Jestliže by pak kdo k tomu času listu svého přiznávacího mustrherům krajským na týž den, jakž se svrchu píše, neodvedl a neodeslal, aneb k mustruňku počtu svého koní jízdných i lidu pěšího neposlal, aneb jich tak, jakž náleží, nevypravil, tomu žádnému J. Mt. cís. s nejvyššími úředníky a soudci zemskými toho přehlídnouti a nikoli lehce vážiti chtíti neráčí; v čemž jeden-každý sám sobě vinu dáti musí.

Takový pak lid válečný, když by do pole vypraven byl, jedna každá vrchnost v poli, totiž jízdné, na svůj náklad aby vychovati povinna byla, a ihned, jakž by vejprava jíti měla, za ty tři měsíce, což se komu koní vypraviti dostane, poněvadž vždycky mezi šesti koňmi osoba z stavu panského aneb rytířského nařízena býti má, též osobě ty peníze za ty tři měsíce dány a odvedeny od jednoho každého býti mají, na kteréžto peníze ta osoba, což jich k sobě přijme, sebe, čeládku i koně vychovati má a povinen bude.

Na vychování pak pěších aby poddaní mezi sebou takovou zbírku učinili, tak aby z nich vždycky devatenácte dvadcátému na vychování na tejden po jedné kopě míšeňské dávali. Kteréžto peníze a zbírka tolikéž osobě té, kteráž koně jízdné povede, odvedeny býti mají, a on témuž lidu pěšímu, tak jakž se nadpisuje, každého téhodne po jedné kopě míšeňské bez zadržení dávati a platiti má, však aby žádný té zbírky od poddaných dříve vyzdvižení téhož lidu válečného nevybíral, ani také mimo to, což se svrchu píše, aby ničímž více z strany té výpravy vojenské poddaných svých neobtěžoval pod skutečnou pokutou a trestáním, jakou by mu soud zemský nalezl a vyměřil.

A takový lid jízdný i pěší toliko k ochraně království tohoto a zemí k němu připojených obrácen býti má. Nebylo-li by se pak království Českému a zemím k němu připojeným tak velikého nebezpečenství třeba obávati, a že by se ten lid jízdný i pěší z téhož pomezí bez nebezpečenství dalšího hnouti mohl, tedy i o to sou se všichni tři stavové království tohoto namluvili a snesli, kdyby město Vídeň aneb Ugivar, a nad to ještě výše k milostivému J. Mti. cís. zalíbení, jestli by Ostřehom a Komárno od nepřítele Turka oblehnuto bylo, aby týž lid jízdný i pěší k retuňku takového z těch čtyř kteréhokoli místa (však nikam jinam) obleženého na díle aneb všecken obrácen býti mohl; což se nejvyššímu generálu nad týmž lidem nařízenému s jeho válečnými správci k pilnému uvážení zanechává. [V usnesení sjezdovém zněla tato věta: "což se nejvyššímu nad týmž lidem nařízenému s rytmistry a hejtmany jeho k pilnému uvážení zanechává". Upozorňuji, že i na jiných místech tohoto usnesení sněmovního se mluví o "nejvyšším generálu" tam, kde usnesení sjezdové uvádí prostě "nejvyššího". Podobný rozdíl je i v něm. překladě.] Však kdyby tak z pomezí moravského aneb slezského týž lid jízdný i pěší k retuňku té některé toliko napřed dotčené pevnosti obrácen býti měl, o tom každého času nejvyšší generál nad týmž lidem nařízený předně J. Mti. cís. a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským beze všeho prodlévání oznamovati má.

Však když by týž lid válečný, jízdný a pěší, spůsobem nahoře psaným vyzdvižen a do pole vypraven byl, tedy týž lid jízdný i pěší, byla-li by toho tak veliká potřeba, za tři měsíce pořád zběhlé od mustruňku, kterýž při městě Brně držán bude, v poli držán a vychován býti má, a J. Mt. cís. jej střelbou a municí náležitě opatřiti ráčí; k čemuž fůry od svobodníkův, nápravníkův, dědiníkův a dvořákův (kteříž v tomto království osedlí jsou) dány býti mají.

Jestliže by pak vždy týž lid do markrabství Moravského aneb knížetství Slezských jakožto oudův království tohoto Českého táhnouti měl, tehdy do markrabství Moravského v městě Znojmě, a pakli do knížetství Slezských, v městě Gerlici sjeti a strhnouti se mají; jakož pak podlé J. Mti. cís. jakožto krále Českého, pána svého nejmilostivějšího, stavové toto nařízení a vyzdvižení lidu válečného jsou učinili za přední a největší příčinou pro dobré a ochranu předně svou, markrabství Moravského a knížetství Slezských, tak aby před vpády a ukrutenstvími nepřátel jakožto naši zvláště milí a zpříznění páni a přátelé s manželkami i dítkami svými s pomocí boží (jsouce jim tím jako i oni nám povinni) ochráněni a bezpečni býti mohli.

Jestliže by také kdo jízdného aneb pěšího lidu svého tak oupravně, jak to sněmem léta 98. nařízeno jest, nevypravil, tehdy nejvyšší generál nad týmž jízdným i pěším lidem království Českého na náklad těch nebo toho bude moci jiné hodné jízdné neb pěší najíti a objednati dáti a ty tak náležitě nevypravené zase domův k jich vrchnosti odeslati, a ta jedna každá vrchnost bude povinna ten náklad i s škodami na to vzešlými nejvyššímu generálu zase navrátiti beze všeho prodlévání. Pakli by toho neučinil neb neučinili, tedy toho na nich bude moci i na jejich dědicích dobýváno býti listem zatýkacím od desk zemských, tak jako by se na něj přísudek stal.

A když by také který ten rejthar neb pěší z pole bez povolení nejvyššího generála odjel nebo odšel, ten každý na hrdle trestán býti má. Též také nejvyšší, rytmistři ani hejtmané i jiní zprávcové polní žádného z ležení bez povolení téhož nejvyššího generála propouštěti nemají pod skutečným trestáním.

Z strany dalšího nebezpečenství stavové moc dávají.

A pokudž by vždy takové další nebezpečenství markrabství Moravskému nastávalo, a ten lid již jim ku pomoci zmustrovaný, kterýž nedlíce vypraven býti má, nepříteli k odpírání mdlý byl a odolati nemohl, anebo také že by v knížetstvích Slezských podobná potřeba (čehož pán Bůh uchovati rač) nastala, tedy J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a radám J. Mti. cís. soudu dvorského a komorního, též osobám z obce předešlým sněmem nařízeným tu moc stavové dávají, tak aby to dle potřeby uznalé s J. Mti. cís. vážili a v tom ve všem podlé sněmu léta osmdesátého osmého a devadesátého pátého, jakž ten artykul to v sobě obsahuje, aby se tak zachovali. [Viz v usnesení sněmu hromničného [č. 40] článek "Z strany výpravy lidu válečného z tohoto království..". Proč se usnesení přítomného sněmu dovolává také sněmu r. 1588, neumím vysvětliti; usnesení toho sněmu neobsahuje nic podobného. Srov. těž č. 68 odst. 3 a č. 71 odst. 3.]

Však jestliže by k takové vejpravě přijíti mělo, aby týž lid jízdný i pěší pod správou Adama z Šternberka etc., nejvyššího komorníka království Českého, jakožto generála od J. Mti. cís. prvé k tomu nad lidem českým nařízeného [Sr. č. 54.] a jiných officírů jeho tam vypraven a připojen byl.

A poněvadž jest pán Bůh v tom čase z nadepsaných osob k uvažování vejpravy lidu válečného z tohoto království, totižto Adama Havla z Lobkovic, předešlým sněmem k tomu voleného, prostředkem smrti z tohoto světa povolati ráčil, [Sr. č. 53.] stavové na místo jeho osoby volili jsou Matesa Hendrycha hrabě z Turnu a na Velíši.

Svolení na 1. rok berně domovní pro sto tisíc dluhů.

A jakož všickni tři stavové na sněmu předešlém, kterýž držán byl léta etc. devadesátého pátého, jestliže by kdy jaká vejprava lidu válečného z tohoto království státi se musila, tu výminku sobě učinili, aby oba díly berně domovní za stavy ku pomoci takové vejpravy zůstaly, [Sněm generální z r. 1595 se skutečně usnesl, že "jestliže by veřejná hotovost v zemi království Českého buďto všecka aneb na díle vyzdvižena a proti... Turku vypravena byla, tehdy z té roční berně podomovní že sjíti a ta za stavy k takové vejpravě zůstati má". Ač již při sněmu hromničném bylo na stavy naléháno, aby upustili od této výminky, stavové k tomu nesvolili (viz č. 49) a také v usnesení sjezdu o veřejnou hotovost z 5. května se tato výminka s důrazem opakuje (viz č. 54).] a nyní k této výpravě na zaplacení nejvyššího a jiných polních správcův služeb jich v jedno sto tisíc kop míšeňských stavové se zdlužiti musejí, i aby zase taková summa shledati a odkud v jistotě zaplatiti se věděla a mohla, táž berně podomovní léta tohoto 1605. obou termínův, svatobartolomějská a svatomikulášská, má se předce dávati. [Usnesením sjezdu o veřejnou hotovost byla dána nejv. úředníkům a soudcům zemským moc vypůjčiti s na důstojníky veřejné hotovosti 100.000 kop míšeňských, o jichž zaplacení ponecháno rozhodnouti budoucímu sněmu (viz č. 54). Sněm proto stanoví, aby se k tomu účelu vybírala domovní berně, která byla svolena předešlého roku na tři léta, ale neměla se v tomto roce platiti, protože došlo k vyzdvižení veřejné hotovosti (viz také č. 77 odst. 8).]

A tak předkem J. Mt. cís. skrze hejtmany, úředníky a purkrabě na panství J. Mti. cís. to naříditi míti ráčí, též jeden každý pán a rytířský člověk i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoli v městech, městečkách, vesnicech aneb kde jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho-každého domu neb chalupy, buď veliké aneb malé, v kteréž lidé bydlejí, kromě samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, vesnicích, na kterýchž by hospodáři osedlí nebyli, aby jeden každý z těch nadepsaných osob po dvadcíti groších českých z jednoho každého domu, jakž výš dotčeno, na dva termíny dal, totiž polovici na sv. Bartoloměje nejprve příštího a druhou polovici na sv. Mikuláše též potom ihned příštího, berníkům krajským níže psaným od nás k tomu nařízeným vyplnil a odvedl; při čemž se jeden každý strany přiznání a dávání té berně zachovati má, jakž o tom níže doloženo jest. A z toho dávání té pomoci poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského ani manové a poddaní purkrabství Karlštejnského ani žádný jiný, buď číkoli, v království tomto vynímati se nemají kromě těch lidí poddaných, kteříž hlásku při zámku Karlštejnu vykonávají.

Pražané pak a jiná města J. Mti. cís., též Její Mti. císařové jakožto králové České v království Českém, kteříž třetího stavu užívají, místo té podomovní berně k takové pomoci na zaplacení summy peněz jednoho sta tisíc kop míšeňských za tento rok dvaceti pět tisíc kop míšeňských dáti mají, a to předkem na sv. Bartoloměje nejprve příštího polovici té summy, totiž dvanácte tisíc pět set kop míšeňských, a druhou polovici na den sv. Mikuláše léta tisícího šestistého pátého tolikéž dvanácte tisíc pět set kop míšeňských, nejvyšším berníkům zemským níže psaným, k přijímání takové berně tímto sněmem nařízeným, k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na též termíny výš psané aby skládali a odvozovali. [Celé předcházející ustanovení o berni domovní se shoduje mutatis mutandis skoro úplně s příslušným článkem sněmovního snesení z r. 1604; je zde vsunuto pouze ustanovení, že berně má býti odvozována "k úřadu nejvyššího purkrabství". Následující věta o bernících jest ovšem nově dodána, ale další ustanovení o dědinících je zase stejné jako v usnesení sněmovním z r. 1604. Připomínám, že berně domovní, t. j. berně placená z domův osob poddaných, byla zavedena r. 1567, kdy svoleno na dva roky po 15 gr. č. berně z každého takového domu. R. 1570 byla tato berně zvýšena na 20 gr. č. a ve stejné výši byla pak placena téměř každoročně. V posledních letech byla svolována zpravidla na dva nebo tři roky a to výslovně na placení lidu válečnému v pomezních zámcích uherských; (r. 1593 na tři roky); (r. 1596 na 3 roky); (r. 1599 na 2 roky); (r. 1601 na 3 roky); (r. 1604 na 3 roky). Srov. též Gindely, Gesch. der böhm. Finanzen, str. 117.] Neboť se z předešlých nejvyšších i krajských berníkův přijímání toliko té berně podomovní samé tímto nynějším sněmovním snesením vedle výminky v sněmu předešlém dostavené snímá, tak aby též berně podomovní k sobě přijímati povinni nebyli a moci neměli, ani stavové týmž předešlým nejvyšším i krajským berníkům té podomovní berně odvozovati povinni nejsou a býti nemají.

A co se dědiníkův, dvořákův dotýče, ti vedle šacuňkův svých spravedlivých z statkův svých z každé kopy grošův českých po půl pátu penízi českém zberouce na výš jmenované termíny, berníkům krajským s listy přiznávacími odvozovati mají.

Kterážto berně nejinam než na zaplacení výš dotčené vydlužené summy těch jedno sto tisíc kop míšeňských obrácena býti má. Pročež také ti, kteří takovou berni přijímati budou, toliko na poručení nejvyšších úředníkův a soudcův zemských, a to jmenovitě nejméně šesti osob, kteříž by se v takových poručeních a certifikacích s svými vlastními rukami podepsali, vydávati se má. Pakli by se co jinač od nich vydalo, tedy jim to na počtích jejich pasírováno býti nemá. [Toto ustanovení je v tomto sněmovním usnesení nově dodáno.]

Židé pak, kteří jak v městech Pražských tak i jinde kdekoliv v království Českém osedlí jsou, poněvadž v pokoji zůstávají a dosti skrovné pomoci k této potřebě válečné činí, nicméně obchody a handle své hojněji nežli kteří řemeslníci vedou, berně z domův svých židovských předešlým sněmem na ně vzložené, kteréž prve nejvyšším berníkům odvozovali, ty nyní též k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského níže psaným nejvyšším berníkům zemským, od nás tímto sněmem nařízeným, skládati mají. A jakož jsou prve na dva rozdílné termíny, totiž na sv. Bartoloměje po dvou kopách míšeňských a na svatého Mikuláše též po dvou kopách míšeňských dávali, nyní pak k této tak nevyhnutedlné potřebě mimo touž předešle od nich odvozovanou berni při každém výš jmenovaném termínu ještě po dvou kopách míšeňských výšeji, tak aby toho při každém termínu po čtyřech kopách míšeňských učinilo, dáti a odvésti mají a povinni jsou. [Sněmem hromničným z r. 1605 byla židům krom obvyklé daně z hlavy (viz č. 40) uložena po příkladu mnohých sněmů starších také berně z jejich domů tak, aby z každého domu platili po 2 kopách gr. č. ve třech termínech. Této berně z domů židovských se týká přítomné usnesení, je však podivno, že se zde mluví pouze o dvou termínech, jaké byly při všeobecné berni domovní.]

Nejvyšší berníci jsou tito:

Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. rada, komorník a dvoru J. Mti. v království Českém maršálek; Adam Hrzáň z Harasova na Skalce, Landškrouně a Landšperce, J. Mti. cís. rada; Jiřík Hejdelius z Rasnštejna, měštěnín Starého města Pražského. [Osoby, které se tu ustanovují nejv. berníky, jsou zcela rozdílné od těch, jež ustanovil sněm hromničný. Jiřík Hejdelius z Rasnštejna však byl nejv. berníkem již také v l. 1602 a 1603.]

V kraji Hradeckém: Vácslav Jiskra z Sobince, primas města Hradce Králové; v kraji Boleslavském: Simeon Strynický, primas města Boleslava Mladého; v kraji Čáslavském: Simeon Žďárský z Čáslavě; v kraji Chrudimském: Matouš Verýn z Chrudimě; v kraji Litoměřickém: Matyáš Šiška, J. Mti. cís. rychtář v městě Litoměřicích; v kraji Žateckém: Jan Krahulík z Žatče; v kraji Plzeňském: Jan Koterovský z Lvovan; v kraji Kouřimském: Václav Bukač z Kouřima; v kraji Práchenském: Adam Zoubek z Písku; v kraji Bechynském: Jan Chvátal, z města Tábora primas; v kraji Slánském: Matyáš Samuel, primas města Slaného; v kraji Podbrdském: Maximilian Albín, J. Mti. cís. rychtář města Berouna; v kraji Vltavském: Vít Bakalář z Sedlčan; v kraji Rakovnickém: Jakub Příbramský z Rakovníka. [Sněm hromničný, stejně jako již také sněm z r. 1604, ponechal volbu berníků krajských císaři a nejv. úředníkům a soudcům zemským, dříve však bývali berníci krajští voleni přímo sněmem. Kdežto však jindy bývalo voleno po dvou bernících z každého kraje, voli se tu pouze po jednom. Některé z osob volených tímto sněmem bývaly krajskými berníky již v letech předešlých, tak Vít Bakalář ze Sedlčan v l. 1595, 1596, 1598 - 1603, Maximilian Albín z Berouna r. 1597, Jan Krahulík ze Žatce r. 1598, Matyáš Šiška z Litoměřic r. 1599, Matouš Verýn z Chrudimě r. 1601 a Adam Zoubek z Písku r. 1602.]

A o službu s nejvyššími i krajskými berníky nejvyšší úředníci a soudcové zemští se narovnati, a tíž svrchu psaní berníci krajští k vydání jim povinnosti, kdyžkoli od nejvyšších úředníkův a soudcův zemských sem do Prahy obesláni budou, aby se dali najíti. [Tato věta jest již ve starších usneseních sněmovních (viz č. 40), věta následující však je nově dodána.] Své pak zření nejvyšší i krajští berníci toliko k samým nejvyšším úředníkům a soudcům zemským strany takové berně podomovní míti mají.

A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby taková tímto sněmem svolená podomovní berně zouplna vycházela, na tom sou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, jestliže by se komu (čehož pane Bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštění božího stala, aby sobě toho ničehéhož žádný proti skládání svrchu psané berně ku pomoci nebral, než na termíny předepsané zouplna, co na koho spravedlivě přijde, skládati a odvozovati povinen byl. [Na tomto místě následuje v usnesení sněmu hromničného ustanovení o tom, že chudí poddaní, kteří by utrpěli škodu ohněm, mají býti osvobozeni od placení berní.] A že pak při odvozování takových berní na určité časy od mnohých stavův veliká nedbánlivost se nacházela a nachází, tak že, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených berní neodvozovali, a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, což nejdříveji může býti, tato svolená berně aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje, protož kdož by koli na ty jmenované termíny takové berně berníkům nejvyšším, též i krajským, k tomu tímto sněmem zřízeným, při jednom každém termínu zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: Vezmouce list obranní od desk zemských, k tomu každému pro neodvedení takové od něho i poddaných jeho tímto sněmem svolené berně v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích, nábytcích jakýchžkoli do té a takové summy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli; pakli by na svršcích a nábytcích ta summa zadržalá shledati se nemohla, tedy díl statku do též summy buďto zastaviti aneb prodati mohli. A což by tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užíti má. A kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodali, tomu aneb těm ve dsky zemské aby to vložiti mohli. Jestliže by se pak kdo takovému uvázání aneb prodávání na odpor stavěti chtěl, tedy ihned berníci krajští to na nejvyšší úředníky a soudce zemské vznésti mají; kteřížto každého toho mají sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. [Podle usnesení sněmu hromničného, jež se v tom neliší od starších snesení sněmovních, měli berníci krajští, kdyby jim někdo odporoval, vznésti to nikoli na nejv. úředníky a soudce zemské, nýbrž přímo na císaře. Viz výše č. 40.] A tíž berníci krajští mají jednoho každého pilně, jak tu takovou berní od sebe odvedl, vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo. A za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takové podomovní berně vycházeti bude, nemá se více dávati nežli 15 grošů českých. Pakli by tu co při vybírání takové berně berníky krajskými sešlo, tedy na nich a na jejich statcích tak tím spůsobem, jakž nahoře o tom dotčeno, kdož by časně takové berně dáti nechtěl, dobýváno býti má. [V usnesení sněmu hromničného (č. 40) následuje tu ještě ustanovení pokuty proti těm, kdo by svolených pomoci řádně neodvazovali.]