9. KRAJSKÉ BERNIČNÉ ÚŘADY.
Krajské berničné úřady znovu vznikly v souvislosti se svolením individuální sbírky k vydržování vojska v Uhrách, tak zv. defense, k níž došlo r. 1595 [SČ. IX.].
Sněm uložil tehdy poddanému lidu za povinnost platiti po šest měsíců v roce na vydržování "defense koruny české" po 6 čes. gr. každého měsíce, měšťanům pak příspěvek dvojnásobný, čili úhrnem 1 čes. kopu 12 gr. ročně. Správní agendu této sbírky převzali krajští berníci nově tehdy zvolení a ústřední její správu nová trojice nejvyšších výběrčích, zvolených jen k tomuto úkolu. Sněm příštího r. 1596 spojil staré berně domovní a prodejní s novými sbírkami pod jednu správu, odevzdal ji krajským berníkům a pro ústředí zvolil místo tří šest nejvyšších berníků s výhradou, že král k nim může jmenovati ještě své dva zástupce jako dohližitele [SČ. IX.]. Roku 1597 sice šest nejvyšších stavovských berních hodnostářů bylo sníženo zase na bývalý počet tří, ale úřady krajských berníků staly se již trvalými [SČ. IX.. - Plachtův názor, (l. c. s. 100), že krajští berníci vznikli již r. 1593 (!) nemá v sněmovních usneseních opodstatnění. Vznik spadá k r. 1595, kdy byla zavedena sbírka na vojsko, tak zv. Defense].
Zřízení krajského berničného úřadu, jenž před tím vyskytl se posledně r. 1556, přineslo králi prospěch nejen při organisaci sbírek, nýbrž také při základní domovní berni. Projevilo se zvýšeným přiznáním poplatníků, takže výnos domovní berně vzrostl o 10 až 15 tisíc zl., dosahuje v příštích letech až 140.000 rýn. zl. Krajští berníci s počátku patrně úřadovali jen podle okolností; z prvních let existence krajského berničného úřadu zachovala se sice instrukce pro krajské berníky Vltavského kraje [SČ. IX.], ale ta věnována byla nikoliv defensi, nýbrž berním z prodejů. Všeobecnou instrukci známe teprve z r. 1598 a dalších.
Od počátku zřízení krajského berničného úřadu voleni byli krajští berníci až do r. 1603 přímo na sněmu zemském, a to po dvou v každém kraji - jeden rytíř a jeden měšťan. Sněm r. 1595 vyměřil jim plat: 50 čes. kop ročně rytíři a 20 čes. kop měšťanu, při čemž však měli si ještě ze svého platu chovati písaře a na svůj náklad dopravovati berně na Pražský hrad [SČ. IX.]. To byla odměna malá; u měšťana rovnala se sotva platu zednického mistra nebo o málo jej převyšovala. Krajští berníci byli právem nespokojeni, proto později sněm jim plat již neurčoval, nýbrž ponechával nejv. úředníkům a soudcům zemským, aby se s nimi o plat dohodli [SČ. IX. a SČ.X.. Plat nejv. berníků činil tehdy (1601) u pána 400 čes. kop, rytíře 300 č. k. a měšťana 150 čes. kop]. Byli povinni přísahou, a to králi i zemi. Přísahu skládali záhy po svém zvolení a sice v Čes. kanceláři, do níž byli obesláni [SČ. IX.]. Zněla takto:
"Přísahám p. Bohu všemohoucímu a nejjasnějšímu knížeti pánu, p. Rudolfovi druhému, volenému římskému císaři, uherskému a českému králi, pánu mému nejmilostivějšímu a všem třem stavům král. Českého, že v tomto ouřadu svém na mě vzloženém, jsouce za výběrčího berně svolené v kraji N. ustanoven, že podle sněmovního svolení se všelijak upřímně, věrně a spravedlivě chovati, dobře a užitečně J. Mti a všem stavům obmejšleti, škody předcházeti a čemuž bych vodolati nemohl, to na J. Mt a pány nejv. ouředníky a soudce zemský časně vznášeti chci. Tak mi toho dopomáhej pán Bůh všemohoucí" [AMV. St. manip. I 18/16].
Z let 1598-1601 zachovalo se několik instrukcí pro krajské berníky. Vydány byly královým jménem z České kanceláře. Instrukce z r. 1598 byla adresována hradeckým krajským berníkům a je stručnější než obě instrukce z r. 1601, jež nemají bližšího určení, takže snad možno soudit, že byly vydány, vlastně jedna z nich vydána, pro všechny kraje. Jsou totiž na sobě tak závislé, že jest patrno, že jedna byla druhé konceptem, jenž později byl ještě pozměněn a zestručněn [Srv. SČ. IX.., Archiv hradu Pražského: Böhmen-Anhang G F 533 fol. 1-7, posléze SČ. X.. (přepis v A. z. č.)].
Hradecká instrukce (SČ. IX..) na prvém místě ukládá krajským berníkům, aby se řídili podle sněmovních artykulů. V druhém odstavci nařizuje, že si mají poříditi rejstříky se stálými rubrikami poplatníků a nezapisovati jich pouze chronologicky, tak jak přicházejí. V rejstřících mají být seřazeni podle stavů: za třemi stavy vlastními mají následovati svobodníci, svobodní rychtáři, dvořáci, opati, abatyše, kapitoly, faráři a mistři kolegiáti. Ihned po založení register je prý nutno popsati jednotlivá panství (počet vesnic, osedlých poddaných, komínů), neboť zcizováním statků nemalé proměny se dějí. Každou změnu držby je nutno v rejstřících vyznačiti a při rozdělení statku založiti vložku novou. Odstavec čtvrtý nařizoval, že přijaté peníze musí krajští berníci odvésti v té minci, v níž je dostali, neprovozujíce s ní žádných výměn ani zápůjček. Berní a sbírek neměli přijmouti a od toho, kdo by se nepřiznával podle notulí v sněme doložených, ale také změn v držbě své a v počtu poddaných "světle" nedoložil. Další bod zakazoval přiznávání ze všech statků do jednoho kraje, a to pro nemožnost kontroly a dávání vlastních termínů dlužníkům. Osmý přikazoval uzavřít účty za čtrnáct dní po posledním termínu a odvésti přijaté peníze i s přiznávacími listy nejv. berníkům, kteří mají vystavit na ně řádnou kvitanci. Zvlášť, jako postscriptum, připojena byla ještě výzva, aby krajští berníci pátrali zejména po uložených kapitálech, neboť při této berní základně jest nejvíce zatajován [podle poznámek na rubu byla tato instrukce odeslána také krajským berníkům v kraji boleslavském, chrudimském, čáslavském a kouřimském a opakována zase r. 1599. - O ostatních krajích se však nepraví nic].
Instrukce z r. 1601 byla všeobecnější: Především nařizovala krajským berníkům zříditi nikoliv jedna krajská registra jako instrukce z r. 1598, nýbrž zvláštní registra pro každou jednotlivou sbírku a v nich vyznačit vždycky všechny stavy šlechtické, města, preláty, kláštery, faráře, svobodnické lány, mistry a kolegiáty v kraji osedlé i s uvedením místa jejich bydliště. K těmto samostatným vložkám pak činiti záznamy o platech. Druhý bod týkal se berné mince, třetí uzavření počtů (jako osmý v instrukci z r. 1598), čtvrtý shrnoval šestý a sedmý bod instrukce z r. 1598, pátý zakazoval poskytovati úvěr z vybraných peněz, šestý opakoval výzvu z bývalého postscriptum, sedmý věnován byl sbírkám z prodejů a osmý vyúčtování berní režie.
Organisace sbírky z prodejů a z krámů vzata byla z instrukce Vltavského kraje z r. 1596 [SČ. IX.], jež nařizovala krajským berníkům spolupráci s královskými rychtáři ve městech královských a s těmi patrimonijními vrchnostmi, jež mají vlastní města a městečka. Vrchnosti a rychtáři měli za povinnost vyhledati a dáti popsati všechny "kupce, kramáře, šmejdíře, handlíře, i kteří řemesla dělají, ať krámy mají, či nikoliv a tu zříditi dva výběrčí, kteří by s cechovními mistry týdně tržbu účtovali a podle ní sbírku přijímali." O sbírce z krámů měli rozhodnouti sami rychtáři, nebo hejtmane panští, spolu s krajskými hejtmany. Ve svém konceptu obsahovala tato instrukce ještě ustanovení o mincovních cedulích a závěrečný odstavec o nedokonalosti všech instrukcí a plynoucí z toho povinnosti berníků sledovati dobro J. Mti král. a vlasti své podle vlastního rozumu, co by se kde užitečným jevilo, kterýž odstavec byl potom v čistopise vypuštěn.
Pozoruhodný rozdíl projevil se ve volbě nejvyšších a krajských berníků r. 1602. Sněm toho roku povolil všechny berně a sbírky na dva roky a na dva roky zvolil také berníky. Kdežto však nejvyššími berníky byly pro oba roky zvoleny tytéž osoby, krajští berníci byli zvoleni jiní pro rok 1602 a jiní pro rok 1603 [SČ. X.]. Není jasné, co tím sněm sledoval, snad vzhledem k velkému zaneprázdění krajských berníků vymáháním nedoplatků nechtěl, v zájmu řádného vyúčtování a vydobytí berně kumulovati na jednu dvojici příliš úkolů. Úkol nejvyšších berníků byl od doby zřízení krajských berníků nesporně snazší, omezuje se na práce většinou účetní, kdežto styku se stranami byli nejvyšší berníci skoro prosti.
Volitelnost krajských berníků na sněme r. 1604 vzala vůbec za své. Sněm dal k ní plnou moc králi a vládě a král vydal po sněmu, 21. května 1604, jmenovací dekrety [SČ. X. 558]. Tohoto práva užil král také r. 1605. Ze soupisu adres, na něž byly jmenovací dekrety rozesílány, jest patrno, že krajské berníky vybrali a navrhli králi berníci nejvyšší. In margine adresáře jest totiž připojena poznámka "na hradě Pražském při ouřadě berničném 3. augusti 1605" [AMV. St. manip. S 15/1 fol. 131 n.]
Výběr krajských berníků na sněmu býval dost náhodný, takže vyskytly se případy záměn osob, ustanovení v jiném kraji, než kde berník měl statky a p., kteréž omyly byly teprve dodatečně napravovány. Tak r. 1600 byl omylem ustanoven rakovnickým krajským berníkem Jáchym Libštejnský na Rabštejně, sídlící v kraji Plzeňském, ale s většinou statků v kraji Zateckém. Žádal proto panovníka, aby volbu zrušil a na místo jeho jmenoval buď Viléma z Landštejna na Sosni, nebo Havla Hrobčického z Hrobčic, nebo Kryštofa Šlovského ze Šlovii [SČ. X.]. Zdá se, že král mohl takovou opravu sněmovního usnesení provésti - patrně maje právo doplniti berníky za resignovavší - neboť již 3. června jsou jmenováni jako berníci kraje rakovnického Jan Tejřovský z Einsidle a Kryštof Šlovský ze Šlovic, tedy oba zemani [SČ. X.].
Analogický případ stal se příštího roku Janu Bechyňovi z Lažan a v Příbrami, jenž byl zvolen krajským berníkem Vltavským. V tomto případě šlo o záměnu s Janem Bechyní z Lažan a na Netlucích. Opravu provedli nejv. úředníci a soudci zemští. Současně opravovali nejv. úředníci ještě jinou chybu sněmovních článků, a sice volbu Karla Hrušky z Března a na Tatiném za berníka kraje Slánského, neboť rovněž do kraje nenáležel a ustanovili krajským berníkem Hanuše Hrušku z Března a na Penici [SČ. X.]. V téže době si stěžovali také Táborští České komoře, že krajským berníkem za městský stav ustanoven byl táborský primátor Jan Pakosta, jenž jest však sešlý nemocí a žádali, aby ustanoven byl někdo jiný z předloženého terna, "člověk rozšafný, věku mladého a v počtech sběhlý". V tomto případě zase vyhověl přání Táborských císař a 17. března 1601 Pakostu úřadu výběrčího zprostil a jmenoval měšťana Jana Třebického. O dva dny později dokonce Česká komora sama odvážila se změniti osobu městského berníka kraje Kouřimského, ale na protest kouřimských po 14 dnech musila ponechati berníka sněmem zvoleného, ulevivši si pouze pohrůžkou, že stane-li se jaká škoda neb obmeškání, "tehdy že toho na kouřimských statcích bude postiháno" [SČ. X.].
Mezi krajskými berníky docházelo snad někdy k místnímu dělení kompetence, ba dokonce bechyňský šlechtický berník Oldřich st. Svatkovský z Dobrohoště uzavřel úmluvu s měšťanským berníkem, táborským konšelem Václavem Protivínským, že ten za 10 míš. kop sám všechny berně a sbírky vybere a odvede. Protivínský potom smlouvu neplnil, starý Svatkovský zemřel a syn jeho Jan domáhal se, aby Václav Protivínský byl s penězi i reštanty předvolán před soud zemský
[SČ. X.]. Bylo-li mu vyhověno, nevím, ale sotva před soudem dobře pochodil, neboť smlouva jeho otce jistě byla "contra bonos mores".
Přísnost krajských berníků vůči neplatům byla někdy obdivuhodná. V létě 1598 pokusili se podbrdští berníci Vratislav ml. z Mitrovic a Jindřich Čížek ujmout i dvůr Poučník, patřící ke Karlštejnu, protože pan purkrabí Jáchym Novohradský z Kolovrat neplatil defense za lidi. Pan purkrabí vysvětloval, že poddaní karlštejnští nikdy daní neplatili [SČ. IX..] Zachránil-li ad hoc Poučník nevím, ale stanovisko jeho vyvrátil již sněm r. 1595, jenž přitáhl k tureckým sbírkám jak poddané karlštejnské, tak poddané nejv. pana purkrabí [SČ IX. ] Také na Slánsku si vedli krajští berníci rázně, takže bylo mnoho nářků, že "nikdy tak zle nebejvalo, ale my na to se neohlídajíc... takové reštanty žádnému v ničemž žádné lhůty ani jaké prodlení dávajíc, s listem obráním po kraji jedeme a jich k odvedení takých reštantů upomínáme" [AMV. St. manip. S 15/10-III.]
Dvanáctého května 1600 volala k sobě Česká komora krajské berníky za r. 1597, aby se k ní dostavili i s registry "urburními," podle nichž berni r. 1597 v krajích vybírali [Ibid. S 15/14-I.] Žatečtí berníci měli již tehdy úkol splněn a právě vymáhali dodatečně náhradu u české vlády "poněvadž do jedenácti jízd vážiti musili a maje sem 13 mil, nemálo skrze to utrativše, čehož se do 400 kop míš. našlo" [SČ. X.]. Plzeňský berník Přibík z Klenového a z Janovic sice s berní ještě zcela hotov nebyl, ale přijeti nemohl, neboť mu zemřel jeho kolega, plzeňský měšťan Kryštof Summer, od jehož vdovy nyní vymáhal nějaké reštanty pořadem práva. Psal však nejv. úředníkům a nikoliv České komoře. Rakovničtí berníci za rok 1597 odpověděli 25. května 1600 České komoře, sdělili však, že nepřijdou, neboť již r. 1598 řádně vyúčtovali a registra odvedli [SČ. X.]. Nepřišli ani výše zmínění berníci žatečtí a poslali za sebe jen dopis, že vymáhajíce berni, podnikli po kraji dvanáct pojezdů [AMV. St. manip. S 15/14-2].
V mnoha krajích nebyla ukončena ještě ani berně r. 1596, neboť teprve 2. března 1600 nejv. úředníci vyzývali k vyupomínání dlužných restů za zmíněný rok krajské berníky krajů Boleslavského, Hradeckého, Pracheňského, Bechyňského, Žateckého, Rakovnického a Podbrdského, tedy z větší poloviny země [SČ.]. Výzva musila být do některých krajů opětována zase 6. října 1600. Příštího roku povolávali již nejv. úředníci krajské berníky r. 1596 ke složení a vyúčtování restů přísněji Srv. SČ. X, AMV. St. manip. S 15/10 fol. 40]. Vina za resty ležela někdy nikoliv na poplatnících, nýbrž na bernících, kteří vybraných peněz neodváděli. Tak 1605 nejv. úředníci upomínali berníky Vltavského kraje o 329 kop 59 gr. 2 d., které podrželi pro sebe [Ibid. S 15/10 Ausgewählte Sachen]. Peníze ležívaly u měšťanských berníků; v polovině června 1605 upozorňovala Česká komora na takový nešvar hofrychtéře král. měst Matesa Prekla a žádala jej, aby z moci svého úřadu sjednal nápravu - česká komora cítila tedy dobře svoji nekompetenci ve věcech berních, - neboť tato "nepilnost a váhavost" nutí prý ji k anticipaci berní úvěrem, jenž jest drahý. Prekl měl jeti v té době k obnovování úřadu konšelského a měl té příležitosti použíti [Ibid. S 15/10 Ausgewählte Sachen].
Jindy zase slyšíme žaloby na nepilnost úřadů pražských. Slánští krajští berníci za léta 1607 a 1608 dlíce r. 1609 v Praze u komise o přejímání počtů, odjeli domů, zanechavše jí dopis, v němž sdělili, že odjeli "nemohouce již dále i se svými hovádky velký náklad na pobyt nésti" a svá registra odevzdali do České komory (!)[Ibid]. Tam se snad úřadovalo pořádněji než u orgánů stavovských. Demonstrativně opustili za nimi Prahu také krajští berníci hradečtí.
Mnohé stížnosti mezi krajskými berníky vznikaly pro malý zájem šlechtických berníků, kteří ač měli dvojnásobné služné, práci se vyhýbali. Již proposice sněmu r. 1600 na to poukazovala [SČ. X.], ale zachovala se o tom i celá řada dokladů v aktech. Půldruhého roku, od jara 1604 do podzimu 1605, vlekl se spor boleslavských krajských berníků Jana Albrechta Křineckého a Petra Červinky. Červinka, byv Čes. komorou kárán pro své resty, omlouval se, že sám nestačí po celém kraji jezditi, když "jeho pan principál Jan Albrecht Křinecký ani sám jeti, ani vysílati který napomínání takových sbírek neráčí chtíti" [tento i všechny další dopisy v AMV. St. manip. S 15/10-II.]. Tato omluva, či spíše žaloba, byla podkladem dopisu, jenž poslal Křineckému Václav Samec, sekretář presidenta, čes. komory Štěpána ze Šternberka, jenž vystupoval v tomto případě jako královský "direktor berně". Ačkoliv sekretář Samec psal jménem svého pána, způsobil zlou nelibost pyšného velmože, s níž se tento netajil ještě po půldruhém roce. Sekretář Samec pohrozil totiž panu Křineckému "nejv. berníky pro r. 1603 zvolenými", kteří by musili do Boleslavská být vypraveni s listy obranními a "tu škodu, J. Mti král. na statku V. Mti postihati". Později se ukázalo, že rozhněvaný pán neměl řádných register, takže teprve koncem října 1605 mohl se postaviti k vyúčtování. Sám však před nejv. berníky do Prahy nejel; poslal s měšťanem červinkou pouze svého služebníka Fijalku, sváděje zdržení na Červinku. Patrně Fijalka přivezl dopis Křineckého radům České komory, v němž krajský berník žaloval "že netoliko od Vašich Mti, ale i od písařův aneb služebníkův Vašich na mě se dopisování děje, jakož bych já tu nětco obmeškal... jako Václav Samec učinivší psaní dosti důtklivé, mne netoliko napomínal k povinnosti mé, ale téměř rozkazuje jako ňákému služebníku svému, ježto já souce jedním obyvatelem království tohoto Českého, stavu předního a rodu starožitného, nesměl bych nejnižšímu z nejposlednějšího stavu tak vladařsky psáti." - Bylo-li boleslavské vyšetřování za r. 1603 skončeno 31. října 1605 či nikoliv, není již z aktů patrno, ale právě uvedený obsah předcházejících dopisů pomůže jistě dokresliti obraz prostředí, v němž starý stavovský řád srážel se se zárodky nově vznikajícího byrokratického státu moderního.