Židé pak, kteří jak v městech Pražských, tak i jinde kdekoliv v království Českém osedlí jsou, poněvadž v pokoji zůstávají a dosti skrovné pomoci k této potřebě válečné činí, nicméně obchody a handle své hojněji nežli kteří řemeslníci vedou, berně z domův svých židovských předešlým sněmem na ně vzložené, kteréž prvé nejvyšším berníkům odvozovali, ty nyní též berníkům tímto sněmem voleným níže psaným k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na dva termíny výš psané po dvou kopách míš. skládati mají a povinni jsou. [Srov. příslušná ustanovení sněmu hromničného a letničného č. 40 a 90.]

Však takové všecky zbírky výš psané a tímto sněmem svolené pomoci v moci stavův království tohoto zůstávati mají.

A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové tímto sněmem svolené pomoci zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, jestliže by se komu z stavu panského, rytířského a městského (čehož pane Bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštění božího stala, aby sobě toho ničehož žádný proti skládání svrchu psaných všech zbírek ku pomoci nebral, než na termíny předepsané zouplna, co na koho spravedlivě přijde, skládati a odvozovati povinen byl. Než co se toliko samých chudých, robotných, poddaných lidí osedlých dotýče, těm jestliže by se od ohně toliko (čehož pane Bože ostřež) škoda jaká stala, ti lidé touž zbírku tímto sněmem svolenou dávati povinni nebudou; však kterým by lidem poddaným ta škoda se stala, jedna každá vrchnost má se dvou nebo tří sousedů svých stavu panského neb rytířského dobře zachovalých dožádati, aby takovou škodu, jak a na čem se stala, spatřili a ty osoby [ji] pod pečeťmi svými berníkům krajským v známost uvésti mají; však každý při odvozování týchž škod hleď se spravedlivě spůsobem v předešlých sněmích doloženým [V usnesení sněmu hromničného praví se na tomto místě toliko "způsobem svrchu psaným"; zde se patrně odkazuje na článek "O pohořalých" ve sněmovních usneseních z l. 1599 - 1601. V pozdějších usneseních tento článek není, protože r. 1602 stavové čeští upustili od výminky, že ti, kdo utrpěli škodu ohněm, mají býti osvobozeni od placení berně, a teprve zase r. 1604 si vymínili, že aspoň poddaní postižení ohněm mají požívati tohoto osvobození (srov. též č. 85.)] zachovati! Ta pak vrchnost týž list s přiznávacími listy podlé berní a zbírek svých berníkům krajským odsílati má, tak aby tíž berníci věděli se čím spraviti a jak mnoho komu na berni a zbírkách vyraziti.

A že při odvozování takových zbírek na určité časy od mnohých z stavův veliká nedbánlivost se nachází, tak že, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených pomocí neodvozovali, a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, což nejdřívěji může býti, tato svolená pomoc aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje, protož kdož by koliv na ty jmenované termíny takové zbírky a berně nejvyšším berníkům, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným při jednom každém termínu ve dvou nedělích pořád zběhlých [V usnesení sněmu hromničného jakož i v starších usneseních sněmovních stanoví se na tomto místě termín čtyř neděl; viz č. 40.] zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranní od desk zemských, tomu každému pro neodvedení takových od něho i poddaných jeho tímto sněmem svolených zbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchžkoli do té a takové summy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli, pakli by na svršcích a nábytcích ta summa zadržalá se shledati nemohla, tehdy díl statku do té summy buďto zastaviti aneb prodati mohli; a což by tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užíti má, a kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodati, tomu aneb těm ve dsky zemské aby to vložiti mohli. Pakli by se kdo takovému uvázaní neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na J. Mt. cís. vznésti mají a J. Mt. cís. toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. Jestliže by pak Pražané, kteříž od jiných měst království tohoto takovou zbírku a svolenou pomoc vybírají a k sobě přijímají, tak na ty termíny, jak se svrchu píše, nejvyšším berníkům časně té zbírky neodvozovali, tehdy tíž berníci nejvyšší budou moci toho na Pražanech listem zatýkacím od desk zemských vyžádaným dobývati, jako i oni Pražané, jestliže by která jiná města takové zbírky a pomoci jim časně neodvozovala, týmž listem zatýkacím na nich toho dobývati moci budou. A kteráž by koli osoba přísežná z Pražan neb z jiného města, buď primas neb purgmistr, zatčen byl, že všecken úřad toho města témuž zatčení dosti činiti povinni budou. [Toto ustanovení o Pražanech není v usnesení sněmu hromničného ani ve starších usneseních sněmovních.]

A tíž berníci krajští mají z přiznávacích listův jednoho každého pilně, jak se přiznal a tu zbírku od sebe odvedl, vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo; a za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati, nežli patnácte gr. č. Pakli by tu co při vybírání takových zbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a na jejich statcích tak tím spůsobem, jakž nahoře o tom doloženo, kdož by časně berně dávati nechtěl, dobýváno býti má. Vyhledalo-li by se pak, an by někdo v tomto království Českém v odvozování všech takových zbírek neupřímně se choval, a čím by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy ten každý dvojnásobně takovou svolenou zbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude, a berníci krajští na něm jí spůsobem již výš psaným dobývati a k též zbírce přiložiti mají.

Města pak horní zprosta všecka, žádného nevyměňujíc, tolikéž i ta města, kteráž jsou se sama vykoupila a J. Mti. cís. poddala, v této tak veliké nás všech potřebě z těchto pomocí a zbírek se vytahovati nemají, nýbrž což by [na] to jedno každé město, aby spolu s jinými jednostejnou a spravedlivou rovnost nesli, proti těm čtyrydcíti grošům míš., kteréž jsou stav panský a rytířský z poddaných svých a stav městský dvadceti pět tisíc kop míš. - a jeden každý poddaný osedlý za sebe dvaceti grošů míš. dávají - svolili, dáti přišlo, to stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, aby to uvážili a s nimi bez odtahův dříve svatého Havla nejprv příštího na místě a konci postavili, v moc dávají. [Srov. s tím odstavec "O městech horních" v usnesení sněmu hromničného.]

A stavové království tohoto dávají tímto sněmem tu moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, aby při nejmenším v počtu šesti osob mohli a moc měli z výš dotčených pomocí a zbírek summu, jakž toho zapotřebí kterého času uznají, nejvyšším berníkům zemským vydati poručiti na tento lid válečný tímto sněmem svolený, a ti berníci zemští mimo takové poručení jinému žádnému žádných peněz vydávati ani jich jinam nežli na zaplacení téhož lidu válečného od stavův svoleného obraceti nemají. Však což by se berníkům nejvyšším, též i krajským, služby přidati mělo, to se při uvážení nejvyšších úředníkův a soudcův zemských zůstavuje.

Z stavu panského: Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. rada, komorník a dvoru J. Mti. v království Českém maršálek; z stavu rytířského: Adam Hrzáň z Harasova na Skalce, Landškrouně a Landšperce, J. Mti. cís. rada; z stavu městského: Jiřík Hejdelius z Rasnštejna, měštěnín Starého města Pražského.

V kraji Hradeckém: Vácslav Jiskra z Sobince, primas města Hradce Králové; v kraji Boleslavském: Simeon Strynický, primas města Boleslava Mladého; v kraji Čáslavském: Simeon Žďárský z Čáslavě; v kraji Chrudimském: Matouš Verýn z Chrudimě; v kraji Litoměřickém: Matyáš Šiška, J. Mti. cís. rychtář v městě Litoměřicích; v kraji Žateckém: Jan Krahulík z Žatče; v kraji Plzeňském: Jan Kotorovský z Lvovan; v kraji Kouřimském: Vácslav Bukač z Kouřima; v kraji Práchenském: Adam Zoubek z Písku; v kraji Bechynském: Jan Chvátal, primas z města Tábora; v kraji Slánském: Matyáš Samuel, primas města Slaného; v kraji Podbrdském: Maximilian Albín, J. Mti. cís. rychtář města Berouna; v kraji Vltavském: Vít Bakalář z Sedlčan; v kraji Rakovnickém: Jakub Příbramský z Rakovníka. [Tytéž osoby byly zvoleny za berníky již sněmem letničným (viz č. 90). Ve starších usneseních sněmovních na tomto miste následuje ustanovení o službě berníků (viz na př. č. 40 a č. 90), které v tomto usnesení pojato do předešlého odstavce, podstatně odchylného od podobně nadepsaného článku starších snesení sněmovních.]

Své pak zření nejvyšší i krajští berníci toliko k samým nejvyšším úředníkům a soudcům zemským z strany takové zbírky a svolení míti mají.

Na tom jsou se také stavové snesli, že jsou ku potřebě zemské témuž lidu jízdnému i pěšímu za mustrhera a colmistra, kterémuž sami od země platiti mají, zvolili, totiž: Hendrycha Libštejnského z Kolovrat a na Žichovicích, J. Mti. cís. radu a komorníka, tak aby on, když by toho potřeba byla, a od nejvyšších úředníkův a soudcův zemských s instrukcí vypraven byl, mezi týž lid s penězi jel a ten lid, prvé nežli by se jim platilo, zmustroval, a což komu náležitého bude, zaplatil, a nejvyšší úředníci a soudcové zemští, jimiž se berníci říditi a spravovati mají, ti aby to nařídili, aby časně záplata témuž lidu se odsílala a také s ním, Hendrychem z Kolovrat, o službu jeho se snésti a namluviti mají.

A aby se přitom ve všem lepší řád zachovával, volili jsou stavové z sebe Kryštofa z Lobkovic na Pátku a Divících, J. Mti. cís. Římského tejnou radu, nejvyššího hofmistra království Českého a téhož království nejvyššího kammrmistra, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci od berníkův k placení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí a komu neb jak se z nich platiti bude, pozor dal. A za takovou práci má se jemu od nynějších nejvyšších berníkův z těchto pomocí svolených patnácte set kop míš. dáti, a úředníci nejvyšší a soudcové zemští témuž nejvyššímu hofmistru instrukcí jistou, jak by se dále v tom chovati měl, dáti mají. [Srov. stejnojmenný článek v usnesení sněmovním z r. 1595.]

A jakož jsou stavové sněmem tímto jistý počet lidu jízdného i pěšího, kterýž pro ochranu svou a zemí k němu připojených k milostivému J. Mti. cís. zalíbení na tři měsíce pořád zběhlé v poli roku tohoto držeti se uvolili, i také jistou zbírku a pomoc, odkudž by se témuž lidu platiti mělo, jsou z sebe svolili a nařídili; i pokudž by taková summa z těchto berní svolená na zaplacení téhož lidu od stavův svoleného a přijatého postačiti nemohla, aby skrze nezaplacení téhož lidu stavové království tohoto k ňákým dalším škodám přivedeni nebyli, protož stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tu moc dávají, aby se v jistou summu peněz, co by tak na zaplacení toliko samého toho lidu od stavův tímto sněmem svoleného a přijatého a na nic jiného zapotřebí bylo, vzdlužiti mohli. Avšak taková summa odkud by zase zaplacena býti měla, při nejprve příštím sněmě o tom jisté snesení a nařízení stavové učiniti chtějí.

Co se počtův od berníkův nejvyšších, též i z krajův volených, zbírek a pomocí tímto sněmem svolených přijímání dotyce, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby takoví poctové odkládáni nebyli, nýbrž ihned po nazejtří sv. Tří králův nejprv příštích konečně přijati byli. A když by ti berníci z přijmuv týchž zbírek a pomocí pořádně počty své vykonali, tehdy po přijetí od nich takových poetův všickni tři stavové soudu zemskému tu moc dávají, aby z takových učiněných a pořádně vykonaných počtův též berníky kvitovati mohli. A protož ku přijetí takových počtův volili jsou osoby tyto: z stavu panského: Petr Vok z Rožmberka a na Třeboni, vladař domu Rožmberského a J. Mti. cís. rada, Kryštof z Lobkovic na Pátku a Divících, J. Mti. Římského císaře tejná rada, nejstarší komorník, nejv. hofmistr království Českého a téhož království nejv. kammrmistr, Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. rada a nejvyšší komorník království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopálce a Vintrberce, J. Mti. cís. rada a nejv. sudí království Českého, Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. Mti. cís. rada a nejv. kancléř království Českého, Vilém Slavata z Chlumu a z Košmberka na Hradci, Telči a Stráži, J. Mti. cís. rada, komorník, správce nejvyššího komornictví a purkrabě Karlštejnský, Heřman nejstarší z Říčan na Kosové Hoře, Novém Rychnově a Staré Červené Řečici, J. Mti. cís. rada, Ferdinand purkrabě z Donína, J. Mti. cís. rada a president nad appellacími na hradě Pražském z stavu rytířského: Jan z Klenového a Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. rada a nejv. písař království Českého, Purkhart Točník z Křimic a na Křimicích a Prostiboři, J. Mti. cís. rada a podkomoří království Českého, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě Karlštejnský, Ctibor Tyburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, J. Mti. cís. rada a hejtman Menšího města Pražského; z stavu městského: Melichar Haldius z Najenperku, Jan Tejvl z Cejlperku, kteřížto aby se na týž svrchu psaný termín sjeli, na ty počty zasedli a je konečně přijali. A aby při týchž počtech a prácech tím lépe trvati, zůstati a je zouplna přijíti mohli, náležité opatření jim se naříditi má. [Tento článek se značně odchyluje od stejnojmenného článku v usnesení sněmu hromničného (viz č. 40).]

Co se počtu colmistra království Českého dotýče, poněvadž jsou jisté osoby k přijímání počtův od berníkův tímto sněmem nařízené, tehdy též osoby od téhož colmistra takové počty aby přijaly, a stavové plnou moc soudu zemskému dávají, aby po vyjití těch tří měsícův a po příjezdu colmistra nejdéle v šesti nedělích k takovým počtům jemu den a místo jmenovali, v takové počty nahlédli, je bedlivě uvážili a o ně, pokudž se pořádní a spravedliví najdou, na místě postavili a z týchž počtův při nejprvnějším soudu zemském potom příštím téhož colmistra kvitovati mohli. [Stejné ustanovení viz v usnesení sněmovním z r. 1595.]

Jakož jest také J. Mt. cís. to stavům milostivě přednésti ráčil, oznamujíc, kterak koupivši J. Mt. cís. od Martina Havránka a Zuzany, manželky jeho, dvůr jich v Zadní Vovenči ležící, řečený Havránkovský, jinak Cikánovský, k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející, se vším k tomu náležitým příslušenstvím za jistou summu peněz, kterýžto dvůr J. Mt. cís. z obzvláštní milosti své císařské a královské a na poníženou prozbu Alžběty Lobkovské z Lobkovic na Pátku a Divících tím vším právem, jakž zápis J. Mti. cís. v knihách purkrechetních téhož úřadu nejvyššího purkrabství Pražského svědčí, ráčil jest již jmenované Alžbětě Lobkovské z Lobkovic milostivě povoliti a darovati i také z plnosti moci své císařské jakožto král Český k ponížené a k pokorné prozbě její, aby jí dotčený dvůr Havránkovský, jinač Cikánovský, s jeho příslušenstvím v spupné a svobodné dědictví uveden, také i vedle toho plat ten, kterýž ze mlejna svého dědičného a od Jaroslava ze Vchynic a z Tetova a na Krakovci, místokomorníka království Českého, koupeného ročně po desíti kopách, polovici toho při svatém Jiří a druhou polovici při svatém Havle, k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského platila, odpuštěn, a při tom i také ten pramen vody, kterýž se na gruntech téhož nejvyššího purkrabství Pražského prejští, kterýž slove od starodávna Libule a od ní, Alžběty Lobkovské z Lobkovic, s velikým nákladem do oznámeného mlejna jejího se vede, též dědičně povolen býti mohl, své milostivé povolení dáti ráčil, žádajíc J. Mt. cís. stavův, aby k tomu též své povolení dali: na kteroužto milostivou žádost J. Mti. cís. stavové k tomu předně, aby týž dvůr Martina Havránka a Zuzany, manželky jeho, s platem a jinými všemi a všelijakými povinnostmi, nic ovšem nevyměňujíc, nicméně i ten plat ze mlejna dědičného jejího a od Jaroslava ze Vchynic a z Tetova koupeného, totiž deset kop míšeňských, z kněh purkrechtních úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vymazaný, a dskami zemskými týž dvůr i s platem a jinými povinnostmi i s tím pramenem vody, kterýž slově od starodávna Libule, tolikéž i těch deset kop platu ze mlejna již jmenovaného za spupné dědictví též Alžbětě Lobkovské z Lobkovic a jejím budoucím vloženo a zapsáno býti mohlo, své povolení dávají, jakž také i relací o to obzvláštní sněmu obecního ke dskám zemským jest se stala a vykonala. [Viz č. 109.]

Jakož jsou na všecky tři stavy království tohoto vyslaní od purkmistra a konšelův města Plzně na místě osmnácti osob z města jejich, kterýmž se ohněm škoda stala, nicméně i vyslaní od purkmistra a konšelův i vší obce města Berouna skrze supplikací svou do sněmu podanou, aby stavové týmž osobám Plzeňským a jim Berounským jakožto pohořalým ještě nyní tímto sněmem svolené berně a pomoci milostivě odpustiti ráčili, svou poníženou žádost vložili, na kteroužto jich Plzeňských a Berounských tak snažnou a poníženou prozbu stavové své povolení dávají. [Srov. o Berounských výše č. 90; o požáru v Plzni nemám odjinud zpráv.] [V německém textu jsou následující formy listů přiznávacích vynechány a toliko se poznamenává: "Die notel der bekantnusen seind allermassen wi in vorgehunden landtagsbeschlues".]

Im namen der hochgelobten und unzertrennlichen heil. Dreifaltigkait, Gottes des Vaters, Sohnes und des heiligen Gaistes, aines wahren allmechtigen Gottes von ewigkait zu ewigkait. Amen.

Demnach der allerdurchleuchtigiste und unuberwündlichste füerst und herr h. Rudolf, von Gottes gnaden erwählter Römischer kaiser, auch zu Hungern und Behaimb kunig, als kunig in Behaimb, unser allergnedigister herr, ainen gemainen landtag auf das Prager schloss dieses sechzehenhundert fünften jahrs dienstag nach Bartholomei allen dreien stenden dieses künigreichs Behaimb, deroselben getreuen undertanen, gnedigst ansetzen und ausschreiben lassen und ihnen auch gnedigst zu erkennen geben, welchermassen ire Mt. berührte stende mit so öftern ausschreibungen und nunmehr zum drittenmal dieses jahrs anstellungen der landtage und ansuchung bei denselben umb vernere hülfe (in erkantnus, das si alrait zuvor auf dieses jähr und vorgehund aus treuer, underteniger liebe zu beschützung des heiligen christlichen glaubens und zu erhaltung dieses kunigreichs und deren darzu incorporirten länder als treue liebhaber ihres Vaterlands nicht allaine ansehentliche und statliche hülfen fast uber ihr vermegen und zu sondern gefallen ihrer Mt. bewilligt, [sondern auch den] zwänzigisten man zu fuss, sowohl auch zu ross, was auf ainen jeden vermög dieser beschehenen bewilligung auszurüsten gebühret hat, in das marggraftumb Mährern wider Turgen, Tartern und etzlichen andern mainaidigen, an Gott und ihrer kais. Mt. als ihrem könig und von Gott füergestalten obrigkait und [herrn vergessenen Hungern und Heydugen mit gr[ossen] und schwären uncosten ausgerust), a[ller]gnedigist gerne verschonen wolten, dieweil aber das die höchst eüsseriste not erfordert, auch di gefahr und das weheklagen, darein das marggraftumb Mährern ihre getreue undertane sambt ihren weibern, kindern, leben und guetern von dem erb- und bluetduerstigen feind, dem Turgen, Tartern und etzlichen mainaidigen und heilosen Hungern und Heydugen, geraten, sich bishero nicht gemindert, sondern, wie gewisse kundschaften einkumben, das berührter erb- und des christlichen bluets duerstiger feind der Turg alrait mit ganzer macht in das kunigreich Hungern geruekt und numehr heraufwerts nach Offen zuzeucht, nichtsminder auch di vestung Uywar, an welcher diesem kunigreich und denen darzu incorporirten ländern hoch und vil gelegen, ganz ernstlichen zum andermal belagert [der] ungezwaifeiten mainung, [diese lang] gewünschte und von den heilosen Ungern und Heydugen ime in di hand gegebene gelegenhait und vorteil zu gebrauchen und diese christliche länder seiner anererbten tyrannei nach (welches der barmherzige Gott genedig abwenden wolle) auf das höchste zu beschedigen, dieselben mit feuer und schwerd zu verderben und ganz und gar umbzukeren und also uber obberuhrten grossen und unausprechlichen erlittenen schaden und verterb noch grössere beschwernus nicht allain dem marggraftumb Mahrern, fuerstentumbern Schlesien, sondern auch diesen kunigreich zu befahren sei, sonderlichen, do das aus diesem konigreich ausgeruste volk bald nach ausgang der dreier monaten widerumben abgefordert und nach hause geschikt werden solle, sintemal zu end der dreier monaten der feind im brauch hat, am meisten seinen intent ins werk zu richten und zu vollzihen: [Předcházející výklad je pouhý výtah z úvodu ke královské proposici (č. 107).] aus diesen und andern dergleichen hochwichtigen Ursachen haben ire Mt. kaiserlichen pflichten nach als könig im Behaimb diesen gemainen landtag allen dreien stenden dieses konigreichs hinwiderumben angesetzt, umb vernere huelfen bei ihnen zu suchen, auch wi etbo grösseres verterben von dem marggraftumb Mährern als dem fuernembsten glied dieser cron, sowol auch die gefahr von diesem kunigreich durch hülf [Gottes] und irer Mt. getreuen Untertanen abgewendt werden möge, sich mit gemelten stenden zu underreden und zu vergleichen. Und wiewol di stende dieses konigreichs alle diese vilfaltige jähr uber, sonderlichen aber dieses jahrs mit der ausrustung des zwanzigsten mans zu fuss und auch zu ross, was auf ainen jeden besage der beschatzung und landtagsbeschluess auszurüsten gebühret hat, fast uber ihr vermögen [mit] grosser erarmbung der obern und niedern stende, sowol auch verterben des elenden, armen und arbaitsamen pauersvolks ansehentliche und grosse hülfen und anlagen zu gnedigstem gefallen und begeren irer Mt. in betrachtung irer Mt. absonderlichen vaterlichen liebe und fürsorge, so ir Mt. zu diesem kunigreich und denen darzu incorporirten ländern tragen, undertenigist getan und abgeführt, jedoch, hindangesetzt noch solche ihre grosse und alreit numehr unerträglichen beschwarnussen, ihrer undertanen, auch ihrer selbst Unvermögens, haben sich zu sonderlichem gefallen irer Mt., und auch weil si befinden, das es des konigreichs und deren darzu incorporirten lander hohe, unumbgengliche not erfordert, zu beschützung zuforderist ir kais. Mt. als kunigs in Behaimb, desgleichen [dises künigreichs, ihres] lieben Vaterlands, weib [und kinder, damit si] ir kais. Mt. ihre undertenigste lieb und treu als ihrer von Gott verordneten gnedigsten obrigkait im werg erweisen kunten, uber alle hievor bewilligte hülfen (jedoch nicht aus pflicht, sondern aus iren freien gueten willen) alle drei stende mit ainander verglichen und underredet, auf solches irer Mt. gnedigistes begeren und zu beschutzung ihres lieben Vaterlands und deren darzu incorporirten länder anstat der reuterei und fuesvolks, so si dieses jähr vermöge der mit ihrer Mt., den obristen landofficiern des kunigreichs Behaimb, den raten des hof- und cammerrechtens und den personen, so aus allen craisen hierzu erwehlet worden, angeordneten beraitschaft in das marggraftumb Mährern fortgeschikt und noch bishero auf den mahrerischen und hungrischen gräntzen ligt, nach ausgang der bewilligten drei monat ain regiment knecht von 3000 man stark und fünfzehenhundert pferd, welche von Mathesen graven von Thurn und Wolfen von Wrzesowetz bestellet worden, auf drei monat nach ainander folgend dieses jähr in ihre bestallung zu nehmen, auf ihren costen im feld zu underhalten und demselben selbsten auszahlen zu lassen [Sr. č. 110, 110 a, 111.]; weliches volk auch niergends anderstwo als [auf die gränizen] des marggraftumbs [Mähren] und des fuerstentumbs Schlesien, und do auf berührten mahrerischen und schlesischen gränizen keine gefahr zu besorgen wäre, sollen si alsdann, do etwo aine aus den vier vestungen, nemlichen Wien, Uywar, Gran und Comorn belagert wurde, gebraucht werden, wi dieser artigl im landtagsbeschluess, [welcher] ao. 1605. mietwoch nach pfingsten geh[alten] worden, verner ausweist und in sich [hält] [Viz tento artikul v č. 90.]. Uber welches regiment knecht Wilhelm Wratyslaw von Mitrowitz, ir kais. Mt. trugsess und ritter St. Johanns Hierosolimitani ordens, von den stenden erwehlet worden. Uber di reuterei aber, nemlichen uber 1000 pferd, haben gemelte stend Wolfen von Wrzesowitz, irer Mt. trugsessen, und uber 500 Adam Ekhen von Lobkowitz [Syn Ladislava st. z Lobkovic, bratra někdejšího nejv. hofmistra Jiřího z Lobkovic.] zu obristen erwehlet.