Současně s ním daly se odhady také v inkorporovaných zemích, neboť šlo o podklad postavení společného vojska, o němž r. 1542 bylo delegacemi všech stavů České koruny jednáno. Tak mohli tentokráte do české odhadní "černé kuchyně" nahlížet také sousedé. Výsledek nebyl pro království chvályhodný. Příštího roku stěžovali si moravští stavové u krále zvláštním poselstvím na nízký odhad v Čechách, poukazujíce hlavně na statky pána z Rožmitála a pánů z Pernštejna [F. Kameníček: Zemské sněmy moravské I. 252].

Jak vypadala další přiznání majetková, prozrazuje novoměstský pražský písař, v zápise o odhadu poplatní síly stavu městského (fol. 90; srv. pozn. [v rkp. 332 Archivu hl. m. Prahy…] Podle jeho záznamu měla berně ze jmění vynésti v jednom termínu r. 1544 - 43.984 kop 2 gr. č., v r. 1545: 111.619 kop, 1552: 103.976 kop, 1553: 98.782 kop a 1556: 94.894 čes. kopy. Šlo ovšem pouze o odhad, nikoliv o výnos, a to patrně ještě hodně subjektivní, neboť z téže doby zachovaly se i odhady jiné.

Pokud šlo o poddané, znamenal další pokrok k veřejnoprávnímu charakteru jejich berně gen. sněm r. 1544, jenž výslovně zakázal přesunovati na poddané něco z berně stavovské "pod žádným vymyšleným způsobem, kterýž lidská lest vymysliti může a pakli by kdo co více na lidi své položil... ten aby nad to podle uznání soudu zemského trestán byl." Přiznání poddanského majetku mělo se státi ovšem opět odděleně [SČ. I.]. Příští sněm (1545) ponechal sice rovněž samostatné poddanské přiznání, ale z berně z poddanského majetku učinil jen příspěvek k celkové částce, k níž se vrchnosti zavázaly, takže poddaní měli zaplatiti asi 24.975 čes. kop (0.95% ze základny), vrchnosti pak jen zbytek asi 12 tisíc kop [SČ. I.

Odhad r. 1552 obsahoval nové opatření pouze v tom, že nejvyšší berníci jednotlivých korunních zemí měli si sděliti výsledek odhadu, jak jsem podotkl již na jiném místě [SČ. II: "A což se tak podle takového šacunku jedné každé země té berně vysumuje... to mají z jedné každé země na hrad Pražský osobám od stavuov tohoto království k tomu zvoleným psaním oznámiti a ony jim tolikéž a což též berně nebo sbírky z království tohoto a z jedné každé země vyšacováno bude a jaká se suma zběhne, to jedni druhým pod sekryty svými poznamenáno dáti mají tak, když by potomně o to počet držán byl, co jest která země vydala aneb co za kterú by zuostalo, vědomost o tom míti mohli a v tom aby rovnost zachována byla"]. V tom projevuje se povědomí jednoty České koruny také mezi orgány stavovskými a nikoliv jen, jak obyčejně bývá zvykem, u orgánů zeměpánových. Novou instrukci o odhadu vydal zase až generální sněm r. 1556. Adresována byla berníkům krajským, tentokráte již jen pro stav rytířský [SČ. II.4]: podle ní měli zasednouti v krajských městech 10. června a tam úřadovati do 24. června. Poplatníci měli jim přinášeti nové přiznávací listy, ale současně již také první díl berně. Toho, kdo by tak neučinil, "mají slibem, ctí a vírou zavázati, aby se na hrad Pražský v moc purkrabí hradu Pražského postavil ode dne závazku svého do dvou nedělí pořád sběhlých a odtud vycházeti nemá, leč list přiznávací i s prvním dílem berně nejvyšším berníkuom na hradě Pražském dá a položí." Kdyby tak neučinil, měli ho nejvyšší berníci psaním předvolati, za kteréžto předvolání měl platiti 4 gr. Dostaví-li se, má býti chován způsobem, jak bylo řečeno, dokud berně a přiznání nesloží.

Odhad, jenž takto vznikl, nese datum 1557, dodnes se zachoval a má pro dějiny české berně zvláštní důležitost. Je z odhadů ferdinandovských nejúplnější a užíváno ho bylo ještě, když už dávno nebylo berně ze jmění, a sice pro stavění zemské hotovosti. Teprve sněm z r. 1588 nařídil, aby byl revidován a poznamenány v něm změny berní základny, k nimž v posledních třiceti letech došlo. Zásady přiznání z r. 1557 zůstávaly však stále podkladem dalších přiznání; byly to zejména: 1. oddělené šacování dominikálu a majetku poddaných, 2. vynětí hotových peněz a šperků z přiznání, 3. neodrážení dluhů, 4. přiznání zástavních statků sumou zástavních peněz, 5. přiznání všeho majetku jedním přiznáním v jednom kraji, ale s podmínkou ohlášení jeho v krajích ostatních, 6. přiznání domů v král. městech v jednotě s jměním ostatním, 7. zjevné označení majetku, jenž od posledního odhadu přibyl nebo ubyl, 8. oddělené přiznání statků, nad¨nimiž kdo je poručníkem a 9. vypuštění pohořelých poddaných, ale jen takových, jimž vrchnost sama prominula úrok.

Další odhad z r. 1561 [SČ. III] držel zmíněné právě zásady, leč že poškozence přírodních pohrom rozšířil z pohořelých také na ty, kdo utrpěli škody krupobitím, ale vyznačoval se především tím, že přitáhl další poplatníky: kupce, ležáky (komisionáře), a to domácí i přespolní, dále podruhy ve městech, městečkách i všech, aby své svršky s nábytky užívajícími šacovali, kromě "podruhův, kteříž žádných obchoduov a živností nevedou, než toliko u lidí na den z peněz dělají."

Když koncem r. 1565 připravovaly obě komory nový berní systém pro Čechy, vydal arcikníže-místodržitel na podkladě usnesení minulého sněmu krajským hejtmanům rozkaz, "aby pořídili soupis, všech osob z stavu panského, rytířského, duchovních i světských lidí, kteříž statky pozemské neb peníze na úrocích mají, kdežbykoliv v jejich kraji bydlili, a odslali jej nejvyšším berníkům na hrad Pražský" [AMV St. manip. S. 15/14-¹/₂].

Činnost berních správ, ať nejvyšší, nebo krajských, nezáležela ovšem jen v provádění odhadů čili šacuňků. Na podkladě přiznávacích listů byla vypracována registra. Slyšeli jsme o nich již na jiných místech, jde spíše o shrnutí těchto zmínek. Již z jagellovské doby přicházela do habsburského období dvoje hlavní registra berně ze jmění: odhadní (šacovní) a berní (účetní). A v tomto základním schematě držela se registra až do konce zmíněného berního systému.

Podkladem odhadních register byly přiznávací listy, jichž zpracováním vznikala. Tomuto úkonu říkalo se registrovati přiznávací listy. R. 1532, byla sice situace trochu mimořádná, (srv. citát v pozn. [SČ. I. (při r. 1532) "Item co se tkne listuo přiznávacích... hejtmanu na hrad Pražský mají dodány býti, to ti hejtmane neb hejtman mají tak opatřiti: z kterého kraje listové jim dáváni budou, aby rozdílně z každého kraje ti listové přijímáni byli a hned po vyjití dne sv. Prokopa ty listy zregistrujíc, je i ta registra z každého kraje hejtmanem krajským do týchž krajuo trojmo zase postaviti mají, aby oni... přehlédnúc vyrozuměli, všecky-li jsou se osoby v tom kraji podle svolení našeho přiznaly, netoliko bohatl ale i chudí... "]), protože odhad byl svěřen zemským hejtmanům a sebrání přiznávacích listů krajským hejtmanům, ježto nešlo o získání berně, nýbrž o zjištění základny pro postavení pomoci vojenské, ale týž proces dál se také, kdykoliv odhad a rozvrh berně byly záležitostí správy ústřední, totiž nejvyšších berníků. Druhý, častější případ byl však ten, že odhadní registra zpracovávali berníci krajští sami a teprve hotová odeslali nejvyšším berníkům, kde byl podle nich vyhotoven rozvrh berně, čili "Berní registra", která rovněž byla zpracována podle krajů, krajským berníkům rozeslána a ti podle nich berni vybírali.

Někdy však činnost krajských berníků byla omezena pouze na sebrání přiznávacích listů, nebo na jejich zpracování v krajská odhadní registra, kdežto berni bylo možno skládati jedině u berníků nejvyšších, u nichž tedy zůstala "Berní registra", čili jak se říkalo někdy "Registra účetní" nebo "Registra počtů berních" shromážděna. Bohužel všechny své vědomosti v tomto směru čerpáme jen ze zmínek v sněmovních usneseních nebo z korespondence České komory s nejvyššími berníky, neboť vlastní registratura nejvyššího úřadu berničního se nezachovala a z doby berně ze jmění zachovala se v originále jedině Odhadní registra r. 1557 v Nár. a univ. knihovně v Praze, sign. XVII. G. 15.

Odhadní registra, zpracovaná z přiznávacích listů, pokud byla sestavena nejvyšším úřadem berničným jako celek, tvořila zemský katastr: Sepsána byla dle krajů a stavů: 1. panství královská, 2. panství stavu panského, 3. panství stavu rytířského, 4. panství stavu městského, 5. duchovenská a 6. svobodníci. V jejich rubrikách se uvádělo, kolik kdo měl lidí poddaných, u král. měst kolik bylo měšťanů, kolik domů šosovnich, jež patřily osobám stavu panského a rytířského, kolik far, mlýnských kol, židů, později také kolik ovčáků. Poddaní lidé nebyli specifikováni a do počtů byli bráni pravděpodobně jen sedláci (láníci, pololáníci a čtvrtláníci); domkáři, podobně jako podruzi a jiní neosedlí, v XVI. st. ještě do register bráni nebyli. Protože nebylo ustáleno měřítko, kteří z poddaných mají být do přiznání potahováni a kteří nikoliv, býval počet přiznaných poddaných velmi kolísavý. Pro některé objekty majetku bývala stanovena přímo sazba, v níž mají být přiznávány. Tak r. 1542 na společné schůzi zemských delegací českých a rakouských usneseno, že velké zámky a kláštery budou šacovány po 2000 zl., střední zámky po 1000 zl., tvrze od 100 do 300 zl., půda v těch cenách, jak v Deskách zemských posledně byla tržena. Zápisy v purkrechtních registrech měly rozhodovati zase o cenách usedlostí poddanských. Cenu jejich inventáře měli určiti panští úředníci s rychtáři.

Pro vybírání berně, ať je již prováděli jen berníci nejvyšší, nebo i krajští, byla z těchto register pořízena registra berních počtů, jichž podkladem byl berní rozvrh [AMV. St. manip. S 15/14-1. Nejvyšší berníci radům české komory: nemohou se dostaviti i s registry nebo "aby ty šacunky tak J. Mti odeslaný byly, neb se nyní od mnohých lidí zhusta berně přijímá a k tomu, poněvadž se zejména osoby mají vypsati, tolikéž i šacunky, musejí se všecky registra přepisovati, a to tak vykonati, jakž oznámeno, tak brzy mocti nebude, než vejtah učiniti muož z jedné i druhé berně" atd. (Psáno někdy r. 1559)]. Jestliže panovník získal od sněmu právo kontroly starých berních nedoplatků, byla pak tato registra do České komory půjčována, jak je patrno také z citátu dole v poznámce. Jestliže šlo o společné usnesení celé České koruny, byl výtah z tohoto rozvrhu sdělen také berním správám ostatních zemí [Srv. na př. SČ. I].

Registra byla na nejvyšším úřadě berničném chována zamčená v truhlách; podle nich skládán byl posléze nejv. berníky počet sněmovní komisi, ale i potom byla prý uložena dále v úřadě nejvyšších berníků, a to dokonce i po vy kvitování zamčená. Někdy po r. 1557, snad r. 1559 nebo 1560, z nichž zachovalo se nejvíce písemností nejv. úřadu berničního, ztratila se odhadní registra berně svolené r. 1556; tedy právě ona odhadní registra, která se dosud jediná zachovala. Nejv. berníci z r. 1556 za ně odpovědní psali o tom České komoře a odmítajíce podezření na sobě ulpěvší, tvrdili, že od té doby, co počet před osobami k tomu zvolenými složili a Dskami zemskými kvitováni byli, register těch neměli, ale tehdy je prý předložili "k tomu počtu, což se jest od nás jako nejvyšších berníkuov na hradě Pražském podle listuov přiznávacích berní vybralo, tolikéž i od pánuov berníkuov krajských, nebo toho léta táž berně po krajích od berníkuov k tomu volených se jest vybírala a nám sem na hrad Pražský od nich podávána byla a ty všecky registra zouplna, kteráž se s listy přiznávacími srovnala, těch Mtem pánuom k počtuom sněmem zvoleným sme složili... Kdo jest se takových registr mimo ty, jež k přijímání peněz zvolení byli, dotýkal a je z toho místa, kde zavřený a zpečetěný byly, odnášel a kde potom obrácený byly, to V. Mtem k vyhledání a dalšímu uvážení zuostavujem." Poznamenávají ještě, že oni již z těchto berní jsou zkvitováni, takže finanční újma ze ztráty register nehrozí, ale protože takové "vsahování" děje se i při těch registrech, kdy berníci ještě počtů nesložili, "nad tím nemalou stížnost nesou, aby něco potraceno nebo zmrháno z nich nebylo" [A M V. St. manip. S 15/14-II.]. Obvinění nejv. berníky naznačené, namířeno bylo proti rentmistru České komory Leopoldu Pichlerovi. Z vylíčeného lze se domnívati, že u nejv. berníků byla věnována úředním knihám značná péče. Tím více překvapí, že se z celé jejich registratury nezachovalo na naše časy skoro nic. Nedůvěra nejv. berníků v pořádek v České komoře projevila se r. 1559 také v jejich omluvě, že odhadních register pro běžný rok nepředloží, ale že jsou ochotni dáti z nich poříditi výtah, podobně též z účetních register posledních dvou berní minulých, aby bylo zjevno, "co se přijalo, co na dluzích pozůstává i kam suma přijatá obrácena byla" [Ibid. S 15/14-I.].

Když později, po zániku odhadní berně ze jmění a zavedení berně nové, odhadní registra majetková obnovována nebyla, ale stále zůstávala podkladem pro stavění zemské hotovosti, užíváno bylo právě register, kol r. 1560 zdánlivě ztracených, totiž register vypracovaných nejv. berníky z r. 1556 čili "Přiznání r. 1557" a snad právě tomu můžeme děkovati, že se zachovalo do dnes. Vypracováno bylo podle krajů a uloženo u nejv. berníků, ale jednotlivé krajské svazky chovány byly v opisech také u krajských hejtmanů, nebo jim snad čas od času v době stavění zemské hotovosti z České kanceláře byly vydávány. Určitě měli je k disposici, když v letech osmdesátých sněmy činily usnesení o jejich doplnění a opravení podle změn, které zatím v majetkové držbě nastaly [v K. J. Kitlitzově "Epitome comitiorum" IV. s. 188 se tvrdí, že již r. 1570 v pondělí po Svátostech byli voláni poplatníci před krajské hejtmany za účelem oprav a doplňků register z r. 1557. Jinde jsem však o tom dokladu nenalezl. (Archiv země oeské: Sign. A 42b)].

Výpisy z odhadních register r. 1557 pořizovala si pro sebe také jednotlivá panství a města, aby podle nich mohla pořizovati zemskou hotovost. Ještě koncem století dovolávají se jich sněmovní usnesení a bývá proto po nich sháňka v České kanceláři a v České komoře, na níž zejména obracívali se hejtmane komorních panství, když nařízení o "mustruňku" podle přiznání z r. 1557 nemohli vyhověti, ježto "mustrovní základ" už neměli. Úlohu jejich později zastávala jejich novella z r. 1588, jak ještě příležitostně bude vyloženo.