Kdežto o berni turecké, čili třech formách berně ze jmění, bylo v usnesení sněmovním přímo ustanoveno, jak má býti spravována a její základna byla zjištěna novým odhadem [jisté obtíže při odhadu působila povinnost, ustanovená prvně již r. 1523, aby totiž každý poplatník činil přiznání do každého kraje, kde má nějaký nemovitý majetek a nikoliv jen v jediném kraji, kde právě sídlí, ze všeho svého majetku v zemi. I z výše citovaného dopisu p. Lva (pozn. 20) jest zřejmo, kterak i předseda české vlády se nerad podřizoval tomuto ustanovení], o berni korunovační nebylo ustanoveno nic, ač šlo o dvě berně svou základnou velmi odlišné, totiž berni z hlav a berni z poddanských úroků. Pokud šlo o berni z hlav, bylo celkem jasné, že náleží tomu berničnému úřadu, k němuž náleží pán berní jednotky. To platilo i o berni z úroků poddaných lidí panských a rytířských, ale na berni městských poddaných vznesli nárok krajští - tedy šlechtičtí - berníci z titulu, že městské statky za branami patří ke kraji, a že nejvyšší berničný úřad stavovský pojal její výnos do svého rozvrhu. Naproti tomu nejvyšší berničný úřad městský zastával názor, že zmíněná berně náleží k berni městské z téhož titulu, z něhož analogická berně poddaných šlechtických náleží do berně stavů šlechtických a chtěl, aby byla vybírána městskými berníky a odesílána na radnici Starého města pražského. Neshoda vedla k tomu, že berně korunovační v městech vázla, docházelo ke sporům (s Prahou à Plzní), v nichž Česká komora, jejímž prostřednictvím měl král rozhodnouti, neměla mnoho chuti podporovat stanovisko šlechtických krajských berníků, neboť tím daň unikala z oné částky, kterou si král z české berně vyhradil. Rozhodnutí, jež učinila, bylo odkládací, čímž způsobila, že korunovační berně nebyla městy vyúčtována ještě ani v listopadu, kdy sešel se nový sněm. Proto naplano vyzněly i upomínky na berni korunovační, které dal v červenci rozeslati všem 32 královským městům nejvyšší purkrabí, jenž žádal, aby města berni platila krajským berníkům, mezi nimiž neměla ani zastoupení [archiv český X., s. 164].

Organisaci berní správy, jak se vytvořila po červnu r. 1527, potvrdil také sněm r. 1528, který znovu králi povolil berni ve formě nájmu vojska, při čemž berně byla opět rozdělena po třetině mezi stavy. Tak vznikla ústřední berničná správa šlechtická, již tvořili dva páni a dva rytíři, která však neměla již sídlo na Karlštejně. Jejím nižším orgánem byli krajští berníci, volení opět na krajských sněmech, kteří však vedli zvláštní berní registra pro pány a zvláštní pro rytíře, neboť tato berně neměla již tvořit jediný fond, ale přímých dokladů o tom není [V. Pešák: Berně v Čechách roku 1528 a 1529, Sb. A. M. V. X., s. 109]. Městský stav měl svoji organisaci vlastní jako roku minulého. Rádnou stavovskou organisaci berní pokoušela se rušiti tentokráte Česká komora, jež chtěla přímo inkasovati berní velikých poplatníků, zejména nejvyšších úředníků.

Až do roku 1531, kdy byla "turecká berně" svolována králi dělením mezi stavy rovným dílem, zůstávala její organisace, vzniklá v druhé polovině r. 1527, beze změny, ač ovšem osoby nejvyšších i krajských berníků se měnily. R. 1529 naskytla se českým stavům možnost získati vlastní orgán také pro kontrolu, nač jest svolené berně užíváno, ale stavové tuto příležitost propásli. Mezi stavy šířily se tehdy totiž pověsti, že peněz svolených na nájem vojska proti Turkům, jest užíváno k jiným účelům a král chtěje si získati jejich důvěru, nabídl jim na únorovém sněme, aby si ustanovili vlastní zmocněnce, kteří by měli nad odvedenými berními penězi kontrolu [W. W.Tomek: Dějepis Prahy XI., s. 74]. Protože však spojoval tuto úsluhu stavům s požadavkem, aby odevzdali oba berní termíny najednou, sešlo s toho, a uplynula ještě celá polovina století, než se stavům podařilo dosáhnouti toho, co jim nyní král sám nabídl. Roku 1530 prohlášen byl za sídlo společného nejvyššího berničného úřadu obou šlechtických stavů Pražský hrad, kdežto sídlem berničného úřadu třetího stavu byla Staropražská radnice [SČ. I.].