Souč. opis s nadpisem "Replika J. Mti. cís." v arch. m. Prahy v rkpe. 112 (dříve 1083), na fol. 371 - 372. Jiný opis souč. v arch. města Plzně v rkpe. č. 204, fol. 41 - 44; na rubu připsáno: "Resolucí J. Mti. cís. na artykule Sněmovní l. 1605". Dva malé zlomky konceptu této repliky jsou v arch. místodrž., jeden sub L 34: 1600 - 1605, R 109 : 14 (srov. pozn. 7 dole) Vznik této repliky objasňuje jednak předcházející zápis o poradě nejv. úředníků z 2. září fč. 11Oa], k němuž v originále připojen dotčený právě zlomek jejího konceptu, jednak vlastnoruční záznam nejv. kancléře v jeho kalendáři (arch. v Roudnici: VII. Ad 118) ke 2. září, jenž zní: "la cancellarla, in aula apud secretiores [t.j. v tajné radě], habui audientiam, in cancellarla, do mum." Datum repliky vysvítá z tohoto záznamu kancléřova připsaného v témž kalendáři k 3. září: "Data nobis replica."

J. Mt. Římský císař, Uherský a Český král. etc., pán náš nejmilostivější, ráčil jest z odpovědi všech tří stavův království Českého, poddaných svých věrných milých, že sou v proposici J. Mti. cís. obsažené artykule v svém bedlivém uvážení měli a na milostivou žádost J. Mti. cís. pro obhájení víry svaté křesťanské, ochranu království Českého a zemí k němu příslušejících z té své starodávní, upřímné, poddané povolnosti (kterou J. Mt. cís. od nich v mnohých znamenitých příčinách vskutku poznávati jest ráčil) mimo již prve svolené kontribucí ještě jiné znamenité, podstatné a vzáctné pomoci (neohlédajíce se na svou vlastní ani chudých poddaných svých velikou chudobu a nedostatky) poddaně a povolně svolili, milostivě vyrozuměti. [O odpovědi stavů na král. proposici, jejíž text se nezachoval, viz v úvodě; srov. č. 110 a č. 110 a jakož i č. 113.] Kteréžto jich tak vzáctné svolení J. Mt. cís. netoliko milostivě sobě oblibovati, ale i se vší císařskou a královskou vděčností přijímati a to v pravdě skutečně seznávati ráčí, že tíž poslušní a věrní stavové království tohoto v tuto obecní všeho křesťanstva důležitou a znamenitou potřebu J. Mt. cís. krále a pána svého skutečnou pomocí svou neopouštějí, nýbrž to všecko, což věrným poddaným a milovníkům vlasti své činiti náleží, se vší poddanou povolnosti vykonávají, čímž netoliko svou poctivou a šlechetnou mysl, kterouž k obhajování víry svaté křesťanské mají, ale i svou upřímnou a poddanou lásku k J. Mti. cís., králi a pánu svému, s velikou pochvalou svou pronášejí a v tom i jiným zemím J. Mti. na sobě dobrý a chvalitebný příklad ukazují. Za kteroužto příčinou neráčí J. Mt. cís. na jiném býti, než týmž stavům tuto jejich poníženou povolnost všelijakou milostivou císařskou a královskou vděčností spomínati a vedle nastalé příležitosti všem společně i jednomu každému zvláště milostí svou císařskou a královskou nahrazovati.

Z takové pak milostivé a otcovské lásky a náchylnosti ráčí J. Mt. cís. toho obzvláštně netoliko žádostiv býti, ale i to všelijak obmejšleti, aby týmž stavům i chudým poddaným jejich z strany těch nynějších z ponížené povolnosti svolených berní a pomocí nějaké příjemné polehčení státi se mohlo. Za kteroužto příčinou J. Mt. cís. (však proti vejš psanému vzáctnému svolení jejich nereplikujíc) tento prostředek a cestu jim milostivě ukazovati a podávati ráčí: [Viz k tomu zápis o poradě nejv. úředníků z 2. září (č. 110 a).] Předně, jakož často psaní věrní a poslušní stavové ten počet lidu jízdného i pěšího z království tohoto vypravený mimo ty předešle svolené tři měsíce ještě za jiné dva měsíce v poli chovati a záplatu jeho za týž dva měsíce, na kterouž nemalá summa vyjde, do ležení polního odeslati povolně se uvolili, neráčí J. Mt. cís. pochybovati, než že tíž stavové o tom dobrou vědomost mají, že takové svolení sněmovní skrze mandáty J. Mti. cís. po všech krajích království tohoto nejprve vyhlášeno a o té věci všem vůbec, aby témuž lidu služba jich odeslána byla, poručení státi se musí, a poněvadž takoví mandátové ve čtyřech nedělích sotva po týchž krajích obejdou, obávati se jest, že po vyjití těch svolených tří měsícův týž lid jízdný a pěší (prve nežli by jej táž záplata za ty dva měsíce došla, z čehož by veliká škoda pojíti mohla) spole vytáhne. Čemuž aby časně a pohodným prostředkem v cestu vkročeno bylo, ráčil by J. Mt. cís. té milostivé vůle býti od vejpravy téhož lidu vojenského, jízdného i pěšího, z království tohoto upustiti, tak aby hned po vyjití těch tří měsícův předešle svolených týž lid z pole byl rozpuštěn a domů zase obrácen, však s tou jistou a znamenitou vejminkou, aby stavové na místě vejš psané vejpravy vojenské jeden regiment toliko knechtův ze tří tisícův silný a těchto patnácte set rejtharův Hendrycha Matesa hraběte z Turnu a Volfa z Vřesovic, o které sou se již prve poddaně snesli, za tři měsíce pořád zběhlé na náklad svůj v poli chovali a jim sami platili. Kterémužto regimentu knechtův a patnácti stům rejtharův aby tím lépeji placení státi se mohlo, aby tíž stavové k těm čtyřidcíti grošům míšeňským z každého poddaného, z vlastního měšce svoleným, (který J. Mt. od nich milostivě přijímati ráčí) na každého poddaného toliko deset grošův českých, který by za sebe dáti povinen byl, uložili, a bez vejminky škod všelijakých svolili, Pražané pak a města v království tomto aby polovici berně domovní k tomu spravili; což když se stane, a k této kontribucí, kterou sou stavové předešlého sněmu na vychování oficírův sobě vymínili, to, co z též berně domovní zbude, k nynějšímu svolení přirazíc, jest ta nepochybná naděje, že ta summa (kterouž stavové všecknu v moci své míti mají) témuž regimentu lidu pěšího a těm patnácti stům rejtharův k zaplacení jich dobře vystačí. A jestliže by mimo túž záplatu co zbylo, ráčí J. Mt. cís. týchž stavův milostivě žádati, aby to k těmto vysoce důležitým a znamenitým potřebám J. Mti. cís. z ponížené povolnosti a lásky v moc dali a v tom se k J. Mti. povolně ukázali.

A pokudž by s pomocí boží k tomu přišlo a vtom termínu tří měsíčném žádného takového obzvláštního nebezpečenství na hranicích markrabství Moravského a knížetství Slezských se obávati potřebí nebylo, ráčí J. Mt. cís. stavův království tohoto milostivě žádati, aby nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským téhož království v moc dali, aby s J. Mti. cís. o to se snésti a naříditi mohli, aby týž lid tu, kdež by toho největší potřeba ukazovala a něco prospěšného a užitečného království tomuto a zemím k němu příslušejícím ním dovedeno býti mohlo, obrácen a tam potřebován byl. A poněvadž tato od J. Mti. cís. z milostivé otcovské lásky a náchylnosti stavům pro jich vlastní dobré a ujití nákladu většího ukázaná a podaná cesta s mnohem menší obtížností a s lepším užitkem jich nežli druhá v sněmovním snesení svolená býti se poznává, znajíce, že jim z nákladu na lid jízdný z království tohoto vypravený, též také na generála, nejvyšší, hejtmany, rytmistry a jiné oficíry vojenský, jak z nákladu na šaty a oděv poddaným svým a z jiných obtížností sejde, k tomu také poddaní koně a čeládku svou zase doma míti a k živnostem svým je obrátiti, soudové v království tomto se držeti a lidé spravedlivostí svých dosahovati moci budou, nad to pak mnohým osobám z stavův království tohoto z platu, který osobám z stavu rytířského, pokud v poli zůstávají, s velikou obtížností svou dávati musejí, sejde: neráčí J. Mt. cís. pochybnosti míti, než že často psaní stavové to, což s nejmenší jich obtížností býti uznají, poddaně sobě oblíbí a k tomuto jim předloženému prostředku povolně přistoupí.

A aby vedle ponížené žádosti stavův s tím ouhlavním všeho křesťanstva nepřítelem Turkem stálý a bezpečný pokoj aspoň jednou učiněn býti, a věrným a poslušným stavům z těch od dávního času trvajících velice obtížných berní a kontribucí sjíti, a oni spolu s svými ubohými, velmi zchuzenými poddanými polechčení v tom míti mohli, o to J. Mt. cís. skutečně a se vší pilností jednati a jich nejmilostivějším císařem a králem bejti a zůstávati ráčí.

Český text sněmovního usnesení byl vytištěn hned po sněmu o názvu: "Tito artykulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském l. P. tisícího šestistého pátého v outerý po sv. Bartoloměji a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Jiljí, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána p. Rudolfa II., Římského císaře, Uherského a Českého etc. krále etc., ode všech tří stavův království Českého svolení a zavříni jsou." Na prvé straně titulního listu je vytištěn krom tohoto názvu císařský znak a pod nim jméno nejv. písaře: "Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. Římského rada a nejv. písař král. Českého"; na druhé straně téhož listu je vytištěn česky znak uprostřed čtyř menších znaků zemí koruny České a pod tím podpis: "Bohuslav z Michalovic a na Rvenici, místopísař království Českého". Na konci za textem usnesení je: "Registřík artykulův v tomto sněmu obsažených", na které stránce listu se začínají, dále veliké znaky nejv. písaře Jana z Klenového a místopísaře Bohuslava z Michalovic a posléze toto udání: "Vytlačeno v Starém městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína VII. dne měsíce září". Současný deskový zápis tohoto usnesení je v arch. zemském v kvat. 3 malého stavovského archivu: Zelený sněmův 1603 - 1610, fol. F 4 - F 19; v zápise tom, jinak shodném s textem tištěným, jsou jména relátorů, jichž v tisku není. Jiný souč. opis je v arch. m. Prahy v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 373 - 379. Souč. německý překlad tohoto usnesení zachoval se v arch. c. a k. spol. minist. financí: Böhmen, Landtagssachen, fol. 510 - 522, má však místy mezery vzniklé porušením papíru, jež jsem podle možnosti doplnil; takové doplňky jsou označeny hranatými závorkami. Tento německý překlad je opatřen nadpisy: "Vierter landtagsbeschlues in Behmen" a "Beheimischer landtagsbeschlues, welcher ao. 1605 dienstag nach Bartholomei sich angefangen und montag nach Egidi geendet worden."

Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, Otce, Syna i Ducha svatého, vše jednoho pána Boha našeho všemohoucího na věky požehnaného, amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., jakožto král Český, pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hrad Pražský léta tohoto tisícího šestistého pátého v outerý po sv. Bartoloměji všem třem stavům království Českého, věrným poddaným J. Mti., rozepsati a položiti a stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, kterak by J. Mt. cís. týchž stavův tak častým rozpisováním a již po třetí roku tohoto položením sněmu obecního a vyhledáváním při nich dalších pomocí (znajíce, že jsou již prvé na tento rok i předešle z upřímné a poddané lásky pro obhájení víry svaté křesťanské a zachování království tohoto a zemí k němu příslušejících jakožto věrní milovníci vlasti své netoliko znamenité a vzáctné pomoci téměř nad možnost svou k obzvláštnímu zalíbení J. Mti. cís. svolili, ale i dvadcátého člověka pěšího, i také lid jízdný, což na koho vedle téhož svolení vypraviti přišlo, do markrabství Moravského proti Turkům, Tatarům a některým těm zpronevěřilým nad Bohem a nad J. Mti. cís., králem, pánem a vrchností svou od Boha zřízenou, zapomenulým Uhrům a Hejdukům s velikým a těžkým nákladem svým vypravili) rád ušanovati chtíti ráčil, ale poněvadž toho tak znamenitá, veliká a vysoce důležitá potřeba nastala, a nebezpečenství to a žalost, v které markrabství Moravské a věrní poddaní J. Mti. cís. s manželkami, dítkami, hrdly a statky svými od toho dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka, Tatarův i těch některých zrádných a nešlechetných Uhrův a Hejdukův postaveni sou, až posavad se neumenšilo, nýbrž, jakž jisté správy to s sebou přinášejí, že ten dědičný a krve křesťanské žádostivý nepřítel Turek s velikou mocí do království Uherského již vtrhl a vzhůru k Budínu táhne, nicméně i pevnost Ugivar, na které království tomuto a zemím k němu připojeným velice mnoho záleží, těžce po druhé oblehl, toho nepochybně oumyslu jsouc této dávno sobě vinšované, od těch zrádných Uhrův a Hejdukův jemu dané příležitosti k forteli svému užíti a těmto zemím křesťanským vedle navyklého ukrutenství svého (čehož milosrdný pán Bůh zachovati rač) na nejvejš škoditi, ohněm a mečem je hubiti, zkaziti a v mizinu přivésti, a tak mimo vejš dotčenou znamenitou a nevypravitedlnou již vzatou škodu a záhubu ještě větších těžkostí netoliko markrabství Moravskému, knížetstvím Slezským i také tomuto království obávati se jest, zvláště kdyby z království tohoto vypravený lid ihned po vyjití těch tří měsíců z pole zase vyzdvižen a domů obrácen býti měl, poněvadž při času vyjití těch tří měsícův nepřítel nejvíceji škoditi a předsevzetí své vykonávati obyčej má [Předcházející výklad je pouhý výtah z úvodu ke královské proposici (č. 107).]: z těch a takových důležitých a znamenitých příčin ráčil jest J. Mt. cís. z povinnosti své císařské jakožto král Český sněm tento obecný všem třem stavům království tohoto zase položiti a dalších pomocí od stavův království tohoto vyhledávati, a jak by větší záhuba od markrabství Moravského, předního oudu koruny této, i také nebezpečenství od království tohoto s pomocí boží a věrných poddaných J. Mti. cís. odvráceno býti mohlo, s stavy království tohoto se namluviti a snésti.

I ačkoli jsou stavové království tohoto po ta všecka a mnohá léta, zvláště pak roku tohoto, s tou výpravou dvadcátého člověka i lidu jízdného, co na koho vedle šacuňku a svolení sněmovního vypraviti přišlo, téměř nad možnost svou s velikým ochuzením vyšších i nižších stavův i také záhubou nebohých a chudých lidí sedlských robotných veliké a znamenité pomoci a daně k milostivému zalíbení a žádostem J. Mti. cís., poznávajíce od J. Mti. cís. obzvláštní otcovskou lásku, péči a náchylnost, kterouž J. Mt. cís. k království tomuto a zemím k němu přináležejícím míti ráčí, poddaně činili a odvozovali, však neohlédajíce se ještě na takové své veliké a skůro již nesnesitedlné obtížnosti a poddaných svých i jich samých nemožnosti, k obzvláštnímu J. Mti. cís. zalíbení a též poznávajíce toho tak velikou a nevyhnutedlnou potřebu království tohoto a zemí k němu připojených býti, pro zachování předně J. Mti. cís. jakožto krále Českého, též království tohoto, své milé vlasti, manželek a dítek, aby svou upřímnou a poddanou lásku k J. Mti. cís. jakožto jim od pána Boha vystavené milostivé vrchnosti vskutku prokázati mohli, mimo jiné všecky předešle svolené pomoci (však ne z povinnosti, než z své dobré a svobodné vůle) na tom jsou se všickni tři stavové snesli a namluvili, že na takovou milostivou J. Mti. cís. žádost a pro obhájení jich milé vlasti a zemí k ní připojených na místě toho lidu jízdného a pěšího, kterýž jsou roku tohoto podlé nařízené hotovosti s J. Mti. cís. nejvyššími úředníky a soudci zemskými království Českého, radami J. Mti. soudu dvorského a komorního, též osobami ze všech krajův sněmem k tomu volenými z království tohoto do markrabství Moravského vypravili, kterýž posavad na hranicích moravských a uherských zůstává, po vyjití těch tří měsícův svolených jeden regiment knechtů tři tisíce silný a patnáct set koní, kteříž jsou od Matesa hraběte z Turnu a Volfa z Vřesovic najati byli, za tři měsíce pořád zběhlé roku tohoto do pštoluňku svého přijíti, na náklad svůj v poli chovati a jemu také sami platiti chtějí. [Sr. č. 110, 110 a, 111.] Kterýžto lid také ne jinam nežli na hranice markrabství Moravského a knížetství Slezských, a jestliže by na týchž hranicích moravských a slezských žádného nebezpečenství obávati se potřebí nebylo, tehdy kdyby která z těch čtyř pevností, totiž Vídeň, Ugivar, Ostřehom neb Komárno, obležena byla, obrácen býti má, tak jakž týž artikul v sněmu, kterýž léta tisícího šestistého pátého v středu po slavném hodu seslání Ducha svatého držán byl, to v sobě šíře obsahuje a zavírá. [Viz tento artikul v č. 90.] Nad kterýmžto regimentem knechtů Vilém Vratislav z Mitrovic, J. Mti. cís. truksas a rytíř řádu sv. Jana Jerozolimitanského, od stavův volen jest; nad lidem pak jízdným, totiž nad tisíci koňmi, Volfa z Vřesovic, J. Mti. cís. truksasa, a nad pěti sty koňmi, Adama Eka z Lobkovic [Syn Ladislava st. z Lobkovic, bratra někdejšího nejv. hofmistra Jiřího z Lobkovic.] jsou též za nejvyšší volili.

Na zaplacení pak téhož lidu jízdného i pěšího stavové tuto níže svolenou zbírku mezi sebou učinili a nařídili:

Předně na panstvích J Mti. cís. hejtmané a purkrabové, stav panský, rytířský, města, kollegiáti, též všickni lidé duchovní aby každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce svého vlastního) ještě za tento rok po čtyrydcíti groších míš. na dva termíny rozdílně, totižto první termín v středu den sv. Matouše nejprv příštího [21. IX.] dvadceti gr. míš. a druhý termín v pondělí po sv. Šimonu a Judovi [31. X.] tolikéž dvadceti gr. míš., aby skládali.

Pražané pak a jiná města J. Mti. cís. a Její Mti. císařové jakožto králové České, kteříž třetího stavu užívají, místo té zbírky, kterouž stavové vyšší po čtyrycíti groš. míš. z poddaných svých mezi sebou svolili, k takové obecní potřebě též za tento rok na hotové summě dvadceti pět tisíc kop míš. na dva termíny výš psané aby dali. [Stejné svolení učinili stavové čeští na sněmu hromničném (viz č. 40), na tomto sněmě však bylo původně žádáno více; viz č. 107 odst. 4. a k tomu č. 110, 110 a jakož i 111.]

A dále k milostivé J. Mti. cís. žádosti na tom sou se s J. Mti. cís. všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili, aby z panství J. Mti. cís. lidé poddaní, též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních i jiných všech lidí každý poddaný osedlý - a kdyby z gruntu zběhlí byli, každá vrchnost z téhož gruntu touž zbírku týmž spůsobem dávati má - za tento rok po dvadcíti groších míš. na dva termíny, totiž první termín v středu den svatého Matouše [21. IX.] a druhý termín v pondělí po sv. Šimonovi a Judovi [31. X.] po desíti gr. míš., aby dávali.

Z takové pak zbírky jakž poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, tak k purkrabství Karlštejnskému náležející, ani žádní manové v této tak obecní nás všech potřebě, by pak i z gruntův lidé zběhlí byli. vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podlé náležitého uznání i také čeládka přístavní mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva gr. míš. ku pomoci té zbírky hospodářům svým odvozovati mají.

Farářové pak i jiní lidé duchovní, kteříž jaké důchody k farám svým mají, by pak tu i farářů nebylo, tedy z far kollátor po třech kopách míš., vždy polovici té zbírky při každém výš jmenovaném termínu, až do vyjití tohoto roku dávati a odvozovati mají.

Též také jeden každý z obyvatelův tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po šesti kopách míš., k tomu také každý ovčák, mistr po jedné kopě míš. a pacholek po půl kopě míš., v táž místa předepsaná dávati a časně vedle listův přiznávacích tento rok aby na ty dva termíny vejš psané dávati a odvozovati povinni byli.

Kterážto zbírka aby se ihned v středu den svatého Matouše [21. IX.] za ten první termín z měst Pražských nejvyšším berníkům a z krajův v jednom každém městě berníkům krajským tak, jakž výš dotčeno, odvozovati začala; druhý pak termín v pondělí po sv. Šimonovi ajudovi [31. X.] beze všech odtahův pod níže psanými pokutami aby se zouplna skládala a berníkům krajským nížepsaným s listy přiznávacími tak, jakž jich forma při zavírce sněmu tohoto roku ukazuje, na každý termín časně odvozovala. Z takové pak zbírky jak písaři, kteříž by na hradě Pražském aneb kdežkoli v jakýchkoli povinnostech buďto J. Mti. cís. aneb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handléři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou. [Srov. s tím podobné svolení sněmu hromničného (č. 40); je zajímavé, že se na tomto sněmě svoluje sice z každého poddaného osedlého toliko po 20 groš. míš., kdežto sněmem hromničným bylo svoleno po 1 kopě 12 gr. míš., tedy bezmála čtyřikráte tolik, ale farářům, držitelům dvorů poplužních, svobodníkům a ovčákům ukládá se daň stejná. Ustanovení o platu z domů městských je tu vůbec vynecháno.]

Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, stavové jsou osoby níže psané z prostředku svého, kteřížto s nadepsanými Loketskými, Chebskými a Kladskými o takovou pomoc podlé jistých osob od J. Mti. cís. k tomu nařízených jednati budou, volili tyto: do krajiny Chebské: z stavu panského: Viléma z Lobkovic na Tejně Horšovském, J. Mti. cís. kráječe; z stavu rytířského: Přibíka z Klenového a z Janovic na Klenovém a Nových Hradech; do krajiny Kladské: z stavu panského: Zikmunda z Smiřic na Kostelci nad Černými Lesy a Skalách, J. Mti. cís. radu; z stavu rytířského: Jiříka Gerštorfa z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. radu; do krajiny Loketské: z stavu panského: Leonharda Colona z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. radu; z stavu rytířského: Krištofa Fictuma z Fictum a na Klášterci, J. Mti. cís. radu. A což tak od svrchu psaných Loketských, Chebských a Kladských svoleno bude, to také ne jinam, než na ten lid válečný obráceno a nejvyšším berníkům tímto sněmem voleným v moc uvedeno býti má. [Viz stejné ustanovení v usnesení sněmu hromničného (č. 40). Následující věta dostala se do tohoto odstavce patrně jen nedopatřením. Jak vysvítá ze starších usnesení sněmovních (viz na př. č. 40), náleží vlastně na konec odstavce "O městech horních", kde ji v tomto usnesení sněmovním nenacházíme.] Jestliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěla, tedy to předešlým sněmem nařízené osoby soudu zemskému v známost uvésti mají, a což týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinni budou.