Kontingentní rozvržení berně, k němuž r. 1527 prvně došlo, odstranilo jednotný nejvyšší stavovský berničný úřad, který existoval při všech čtyřech berních, které v posledním desítiletí byly českému králi svoleny. Nově mohla býti berně spravována autonomně jen uvnitř jednotlivých stavů. Král snažil se - ovšem velmi obezřetně - postaviti na místo bývalého nejvyššího stavovského orgánu svého zeměpanského úředníka. Doufal mu dokonce pojistiti toto místo vložením příslušného odstavce do instrukce nově zřízené České komory [sborník A. M. V. III., s. 299: So verordnen wir den gestrengen, unsern getreuen lieben Niclasen Hisserle von Choden zu unserm camermaister und einnember aller jezt gefallenden steurn und hilfgelt, auch ordinari und extraordinari gefell und einkhumben bemeltes unsers kunigreichs Behaim bis auf unser widerruefen... bei seiner ambtsverwaltung in der cron Beheim haben, oder dagegen ausgaben thun werden, handeln und nemblich sein empheng und ausgaben mit geburliehen befelhen, die wir oder unser camerret... ime verfertigen oder an ine ausgeen lassen werden, auch mit den partheien genuegsamen quittung in seiner raitung justificirn... oder wem wir sölches befelhen wurden, raitung thun]. Mistr komory, jenž s komorou stál jen ve volném svazku, ale zato měl býti pokladnou pro veškerý královský důchod z Čech, měl přijímati od stavů berní peníze, vydávati na ně kvitance, je spravovati, užívati a vydávati podle rozkazů králových.

Pokud šlo o berni obou stavů vyšších, zůstal mistr komory z jakékoliv účasti na její správě vyloučen. Berně spojena byla v jeden fond pro úmor starých dluhů jagellovských králů, kteráž záležitost týkala se výhradně nejvyšších berníků a Čes. komory. která byla likvidací těchto dluhů pověřena. Ale ani u berně stavu městského nemohl zasahovati mistr komory více, leč že od městských nejvyšších berníků podle králových rozkazů berni vybíral a za králem do Vídně posílal. Přes pokusy České komory docíliti přímého odvodu berních peněz z jednotlivých měst, střehla také král. města svoji autonomii a tak, když král chtěl docílit rychlejšího sběru peněz, musil vyzvati podkomořího a hofrychtéře, tedy úředníky stavovské, aby města objížděli.

Stavové tedy v zásadě svou berní autonomii obránili a příslušné ustanovení instrukce České komory platilo jen v nejužším možném výkladě, totiž, že mistr komory je tím úředníkem, jemuž stavové mají zemskou berni králi svolenou, když byla vybrána a vyúčtována, na místě králově odváděti. Ale i když s této strany nepodařilo se králi a komoře do správy zemské berně proniknouti, byla nalezena přece cesta, jíž tato správa mohla býti aspoň ovlivňována.

Byl to úmor starých zeměpanských dluhů, jejž král rovněž České komoře uložil a s ním spojená revise starých berních nedoplatků, kterou jí k témuž účelu postoupil sněm r. 1527. Česká komora získala tak exekuční berní pravomoc aspoň vůči berním již prošlým, ovšem na základě zvláštního svolení země. Zahájila již v prvních dnech dubna soupis všech pohledávek vůči králi, revidovala registra dluhů královských a počala shromažďovati krajská berní registra berně z roku 1523; naproti tomu nenalezl jsem vůbec zmínky o nějakých registrech berně z roku 1526, nebo berní starších r. 1523. Registra královských dluhů nenacházela se ani u bývalých stavovských direktorů komory, respektive v České kanceláři, kde by se jich bylo lze nejspíše nadíti, ani v úřadě podkomořském, nýbrž u vrchního písaře nejvyšších berníků z r. 1523, Martina Kozlovce. Patrně proto, že již berně r. 1517, 1522 a 1523 sloužily umořování zeměpanských dluhů. Tato registra odevzdal Kozlovec České komoře hned po jejím ustavení. Byl potom do jejích služeb povolán a tam pověřen právě soupisem přihlášek královských věřitelů, kterýž soupis potrval až do jara 1529.

U Kozlovce nacházela se-jako u ředitele kanceláře stavovského nejv. berničného úřadu - také celková šacovní registra z r. 1523, o nichž Hašek z Vartmberka píše jako o "prvních registrech šacování statkuov, které se stalo léta etc. 23⁰"[V. Pešák: Berně v Čechách roku 1527, Sb. arch. min. vnitra VIII., s. 71]. Byla u něho také některá krajská šacovní registra (hradecká, chrudimská, čáslavská), patrně z těch krajů, které již provedly vyúčtování berně. Jiná (bechyňská) byla naproti tomu u panského krajského berníka, pána z Rožmberka na Třeboni. O účetních krajských registrech zase se dovídáme (z kraje hradeckého), že leží u měšťanského krajského berníka v Hradci Králové [z dopisu krajských berníků hradeckých České komoře (St. rnanip. S. 15/3, fol. 2) jest patrno, že měli trojí registra: 1. šacovní, "podle nichž se berně vybírala", 2. varní, šenkovní a kupecká (tedy pro borni nepřímou), 3. "registra pomoci peněžité proti Turku, co dáno neb obdržáno" (tedy účetní registra berně ze jmění). Registra sub 2 a 3 nacházela se počátkem dubna 1527 u krajského berníka Václava Nejedlého, hradeckého měšťana, kdežto sub 1 "u pánův vrchních ředitelův berní království Českého, o tomž Martin Kozlovec, písař jejich dobru vědomost jmá a ty jsů řádně sepsaná". Slibují opatřiti zbývající dvoje registra těm, "kdo jsú ty osoby a rady králem J. Mtí zvolené." - Různé uložení šacovních a početních register je patrno také z dopisu chrudimských krajských berníků r. 1523 české komoře ze dne 12. IV. 1527 (St. manip. S 15/3, fol. 3): "... oznamujeme, že my o takových registrech, o kterýchž J. Mt v psaní svém dotýkati se ráčí [šacovních] nevíme, než máme registra ta, do kterých jsme ty všecky jmenované berně, od koho sme co přijali, zapisovati dali, neb ráčíte v paměti jmíti sněmovní zřízení o těch berních učiněné že každý sám pod svú pečetí listem přiznával, co z statku svého i svých lidí má dáti, bera to k svému svědomí.., Takové listy a sumy do register zapsati sme dali a při podílu je věřitelom místo hotových peněz vydali a oni nás kvitovali. Což pak se berně kupecké, varní a šenkovní dotýče, to každý pán, rytířský člověk i město sami doma vybírali a nám každého čtvrt léta oblastně zapisovati dali... a těch všech register výpisy (opisy p. p.) pánom ředitelom berně vrchním poslali sme, kterýchž se, za to máme, u p. Martina Kozlovce doptati a jimi se spraviti ráčíte. - Na dalším listě téhož fasciklu (S 15/3, fol. 4) odkazují Čes. komoru ve věci krajských šacovních register na Martina Kozlovce také krajští berníci čáslavští. - Z dopisu bechyňského krajského berníka r. 1523 Jana Žateckého z Tábora (St. manip. S. 15/13, fol. 1) je zase patrno, že bechyňská účetní registra z toho roku zůstala na Třeboni u pána z Rožmberka, asi jednoho z krajských berníků].

Česká komora při revisi starých nedoplatků berních postupovala tak, že nejprv, na 26. dubna, svolala do Prahy všechny krajské berníky z r. 1523 a obeslala také primátora a dva přísežné radní Starého města Pražského, jako berníky tehdejšího patnáctého kraje, totiž spojené Prahy, a osobním výslechem zjišťovala, kde která početní nebo šacovní registra by se měla nacházeti, aby mohla si je opatřiti, neboť do 8. června měla mít připraveno splácení královských dluhů. Když shromáždila pokud možno všechna, srovnávala registra berních počtů s registry šacovními (statkových odhadů), vyžadujíc případné vysvětlivky od krajských berníků. Při zjištění rozdílu mezi berní povinností a vykonaným platem postupovala proti dlužníkům podle berničného práva.

Královské dluhy dělila Čes. komora na podložené a nepodložené. Prvními, fundovanými zástavou komorních statků a důchodů, se zatím nezabývala. Nepodložené rozvrhla na tři skupiny: registrované, totiž zapsané již dříve v registrech královských dluhů, proti nimž nebylo lze vznésti námitek, dosud neregistrované, nyní přihlašované věřiteli na základě dluhopisů, jichž právní titul bylo nutno ještě prozkoumati a konečně dluhy milostivé, jichž okolnosti bylo rovněž nutno přezkoušeti, ale jež v pořadí splatnosti byly postaveny až na poslední místo.

Úmor královských dluhů a dobývání starých berních nedoplatků, které byly Čes. komoře svěřeny hned sněmovním usnesením z r. 1527, umožňovaly jí velký vliv na správu berně vůbec, neboť pomohly jí získati registra a to nejen účetní, ale i odhadní, kteráž dávala možnost poznati berní základnu, jež i tentokráte byla hlavním zdrojem svolené berně. Když v červnu král ponechal vyšším stavům také celý výnos nových berní na úmor starých královských dluhů, vzrostla tím sice nesmírně agenda České komory, ale také znamenitě stoupla její vážnost u poplatníků, neboť příslušné oddlužovací manipulace organisovala právě ona. Není divu, že za těchto okolností začli v ní i někteří krajští berníci spatřovat svůj nadřízený orgán [tak v květnu 1527 obrátili se na ni plzeňští krajští berníci s žádostí, aby jim opatřila opis sněmovních artykulů o berním svolení "neb bychme sic se nevěděli, kderak zachovati klidem, kdeříž by berně dáti zanedbávali", dále, aby jim sdělila, zda berní korunovační (z úroků poddanských) platí také pohořalí a kde mají ji skládati města královská (Archiv min. vnitra: Stará manip., S. 15/8, fol. 2.)].

Vyrovnávání starých berních restů z r. 1523 a snad i z r. 1526 dluhopisy jagellovských dluhů dostalo se do rukou Čes. komory z vůle stavů hned, jakmile král projevil za sněmu v březnu 1527 své přání odevzdati likvidaci těchto dluhů České komoře. Setkávala se proto - jak jsme viděli - u stavovských funkcionářů s ochotným porozuměním. Komora počala si však svůj úkol záhy příliš zjednodušovati. Nelikvidovala berně jen tím způsobem, že by zjistivši porovnáním šacovních a účetních register dluh, řádně jej dávala jménem královým upomenouti, případně, nebyl-li ani potom zaplacen, poháněla dlužníka podle práva berničného, nýbrž počala na dlužníka berně dávati poukazy svým věřitelům, zejména byli-li sousedy dlužníkovými. Tak se zbavovala povinnosti vedení exekuce skrze úřad Desk zemských a dobývání zmíněných částek převrhovala na bedra soukromých osob. Způsobovala tím pochopitelně proti sobě odpor, neboť královští věřitelé nechtěli sloužiti za nástroj komory proti svým sousedům [Pešák (Sb. A. M. V. X. 93) uvádí případ rytíře Petra Benedy z Nečtin z Prácheňska, jenž byl poukázán svými dietami z komise pro napravování práva, na berní rest jednoho ze svých sousedů. Beneda požádal, aby poukaz zněl aspoň na někoho mu neznámého v jiném kraji. - Jaroslav z Vřesovic dokonce považoval vymáhání berních restů poukazem osobě třetí za tak ožehavé, že raději se zříkal 200 kop, jež měl míti uhrazeny na výlohy, spojené s jeho cestou k arciknížeti Ferdinandovi do Vídně na podzim 1526].

Snadnost, s níž Čes. komora dostala se na jaře 1527 v správu starých nedoplatků berních, povzbuzovala nový úřad i krále samého v snaze získati pro sebe správu každé nezaplacené berně, čili docíliti, aby pravomoc stavovského berničného úřadu nad berní přestala hned, jakmile projde zákonem stanovená lhůta, totiž čtrnáct dní po každém berním termínu, kdy stavovští berníci měli již uzavříti berní počty, peníze odvésti králi, respektive mistru královské komory a všechno, co do tohoto počtu pojato nebylo, mělo by spadnout pod pravomoc Čes. komory. O takové rozšíření své kompetence pokusila se Česká komora ještě roku 1527, na třetím sněmu, jenž se toho léta v listopadu sešel.

Jako důvodu použila pomalé realisace svolených berní, ač - jak víme - král sám, odevzdav šlechtickým stavům jejich berně pro úmor starých královských dluhů, povolil jim třetí termín teprve na 23. dubna 1528 a pokud šlo o berni korunovační, viděli jsme, kterak Česká komora svým odkládacím rozhodnutím v sporu městských a krajských berníků o daň z městských poddaných, přímo dodržení sněmovního termínu u této berně znemožnila. Na podzim však zahájila pokřik o neplacení berní a král podle jejího přání svolal na listopad nový sněm, jenž měl jí dopomoci k cíli, totiž ovládnutí správy celé berně. Zdá se, že vláda původně zamýšlela vyžádati si od všech tří stavů konečné výkazy o tom, do jaké míry již jejich příslušníci berní povinnost vyplnili a tak snažila se získati kontrolu nad oběma stavovskými berničnými úřady [V. Pešák l. c. Sb. arch. min. vnitra VlIl. 140]. Sněm po zásluze tento zásah odmítl, neboť podle určených berních termínů měli poplatníci ještě dosti času k splnění svých povinností. Protože však stav městský měl podle královské červnové resoluce berni odvésti "co nejdříve", povolil sněm, aby městský stav takové doklady České komoře předložil. Současně ale také povolena byla městům konverse berně na královské věřitele na podkladě soukromých ujednání o platebních termínech. V městech šlo však již jen o opožděnou berni korunovační. - Tak pokus České komory o berní správu byl stavy odražen.

Povážlivým činem proti berní morálce zajisté bylo, když uprostřed nátlaku komory na české berní dlužníky, král v lednu 1528 uzavřel v Ostřehomu s delegáty Horní Lužice úmluvu o likvidaci všech lužických berních restů za 15 tisíc zl., ač prý jejich cena byla skoro dvojnásobná [V. Pešák: Berně v Čechách r. 1528-1529. Sb. A. M. V. X. 90].

Nezdarem pokusu České komory o získání všech berních nedoplatků v listopadu 1527 nenastal nikterak konec tohoto jejího snažení. R. 1528 usilovala znovu, aspoň o berni stavu městského, žádajíc, aby každé město odvádělo ji přímo jí a nikoliv staroměstským berníkům, ale opět bez úspěchu, stejně jako se marně snažila o to, aby aspoň členové české vlády složili svoji berni přímo mistru komory [Ib. s. 109]. Pokus většího slohu za pomoci královy provedla r. 1530. Do té doby nahromadily se různé nedoplatky z let 1527 a 1528 a z prvního termínu r. 1529 - druhý obrácen byl na zemskou vojenskou hotovost - a sněm, zasedající v únoru, hrozil dlužníkům berně i těm krajským berníkům, kteří ještě berně r. 1527 a 1528 ne vyúčtovali, exekucí skrze komorníka od Desk zemských nebo vydáním listů zatykačích [SČ. l.], ale král již v nové instrukci pro Českou komoru ustanovil, dovolávaje se nepřesného usnesení sněmu z r. 1528, že Čes. komora a komorní mistr mají si zjednati informace o výši berních restů a zjištěné nedoplatky vybrati [srv. Pešák: Dějiny král. České komory, Sb. A. M. V. lIl. a. 90]. Tak dostávalo se České komoře úkolu po výtce politického, na jehož základě mohla by zasahovati do činnosti stavovských berníků, neboť vedle revise berních účtů vedených rentmistrem, dostávalo se jí práva přímo berní resty exekvovati.

Než podobně jako komorní instrukce z r. 1527, také tato instrukce, pokud šlo o berni, představovala jen účet bez hospodáře. Stavové se na ni neohlíželi, jejich berní správa jednala pod vlastní odpovědností a komora se patrně ani přímého zásahu v její oblast činnosti neodvážila. Není aspoň takové stopy. Víme pouze o radách, které stále zasílala králi, aby proti dlužníkům zakročoval podle berního práva, o pokynech, jimiž vybízela stavovské berníky, aby zařídili to či ono, ale vlastní normy stavovské berní správě ukládaly jen sněmovní artykuly. Rozhodný vliv zachovala si ovšem i Česká kancelář, která rozesílala upomínky dlužníkům a vystavovala absolutorium berníkům.

Máme-li shrnouti, jaký byl na počátku Ferdinandovy vlády podíl České komory ve správě stavovská berně, musíme konstatovati, že přes všechny pokusy královy malý: Správa berně zůstávala zásadně záležitostí stavů. Komora, resp. mistr komory přijímal na místě králově od stavovských berníků vybrané peníze, z rozhodnutí zemského sněmu vymáhal nedoplatky berní jagellovských, ale marně usiloval zmocniti se nedoplatků berní nových. Komora prováděla úmor starých zeměpanských dluhů na účet berní povinnosti stavů a získávala jistý dílčí vliv na berni městskou, zasahujíc do její správy upomínkami, intervencemi u podkomořího, jménem královým přikazovala nejvyšším berníkům placení různých pohledávek, starala se o výměnu drobných berních peněz za tolary a uherské zlaté, intervenovala u české vlády a moravského zem. hejtmana o berních restech a účtech, dbala o dodržení berních termínů a p., ale zvládnouti vlastní berní správu se jí nezdařilo.

Za to byla Česká komora samostatná a plně rozhodovala ve správě berní partiálních, které mohl král z vlastní moci ukládati svým bezprostředním poddaným, tedy zejména duchovenstvu a klášterům, případně i královským městům. Tyto berně měly nejčastěji podobu nucených darů nebo půjček a Čes. komora uplatňovala se při nich nejen jako výběrčí, ale často jíž také při repartici.

Protože vybírání berní souviselo především s vydržováním vojska v Uhrách, vyvinula čes. komora hned od svého vzniku také čilou agendu vojenskou, zejména pokud šlo o opatřování munice, děl, střelného prachu, ledku, proviantu, najímání stavebního dělnictva pro stavbu pevností, sjednávání smluv s verbíři nováčků, jak o tom svědčí bohatý materiál, uložený pod heslem "Militare" v pražském archivu ministerstva vnitra [srv. F. Roubík: Regesta fondu Militare I. (1527-1589), Praha 1937, s. 390 a Václav Líva: Regesta fondu Militare II. (1590-1617), Praha 1939 s. 540].