Nebude jistě nezajímavé všimnouti si aspoň hlavních dlužníků berně. Na ohromném nedoplatku kraje plzeňského měla hlavní podíl "osvícená knížata" z Plavná, která sama dlužila na dani přes 8187 čes. kop 5 gr., čili cenu slušného statku aspoň o deseti vesnicích, za nimi následoval nejv. komorník Jan ml. z Lobkovic se 4243 kopami 42 gr., Jáchym Šlik z Holejče s 2884 kopami 24 gr. 2 d. a Adam ze Šternberka na Zel. Hoře se svým nástupcem Václavem 1709 čes. kop 54 gr. 2 d. Zmínění čtyři velmoži zadrželi sami pro sebe na berni přes 17.200 kop, takže na všechny ostatní dlužníky zbylo už jen osmnáct set. Lobkovic a Šternberk byli vysocí úředníci zemští, Plavenští byli synové nejv. kancléře a oblíbence nebožtíka krále Ferdinanda, a Šlik, podílník na jáchymovské těžbě, nebyl jistě také chudák. V boleslavském kraji byl hlavním dlužníkem Jindřich purkrabí z Donína, částkou 629 kop 24 gr. č., v Žatecku vedli zase Šlikové a Jan Hruška z Března a na Bítozevsi (576 kop 42 gr.). V kraji bechyňském ovšem pan nejv. kancléř Jáchym z Hradce s 5813 kopami 15 gr., na druhém místě s 1119 kopami byla vdova Anna Ungnadovská z Griinpichlu, tedy příslušnice nové šlechty, přivedené nebožtíkem králem z Rakous především do služeb jeho komory. Třetí byl Volf Krajíř s 932 kopami. Na Slánsku celou třetinu tamního manka představoval Jan Bořita z Martinic a na Prácheňsku Adam Ungnad ze Suneku se svými 612 kopami stál v čele ostatním.

Malá tato ukázka napovídá, že berně neplatili především ti, na něž jako hlavy stavovské obce a členy vlády se nejvyšší berníci neodvažovali sáhnout donucovacími prostředky, a pak ti, kdo cítili za sebou ochranu panovníkovu. Protože však oni to byli, od nichž měl vyjíti dobrý příklad ostatním, nelze se diviti, že snadno nakazili i jiné, kteří z výkonu veřejné moci neměli tolik prospěchu jako ti, kdo neplatili.

V neplacení herně následovali svou vrchnost ovšem velmi ochotně také poddaní. Nejvyšší pan komorník, který, jak víme, byl na Plzeňsku mezi dlužníky druhý v pořadí, nemohl na př. příměti k placení berní měšťany tachovské a ačkoliv prý jim nabízel, aby nemohou-li platiti celý berní dluh, "vždy něco platili pomalu", přece prý nechtějí platiti nic a "celej svatohavelskej i svatojiřskej rok zadrželi, nýbrž sem opět suplikací podali, kterouž Vám odsílám." Česká komora měla mu poradit, co má s Tachovskými činit [AMV. St. manip. S 15/14-1].

Tvoření velkých berních nedoplatků vzalo svůj počátek již koncem let padesátých a měly na něm jistý podíl i berní správy samé. Jak v právě citovaném listě jsme slyšeli, Jan z Lobkovic, tedy berní správce první instance, radil svým poddaným, aby neplatili najednou celou zákonnou částku, ale jen "nětco pomalu" a tak vedli si zase vůči vrchnostem někteří krajští berníci. Již sněmovní usnesení z r. 1557 [SČ. II.] musilo jim vytýkati, že "častokráte se přihází, že berníci od osob tohoto království ne všechnu, jak by mělo býti, pojednú a zouplna, než něco, totiž polovici, více a méně na vejražku té berně přijímají a kvitancí až do vyplnění celé berně poodloží a za sebú zanechávají, z kterýchž příčin veliký neřád pochází, takže mnozí až po dnešní den svých dílů berně zouplna nedali a nespravili." Na příště nemělo se díti takové samovolné slevování "buď kdo buď". Současně s touto výtkou berníkům bylo spojeno napomenutí, aby vždy někdo z nich byl v úřadě i s písařem, aby berně kdykoliv mohla býti přijata a kvitována a tak se lidé nemohli vymlouvati, že berni odvésti chtěli, ale nemohli.

K velmi oblíbenému způsobu snížení berní povinnosti náleželo také zatajování peněz na úrocích, jichž ukrytí bylo jistě nejsnazší. Proto sněmovní usnesení z r. 1558 zavedlo na ně pokutu propadení poloviny jistiny, o niž měl se děliti udavač s nejvyššími berníky [SČ. III.].

Velkou depurační akci z let 1568--70, o níž jsme již něco pověděli, předcházela menší ještě za platnosti odhadové berně. Roku 1563, kdy prvně objevila se netajená již sabotáž vyšších stavů, sešlo se v jednom termínu berně, svolené r. 1562, jen šest tisíc tolarů [AMV. St. manip. S 15/14-1]. To bylo zlé znamení, tím nepříjemnější, že stejné hnutí bylo lze sledovati také na Moravě a v Lužicích. Panovník posílal do krajů mandáty proti zadržování berně. Učinil tak 2. dubna a hned zase 11. června [AMV. St. manip. S 15/11-2], zdůrazňoval místodržiteli, arciknížeti Ferdinandovi, že za jednání o příměří s Turky byl položen požadavek zlatého daru sultánovi a že proto je třeba sebrané berní peníze pokud možno proměniti ve zlato. Když pak došlo přece k uzavření loňské berně a místodržitel mohl podati králi Ferdinandovi zprávu o výsledku, přišlo hned obratem nařízení, aby zakročeno bylo proti dlužníkům podle berničného práva. Jako první byl králem jmenován Petr Hlavsa z Libo-slavě, jenž dlužil pět tisíc čes. kop. Nebyl však nikterak první v řadě vznešených dlužníků, kteří za pouhá dvě léta berně (1561 a 1562) dlužili neméně než 45.568 čes. kop 34 gr. 1 d. V čele jich zase stáli nejvyšší úředníci zemští, proti nimž však král exekuční postup nenařídil. Nicméně česká komora měla je dobře spočítané: pan Vilém z Rožmberka 8686 kop 48 gr 6 d. (splácel potom velmi rychle), nejv. p. purkrabí 3134 kop 8 gr č., pan hofmistr 690 kop 48 gr 4¹/₂ d., pan sudí nejvyšší 7700 kop 7 gr 4 d. č., Joáchym Šlik 3370 kop 8 gr č., Vilém Trčka 4810 kop 48 gr 2 d., knížata z Plavna 13448 kop, Ladislav z Lobkovic 1421 kop 39 gr, Jaroslav Smiřický 567 kop 47 gr, ba i věrný Kryštof Jandorf 556 kop 6 gr. [Srv. AMV. St. manip. S 15/14-1., fol. 1-16].

Podle toho ovšem vypadal výnos berně. Kdežto v prvním roce měla podle přiznání vynésti 69.044 čes. kop, z komorních akt v St. manip. je patrno, že vynesla jen 46.680¹/₂ kopy čes., čili pouze ²/₃, v druhém roce bylo lze očekávati 52 tisíce čes. kop, ale výnos činil pouze 41.428 čes. kop a nezlepšil se ani roku příštího, kdy nejv. berničný úřad vybral za celý rok (1564) 71.957 kop 8 gr 2 d., z nichž však 30.672 kop činilo posudné, takže na daň ze jmění zůstávalo opět jen málo přes 41 tisíc [Ibid].

Když pak r. 1564 byli vyšší stavové mladým králem přinuceni opět svoliti starou berni místo chystané berně nepřímé, platila řádně pouze královská města, kdežto vyšší stavové odváděli jen mizivé částky. Tak v druhém termínu r. 1565 13.959 kop 31 gr. 7 d. a r. 1566 dokonce za oba termíny minulého roku jen 6711 kop 19 gr. 1 d. čes. Právem možno říci, že byla-li královská města r. 1565 s placením berně o celý rok napřed, byla šlechta o dva roky pozadu. Berní reforma stávala se nevyhnutelnou, neboť stav městský a vůle králova nemohly stačit trvale držet vyšší stavy k plnění dobrovolné povinnosti, kterou již naprosto odmítaly.

Snesení sněmovní, byť i vyslovovalo formálně domluvy dlužníkům berně, nebylo nic platné, když - jak jsem právě ukázal - nedbali ho ani členové vlády. Vymáhání berních nedoplatků za deset měsíců r. 1565 vyneslo na př. 6853 míš. kop, ale dluh činil přes 90 tisíc, takže depuraci nedocíleno víc jak 7¹/₂%. Od jarního termínu r. 1566 pak ustalo jakékoliv placení, neboť stavěna byla zemská hotovost. Od sněmu r. 1564 bylo sabotováno i přiznávání a co horšího, nebylo lze již spolehnouti ani na šlechtické ber-níky, kteří rovněž neplnili svých povinností [A M V. St. manip. S 15/14-2. (12. XI. 1565). Arcikníže místodržící svolal tehdy do Prahy nejvyšší berníky všech let od r. 1560 (S 15/14-¹/₂), ale dozvídal se zprávy jen znepokojující; sabotáž berní se prý šíří již i na posudné (Žatecko), počet těch, kdo vůbec ignorovali termín podání přiznávacích listů, stoupl již na 296 jen v sedmi krajích (Placht s. 89), takže úpadek přiznaného jmění ve srovnání s r. 1557 takřka o polovinu byl zcela vysvětlitelný. Žatecký krajský berník na listopadovou schůzku vůbec nepřijel a teprve 9. prosince poslal místodržiteli dopis, že přiznávacích listů poslati nemůže, neboť prý mnoho času ztrávil ve Vídni a v Praze o pohřbu nebožtíka císaře, druhý pak krajský berník Jan Voldymar (z Lobkovic p. p.) "zase nyní mimo kraj mešká a sám, ví Bůh, dosti tomu učiniti nemohu, ješto těch lidí všech neznám a s nimi mluviti neumím, neb kraj je veliký, že já sám ani osob nevím, kde kdeří bydlejí... neb já v těch věČech prvý nikdy nebejval a sám, abych to tak spěšně vykonával a k sobě přijíti mně v těch dvou nedělích není možné" (ibid S 15/14-1.)]. V Slánsku dokonce r. 1565 nezaplatil berni ani nejv. berník toho léta Mikuláš Zajíc, na což přišlo se teprve r. 1573 [St. manip. S 15/10-11. "...to jest se vyhledalo, že léta 65. podle jiných téhož léta berníkův dlužni pozůstáváte 126 kop 4 gr. 2 d. a co se v krajích slánském a litoměřickém starých restů vyupomínalo v jednom počtu 87 kop 54 gr. 6 d. a po druhém 81 k. 26 gr. 2 d., kteréž sobě Mikuláš Velík za práci vzal, ale z slušných příčin místa se tomu dáti nemůže; za léto pak 1562 5 k. 32 gr. 2 d., 1564 230 kop 42 gr. 2¹/₂ d. vše českých... protož napomínáme Vás, abyste..." atd.].

Za těchto okolností dosáhla česká šlechta r. 1567 zrušení berně ze jmění a král přijal nový způsob zdanění, který zavedla, ale nikoliv s prominutím všech starých nedoplatků, naopak dobytí jejich představovalo králi reservu, kterou hodlal překonati prvá léta, než se nová berně osvědčí.

Proto v květnu a v listopadu r. 1569 konaly se nové schůzky všech berníků let 1552 až 1567, na nichž arcikníže místodržitel naléhal, aby podle svých povinností, sněmem jim uložených, rozjeli se do krajů a dlužné berně za pomoci krajských hejtmanů postihovali. K listopadové schůzi poslal naučení sám král Maxmilián [A M V. St. manip. S 15/14-Vs a S 15/10-III.]. Ze zprávy nejv. úředníků prý pochopil, kterak zejména od r. 1552 vzrostl počet těch, kdo berni ze jmění podle sněmovního usnesení nespravili. Oni, berníci, jsou právě k tomu ustanoveni, aby takové reštanty dobývali. Protože však někteří stavové vymlouvají své reštanty půjčkami za králem - což jim nikterak práva k neplacení berně nedává-mají si berníci vyžádati z České komory rejstříky královských dluhů a "co by tak za námi míti se pravili, to pořádně poznamenati a takové poznamenání radám komory naší České odeslati, kteříž již to od nás sobě učiněné poučení mají, co se spravedlivě vyhledá a svolení sněmovní se na to vztahuje, to s vědomím a povolením naším jedno proti druhému srážeti a v dobrý řád uvozovati." Král se tedy rozhodl použíti výtěžku z berních restů na snížení domácího dluhu. Současně považoval však za účelné vysvětliti nejv. berníkům, proč je zadlužen. Vina je prý právě na berních nedoplatcích, které při jejich dobré vůli "již dávno by zvyupomínány bejti mohly." Z toho důvodu vybízel je znovu, aby se vydali do krajů. Aby však přece k omylům nějakým nedošlo, měli dříve, než vyjedou, "do těch všech starých vejtahů a součtův s pilností nahlédnouti a bedlivě shlédnouti, kdo berně spravil a kdo nespravil" a tak do příštího zemského sněmu depurační akci se zdarem zakončiti.

Ani tentokráte se ještě depurační akce nerozběhla. Hned v prosinci sešel se generální sněm, jenž zasedal hluboko do jara, pak nastaly letní politické prázdniny a tak teprve po roce zase, v prvních dnech listopadových, sešla se nová konference všech berníků od r. 1552, tentokráte dokonce již až do r. 1568 [Ibid. S 15/14-1. fol., 24].

Zatím se totiž počaly hromaditi již také resty z domovní berně, svolené v letech 1567 a 1568. Zmíněný sněm r. 1569/70 dal celé akci nový zákonný podklad. Stavové již v své replice na král. proposici (16. I. 1570) vyslovili mínění, že berní resty musí býti zaplaceny v zájmu zachování rovnosti mezi stavy a navrhovali, aby dlužníci byli povinni do čtyř neděl po skončení sněmu podle předloženého jim vyúčtování berni vyrovnati. Proti těm, kdo by tak neučinili, mělo by se jíti podle práva zemského [SČ. III.].

Sněmovní snesení přijalo tento názor představitelů stavovské obce a "depurační akci položilo za cíl vyrovnání královských domácích dluhů. Dlužné daně měly být podle něho konvertovány dlužníky za úvěr dříve králi poskytovaný, kdežto v hotovosti měla být nahrazena jen případná přebývající částka dlužné berně [SČ. III.: "...však mnohé osoby k tomu sou se ohlašovaly, že za jistými dluhy, kteréž za J. Mtí cís. mají, takové reštanty zdržují. I na tom sme se všichni tři stavové snesli a osoby k tomu zvolili: Zbyňka Berku z Dubé a na Zákupí nejv. kamrmajstra král. Českého atd kdybykoliv by ty osoby, kteréž takové reštanty za sebou zdržovaly, od rad J. Mti cís. komory české k tomu obeslány byly, aby se hned na Hrad pražský najíti daly, mají tehdy ty osoby dotčené od stavův zvolené i s rady komory České vyžádati od berníkův registra a za kým by se takové reštanty našly, vyhledati, jaké dluhy zase proti tomu, které osoby za J. Mtí by měly, to vyčtli a vyrovnali. A což by kdo po takovém oučtu jakéhokoliv restantu pozuostal, to jeden každý ihned od sebe odvésti povinen bude..."]

Kdyby však někdo měl za králem větší jistotu, než kolik čítal jeho berní dluh, měl dostati na zbytek od České komory nový hlavní list s nově umluveným způsobem umoření nebo termínem splacení. K prostudování berních restů a královského domácího dluhu zvolil sněm dvanáctičlennou komisi - po čtyřech z každého stavu - jíž byl nejvyšší berničný úřad povinen předložiti seznamy dlužníků berně a Česká komora zase soupis domácího král. dluhu. Předsedou komise byl zvolen mistr České komory Zbyněk Berka z Dubé, tedy osoba, jejíž rukou šel všechen důchod z českého království, plynoucí králi.

Komise se nesešla do šesti neděl, jak stanovily sněmovní artykuly [SČ. III.], nýbrž teprve na podzim. Zatím musil nejvyšší berničný úřad vykonati znamenitý kus práce, totiž připraviti pro ni celkový výtah berních restů. Měl tuto práci ulehčenu do jisté míry svými pracemi staršími. O jednom takovém elaboráte z r. 1566 mluvili jsme již výše [Srv. s. 65]. Tohoto výtahu zajisté opraveného podle skutečného stavu starých berních restů, bylo užito znovu. Zdá se, že není náhodné, že vedle něho, jenž obsahoval vyúčtování restů za léta 1552-1564, nachází se v aktech České komory ještě druhý výtah berních restů, ale jen za léta 1565-70, sestavený právě v této době. Druhá recense prvního elaborátu se bohužel nezachovala. Protože však druhý výtah (za léta 1565-70) několikrát dovolává se výkazu prvního a sčítá s jeho výsledky své výsledky vlastní, můžeme nepřímo zjistiti, i oč se změnil za léta 1566-70 stav starých berních restů z doby před r. 1564. R. 1566 činil, jak výše jsem konstatoval, 53.983 čes. kopy 20 gr. čili 134.958 zl. 20 kr. Výtah berních restů za léta 1565-70 uvádí, že berní dluh za těchto šest let činil 44.345 zl. r. a se staršími pak dluhy (po r. 1551) 150.459 zl. 5 kr. Z toho plyne, že berní dluhy za léta 1552-1564 klesly za čtyři roky od r. 1566 na 106.114 zl. 5 kr., čili o 28.844 zl. 15 kr., jež se podařilo zatím nejvyšším berníkům od dlužníků vydobýti. Nebylo to mnoho, sotva něco přes pětinu, přesně 21¹/₂% [obtíže, jež byly spojeny s touto akcí, lze sledovati též z několika zachovaných aktů a dopisů, vyměněných mezi nejv. berníky a Českou komorou. Přitaženi byli do ní i nově zvolení krajští berníci, kteří měli vlastně spravovati berni domovní. Tak v hradeckém kraji ji vedle písaře z nejv. úřadu berničného, Jana Sladkého, vedl krajský berník Oldřich Dubanský. Devatenáctého listopadu 1568 píše čes. komoře, kterak přišli s komorníkem od Desk zemských Janem Pardubským k p. Lickovi (z Rýzmburka), ale "pan Licek listu obranního přijíti ani v držení pustili nechtěl, pravíce, že při J. Mti král. více vo některý sto dluhů, nežli berně zuostává, míti a že po nejedné žádosti k tomu přijíti nemůže." (S 15/14-2). Hned některý den na to upomínali nejv. berníci Zikmunda z Rýzmburka, aby zaplatil, neboť úvěru svého za králem neprokázal, česká komora v téže chvíli rozesílala ze svého dočasného kutnohorského sídla individuelní upomínky královým jménem těm dlužníkům, které poznala z výtahu, vypracovaného nejv. úřadem berničným. (S 15/14-1). Prvního září příštího roku(1569) opět královým jménem vybízela Hanuše z Biskupic, zmíněného již Zikmunda z Rýzmburka a opata broumovského, aby berní resty zaplatili "a nicméně, máte-li přes to při J. Mti cís. jaký dluh spravedlivý, což pořádného dokážete, toho užíti mocti budete". (S 15/14-2)]. Proti celkovému bernímu restu 150.459 zl. 5 kr. stály tehdy, jak bylo lze zjistiti z výkazu České komory, 40.604 kopy 4 gr. 2 d. domácího královského dluhu, čili 101.510 zl. r. [SČ. III. 682]. Převyšovaly tedy nároky královy vůči berním dlužníkům celý domácí královský dluh o více než 50%. Král dal svůj souhlas ke konversi 13. října 1570 [SČ. III.].

Depuračni akce protáhla se ještě na další léta a protože byla nyní prováděna především konversi za dluhy královy, těžiště její se přesunulo do české komory. Nicméně pokud nesla hotové peníze, spravoval je nejvyšší úřad berničný, jemuž také král, obyčejně z České komory, posílal poukazy k výplatě [A M V. St. manip. 15/14-¹/₂,]. Poukazy zněly na jména nejvyšších berníků toho či onoho roku, z čehož lze souditi, že berní registra všech let v akci pojatých (1552-1568) byla zachována a dále odděleně vedena, takže podle nich bylo lze berni dodatečně zaplacenou vyúčtovati. V níže citovaném fasciklu zachovalo se několik takových poukazů nazpět až na berníky z r. 1561.

Pro nejvyšší berničný úřad znamenala celá akce nadměrnou a velmi složitou agendu. Přispěla však současně k upevnění jeho organisace. Nejen že stavovští nejv. berníci, a dokonce za mnoho let nazpět, musili se věnovati své povinnosti, ale současně bylo nutno na výši úkolu přivésti také účtárnu a kancelář úřadu. Není divu, že vedle Izajáše Veliká, jenž již dříve vystupoval jako vrchní berní písař, dovídáme se nově o berních písařích Mikuláši Velíkovi a Janu Sladkém. Autorem potřebných berních výtahů byl Izajáš Velík.

Když se sešel český sněm r. 1571, byla ještě akce v plném proudu. Stavové ve své replice na král. proposici považovali tehdy za nutné přimluviti se aspoň za některé staré berní restantníky: "Než co se starých počtuov a restantuov před devatenácti a dvaceti lety dotýče, stavové také k J. Mti cís. té ponížené naděje jsou, jestliže by se mezi těmi chudí sirotci, vdovy aneb jiné osoby našly, že s nimi milostivě v to naložiti poručiti ráčí. Novější pak reštanty od léta 65. aby s pilností vyhledány byly" [SČ. III.]. Král nepřihlédl asi mnoho k této žádosti, neboť v artykulech není o ní ani zmínky.

Sněmovní komise pro konversi berních dluhů byla potvrzována znova až do r. 1573. Sněm toho roku ustanovoval [SČ. III. ], aby k dobývání starých restů až do r. 1569 (tedy prodloužen termín opět o rok) bylo zůstáno při usneseních roku loňského: "nejvyšší berníci a když někteří již z toho neb onoho roku vymřeli, tedy prokurátor J. Mti král. Nešanuje v tom žádného .... ti pak, kdo by mohli prokázati svůj protiúčet, aby to s osobami sněmem zvolenými [v jejich cele nebyl však již Zbyněk Berka z Dubé, nýbrž Jindřich z Valdštejna na Dobrovici] beze všeho prodlévání k místu a konci přivedli." Jestliže však berní dluh je vyšší královského, nemá nikdo u sebe berně pod pokutou zdržovati.

Přes všechno úsilí podařilo se docíliti jen polovičního úspěchu. Za čtvrt roku po sněmu r. 1573 sdělil král české vládě, že podle propočtu, který byl učiněn v České komoře, Mní berní nedoplatky za léta 1552 až 1569 stále ještě 38.274 kop 42 gr. (95.687 zl. r.) a že, ačkoliv v některých krajích se berníci uvázali komorníkem v držení statků dlužníků, tito přece "pomoci nespravili." Z tohoto královského dopisu plyne, že od sněmu r. 1570 do jara 1573, čili za tři roky, byl zase zmenšen deficit berně ze jmění skoro o 22 tisíc č. kop, tedy počítajíc celou akci od r. 1566 o 38.371 č. kop, čili právě asi o polovinu. Zatím však skoro na polovinu této částky vyrostly zase nedoplatky nové berně domovní.

Král ve shora zmíněném dopisu přinášel zároveň nový námět. Náklad, spojený s obstavením majetku berních dlužníků, musil nésti berničný úřad a hraditi jej z výnosu berní. Jestliže ujetí majetku nevedlo k zamýšlenému cíli, totiž k tomu, že majitel dlužnou berni zaplatil, bylo nutno ujatý statek prodati nebo vésti ve vlastní režii. Při solidaritě poplatníků bylo často nesnadno statek prodati a ne o mnoho snazší bylo nalézti správce, nehledíc k tomu, že každý správce nebyl ještě zárukou, že z ujatého statku dlužnou berni opravdu získá. Berníci byli nuceni vydržovati komorníka při ujetí, platiti posly s obrannými listy, platiti správcům, což vše oslabovalo okamžitý výnos berně, kdežto slibovalo zisk až pro budoucno. Král nyní chtěl docíliti zvýšení zmíněných exekučních nákladů. Navrhoval především, aby proti dlužníkům berně bylo užito citace k soudu zemskému, kde bylo by možno na ně snáze působiti z plné rady, aby dluhy vyrovnali, než mohl docíliti komorník od Desk zemských a za druhé, aby berní právo bylo pozměněno tak, aby ujetí statku dlužníkova mohl provésti sám krajský berník, jenž by měl současně právo vyrovnati dluh odprodejem movitostí nebo částí nemovitostí.

V této věci se ovšem král dotýkal základního pojetí berně. Berní povinnost vznikala, dle názoru stavů, ze smlouvy, totiž ze sněmovní úmluvy mezi králem a zemí. Její neplnění bylo rušením smlouvy a patřilo před soud a jeho orgány - Desky zemské a přednostu jejich, jenž disponoval komorníky. Králův námět však učinil by z berně záležitost fisku a z jejího vymáhání otázku pouze správní [A M V. St. manip. S 15/10-IV. 1573. V. 18 (pond. po sv. Trojici)]. Nejvyšší úředníci zemští sotva by byli mohli na toto stanovisko přistoupiti. Je škoda, že se nezachovala jejich odpověď. S problémem doplnění berničného práva brzy se ještě setkáme znovu, již v souvislosti s berní domovní.