Povolení a v moc uvedení J. Mti. cís. zbírek od stavův svolených.
A na tom jsme se všichni tři stavové s J. Mti. cís. poddaně snesli, abychom tyto všecky napřed psané zbírky a pomoci J. Mti. cís. jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v moc uvedli na tento spůsob:
Předkem aby J. Mt. cís. podlé milostivého J. Mti. zakázání z týchž od nás svolených pomocí dva tisíce koní zbrojných, kteréž se J. Mti. cís. k tomu nejužitečnější viděti budou, toliko z národu našeho českého, do pštolluňku svého milostivě přijíti dáti ráčil. Nad kterýmiž nejvyšší i rytmistři též z národu českého a z těch osob, kteréž stavové J. Mti. cís. poznamenané poníženě podali, aneb z jiných země této obyvatelův a rodičův voleni býti mají; kterýmž z této nahoře svolené zbírky přede všemi jinými vojáky placeno býti má.
A aby se při tom ve všem lepší řád než předešle zachovával, volili jsou stavové z sebe Kryštofa z Lobkovic na Pátku a Divicích, J. Mti. Římského císaře tejnou radu, nejstaršího komorníka, nejv. hofmistra království Českého a téhož království nejv. kammrmistra, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci a berně k zaplacení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí, komu aneb jak se z nich platiti bude, pozor dal, a to vše aby se na J. Mti. cís. jistá psaná poručení nejvyšším berníkům dalo, tak aby v tom při počtu žádného omylu nebylo, a takové peníze s jistým vědomím téhož nejvyššího hofmistra království Českého od nejvyšších berníkův zemských aby se vydávaly, a bylo-li by co nápravy hodného, J. Mti. cís. tolikéž i soudu zemskému to v známost uvozoval; a berníci nejvyšší povinni budou každého času, kdyby jaká vejprava do země Uherské státi se měla, nadepsanému Kryštofovi z Lobkovic, nejv. hofmistru království Českého, to vždycky časně v známost uvozovati. A za takovou práci má se jemu patnácte set kop míšeňských tohoto roku od nynějších nejvyšších berníkův z těchto pomocí svolených (a to proto, že jest v tom ve všem zvláštní pilnost a bedlivost zachoval, tak aby ty peníze ne jinam, než kdež náleželo, obracovány a vydávány byly, nepochybujíce, že i na tento rok v tom pilností a bedlivostí svou sjíti nic nedá) dáti. [K témuž úkolu býval Kryštof z Lobkovic volen od r. 1600 každoročně.]
Na ostatní pak summu peněz nemalou, co jí po těch dvou tisících koních zůstane, ráčí J. Mt. cís. podlé vůle a libosti J. Mti. lid válečný, který by se J. Mti. cís. nejlepěji hodil, moci dáti přijíti.
Potom také aby o tom, jaký lid na tu ostatní summu přijat, i také kterak se těm dvěma tisícům jízdného lidu platiti bude, nicméně jak se lidu hraničnému i co na které pevnosti platilo a platí, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili sou za komisaře: Kryštofa hrabě z Firštnberku a na Lišni etc., Albrechta Eusebia z Valdštejna a na Heřmanicích, kteréhož by sobě z těch dvou J. Mt. cís. oblíbiti ráčil. [V usnesení sněmovním z r. 1604 schází na tomto místě jméno komisaře, v l. 1601 - 1603 byl jím volen přímo Ladislav ze Šternberka.] Kterémužto komisaři [V tisku i v opisech: "Kterýmžto komisařům", což je patrný poklesek stilistický; opravil jsem jej v textu podle obdobného místa ve sněmovním snesení z r. 1604. Také německý text má tu nesprávně plurál.] J. Mt. cís. instrukcí dáti milostivě poručiti chtíti ráčí, však prve, nežli by taková instrukcí témuž komisaři [V tisku i opisech: "týmž komisařům", což je patrný poklesek stilistický; opravil jsem jej v textu podle obdobného místa ve sněmovním snesení z r. 1604. Také německý text má tu nesprávně plurál.] vydána byla, že takovou instrukcí s nejvyššími úředníky a soudci zemskými uvážiti J. Mt. cís. milostivě poručiti míti ráčí. Kterýžto komisař [V tisku i opisech: "kteřížto komisaři", což je patrný poklesek stilistický; opravil jsem jej v textu podle obdobného místa ve sněmovním snesení z r. 1604. Také německý text má tu nesprávně plurál.] podlé sobě od J. Mti. cís. a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledávati, očitě spatřiti a na to na všecko dostatečně se vyptati, nejvyššímu hofmistru království Českého, též i při soudu zemském nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a potom při budoucím sněmu všem třem stavům tohoto království to v známost uvésti má; a o službu jeho nejvyšší úředníci a soudcové zemští s ním narovnání jisté, co by jemu z výš psaných zbírek od stavův placeno býti mělo, učiniti mají.
Na zpevnění pevností v království Uherském ležících, totiž Vostřehoma, Komárna a Ugivaru, stavové, aby J. Mt. cís. z těchto sbírek dvadcetitisíc kop míšeňských vynaložiti moci ráčil, povolují. [Srov. č. 7, odstavec 4 č. 11, odstavec 3 č. 21, a č. 26.]
O mustruňcích a skrze zemi tažení vojákův cizích národův.
Však poněvadž jsou stavové skrze mustruňky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých škod neslýchaných pocítili, za to J. Mti. cís. poníženě prosí a při tomto sněmovním svolení z mnohých a velikých příčin to sobě znamenitě vymiňují: poněvadž jsou toto svolení větší nežli které země ve všem křesťanstvu učinili, aby v tomto království žádní mustruňkové krom těch dvou tisíc koní, nad kterýmiž nejvyšší a rytmistři Čechové býti mají, pokládáni a držáni nebyli. A poněvadž se jim a poddaným jejich roku minulého, ano i předešlých let od těch vojáků, kteříž v tomto království zmustrováni byli, také i skrze toto království táhli, veliká škoda dala, tak že mnozí z nich netoliko na dny, ale i na téhodny před uloženým dnem v ta místa, kdež mustrováni býti měli, přijeli, v hospodách trávili, všeho sobě dosti dáti poroučeli a žádnému nic nezaplatili, nýbrž ještě, vyjíždějíce z měst, poddané jich šacovali, že jim peníze dávati musili, jim koně, dobytky i vozy brali, rybníky zkopávali, také potom i pod praporcem táhnouce, kde noclehy a svá místa sobě vykázaná měli, tu nezůstávali, nýbrž na záhubu chudých poddaných lidí vesnických stranou vtrhli a je šacovali a nebohým lidem poddaným nic neplatili a jim velikou škodu zdělali: protož stavové J. Mti. cís. poníženě prosí, aby to při nich milostivě přetrhnouti ráčil, nebo stavové se v tom poníženě J. Mti. cís. ohlašují a to sobě vymiňují, komu by se od takových vojáků, kteříž by buď pod praporcem neb k mustruňku táhli, taková škoda a neplacení chudým lidem stala, (poněvadž by z čeho berně dávati neměli) aby sobě to, dadouce takové škody a pozůstalé dluhy spravedlivě před osobami víry hodnými sčísti, na těch berních a zbírkách zemských poraziti mohli. Takové pak vejražky beze vší škody J. Mti. cís. se státi a zase jednomu každému nejvyššímu, rytmistru aneb hejtmanu při jeho záplatě poraženy býti mohu, když toliko ten artykul do pštolunkův týmž vojákům vydaných doložen bude. Což aby se stalo, J. Mti. cís. stavové poníženě prosí.
A jestliže by také bez toho býti nemohlo, než že by vždy některý neveliký počet lidu válečného skrze království toto táhnouti musil, tehdy také J. Mti. cís. poníženě prosí, že nad tím J. Mt. cís. ["poníženě prosí, že nad tím J. Mt. cís." schází v záp. deskovém.] ochranou a přísnou ruku milostivě držeti ráčí, aby nejvyšší, rytmistři aneb hejtmane takové reversy, jakž sněmem předešlým vyměřeny jsou, poněvadž to v jiných zemích činiti musejí, od sebe dávali a takových neužitečných výmluv, jakž předešle se dalo, neužívali. Však i za to stavové J. Mti. cís. poníženě prosí, aby J. Mt. cís., kdyby, jakž vejš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, k tomu J. Mt. cís. komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudy by týž lid táhnouti měl, aby se časně k uloženým místům sjížděli, tolikéž časně aby se v ta místa oznámilo, tak aby se profanty a jinými potřebami zásobiti mohli, aby na ně týž lid válečný dlouho nečekal, milostivě poručiti ráčil.
A jestliže by se pak jaká škoda komu aneb lidem jeho od vojákův buď při mustruňcích aneb skrze toto království tažení stala, tehdy, nedada čtyřem nedělím projíti, má takovú škodu, anebo jestliže by co protráveno a od nich zaplaceno nebylo, lidmi hodnověrnými obvésti a do kanceláře J. Mti. cís. o to se utéci, a majíc o tom J. Mt. cís. sobě tak časně učiněnou správu, aby při jich záplatě tomu nejvyššímu, který by ten lid vedl, ráčil moci dáti poraziti, tak aby J. Mt. cís. v tom žádné škody nésti neráčil. A komu by se taková škoda od vojákův stala, aby to na nejprve příští soud zemský vznesl; a soud zemský má to, co by a jak mnoho takovému na jeho berních a sbírkách spravedlivě poraženo býti mělo, s pilností rozvážiti. [Celé toto ustanovení se čte stejnými slovy již v sněmovních usneseních z l. 1601 - 1604, bez posledního odstavce o náhradě škod i v usneseních starších. Následující odstavec o ustanovení míst k mustruňkům svolené jízdy je dodán nově. Srov. č. 11 odstavec 8, č. 29 odst. 3 a č. 35 odst. 3.]
Mustruňkové pak těch dvou tisíc koní z království tohoto tímto sněmem svolených v kterých by místech položeni a držáni býti měli, stavové to soudu zemskému v moc dávají, aby to s milostivou vůlí a vědomím J. Mti. cís. nařídili a jistá místa k tomu obrati a jmenovati mohli.
O defensí.
Co se pak defensí, a kterak by v čas potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti mohla, dotýče, poněvadž ten artykul v sněmích, kteříž léta etc. devadesátého třetího a devadesátého šestého držáni byli, dostatečně vysvětlen a J. Mti. cís. v moci zůstaven jest, tak, kdykoli J. Mt. cís. nejvyšší úředníky a soudce zemské a rady J. Mti. cís. soudu dvorského a komorního, též osoby z obce k tomu volené z království tohoto a zemí k němu připojených obeslati ráčí, aby se sem sjeli a ten artykul potřebný na místě a konci postavili. Protož toho ještě stavové při tom zůstavují. [Na podzimním sněmu r. 1593 usnesli se stavové k žádosti císařově dáti moc císaři, nejv. úředníkům a soudcům zemským, radám soudu komorního a osobám od sněmu k tomu voleným, aby s vyslanými markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních a Dolních Lužic ujednali vše, čeho je potřebí k společné obraně těchto zemí, tedy společný řád obranný. Toto usnesení obnoveno jak na generálním sněmě r. 1593, tak na sněmě král. Českého r. 1596. Na sněmích pozdějších, počínaje r. 1599, bývala pak obnovována usnesení sněmů z r. 1593 a 1596 stejnými slovy jako na tomto sněmě, leda že někdy voleny nově osoby k jednání o společnou defensi místo těch, kdo zatím zemřeli. Společného obranného řádu všech zemí císařových, navrhovaného dv. komorou (viz č. 11 odst. 5), usnesení sněmovní vůbec se nedotýká.]
Z strany výpravy lidu válečného z tohoto království, jestliže by k tomu přijíti mělo.
Na tom jsou se stavové s J. Mti. cís. snesli, když by tak něco nenadálého a nebezpečného na toto království a země k němu přináležející (čehož pane Bože milostivě ostříhati rač) přišlo, to stavové předně J. Mti. cís. a potom nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a radám J. Mti. soudu dvorského, komorního a osobám níže psaným, z každého kraje voleným, v moc dávají, tak aby to dle potřeby uznalé s J. Mti. cís. uvážili a v tom ve všem podlé sněmu léta etc. devadesátého pátého, jakž ten artikul to v sobě obsahuje, aby se tak zachovali; nad to výše pro opatření hranic našich, kdyby toho potřeba ukazovala, aby i ta pevnost Ostřehom retována býti mohla. [Sněm generální z r. 1595 dal císaři, nejv. úředníkům a soudcům zemským, radám soudu dvorského a komorního a osobám voleným od sněmu ze všech krajů moc vyzdvihnouti veřejnou hotovost, kdyby nastala náhlá potřeba, ustanovil však, aby se tato hotovost "nikam jinam než na pomezí markrabství Moravského, tu kdež markrabství Moravské s královstvím Uherským mezuje, aneb na pomezí knížetství Slezských tu, kdež táž s královstvím Uherským mezují, neobracela a vyzdvihována nebyla". Toto usnesení obnoveno na sněmu r. 1601
a odtud obnovováno každý rok. V tomto usnesení sněmovním připojen dodatek o Ostřihomu. Osoby volené tímto sněmem k vyzdvižení hotovostí jsou velikou většinou tytéž jako roku předešlého. Ostatně k tomuto artikuli srov. č. 11 odst. 5, č. 21 odst. 4 a č. 29. odst. 3.] A k tomu voleny jsou osoby tyto: z kraje Bechynského: Fridrich Mičan z Klinštejna a z Rostok a na Vitanovicích, Joachym starší Španovský z Lisova a na Loutkově z pánův; Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích, Jiřík Homut z Harasova a na Choustníku z rytířstva; z kraje Práchenského: Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, J. Mti. cís. rada a nejv. mistr převorství království Českého, Pavel z Říčan a na Dubu z pánův; Bohuslav Malovec z Malovic na Hluboké a Dřítni, Jan Hořčice z Prostého a na Poříčí z rytířstva; z kraje Slánského: Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Kosátkách, J. Mti. cís. mundšeňk, Fridrich z Donína a na Bílém Oujezdci z pánův; Jan Boreň ze Lhoty a na Mikovicích, Vodolan Pětipeský z Chýš a z Egrberka a na Blahoticích z rytířstva; z kraje Litoměřického: Adam Havel z Lobkovic a na Duchcově, J. Mti. cís. rada [z pánův]; Adam starší Hrzáň z Harasova na Skalce, Landškrouně a Landšperku, J. Mti. cís. rada, Vácslav Baše Kaplíř z Sulevic a na Sulevicích z rytířstva; z kraje Kouřimského: Petr Karel Holický z Šternberka a na Českém Šternberce, Karel Mracký z Dube a na Pyšelích, J. Mti. cís. rada, z pánův; Adam Zapský z Zap a na Dubci, Jeroným Čejka z Olbramovic a na Chválách z rytířstva; z kraje Čáslavského: Kašpar Melichar z Žerotína a na Nových Dvořích, J. Mti. cís. kráječ, z pánův; Joachim Kalenice z Kalenic a na Zručech, Václav Popel z Vesce z rytířstva; z kraje Vltavského: Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku, Jan z Talnberka na Jankově a Chotěticích z pánův; Adam Velemiský z Velemyšlovsi, Diviš Černín z Chudenic a na Nedrahonicích, J. Mti. cís. rada, z rytířstva; z kraje Podbrdského: Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích z pánů; David Bechyně z Lažan a na Pičíně, Václav mladší Vratislav z Mitrovic a na Litni z rytířstva; z kraje Plzeňského: Vilém z Lobkovic a na Tejně Horšovském, J. Mti. cís. kráječ, Jiří Petr z Švanberka na Bezdružicích a Švanberce, J. Mti. cís. kráječ, z pánův; Diviš Markvart z Hrádku na Bělý a Nekníři, Jan starší Vidršpergar z Vidršperku a na Lohový z rytířstva; z kraje Žateckého: Kryštof Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a z Lokte a na Falknově, Leonhard Colon z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. rada, z pánův; Linhart Štampach z Štampachu na Libouši a Hogensdorfu, Prokop Dvorecký z Olbramovic a na Mašt'ově z rytířstva; z kraje Boleslavského: Zikmund z Vartmberka a na Kamenici, Jan z Říčan a na Studenci z pánův; Jiřík Vančura z Řehnic a na Studence, Vojtěch Václav Kaplíř z Sulevic a na Brodcích z rytířstva; z kraje Hradeckého: Albrecht Gottfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici z pánův; Mikuláš z Bubna na Liticích a Žamberce, Myslibor Hamza Bořek z Zábědovic z rytířstva: z kraje Rakovnického: Jan Tejřovský z Enzidle na Hřebečnicích, Beneš Libštejnský z Kolovrat z pánův; Václav Hochauzar z Hochauzu a na Pšovicích, Václav Chotek z Chockova a na Žihli z rytířstva: z kraje Chrudimského: Mikuláš Licek z Rysmburku a na Libanicích, Karel Záruba z Hustiřan na Radimi a Sedči z pánův; Vilím Dobřikovský z Malejova a na Dobřikově, Jindřich Kunata Dobřenský z Dobřenic na Vale nad Labem z rytířstva.
O vyzdvižení hor a uvažování [V záp. desk.: "uvožováni".] mince.
A jakož jest také J. Mt. cís. při stavích milostivě toho vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kterýmiž by hory v tomto království zase vyzdviženy býti mohly, nicméně také z strany vybytí z tohoto království Českého zlé a nehodné mince a nevynášení a vyvozování z země dobré mince pomyslili a takovou tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli, to jsou stavové v uvážení své vzali. A poněvadž tento artykul obšírného uvážení potřebuje, na tom jsou se snesli, aby se osoby nížepsané konečně v pátek před křížovou nedělí nejprve příští [13. V.] do Prahy sjely a nazejtří ráno v zeleném pokoji na to zasedly, mezi sebou to vše, jakž předešlý sněm to ukazuje, i také zlé a nehodné mince, kteréž se do království Českého přinášejí, jak by ty vybyty býti mohly, uvážily a to předně J. Mti. cís. a potom stavům při nejprve příštím sněmě k dalšímu toho na místě a konci postavení přednesly, a J. Mt. cís. ráčí moci k tomu komisaře své milostivě naříditi a jim o tom časně vědět dáti, tak aby oni k témuž dni nahoře jmenovanému na hradě Pražském také časně najíti se dali a obzvláštně i to také uvážili, jestliže by v těch místech, kdež se hory pavují, očitého spatření bylo zapotřebí, a pokudž by se v ta místa jeti mělo, nížepsaným osobám, co by jednomu každému na útratu dáno býti mělo, toho k nařízení nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem se moc dává.
A osoby k tomu volené jsou tyto: z stavu panského: Petr Vok z Rožmberka, vladař domu Rožmberského, J. Mti. cís. rada; Kryštof z Lobkovic na Pátku a Divících, J. Mti. cís. tejná rada, nejstarší komorník, nejv. hofmistr království Českého a téhož království nejv. kammermistr; Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. rada a nejv. komorník království Českého; Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopálce a Vintrberce, J. Mti. cís. rada a nejv. sudí království Českého; Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. Mti. cís. rada a nejvyšší kancléř království Českého; Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. rada a komorník; Ferdinand purkrabě z Donína, J. Mti. cís. rada a president nad appellacími na hradě Pražském; Jan Rudolf Trčka z Lípy na Velisi, Kumburce a Lipnici, J. Mti. cís. rada; Fridrich Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a z Lokte; Leonhard Colon z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. rada a nejv. písař království Českého; Purkart Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři, J. Mti. cís. rada a podkomoří království Českého; Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě Karlštejnský; Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě kraje Hradeckého; Krištof Fictum z Fictum a na Klášterci, J. Mti. cís. rada; Karel Kokořovec z Kokořova a na Šťáhlavech, J. Mti. cis, rada; Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. rada; Volf Gotthart Perglar [V záp. desk.: "Perglas".] z Perglasu z stavu městského: Jiřík Hejdelius z Rasnštejna, prubíř zemský; Melichar Haldius z Najenperku, měštěnín Starého města Pražského; Václav Kundrát, měštěnín Nového města Pražského; mistr Tomáš Kochan; Albrecht Ecker; Volf Švorc; Kryštof Purkatrejch. A kdyby se všickni k tomu času sjeti nemohli, tehdy osoby ty, kteréž se tak sjedou, to uvážiti mají.
Však co se tolarův širokých a dukátův dotýče, na tom jsou se stavové s J. Mti. cís. snesli, aby tolar široký po sedmdesáti třech krejcařích a dukát po dvou šedesátnících za tento rok ještě vůbec brány a vydávány byly. [Šedesátníky, o nichž se mluví v českém texte, jsou, jak také z německého překladu patrno, říšské zlaté, které se rovnaly šedesáti krejcarům. Tolary široké jsou obyčejné tolary, které se podle sněmovního usnesení z r. 1573 rovnaly 30 grošům českým.]
O srovnání práv městských s zřízením zemským.
Co se práv městských s zřízením zemským srovnání a korigování dotyce, toho se při předešlých sněmovních sneseních zůstavuje, tak že osoby předešlým sněmem volené na to zasednouti a, učinivše již k té věci nemalý začátek, to dále mezi tímto časem a nejprve příštím sněmem, tím dále neodkládajíc, vyříditi a stavům království tohoto potomně přednésti mají.
O zaražení nových silnic z knížetství Bavorského.
A jakož jest se J. Mt. cís. milostivě předešle stavům království tohoto zakázati ráčil z strany nesmírné drahoty soli v tomto království a zaražení nových silnic, poněvadž ta věc tomuto království velmi škodlivá býti chce, že J. Mt. cís. ráčí chtíti to v lepší řád a spůsob uvésti - z kteréžto J. Mti. cís. tak milostivé otcovské péče stavové poníženě a poddaně děkují -, a poněvadž jsou předešle nejvyšší úředníci a soudcové zemští a rady J. Mti. cís. soudu komorního podlé moci, sobě od stavův tohoto království sněmem, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně 1599 v pátek po neděli Jubilate [7. V.], dané, kteříž jsou se tak podlé téhož sněmovního snesení na hrad Pražský sjeli a tu věc v pilné své uvážení vzali, a což zapotřebí býti uznali, to v spis uvedše, J. Mti. cis jsou podali, v kterémžto spisu jsou veliké těžkosti a obtížení tohoto království J. Mti. cís. přednesli, kteréž pro příčinu tohoto nového předsevzetí J. Mti. knížete Bavorského, zaražení v místě novém, prvé nebývalém, skladu solního, kterýž od starodávna podlé slavné paměti císařův Římských a králův Českých v městě Pasově jest byl, a odtud dále cestami a stezkami vysazenými a osvobozenými ku prospěchu tohoto království k skladům pořádným sůl bezpečně v slušné a mírné ceně přicházela, a zase proti tomu láduňkové od obilí, omastkův a jiných věcí ven z království tohoto vycházeli, ješto proti tomu touto proměnou a nadsazováním a převyšováním od J. Mti. knížete Bavorského a J. Mti. arcibiskupa Salcpurského na tom počtu prostic soli, kterýž ročně do tohoto království přicházel, na sta tisícův kop z tohoto království Českého se peněz vynáší: J. Mti. cís. stavové tohoto království jakž předešle tak i nyní za to poníženě prosí, poněvadž tento artykul netoliko lidí možnějších, ale i každého nejchudšího a vůbec všech obyvatelův tohoto království se dotýče, aby J. Mt. cís. tím tak pilným a potřebným artykulem odkládati neráčil.
A protož jsou se s J. Mti. cís. na tom všickni tři stavové království tohoto snesli, poněvadž jest toho tak veliká potřeba, jakž se nadpisuje, aby ta věc co nejdříve možné, a to konečně mezi tímto časem a sv. Bartolomějem nejprve příštím [24. VIII.], v těch místech, kdež by z strany drahoty soli a nemírné ceny, též dodávání, předně skrze komisaře J. Mti. cís. i také naše zemské tomu spomoženo, k místu přivedena býti mohla, jednati dáti ráčil. [Tato stilisticky zmatená věta, jež se čte shodně v tisku i opisech, vyskytuje se již v starších sneseních sněmovních.] A stavové J. Mti. cís. jakožto králi Českému, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, radám J. Mti. cís. soudu komorního, tu moc k uvážení dávají, aby J. Mt. cís. o touž věc komisaře své buďto k J. Mti. knížeti Bavorskému, k arcibiskupu Salcpurskému, do Pasová, anebo v kterážkoli místa by toho potřebu býti poznati ráčil, vyslati a o touž drahotu soli a stížnost o zaražení nových silnic a skladův jednati dáti, podlé kterýchžto J. Mti. cís. komisařův nejvyšší úředníci a soudcové zemští a rady J. Mti. cís. soudu komorního aby i komisaře z tohoto království voliti a naříditi mohli, kteříž by, jsouc od stavův tohoto království vyslání a majíce na to list mocný pod pečetí zemskou od stavův tohoto království, o čemž obzvláštně relací ke dekám zemským učiněna jest, toho všeho, což by v té příčině J. Mti. cís. jakožto králi Českému a tomuto království s nejlepším jednáno a vyřízeno býti mohlo, týmž J. Mti. cís. komisařům od stavův tohoto království všelijak s pilností nápomocni byli, tak aby beze všech odkladův k místnému dokonání to přivedeno bylo, a z takového velikého nad předešlý spůsob na sta tisíce peněz z tohoto království za touž sůl vynášení aby sešlo.