Co se přijetí počtův od berníkův nejvyšších i krajských dotyce, to stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v moc dávají. [K přijetí počtův od berníkův bývala v posledních letech na sněmích ustanovována zvláštní komise volená ze všech tří stavů; viz na př. příslušný odstavec v usnesení sněmu hromničného (č. 40).]

Obzvláštně pak i na tom sou se stavové snesli, jestliže by J. Mt. cís. sám osobně proti nepříteli všeho křesťanstva Turku a tak do pole táhnouti chtíti ráčil, že všickni tři stavové pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva s J. Mtí. cís., přišla-li by kdy toho tak veliká potřeba, J. Mt. cís., krále a pána svého nejmilostivějšího, opouštěti podlé svých nejvyšších možností nechtí a nemají, nýbrž podlé J. Mti. cís. a s J. Mtí. cís. táhnouti příklady sněmův léta 65. a 67. se zakazují, a toliko při tom tuto vejminku sobě vyhrazují, přišlo-li by vždy k tomu, že by takové veřejné tažení státi se mělo, tak že by J. Mt. cís. sám osobou svou do pole se vypraviti ráčil, tehdy ta již nařízená vejprava i nynější tímto sněmem svolená aby ihned minula, a jeden každý z obyvatelův království tohoto aby k tomu veřejnému tažení koně i lidi své sobě ku pomoci obrátiti, vzíti [mohl], a těch koní i lidu pěšího předešle tak do pole vypraveného v poli držeti povinni nebyli. Však aby jeden každý z obyvatelův království tohoto povinen byl a byli, podlé a spolu s J. Mtí. cís. jakožto králem Českým, pánem svým nejmilostivějším, osobně, jakž nahoře dotčeno jest, do pole táhnouti. [S tímto ustanovením srov. č 69 jakož i č. 83 odst. 2. S následujícím srov. ustanovení o veřejné hotovosti v usnesení sjezdu z 5. května 1605 (viz č. 54) jakož i v přítomném usnesení sněmovním.]

Předně z panství J. Mti. cís., páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, nicméně i obyvatelé panství Loketského, krajiny Chebské a hrabství Kladského, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách sou a statky pozemské mají, i jiní klášterové, též mistři kollegiáti, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky svobodné a jakékoli jiné platy komorní mají, z pěti tisíc kop grošů českých z statku pozemského, též z půltřinácta tisíce kop gr. č. peněz hotových, které na úrocích mají, dva koně zbrojné hodné, též s desátým člověkem na mustruňk v jednom každém kraji do města krajského oupravně se dáti najíti a s týmž lidem s J. Mtí. cís. do pole táhnouti aby povinni byli. Avšak aby J. Mt. cís. skrze mandáty své všem vůbec o tom čtyry neděle před tím, k kterému dni by se tak na týž mustruňk najíti dáti měli, věděti dáti milostivě ráčil. A když by takové veřejné tažení bylo, tedy podlé stavu panského a rytířského ti, kteříž by erbu požívali a do stavu panského, rytířského ani městského přijati nebyli, pod stracením takových erbův a obdarování povinni jsou do pole a v ta místa výš dotčená osobně táhnouti; než co se týče erbovních v stavu městském, poněvadž podlé stavu svého všecky pomocí s jinými měšťany k takové veřejnosti podnikají, v to se potahovati nemají.

Pražané pak i jiná města J. Mti. cís. zde v království tomto Českém podlé šacuňku jízdu a k tomu osmého člověka osedlého v městech a též desátého člověka poddaného svého aby k týmž mustruňkům vypravili, a kdož by toho nevykonal, sám se osobně spolu s lidem svým jízdným i pěším k mustruňku nepostavil a do pole podlé a spolu s J. Mtí. cís. netáhl, vyměňujíce v tom toliko moc boží, tehdy pokutu a neprominutedlné trestání, kterouž by mu J. Mt. cís. spolu s nejvyššími úředníky a soudci zemskými vyměřiti a najíti ráčil a našli, podniknouti povinni budou a bude.

A Jeho Mt. cís., přišlo-li by k takovému veřejnému tažení, nejvyšším hejtmanům a všem polním správcům o službu polní se s nimi smluviti a jim ji naříditi a dáti povinen býti ráčí; [Srov. č. 83 odst. 2.] však tak, aby nad týmž lidem z království Českého nejvyšší rytmistři a hejtmané i jiní polní správcové z stavu panského i rytířského rodilí Čechové voleni byli a při J. Mti. cís. dotud, dokudž by J. Mt. osobou svou v poli ležeti ráčil, (tak aby se měli nač vychovávati) aby zůstávali. Nicméně i všickni ti, kteříž tak s J. Mtí. cís. veřejně do pole potáhnou, při J. Mti. cís. tolikéž tak dlouho, jakž výš doloženo, v poli zůstávati povinni budou. A J. Mt. cís. bez zvláštní nevyhnutedlné, pilné a znamenité potřeby, leč by jinače nijakž býti nemohlo, takového jízdného i pěšího lidu veřejně z tohoto království vyzdvihovati míti neráčí.

Mustruňkové pak téhož lidu jízdného i pěšího v jednom každém městě krajském, jakž výš dotčeno, od osob těch a mustrherův v tomto sněmě jmenovaných, kdyby se tak čtyry neděle napřed skrze mandáty věděti dalo, držáni býti mají. Jestliže by pak který z týchž osob k týmž mustruňkům nařízených prostředkem smrti v tom času z tohoto světa vykročil, tehdy stavové J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem tu moc dávají, aby místo toho z světa sešlého zase jinou osobu voliti a naříditi moci ráčil a mohli.

Nicméně i o to jsou se všickni tři stavové s J. Mtí. cís. jednomyslně snesli a namluvili, pokudž by vždy za velikými a nevyhnutedlnými potřebami nadepsaná veřejnost vyzdvižena býti musila, tehdy aby toto království tak dokonce opuštěné nezůstávalo, a to pro mnohé nebezpečenství, kterého by se slušně obávati bylo. Protož toto nížepsané nařízení mezi sebou sou učinili, aby předně z panství J. Mti. cís., páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, nicméně i obyvatelé panství Loketského, krajiny Chebské a hrabství Kladského, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách sou a statky pozemské mají, i jiní klášterové, též mistři kollegiáti, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteříkoli statky svobodné a jakékoli jiné platy komorní mají, aby z šesti tisíc kop grošův českých z statku pozemského, též z patnácti tisíc kop grošův českých peněz hotových, kteří na úrocích mají, podlé šacuňku léta padesátého sedmého a potom osmdesátého osmého jednoho koně zbrojného a člověka pátého pěšího s tím se vším, což k válečné potřebě jak jízdnému tak pěšímu náleží, jeden každý v království tomto na hotově měl, a kdybykoli toho potřeba byla a od hejtmanův krajských napomenutí se stalo a oznámeno bylo, tehdy od hejtmanů krajských s volí J. Mti. cís. aneb místodržících J. Mti. cís., kteříž by tehdáž od J. Mti. cís. v tomto království nařízení byli, takový lid aby vyzdvižen byl, však nejinam než v království tomto a pro ochranu naší milé vlasti, tak aby takový lid z tohoto království nikam jinam vyzdvihován žádným vymyšleným spůsobem od žádného (který sou sobě k obzvláštní ochraně tohoto království svolili a nařídili) nebyl a býti nemohl. Jestliže by kdo přes meze a hranice jaké vpády činiti a tomuto království chtěl škoditi, aby takový lid jízdný i pěší, z dostatečnými zbraněmi pohotově jsouc, nepříteli odpírati mohl. [Srov. č. 77 odst. 4.]

A že J. Mt. cís. tolikéž od jich Mti. kurfirštův a knížat svaté Římské říše, kteříž s korunou Českou dědičné smlouvy mají a statky od téhož království pod léna drží, skutečné a spěšné pomoci žádati a napomenuti je chtíti ráčí, z takové milostivé na toto království paměti J. Mti. cís. poddaně děkují a za to J. Mti. cís. poníženě prosí, aby tím podlé milostivého zakázání svého, poněvadž se to veliké nebezpečenství markrabství Moravskému, i nás všech se dotýkající, neumenšuje, prodlévati neráčil. A aby i s jinými Jich Mtmi. kurfiršty a knížaty svaté Římské říše i jinými křesťanskými potentáty o další pomoc v této tak nevyhnutedlné potřebě milostivě jednati dáti ráčil, stavové J. Mti. cís. poníženě a poddaně prosí. [Srov. č. 71 odst. 5 a č. 77 odst. 7.]

A jakož jsou toho všech tří stavův království Českého jisté správy došly, kterak by lid ten na záplatu jejich najatý, totiž Matesa Hendrycha hraběte z Turnu jeden tisíc koní a Volfa z Vřesovic pět set koní, za příčinou tou, že by služba jejich jim zouplna zaplacena býti neměla, do království tohoto vtrhnouti a tu, kde sou mustrováni byli, se položiti a tak záplaty své vyhledávati a očekávati chtěli, i poněvadž sou stavové roku pominulého to, což od nich na zaplacení toho lidu svoleno bylo, tu, kdež náleží, složili a odvedli, nicméněji i za tento rok 1605. zase takové veliké svolení učinili, tak aby dva tisíce koní zbrojných z království tohoto na touž svolenou pomoc najato bylo, a na ostatní summu, co by tak mimo zaplacení a vychování těch dvou tisíc koní zbrojných z té pomoci jich přebíhalo, jiný lid válečný, který by se J. Mti. cís. za nejlepší a nejužitečnější býti viděl, aby najat býti mohl, a aby kdo z království tohoto jaký lid tento rok a to z národu českého vésti měl, dokonce vědomosti žádné nemají: a protož J. Mti. cís., krále a pána svého nejmilostivějšího, za to ve vší ponížené poddanosti prosí, že témuž Matesovi Hendrychovi hraběti z Turnu a Volfovi z Vřesovic a tak lidu jejich za tento rok šestnáctistý pátý z svolených pomocí zaplatiti anebo se s nimi o to srovnati a umluviti poručiti a naříditi ráčí. Nebo hned žádných cest a prostředkův stavové, aby jim mimo to, jakž dotčeno, odkud jinud kromě z těch svolených pomocí za tento rok zaplaceno býti mohlo, sou najíti nemohli. A jest se toho obávati, kdyby týž lid těch obou svrchu dotčených nejvyšších sem do země vtrhnouti a tak prvé zaplacen býti neměl, nebylo by jiného očekávati, než mnohých obyvatelův v tomto království dokonalé záhuby a velikého zmenšení J. Mti. cís. na svolených pomocech a snad nějakého dalšího nebezpečenství, kteréž by z toho pojíti mohlo. [Srov. č. 83. odst. 5. Svolení 2000 koní, učiněné sněmem hromničným, jehož se tu stavové dovolávají, viz č. 40.]

Tolikéž také jsou stavové tomu porozuměli, že by v městě Hbě regiment knechtův, nad kterýmiž nejvyšší Šenebergk býti a jej vésti má, mustrován těchto dnův býti měl, a tak, jestliže skrze toto království tíž knechti vedeni budou, že od nich škody znamenité a veliké činěny budou, podlé předešlých mnohých příkladův, jakž sou toho pak stavové a obyvatelé tohoto království s poddanými svými na mnoze pocítili, jest se obávati. Nebo mnozí o nich promlouvají, že na větším díle Balouni býti by měli, kterýžto národ ne tak se říditi a spravovati dá jako jiní národové, zvláště že skrze toto království několik a dvadceti mil táhnouti se jim přijde. Stavové pak jako věrní a poslušní poddaní J. Mti. cís. sou se v jistotě nadali, že podlé předešlého léta tohoto 1605. sněmovního snesení žádní jiní mustruňkové v tomto království držáni, ani také skrze toto království žádné vedení lidu válečného, jakž sou sobě to pak týmž předešlým sněmem vysoce vyhradili a na to se i ubezpečili, že nebudou. A protož J. Mti. cís. ve vší ponížené poddanosti prosí, aby J. Mt. cís. takový mustruňk v jiné místo obrátiti milostivě poručiti ráčil, anebo ten lid aby někudy jinudy mimo toto království veden byl, a pakli by vždy jinač bezelstně býti nemohlo, tehdy podlé výminek v předešlých sněmích i také v tomto nejposlednějším obsažených, komu by se tak škoda od lidu válečného na čemkoli stala, tak aby sobě to jeden každý podlé uznání soudu zemského na svolených pomocech zouplna poraziti mohl, toho zůstavují. A že žádní víceji mustruňkové, o kterýchž se poněkud zpráva činí, v tomto království pokládáni nebudou, na to se vedle té výminky v sněmu položené stavové dokonce bezpečí a za to J. Mti. cís., aby při té výmince zůstaveni byli, poddaně prosí. [Srov. č. 77 odst. 9 jakož i č. 83 odst. 6 a 7.]

A kdež sou také J. Mti. cís. stavové poníženě a poddaně v známost uvedli, kterak mnozí obyvatelé všech tří stavův království tohoto Českého, zvláště z obce, při tomto sněmovním jednání sobě nemálo z strany drahoty soli stížili, že by opět sůl tak nadvýšená byla, že mnozí v některých rozdílných krajích jednu prostici soli po pěti kopách míšeňských bráti a platiti musejí, a správa se dává, že J. Mt. kníže Bavorské téměř každého čtvrt léta sobě na soli vždy některý drahný groš přiráží, skrze kteroužto drahotu soli stavům a obyvatelům království Českého a zvláště v hospodářství veliká obtížnost a škoda přichází, jakož také i na panství J. Mti. cís. toho se nemálo pociťuje, i poněvadž stavové při J. Mti. cís. toho sou ve vší poníženosti a poddanosti při nejposléz minulém sněmě vyhledávali a od J. Mti. cís. milostivého zakázání dostali a ten artykul do téhož sněmu s milostivou volí J. Mti. cís. postavili a doložili: poněvadž jest toho tak veliká potřeba, aby ta věc o ten handl solní konečně mezi týmž časem zavření sněmu a sv. Bartolomějem nejprv příštím v těch místech, kdež by z strany drahoty soli a nemírné ceny, též dodávání jí, předně skrze komisaře J. Mti. cís. i také zemské tomu spomoženo, jednáno a k místu a konci přivedeno býti mohlo, i ještě aby z takových obtížností lidských a naříkání sjíti mohlo, J. Mti. cís. stavové poddaně prosí a připomínají, že na to milostivou paměť míti a již jednou v tak prodloužilém čase touž věc k místu a konci přivésti milostivě naříditi poručiti a té tak veliké drahotě soli spomoci aby ráčil. Nebo v pravdě, jestliže by takové drahotě soli v svrchu jmenovaném čase jistými prostředky spomoženo nebylo, z tak velikých obtížností a nemírné drahoty soli obyvatelův království tohoto nic nesešlo, poněvadž za příčinou té drahoty soli z tohoto království J. Mti. knížeti Bavorskému na sta tisíce k dobrému vychází, za takovou velikou příčinou jest se obávati, že by stavové s to býti a svolených pomocí bezelstně pro tak veliké za túž sůl summy peněz vydávání vyplňovati nemohli. [Viz v úvodě; srov. č. 83 odst. 8.]

Co se pak řádu ustanoveného strany drahoty řemeslníkův dotýče, J. Mti. cís. stavové poddaně prosí, že nad tím nařízeným řádem milostivou ruku držeti, a z toho řádu aby jak při dvoře J. Mti. cís. tak i domácí řemeslníci vystupovati měli, dopouštěti neráčí, nýbrž aby ten jeden každý podlé artykulův v témž ustanovení doložených, kdo by takové artykule přestoupil a čeho se toho dopustil a naproti tomu se stavěl, pokutu v témž řádu dostavenou podniknouti bez odpuštění povinen byl. Nebo sice, kdyby se nad tím ustanoveným řádem skutečná ruka držeti neměla, muselo by takové dobré a chvalitebné pro všecky obyvatele tohoto království nařízení minouti. A jest to stavům s nemalým podivením, že řemeslníci a obchodníci tomu dobrému řádu se vyhýbají, poněvadž z daru všemohoucího pána Boha obilí všelijaké v mírné ceně stojí a obzvláštně žito pod jednu kopu míš. se bére, tak že nemají se co strany drahoty stravy čím vymlouvati; a tak podobněji by bylo, poněvadž hospodářství těžce se zdržuje a odbytův na obilí není, aby hospodáři spíše nemusili při svých hospodářstvích hynouti, nežli oni řemeslníci svá řemesla opustiti. [Viz v úvodě; srov. č. 77 odst. 10 a 12 a č. 83 odst. 9.]

A jakož jsou jisté osoby z stavu panského sněmem léta tohoto 1605. ode všeho stavu panského volení při tomto sněmu na stavy království tohoto vznesli, kterak by k té rozepři s Radslavem, strejci a bratřími ze Vchynic o provozování starožitnosti rodu jich stavu panského, před vlastní osobu J. Mti. cís. jakožto krále Českého, nejvyšší úředníky, soudce zemské a rady J. Mti. soudův dvorského a komorního srocené, vejpisu privilegií krále Vladislava J. Mti., jehož datum na hrade Pražském ve čtvrtek před nedělí postní, kteráž slově Reminiscere, léta Božího 1502., pod pečetí zemskou potřebovali, žádajíc, aby o přitištění pečeti zemské k témuž vejpisu od stavův obzvláštní relací ke dskám zemským učiněna byla: k kteréžto žádosti jich slušné stavové jsou povolili, o čež také, aby pečeť zemská k takovému výš dotčenému vejpisu přitištěna byla, jistá relací ke dskám zemským učiněna jest. [Srov. č. 88; o věci viz v úvodě.]

Jakož jsou na všecky tři stavy království tohoto vyslaní z města Berouna skrze supplikací svou do sněmu podanou o laskavou k J. Mti. cís. za ně přímluvu, aby (jakožto pohořalí) ještě v těchto nyní tímto sněmem na vejpravy lidu válečného pomocech svolených milostivě ušetřeni býti mohli, svou snažnou a poníženou žádost vzložili, i aby J. Mt. cís. k té jich Berounských tak snažné a ponížené prozbě své milostivé povolení dáti ráčil, k J. Mti. cís. výš jmenovaní stavové království tohoto se přimlouvají. [Podobné ustanovení o Berounských nacházíme také v sněmovních usneseních z l. 1600 - 1604. Vysvětluje se tím, že v srpnu 1599 jich město skoro celé vyhořelo. Viz o tom J. Vávra, Paměti král. města Berouna, 1899, str. 99.]

A tak všickni tři stavové království tohoto J. Mti. cís., krále a pána svého nejmilostivějšího, poněvadž jsou prvé k milostivému J. Mti. cís. zalíbení veliké, znamenité a prvé nikdy neslýchané pomoci nad míru svolili, v té ponížené naději, že tudy všeho nebezpečenství dalšího prázdni a svobodni budou, a nyní pak opět nad to výš pro ochranu J. Mti. cís., svou a jiných zemí k tomuto království připojených a vtělených tyto nyní nařízené hotovosti, kteréž bez znamenitého velikého svého nákladu a těžkosti býti nemohou, tímto sněmem jsou nařídili, a že to J. Mt. cís. jakožto král a pán jejich nejmilostivější od nich milostivě a vděčně přijíti, sobě oblíbiti a jich nejmilostivějším králem a pánem býti a zůstati ráčí, poddaně prosí. [Následující čtyři formy listů přiznávacích jsou v německých překladech vynechány; v překlade říšského finančního archivu je na tom místě poznamenáno: "Die notel der bekantnussen seind alreitin dernegsten defensionsordnung transferirt worden." Ale k usnesení sjezdu o veřejnou hotovost, jež se tu myslí slovem "defensionsordnung", byly připojeny pouze prvé dvě formy. Srov. č. 54.]

Im namen der hochgelobten und unzertailten Dreifaltigkait, des Vaters, Sohns und des hailigen Geistes, aines ainichen allmechtigen Gottes, hochgelobet in alle ewikait, Amen.

Nachdem der allerdurchleuchtigiste füerst und herr h. Ruedolf der Ander, von Gottes gnaden erwöhlter Römischer kaiser, auch zu Hungern und Behaimb kunig, unser allergnedigister herr, ainen gemainen landtag auf dem Prager schloss allen dreien stenden dieses kunigreichs Behaimb, deroselben getreuen undertanen, angesätzt und ausgeschrieben und ihnen gnedigist zu erkennen geben, wasmassen der feind neulich vergangener zeit mit Tartern und andern seinen pundsgenossen in das marggraftumb Mahrern, aines führnemen glieds der cron Behaimb, wider verhoffen und menschliches versehen eingerissen und hierumb, wi er berührtes marggraftumb, nichtsminder wi auch di fürstentumber Schlesien under sich bringen und hernacher gleichesfals in dis königreich (welches der Allmechtige gnedigist verhueten wolle) einreissen, dasselbe mit mord und brand seiner tyrannischen gewöhnung nach verhören und verderben [möchte], dichten und trachten wirdet, daraus unaussprechliche beschwörd und vorterben gemelten kunigreich und allen darzu gehörigen ländern bevorstehet; dann aus Verursachung und betruglichen praktiken des feinds nicht allain im kunigreich Oberhungern di mainaidigen und treulosen Heyduggen, so sich mit den Turgen und Tartern vermischt, vil Schlosser und furneme vestungen behaubtet, aine grosse anzahl ihrer Mt. getreue undertane, mann, weib und kind bederlei geschlechts, zum tail umbgebracht, zum tail den Turgen und Tartern wolfailer als das geringste vieh verkauft und vertauscht, auch in Niederertzhertzogtumb Osterreich vii stette, markte und dörfer ausgebrannt, vil volks ermordt und gefangen haben, die stende aber des marggraftumbs Mährern umb aine ailende und ersprüssliche rettung und hülf aus diesem kunigreich taglich und unaufhörlich pitten; derowegen ihre Mt. diesen landtag, damit solchem übel entgegen gegangen und der mainaidige pöfel von gemeltem marggraftumb Mährern mit hülf des Almechtigen abgetrieben und dis kunigreich und andere werde christenlichen länder zu entliehen vorterb und undergang nicht gebracht werden möge[n], den stenden aliergnedigist ausschreiben und anstellen lassen, nicht zweiflende ir Mt., si, di stende, in erwegung der Sachen wichtikait, und das es numehr umb weib, kind, freund, geliebtes vaterland und ihr ganzes vermögen, ja samb umb den letzten rest zu tun, dasselbe ihnen rechtschaffen zu herzen gehen lassen und uber den zwaintzigsten alreit gemusterten man, weicher auch alspald fortzuschiken ist, umb aine grossere anzahl kriegsvoik zu ross und zu fuss, nemlichen den 15., 10. und 5. man und zwei pferd von 5000 fp gr., welche zu schütz und rettung fuernemblich dieses kunigreichs und deren darzu incorporierten länder ausgerust werden, sich vergleichen und dasselbe alspald auf das allereheist bestellen und anordnen, das di musterungen berührtes kriegsvolks in den craisen gemeltes kunigreichs ohne dilation fuergenomben und gemeltes kriegsvoik der erheischender notturft nach, es sei der 15., 10. oder 5. man, aufgepoten und an die ort, da es am notigsten sein wird, fortgeschikt werden möchte; uber dis auch das si sich wegen des persönlichen zuzugs, da es (welches Gott gnedigelich verhueten wolle) darzu kommen solte, vergleichen, wi auch wegen der beraitschaft guete Ordnung, darnach sich ein jeder aus den stenden zue verhalten wisse, anstellen wolten, wi dann solches ir Mt. proposition weitleufiger besaget und in sich helt: wann dann dis alle drei stend dieses kunigreichs, ihrer Mt. getreue undertane, nach vleissiger erwegung aus ihrer Mt. gnedigistem furbringen befunden, das es di hohe, unumbgengliche not erfordert, diesem übel zeitlichen zu begegnen dergestalt, damit dis kunigreich und di darzu incorporierten lander für dergleichen des betruglichen feinds einfellen gesichert sein möchten, als tuen si sich gegen ihrer Mt. der treuen und vaterlichen fursorge, so si umb das kunigreich und di darzu incorporirten lander allergnedigst tragen, gehorsambist und undertenigist bedanken.

Und haben inen di stende anfenglich zu gemuete gefuret, wi in vorgehunden vilfaltigen landtagen dis vleissig erwogen worden, das der Allmechtige wegen unserer sunden und gottloses leben mit dem tuergischen tyran und andern underschidlichen feinden als mit seiner ruten und andern vilfaltigen strafen und beschwarnussen uns Christen billich straft; und do wir nicht mit bussfertigem herzen von sunden abstehen und durch wahre buss uns zu Gott bekeren, umb gnad und verzaihung unser sunden nicht bitten werden, ist zu besorgen, das nicht grössere und schwarere strafen Gottes uber uns kommen werden.