Mnoho činnosti nejvyššího berničného úřadu souviselo s úvěrem, opatřovaným na konto budoucí berně, čili s tak zvanými anticipacemi. Nejstarší jeho tvar nalézáme v krátkodobých úvěrech presidenta České komory a ostatních nejvyšších úředníků. Místo úvěru počne se od šedesátých let XVI. st. objevovati také jejich ručení u velkých bankovních domů vídeňských, norimberských i jiných, až posléze právě v době turecké války (1593-1606), setkáváme se již s přímým úvěrem králi na konto berně, již sice usnesené, ale zatím ještě nerealisované [Srv. Johann Müller: "Die Verdienste Zacharias Geiikofler um die Beschaffung der Geldmittel für den Türkenkrieg" MIÖG roc. XXI a Richard Ehrenberg "Die Zeitalter der Fugger - Geldkapital und Kreditverkehr im XVI. Jahrhundert", 2 B., Jena 1922/3. Auflage, kde v souvislosti s líčením veřejného úvěru XVI. st. nalezne se hojně cenných zpráv a závěrů o anticipacích berně. - Berní anticipace byly zařízení známé již v prvních letech XVI. stol., ale rozšíření došly teprve na jeho sklonku. Původně specialisovaly se na ně některé bankovní podniky soukromé, z nichž vynikali především Fuggerové, které úvěr poskytovaný Karlu V. a Filipu II. na konto španělských berní a cel několikrát přivedl do těžkých ztrát, ba na pokraj úpadku. V době Rudolfově ujal se organisace anticipačního úvěru říšský fenikmistr Zachariáš Geizkofler, jenž spolupracoval ovšem s řadou velkých bankovních domů. Kterak měnil se názor tajné rady o významu tohoto druhu úvěru, o tom svědčí instrukce zmíněného úřadu z této doby. Kdežto instrukce z r. 1589 (v MIÖG XXI. Beilage 12) považuje ještě anticipaci berně za nutné zlo, jehož smí býti užíváno jen opatrně a pokud možno nejméně, instrukce z r. 1598 neukládá již v tom směru Geizkoflerovi žádných omezení. Partnery jeho úvěrních operací byli zejména: Lazar Henckel z Donnersmarku, centrála ve Vídni, filiálka v Praze, Eliáš Bayer a Ferrari ve Vídni, Markus Mordechaj Maizl v Praze Bartoloměj Albrecht a Werdemann v Norimberce, Oesterreicherovi dědici v Augšpurce, Boddeger ve Frankfurtě a j. Sami bez prostřednictví Reichspfennigamtu poskytovali úvěr na berni Fuggerové a vídeňský Bartolomeo de Castello. Při anticipacích nešlo jen o pomoc ústřední pokladně, ale zejména o peníze splatné v určitých místech, kde bylo třeba veřejné pohledávky platit, tedy za války s Turky hlavně o poukazy znějící na Uhry a Sedmihrady, zejména na slovenská báňská města, Bratislavu a p. Těmito poukazy byly převážně směnky, většinou bezúročné, které Geizkofler přejímal na účet říšské berně, případně i berních pomocí českých a rakouských. Podobně činili ovšem i podnikatelé soukromí, kteří své směnky postupovali na úvěr nejv. berničnému úřadu, rentmistru komory a p. Za šest let (1595-1600) převzal takto Geizkofler za 3,449.013 zl. r. směnek. - Lazar Henckel z Donnersmarku, jenž měl značný podíl v těžířstvech hornouherské mědi a stříbra a vedl současně čilý obchod se Sedmihradskem, odkudž nakupoval dobytek pro Vídeň, jižní Německo a cís. vojsko a kamž dodával ocelové předměty, zejména kosy, cedoval sám říšskému fenikmistru v těchto šesti letech směnek za 945 tisíc zl.

Suma, kterou bylo nutno opatřiti úvěrem na účet svolené berně, rostla každým rokem turecké války. Na svolení učiněné druhým sněmem r. 1596 opatřili nejv. Úředníci rychlou půjčku, kterou potřebovali, když nakvap měla být stavěna zemská hotovost, u vídeňského bankéře Bartoloměje Castella; vypůjčili si, resp. příštího roku na jaře spláceli, 21.428 tolarů 34 gr. 2 den. [AMV. St. manip. S 15/1 fol. 99 n.]. Nepatrnou částku ve srovnání s anticipačním úvěrem uzavíraným na českou berni u téhož de Castella v prvních letech XVII. století. Tak z berní r. 1601 splácí nejv. berníci Castellovi na anticipovaných jistinách a úrocích 291.428 tol., aniž jsou tím zaplaceny všechny úroky z tohoto úvěru, neboť u deficitu, jenž vznikl vojenským vydáním, učiněným na konto českých sbírek, se konstatuje, že stoupl z 35.673 tol. připočtením dlužných úroků u Castella na 42.167 kop m. 6 gr. 4¹/₂ d. [W SČ. X. 347]. Krytí tohoto ročního deficitu nehledá se "ukázáním jeho" na nějaký důchod, nýbrž nadějí, že bude vyrovnán pozdějším vybráním berních restů za r. 1601. Zůstal tedy jako "běžný schodek" zatěžovat pokladnu. De Castello nezakládal však české nejvyšší berníky sám. Na konto této berně, jak "krátkej vejtah" připouští, uzavřeno bylo půjček celkem za 457.180 tolarů [M. Dvořák (Pam. Archeolog. X. 130)], čili více než kolik sbírky - bez domovní berně - vynesly. - Tedy již r. 1601 předběhla válečná vydání příjmy o celý jeden rok. Zjev krajně povážlivý.

Na výnos sbírek r. 1602 zapůjčil Castello 329.579¹/₂ tol., tedy zase více než minulého roku a více než ³/₄ jejich výnosu [Ibid]. R. 1603 neměl sám již dost likvidních peněz, nebo se mu pražský úvěr nezdál dost bezpečný, pročež opatřil české vládě půjčku 100.000 tolarů u města Norimberka a když tam v hotovosti půjčili jen něco přes 85 tisíc, dopůjčil teprve zbytek 14.285 tolarů. Nejvyšší berníci ve svém sumárním účtu za r. 1603 počítali, že z peněz na válečné potřeby léta 1603 "anticipírovaných", zaplatili 9.732 kopy míš. úroku.

Podle často již citovaného "krátkého výtahu" (Pam. archeologické X.) anticipovali nejv. úředníci čeští u Bartolomea de Castella v pěti letech 1599-1603 celkem 1,522.814 tol. 37 gr. 1 d.; celkem však úvěrovými operacemi bylo předzískáno na konto sbírek 2,155.436 tol. 26 gr. 6 d., neboli 1,077.718 čes. kop. Sečteme-li jejich skutečný výnos - bez berně domovní, posudného, prodejních daní a cel - zjistíme, že vojenské sbírky vynesly v tomto pětiletí asi 1,058.000 čes. kop, čili že byly přeanticipovány o 20.000 čes. kop, na úvěrové povinnosti nehledíc. Že nebylo ještě skutečného deficitu, lze vysvětliti jedině tím, že - jak zpráva nejv. berníků podotýká - do konce r. 1603 nebylo ještě realisováno asi 225 tisíc čes. kop na vojenská vydání.

Z vylíčeného je nasnadě, že bez úvěru velkých bankovních domů nebylo by bývalo lze vůbec dostát povinnostem k najatým vojenským sborům a tedy pokračovati v boji v Uhrách. Významná role soukromých bank v státním úvěru na konci XVI. stol. je tímto osvětlena jistě dostatečně. Krátkým úvěrem, obyčejně na místě samém, totiž na uherském bojišti, vypomáhal někdy Čechům i císařský "kriegszahlmeister", neboli dvorský colmistr, jímž v počátcích turecké války býval Johann Rytmann [AMV. St. manip. S 15/16]. Výjimečně docházelo k vzájemnému úvěrování i s rentmistrem České komory, jímž byl v této době Eliáš Schmidtgrabner. Směnky s ním podpisovával správce účtárny České komory Kunrát Škréta

Ačkoliv byrokratický prvek v správě postupně zesiloval, přece jen pronikly ještě tu a tam staré patriarchální poměry. Neubráníme se jistě tomuto úsudku při čtení dopisu, jímž staroměstský primas Jiřík Hajdelius z Raznštejna, nejvyšší berník král. Českého pro r. 1601/02, prosí Trutnovské, aby za služby, které prokazuje městům při sněmích, darovali mu některý kus dobytka na zvelebení jeho nově koupeného statku, jenž jest úplně zpustlý a zejména beze všeho dobytka koňského, rohatého i ovčího [SČ. X.].

Přijetí počtů od berníků: Zemskou sněmovní komisi pro vyúčtování berně volil sněm tak, že z každého stavu vybral dvě až čtyři osoby, jimž měli nejvyšší berníci složiti účet. Od r. 1593 získal rovněž král právo vysílati do této komise svého zástupce, podobně jako o několik roků později do sboru nejvyšších berníků. R. 1593 jmenoval svým zástupcem v této účetní komisi Jindřicha Domináčka z Písnice [AMV. St. manip. S 15/10-III.], nového svého prokurátora fisku. Když r. 1593 dostal král od stavů právo vymáhati berní resty, povolával před tuto komisi "pro vyčinění počtův reštantních" také nejv. berníky let minulých 1587 až 1592 [Ibid. (1593)].

R. 1596 stanovena byla nejvyšším berníkům pro složení počtů zmíněné komisi lhůta čtyř neděl po projití posledního berního termínu [SČ. IX]. Svoláváním komise byla pověřena Česká kancelář, která předvolávala její členy královým jménem každého zvláště [AMV. St. manip. S 15/l-*/i fol. 109]. Postupem času tato komise přijímala vyúčtování také od zemských colmistrů, byli-li zřízeni, ba i od stavebníků kaple Všech svatých, nebo od karlštejnského purkrabí, šlo-li o opravy Karlštejna. V takovém případě vysílala některého ze svých členů k očitému spatření staveb. Komisař podával pak zprávu o své cestě nejen zmíněné komisi, ale případně i plenu nejv. úředníků a soudců zemských [SČ. IX.]. Zemřel-li člen komise dříve než tato svůj úkol skončila, doplnil ji příští sněm členem jiným [SČ. X]. Pro velké resty zdrželo se někdy konečné vyúčtování s berníky toho či onoho roku i o několik let. Tak r. 1602 ještě nebylo "zouplna přijato" vyúčtování berníků, počínajíc r. 1597 [SČ. X.]. Od r. 1603 ustanovoval sněm sám pevné datum, kdy měla komise pro převzetí počtů od berníků zahájit své zasedání [SČ. X.]. R. 1605 byl počet volených členů zmíněné komise rozšířen na 8 pánů, 4 rytíře a 3 měšťany kromě zástupců králových [SČ. XI..