Berně domovní odváděna byla nejvyššími berníky zpravidla rentmistrovskému úřadu České komory, nebo nejvyšší berníci platili z ní účty, jež jim dal král nebo česká královská rada poukázati přímo. Léta 1567-1592 byla v podstatě obdobím míru, stavové nemusili přistupovat k najímání velkých polních vojsk a tak se v praksi ani neobjevila nutnost řešiti otázku, kdo a kterak má vojsko zemí najaté a vydržované platiti. Hodnost zemského colmistra, jež byla Českou komorou napadána již r. 1564 [Srv. str. 71], zašla po r. 1567 zcela bezbolestně a teprve, když koncem osmdesátých let začli být Češi pravidelně nuceni platiti posádky v pevnostech v slovenském Rudohoří a odtud až k Novým Zámkům, vešlo ve zvyk neodváděti potřebné částky rentmistrovskému úřadu, ani cís. kriegszahlmeistru, nýbrž poslati s nimi do Uher některého písaře nej v. berničného úřadu jako zmocněnce České země, aby je tu velitelům posádek, jimiž často byli také čeští šlechtici, přímo odevzdal.

Počínajíc r. 1589 zachovaly se v St. manip. S 15/10 skoro za každý rok vystavené cestovní pasy pro Václava Harrera z Lovčic, písaře a od r. 1592 předního písaře nejv. berničného úřadu, spolu s konceptem mandátu, jímž panovník vyzýval všechny obyvatele a poddané království Českého a markrabství Moravského, aby poskytli Václavu Harrerovi, jenž poveze peníze pro vojáky v uherských pohraničních pevnostech, všemožnou pomoc [Reg. milit. II. 7].

Harrer nastoupil v nedobré dědictví. Před ním vykonával funkci zemského colmistra Vilém st. Malovec z Malovic, který v ní během několika roků zpronevěřil částku 41.000 tolarů, jež byla marně po něm pohledávána, takže sněm r. 1593 dal králi právo dobývati ji na Malovcově pozůstalosti [SČ. VIII.]. Tato zpronevěra člena stavovské obce asi také způsobila, že doprava peněz a výplata vojska byla potom po několik let svěřována pouhému úředníku.

Roku 1594 jel dokonce abdankovat i pluk polního vojska (Šlikův) pouhý písař při berni Pavel Koch z Kolburka, ač úkol jeho byl spojen ještě s obtížným jednáním o konečné vyúčtování zastaralých pohledávek na žoldu [Reg. milit. II. 156]. Než nájem nových polních vojsk ze zemských peněz, k němuž musilo dojíti hned zase roku příštího, rozhodl o obnovení hodnosti zemského colmistra s obdobnou asi pravomocí, jakou měl v letech padesátých. Vedle colmistra zvolen byl také jeho "gegenhändler", totiž mustrher, jenž měl před každým platem přehlédnouti najatý sbor a přesvědčiti se o jeho početním stavu, výzbroji, zdravotním stavu, zásobování, přáních a stížnostech. Měl vésti vlastní registra o stavu pluku a "držeti je proti panu colmistrovi". Prakse následujících let války způsobila, že "musterher" zůstával u pluku trvale jako přidělenec válečníkův, v našem případě České země. Inkorporované země, najímaly-li vojsko, měly colmistry a mustrhery vlastní, s výjimkou Lužic, jež najímaly často společně se Slezskem nebo Čechami.

Zákonný podklad obnovení této hodnosti dal sněm r. 1595 [SČ. IX.]. Za colmistra byl ustanoven lužický pán Henrych Anselm Promnice z Promnic, "mustrherem" Radslav Vchynský ze Vchynic. Artikuly sněmovní činnost colmistrovu shrnuly jen v několik vět: "Aby on vždycky, když by toho potřebí bylo a vypraven byl od stavův,... mezi týž lid s penězi jel a ten lid, prve než by se mu platilo, spolu (s mustrherem) zmustrovali a což komu náležitého bude zaplatili a mimo potřebu po vykonání toho sami se na pomezí nikterakž bezprostředně nezdržovali." Vypravení jejich k vojsku měli právo naříditi nejvyšší úředníci, ti měli též za povinnost ujednati s nimi plat. Počet od colmistra měli převzíti členové stavovské komise pro převzetí počtů od nejvyšších berníků a to do šesti neděl od jeho návratu do země.

Nejvyšší úředníci vystavili později 26. května 1595 colmistru ještě speciální instrukci [A M V. St. manip. I 18/9], ale stalo se tak teprve po delším jednání, v němž pán z Promnic žádal objasnění řady okolností, týkajících se zejména personálního vybavení a cestovného, dávaje přednost opatření řádného vozu a kočáru před vojenským průvodem a slušnému, pevně určenému platu před dietami, podobně jako jasnému určení svého poměru k musterherovi [Ibid. I 18/9 (23. V. 1595)]. Instrukce, kterou záhy potom obdržel, byla instrukcí pouze individuální a jen ad punctum, nikoliv pro úřad colmistra vůbec. Jmenování Promnicovo uváděla výslovně v souvislost s okolností, že stavové rozhodli se vyslati do pole na šest měsíců jízdní i pěší lid a chovati jej na svůj vlastní náklad. Úkol Promnicův vymezila na provedení zbrojní přehlídky a výplaty pluku Viléma Trčky, nově strojeného v Čáslavi. Po ní měl se Promnic odebrati "auf Lodenzregiment", jenž prý jest již zmustrován a vyplatiti mu žold podle připojené certifikace, kterou měl chovati v tajnosti. S mustrherem Vchynským měl udržovati "guete correspondenz". Ve službě měl zůstati tak dlouho, jako české najaté pluky. V Uhrách neměl žádnému jinému pluku cokoliv ze svých peněz půjčkou nebo zálohou poskytovati, nýbrž výhradně používati jich na žold vojsku placenému Českou zemí. Plat stanovili mu nejv. úředníci na 400 tolarů měsíčně s tím, že zůstane ve službě až do úplného abdankování najatých sborů.

Promnic byl ve službě ještě po půl roce a z jednoho dopisu nejv. úředníků nejvyššímu berničnému úřadu z této doby lze zjistiti jeho úkoly lépe než z citované instrukce [A M V. St. manip. S 15/16 (1595 úterý po sv. Martině)]. Co bylo míněno Lodenzregimentem není z něho sice také patrno, ale za to se praví zřetelně, že mimo Trčkův pluk má se starati také o poloviční pluk jízdních střelců (arkebuzírů) Karla Tetoura z Tetova, kteří mají za stavy pohledávku čtyř měsíců žoldu, a o pluk Alexandra Fella, kterému dluží dva měsíce. Nejv. berníci sdělili na to vládě, že do té doby vyplatili panu Promnicovi na kvitance 106.010 zl. 30 kr., císařský colmistr Jan Rytmann pak založil jej 8.710 tolary.

Zřízením zemského colmistra v r. 1595 nikterak nezašla ani funkce Harrerova. Zatím co colmistr a mustrher byli ustanovováni pro polní vojsko placené ze sbírek, výplatu žoldu posádkám v uherských pevnostech, jenž šel na řád berně domovní, prováděl Harrer jako přední zemský berní písař. V listopadu 1595 vypravoval se s 30 tisíci tolary do Trnavy. Na cestu mu byly povoleny diety 200 tolarů a 4 zl. denně na vydržování dvou kočí a dvou služebníků. Vyúčtování po návratu měl předložiti komorní účtárně [Reg. milit. II. 183].

Úřad zemského colmistra pozbyl dočasně zase významu, když od r. 1598 stavové ponechávali králi právo vojsko najímati, odevzdávajíce mu sami výnos berní a sbírek, jenž měl stačiti na vychování povoleného počtu jízdy a pěchoty, pravidelně cizozemské, hlavně valonské. Pouze u jízdy si později vymiňovávali, že král najme určitý počet v Čechách a oba jízdné pluky, jež zavázali se vydržovati, opatří českými důstojníky [nešlo však nikterak o to, že by se stavové byli vzdali správy některých sbírek ve prospěch králův, jak se domnívá O. Placht: l. c. s. 134].

Ředitelem berně s právem kontroly nad užitím svolených pomocí stal se r. 1600 Kryštof z Lobkovic, jehož musil král dáti žádati o příslušné povolení peněz. Do stavovských rukou od r. 1598 však přešly také zajížďky se žoldem do uherských posádek, které před tím koná val jen přední berní písař. Spojeny byly též s kontrolou uherských pevnostních staveb, na něž země zvlášť přispívala. Od r. 1598 byli těmito zemskými komisaři Ladislav Žejdlic ze Šenfeldu a Jindřich Předenice z Předenic [SČ. IX. 548, 651 atd.]. Zřízení ředitele berně znamenalo, jak již jinde jsem podotkl, vrchol výstavby české stavovské berní správy.