Z strany pak spatření mezí a hranic království tohoto, kdež se na dlouhá léta pod štokrámy lesy prodávají, poněvadž k tomu na předešlém sněmu jisté osoby volené jsou, protož aby se ty osoby předešlým sněmem volené v pondělí po sv. Prokopu nejprv příštím [11. VII.] na Krupku sjely, to vše spatřily, a jakž předešlý sněm ukazuje, vyřídily. Jestliže by se pak kdo z obyvatelův království tohoto, jehož se při tom dotýkati bude, na týž den tam na Krupku najíti nedal aneb jiné hodné osoby na svém místě neposlal, toho komisaři zemští soudu zemskému oznámiti mají, a več mu to soud zemský obrátí, tím se spraviti museti [V záp. desk.: "moci."] bude. A dále vezmouce soud zemský od týchž komisařův o těch štokrámích správu, nařídí v tom s milostivým vědomím J. Mti. cís. to, co za slušné uznají; a co by pak týmž osobám sněmem voleným na outratu dáno býti mělo, to se soudu zemskému k uvážení v moc dává. A jestliže by všickni komisaři k tomu času se sjeti nemohli, tedy ti, kteříž se sjedou, tu věc před sebe vzíti a k místu a konci přivésti mají.

Co se odporův o meze mezi královstvím tímto a knížetem Bavorským, kurfirštem Saským v Míšni, Fojtlandem a Falcu dotyce, stavové J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tu moc dávají, aby na to na všecko s pilností nastoupili, a pokudž se potřeba uzná, jisté komisaře k tomu naříditi mohli, kterýmžto list mocný pod pečetí zemskou vydán býti má; a relací o přitištění pečeti zemské vykonána jest. [Připomínám, že relace o přitištění pečeti k mocnému listu pro stavovské komisaře není v příslušném kvaternu malého archivu stavovského ("Relaci zlatý od 1602 do 1606", č. 51). To platí také o relaci, o níž je řeč v odstavci následujícím.]

Z strany plavby po Labi, poněvadž již ten artykul na sněmích mnohokrát uvažován byl, na tom jsou se stavové ještě snesli, aby to J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v moc dáti ráčil, tak aby komisaři zemští k tomu nařízeni byli, kteříž by plnomocně to vše na místě a konci postaviti mohli, a aby týmž komisařům list mocný pod pečetí zemskou dán býti mohl, o to jsou již stavové relací ke dekám zemským učinili.

[O přehlídnutí věcí z Karlštejna přivezených.] [Tento nadpis doplnil jsem podle sněmovního snesení z r. 1606.]

Co se přehlídnutí těch věcí, kteréž z zámku Karlštejna přivezeny a ke dekám zemským podány a složeny sou, dotýče, volili jsou stavové k tomu osoby níže psané, kteří to bedlivě přehlídnouti a potom J. Mti. cís. i stavům při budoucím sněmě o tom dostatečnou správu učiniti mají. A jestliže J. Mt. cís. také některé osoby k nim přidati chtíti ráčí, to při milostivé vůli J. Mti. cís. se zůstavuje, však ty nařízené osoby od J. Mti. cís. z národu našeho českého a rození Čechové aby byly. A osoby od stavův voleny jsou tyto: Petr Vok z Rožmberka, vladař domu Rožmberského, J. Mti. cís. rada; Kryštof z Lobkovic na Pátku a Divících, J. Mti. Římského císaře tejná rada, nejstarší komorník, nejv. hofmistr království Českého a téhož království nejv. kammrmistr; Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. rada a nejv. komorník království Českého; Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopálce a Vintrberce, J. Mti. cís. rada a nejv. sudí království Českého; Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. Mti. cís. rada a nejv. kancléř království Českého; Jan Jiří z Švanberka na Vorlíku a Ronšperce, J. Mti. cís. rada a nejv. sudí dvorský království Českého; Heřman nejstarší z Říčan na Kosové Hoře a Staré Červené Řečici, J. Mti. cís. rada; Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cis rada a komorník; Ferdinand purkrabě z Donína, J. Mti. cís. rada a president nad appellacími na hradě Pražském; Vilém Slavata z Chlumu a z Košmberka na Stráži, Hradci a Telči, J. Mti. cís. rada, komorník, místodržící nejvyššího komornictví a dvoru J. Mti. v království Českém maršálek; Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. rada a nejv. písař království Českého; Purkart Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři, J. Mti. cís. rada a podkomoří království Českého; Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě Karlštejnský; Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě kraje Hradeckého; Hendrych Kapaun z Svojkova a na Běroničkách, J. Mti. cís. rada: Ctibor Tyburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, J. Mti. cís. rada a hejtman Menšího města Pražského; Jan Lukavský z Lukavice a na Zámrsku, J. Mti. cís. rada; Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. rada.

[O rozepři Radslava ze Vchynic se stavem panským.] [Nadpis doplněn vydavatelem.]

Jakož jsou stav panský a rytířský na J. Mt. cis, poníženě vznesli, oznamujíc, kterak při sjezdu na onen čas, když uvažováno bylo o vyzdvižení lidu válečného z tohoto království, že jest Radslav ze Vchynic nad některými osobami z stavu panského z rad J. Mti. cís. sobě místo osobovati chtěl, a tu ihned drahný počet z stavu panského před nejvyššími úředníky a soudci zemskými se ohlásili, že o jeho starožitnosti stavu panského nevědí, prosíce jich v tom k J. Mti. cís. za přímluvu, aby on Radslav ze Vchynic takovou starožitnost rodu svého na sněmu, kterýž nejprve držán bude, provésti povinen byl. Což také od stavu panského skrze Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího kancléře království Českého, J. Mti. cís. v známost uvedeno bylo s tou další poníženou prosbou, aby J. Mt. cís. k tomu milostivě povoliti ráčil, aby on Radslav ze Vchynic s rodem svým na sněmě starožitnost stavu panského provozovati povinni byli. Na kteroužto poníženou prosbu a žádost stavu panského k tomu jest J. Mt. cís. milostivě povoliti a skrze téhož nejvyššího kancléře království Českého toto oznámiti poručiti ráčil: aby Radslav ze Vchynic i s rodem svým starožitnost rodu jich stavu panského na sněmu, který nejprve držán bude, provedl a prokázal. Což týž Radslav ze Vchynic, jsa tehdáž od nejvyšších úředníkův a soudcův zemských do potazu povolán, když mu to jménem J. Mti. cís. oznámeno bylo, v to jest se uvolil, že tu starožitnost rodu svého stavu panského na sněmu, jakž se nadpisuje, provésti chce.

Jakož pak podlé svrchu psaného uvolení již jmenovaného Radslava ze Vchynic i na místě rodu jeho, poněvadž na ten čas sněm podlé milostivého rozepsání a položení od J. Mti. cís. se držel, týž Radslav ze Vchynic k takovému ukazování a provozování, jakou by starožitnost rodu svého stavu panského měl, jest před stavem panským i také stavem rytířským, připuštěn souc, předkládal; což vše vůbec ku přečtení svému jest přišlo. I slyšíce to stav panský i rytířský, ne malé, ale znamenité nedostatky v tom průvodu sou měli, a někteří z rad J. Mti. cís. soudu komorního i také páni z obce za to sou nejvyšších úředníkův a soudcův zemských snažně prosili, poněvadž týž průvod, jakž se nadpisuje, jich ze Vchynic v mnohých příčinách nedostatečný jest a místa svého míti nemůže, aby to na J. Mt. cís. jakožto krále Českého vzneseno a za srocení, poněvadž oni ze Vchynic původové jsou a za staré pány stavu panského držáni by býti chtěli, aby J. Mt. cís. před vlastní osobu svou, nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady J. Mti. cís. soudův dvorského a komorního podlé příkladu milostivě sročiti a den jistý k tomu jmenovati ráčil. Na kteroužto poníženou žádost stavu panského a rytířského J. Mt. cís. ráčil jest se tak milostivě nakloniti, s nimi se v tom snésti a k takové nadepsané [Schází v záp. desk.] žádosti jich povoliti a je, Radslava, strejce a bratří ze Vchynic, s osobami od stavu panského k tomu obzvláštně tímto sněmem níže volenými před osobu svou královskú, nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady J. Mti. cís. soudu dvorského a komorního ihned po soudu zemském letničném nejprve příštím sročiti, a [V záp. desk.: "a jim".] jmenovitě k sobotě po sv. Janu Křtiteli nejprve příštím [25. VI.], a tu jak je, strejce a bratří ze Vchynic, tak i nížepsané osoby od stavu panského volené v průvodích a odvodích jich vyslyšeti a dále se v tom jako spravedlivá vrchnost věděti jak milostivě zachovati.

K kteréžto rozepři a srocení volili jsou z stavu panského z prostředku svého osoby tyto, totiž: Karla Mráckého z Dube a na Pyšelích, J. Mti. cís. radu; Bohuslava Joachyma Hasištejnského z Lobkovic na Mladém Boleslavi, Kosmonosích a Krulichu, J. Mti. cís. radu; Karla z Vartmberka na Skále a Rohožci, J. Mti. cís. radu; Hendrycha Libštejnského z Kolovrat na Žichovicích, J. Mti. cís. radu a komorníka; Fridricha Švihovského z Rýžmberka a z Švihová na Nalžovech a Neprachovech, J. Mti. cís. radu; Jaroslava Bořitu z Martinic na Smečně a Vokoři, J. Mti. cís. radu; Kašpara Melichara z Žerotína a na Nových Dvořích, J. Mti. cís. kráječe; Bohuchvala Berku z Dube a z Lipého na Bělý a Kuřivodech; Petra Karla Holického z Šternberka a na Českém Šternberce; Viléma z Lobkovic na Tejně Horšovském a Čečovicích, J. Mti. cís. kráječe; Jana z Říčan na Staré Červené Řečici a Novém Rychnově; Henyka z Valdštejna na Doubravici, Kunžberce a Chotěšicích; Petra ze Švanberka na Ronšperce; Diviše Lacemboka Siavatu z Chlumu a z Košumberka na Košmberce a Chrasti.

Kterýmžto osobám stav panský plnou a dokonalou tímto sněmem moc dávají, aby oni, když k takovému na svrchu jmenovaný den srocení přijde, budou-li chtíti oni ze Vchynic jakožto původové majestáty ty aneb cokoli jiného za průvod ukazovati, doslejchajíc toho všeho, již osoby nařízené svrchu psané buď společně aneb někteří z nich státi, také na to odpovědi dávati, a což za potřebí uznají, proti nim, Radslavovi, strejcům a bratřím ze Vchynic, dále vésti a ukazovati mohli. A aby k takovému srocení přáteli a prokurátory opatřeni býti mohli, volili sme osoby tyto: Václava z Kaliště a Ottrsfeldu, J. Mti. cís. radu, Joachyma z Těchenic, Adama Linharta z Najenperku, J. Mti. cís. služebníka, kteříž aby tu při k sobě přijali a ji proti témuž Radslavovi, strejcům a bratřím ze Vchynic vedli a nadepsaným osobám v tom ve všem upřímně radni a nápomocni byli.

[O appellacích a revizích.] [Tento nadpis je toliko v zápise desk. připsán na okraji.]

Nicméně také J. Mt. cís. ráčil jest stavům to milostivě poručiti oznámiti, kterak mnozí nezbední a nepokojní lidé, majíce soudy a rozepře při právích městských, appellací před presidenta a rady J. Mti. cís. na hradě Pražském nařízené berou a potomně, nechtějíce na výpovědech jich, buď že napraveny aneb potvrzeny jsou, přestati, na vlastní osobu J. Mti. cís. se odvolávají a za revizí nebo znovu akt přehlídnutí prositi obyčej mají, a tak tudy mnohá zaneprázdnění mnozí zoumyslně a bezpotřebně, toliko aby se jim prodlelo, jakž J. Mti. cís. tak tolikéž i radám jeho činí. Kdež aby to při takových nepokojných lidech (poněvadž toho čím dále víceji přibývá a žádného v tom umenšení se neděje) zastaveno i také přetrženo bylo, na tom jsou se stavové s J. Mti. cís., co se těch revisí dotyce, snesli: kdož by se koli toho dopustil, takové revizí, nemaje toho příčiny a prvé již spravedlivou výpověď v své při učiněnou maje, sobě vyžádal a tak tudy zámyslně [V záp. desk. a opise městského archivu: "zoumyslně".] a bezpotřebně J. Mt. cís. a rady J. Mti. k zaneprázdnění přivedl, ten a takový každý, na kohož by se to koli vyhledalo a našlo, aby vězením v Bílé věži zde na hradě Pražském za dvě neděle pro příklad jiným seděl a tak strestán byl a do téhož vězení se ihned, jakž by výpověď přečtena byla, postavil a odtud do vyjití těch dvou nedělí nevycházel.

A poněvadž sněmem obecním léta tisícího šestistého, kterýž na hradě Pražském držán byl, k soudu komornímu tři dni až do tří let pořád zběhlých k vyřizování takových revisí přidány byly, a ten čas jest vyšel, stavové s J. Mti. cís. na tom jsou se snesli a k témuž soudu komornímu zase dva dni do dvou let pořád zběhlých k takovým revizím přidávají. A úředníci a soudcové zemští, též rady soudu komorního při těch dnech k soudu přidaných, se nerozjíždějíc, trvati a takové revizí uvažovati a výpovědi činiti povinni budou, tak aby ti, kteříž by vedle předešlého obyčeje a tak, jak jest od starodávna bylo, na revisí bráti chtěli, věděli se čím spraviti. A poněvadž to nyní v nově nastalo, že některým osobám v appellací revizí jich zdržovány jsou a za některými příčinami vydávány býti nechtěly, i na tom jsou se stavové s J. Mtí. cís. snesli, aby žádnému takové revizí dále zdržovány nebyly, nýbrž podlé předešlého starobylého spůsobu bez zadržování v ta místa, kdež náleží, vydávaný býti mají.

Jakož jest Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory, purkrabě Karlštejnský, na stavy vznesl, oznamujíc, kterak pokojové na zámku Karlštejně, slove "královští", na kteréž mnoho tisíc naloženo, posavad nedostavení zůstávají a aby k svému dostavení přivedeni býti mohli, veliká potřeba toho že ukazuje, nicméně i ten zvon, kterýž slavné paměti císař Karel na věčnou k službám božím památku udělati dal, k rozražení a k zkáze přišel, aby týž zvon zase znovu slitý býti mohl, žádaje, aby stavové k dostavení a vypravení těch pokojův a obnovení téhož zvonu jistou summu peněz zemských povolili, i znajíce stavové takovou jeho žádost býti slušnou, aby jemu na to z vymíněných zemských peněz pět set kop míšeňských dáno bylo, povolují; však on Jan z Vřesovic, jak by tu summu na dostavení týchž pokojův a obnovení téhož zvonu vynaložil, počet pořádný učiniti povinen bude. A ku přijetí takového od něho počtu volili jsou stavové: Adama mladšího z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. radu a komorníka, Ctibora Tiburcího Žďárského ze Žďáru a na Kladně, J. Mti. cís. radu a hejtmana Menšího města Pražského, aby oni, přijmouce takový výpočet od něho, soudu zemskému to přednesli; a stavové tímto sněmem soudu zemskému tu moc dávají, aby jeho, Jana z Vřesovic, purkrabě Karlštejnského, z toho náležitě kvitovati mohli. [Formy listů přiznávacích, jež tu následují, jsou v něm. překlade vynechány, což se odůvodňuje slovy: "Die bekanntnusbrife seind allermassen auf den modum wie die fernligen".] [Protože Jan Vřesovský, kterýž byl od r. 1603 druhým a od ledna 1604 prvým purkrabím Karlštejnským, brzy po sněmě zemřel, nedostala se povolená suma do jeho rukou. Jeho nástupce Vilém Slavata hned po svém jmenování žádosti, předloženou nejv. úředníkům zemským 30. dubna 1605, domáhal se toho, aby 500 kop míš. svolených sněmem na opravu Karlštejna bylo mu vyplaceno (Orig. v arch. místodrž. sub K 25 : 48). Srov. Sedláček Hrady, zámky a tvrze království Českého VI., 1889, str. 66.]

Im namen der gebendaiten und unzertrennlichen Dreifaltigkait, Gottes des Vaters, Sohnes und des hailigen Qaistes, eines ewigen allmechtigen Gottes, hochgelobet von ewigkait. Amen.

Nachdem di Rom. kais., auch zu Hungern und Behaimb kgl. Mt., unser allergn. herr, einen allgemainen landtag allen drei stenden des kunigreichs Behaimb, deroselben getreuen undertanen, ausschreiben und ihnen allergnedigst vermelden lassen, welchermassen irer Mt. nichts angenähmers wäre, als das si berührte stende als ihre getreue undertane (welche von vilfaltigen jähren hero zu beschutzung ihres Vaterlands wider und gegen dem haubt- und blutduerstigen feind, den Turgen, auf ir Mt. gnedigistes begeren, hindangesetzt ihres aigenen und auch ihrer undertanen menigelichen kundbar Unvermögens, aus jederzeit erzaigender guetwillikhait gross- und ansehentliche, ja fast uber ir vermögen contributiones willig und gerne gelaistet) mit ersuchung vernerer hülfen und also mit ausschreib- und ansetzung dieses landtags allergnedigist verschonen kunten, dieweil aber aus Zulassung des Allmechtigen wegen unserer grossen sunden, damit wir di göttliche alimacht erzürnet, je lenger je grössere gefahr diesem kunigreich Behaimb und denen incorporirten landern von oberwenten erbfeind und mithelfern, desgleichen von dem mainaidigen Stefan Botzkhay und ihme anhangenden treulosen Heyduggen und des gemainen hungrischen volks füerstehet, haben ir kais. Mt. aus sonderer väterlicher fürsorge und affection, welche si gegen den stenden jederzeit tragen, keinesweges umbgehen mögen, sondern dasselbte den stenden allergnedigist fürzubringen und zu erhaltung ihrer, durch was für mittl solichem schädlichen fürhaben erzehlter feinde zeitlichen durch hülf des Allmechtigen widerstand getan werden möchte, sich mit ihnen zu underreden und zu vergleichen und bei den stenden dieses, das si aine gewisse hülfe gegen dem turgischen erbfeind bewilligen wollten, allergnedigist zu ersuchen, wi ihrer kais. Mt. fürbringen mit mehrern und ausfuerlichen umbstenden, wi es des wesens hohe notturft erfordert, besaget und in sich helt. [Srov. č. 21.]

Für welche gnedigiste und vaterliche fürsorge, di ir kais. Mt. umb si tragen, sich die stende allerundertenigist bedanken und nach vleissiger erwegung dieser Sachen befinden si dieses, das der Allmechtige mit disem allzulangen Tuergenkrig und andern vilfaltigen beschwarnussen und anligen wegen ihrer sunden und missetaten si billichen strafet und haimbsuchet; erachten derowegen für das notwendigiste und am zutreglichisten zu sein, sich zu Gott mit bussfertigem hertzen zu wenden, von sunden und anderm gottlosen leben abzustehen, Gottes gerechten zorn hierdurch zu stillen und ihne umb seines heiligen namens, ehre und Christi Verdienstes willen umb schütz, rettung und victori wider gemelten turgischen erbfeind zu bitten und anzulangen. Welches, do es im werg von uns beschehen wird, wir der gewissen und ungezweifelten hofnung sein wollen, di göttliche alimacht werde solchen ihren gerechten zorn von uns abwenden und denselben wider den erbfeind umb seines heiligen namens ehre willen ausgissen.

Haben derowegen in dieser unser und allgemainer christenhait eusseristen not, hindangesatzt unser und unserer armen undertanen eusseristen armuet und Unvermögens, auf gnedigistes wolgefallen irer Mt. zu beschutzung der ehren Gottes, desgleichen unsers lieben Vaterlands, ja fast uber unser und unserer undertanen vermögen uns noch für dieses jahr hernachgesatzter huelf verglichen:

Anfenglichen auf ihrer Mt. herrschaften di haubtleute und burggraven, der herrn-, ritterstand, stette, collegiaten und alle andere gaistliche leute, di etwa undertanen haben, [von einem jeden Grund] oder von einem jetwedem angesessenen undertan, den undertan nicht mit einzuziehen, sondern ein jeder aus seinen aigenen beutl, sollen noch für dieses jahr z u 40 gr. meissnisch auf zwene underschidliche termin, als montag nach Trinitatis negstkunftig [6. VI.] 20 gr. und auf Galli hernachfolgend [16. X.] di andern 20 gr., entrichten.

Die Präger aber und andere kaiserliche statte und der kaiserin als kunigin zu Behaimb, so sich des dritten Stands gebrauchen, sollen anstat dieser anlag, welche di obern stende von den undertanen underainander bewilliget, zu dieser allgemainen not noch auch für dieses jahr zu zweien terminen par entrichten 25.000 fß meissnisch, als montag nach Trinitatis negstkunftig halb und di andere helfte Galli hernachfolgend. [Sbírkou z vlastního měšce přispívaly vrchnosti k válečné kontribuci podle počtu poddanských usedlosti na svých statcích od r.1593; částka, kterou jim bývalo platiti z každé takové usedlosti, bývala stanovena nestejně, na př. r. 1602 na 60 gr., r. 1603 na 90 gr. a r. 1604 na 70 gr. míš. Místo této sbírky byla městům ukládána celková suma, kterou obyvatelé městští platili rovněž z vlastních důchodů; r. 1602 bylo jim platiti 37.500 kop míš., r. 1603: 56.250 kop, r. 1604: 43.750 kop. Srov. Gindely, Gesch. der böhm. Finanzen 1526 - 1618 (Denkschr. der kais. Akad. der Wiss., Wien 1869) str. 111 a 114, jakož i Sněmy.]