jsem scisti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých N., z kderýchž mi při tomto terminu N. dáti přišlo N. A že jsem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji, z kterých berně při terminu sv. Jiří nejprv příštího po patnácti gr. míš. a [ Slova "a při sv. Havle též po patnácti gr. míš." v zápisu deskovém scházejí. ] při svatém Havle též po patnácti gr. míš. vše léta tohoto 1603. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu přiznavacíinu přitisknouti jsem dal. Jehož jest datum etc.