II.

ZÁPAS O STAVOVSKÉ SVOBODY S KRÁLEM MATYÁŠEM.

Sotva dozněly jásavé pozdravy a slavnostní fanfáry při příjezdu Matyášově do Prahy, už začaly vystupovati první mráčky na obzoru bezstarostných líbánek českých stavů s čekancem království Českého. Pozorovali jsme to výše při jednání o proposici císaře Rudolfa a při zahájení sněmu. Císařští politikové uměli již před tím zasíti mezi obě strany sémě nedůvěry, zejména nabídkou osobního jednání obou znepřátelených habsburských bratří. [Vyslanec toskánský Medici ve své zprávě velkovévodovi ze dne 11. dubna výslovně praví, že nabídka osobního jednání učiněná císařem králi po Leuchtenberkovi a Mollartovi měla lstivý účel "di mettere il re in diffidenza delli stati". Viz čís. 31.] Nedůvěra ta, jak jsme už výše zjistili, se stále stupňovala. A nebylo divu, neboť politické cíle českých stavů a krále Matyáše byly velmi rozdílné.

S nezakrývanou břitkostí píše o úmyslech českých stavů vévoda Brunšvický kurfirstu Saskému dne 17. dubna. Prý slyšel od jednoho vznešeného Čecha, že cílem všeho je, aby hodný starý pán, t. j. císař Rudolf, byl zničen a králi Matyášovi byly svázány ruce, protože stavové sami chtějí podržeti vládu v rukou a v budoucím čase dynastii Habsburskou úplně odstaviti ("das haus Osterreich gar uber eine Seiten setzen"). [Viz čís. 87.] Když vévoda Brunšvický vyjednával s králem Matyášem, aby ho přiměl k přátelskému vyrovnání s císařem Rudolfem, řekl mu, že Češi chtějí z něho udělati krále ze sádry. Toto srovnání tak pohněvalo stavy, že k němu poslali své zástupce. [Srovn. zprávu Mediciho velkovévodovi.Toskánskému ze dne 18. dubna č. 103. Srovn. též v práv li Padavinovu do Benátek ze dne 25. dubna č. 169. Padavia praví, že vévoda Brunšvický osočoval Čechy, že nebudou králi věrni; král to řekl stavům, kteří pojali takovou nedůvěru k vévodovi, že někteří přišli na myšlenku postavit stráže k jeho domu.] Také vyslanec toskánský Medici a jiní postřehli v plánech českých stavů snahu, aby se království České stalo královstvím úplně volebním. [Viz jeho list velkovévodovi Toskánskému ze dne 18. dubna čís, 103. Praví tam o stavech, že proto žádali Rudolfa, aby v proposici požádal za volbu krále Matyáše, "per avvantaggiare la pretensione che hanno, che questo regno sia tutto in tutto elettivo".]

Na druhé straně zase biskup Melfský, který byl nunciem na dvoře krále Matyáše, uvažuje, že mezi králem a českými stavy se vyskytly jakési neshody hledě k budoucí vládě, protože král má úmysl ji uvésti do dřívějšího stavu a zrušiti tuto vládu optimátů, která se zavedla v posledním sněmu s takovou úhonou autority královské. [Viz depeši nunciovu do Říma ze dne 18. dubna č. 98.]

O úmyslech krále Matyáše má zajímavou zprávu také nuncius na císařském dvoře, biskup Sarzanský. Mluvil se španělským residentem, který mu vypravoval o nárocích španělské linie na království České po smrti Rudolfově a jeho tří bratří. Nuncius se domnívá, že se mu při tom rozhovoru zjevilo, proč se španělská politika ještě z jiných důvodů už odedávna rozhodla pro druhého z habsburských bratří, t. j. pro Matyáše. Když prý totiž čeští stavové usilovali, aby se království České stalo královstvím volebním, k čemuž císař vůbec prý chtěl přistoupiti, král Matyáš tak se proti tomu postavil, že řekl, že raději nechce tohoto království; španělský vyslanec se prý velmi namáhal, aby se při rozhodnutí jednou učiněném setrvalo a jednal proto vícekráte s Khleslem i Barvitiem. [Viz depeši nunciovu do Říma ze dne 21. dubna č. 138.]

Tato zpráva ukazuje, že Matyáš, arci vedený Khleslem, úmysl nepovolit rozšíření svobod stavovských pojal již dříve a že měl zaručenu pomoc španělskou, jak také další jednání zřejmě potvrdilo. Kolísavý Rudolf, odhodlaný ve svém neštěstí ke všem ústupkům, se španělské politice nehodil nejen s hlediska politiky katolické, nýbrž také z dynastických důvodů španělských. Království mělo býti zachováno v takovém stavu, aby se jednou hodilo případné kandidatuře španělského prince; volební království s bujícími stavovskými svobodami nebylo španělským ideálem.

Z těchto zpráv je vidět, kam směřovala politika Matyášova - Khleslova, a že cil její se diametrálně lišil od politiky českých stavů. Tyto rozpory nemohly zůstati utajeny, ač král a zejména Khlesl uměli dobře zakrývati karty. Nebylo to však možno protahovati, protože stavové, chtěli-li něčeho dosáhnouti, musili se se svými požadavky vytasiti před korunováním. Král také nemohl zůstati v reservě, neboť musil pak buď požadavky stavů odmítnouti anebo je uchlácholiti sliby, které nemínil splniti.

Na konci dubna už nebylo tajemstvím, že čeští stavové předloží králi před korunováním k schválení články o svobodné volbě krále, o svobodném svolávání sněmů atd. Dne 2. května už o tom píší do Říma oba nunciové dlící v Praze. [Viz depeši biskupa Sarzanského ze dne 2 května č. 250 a depeši biskupa Melfského z téhož dne č. 254.]

Z obou nunciatur se také dovídáme o okamžitém zakročení španělského vyslance u Khlesla. Khlesl se podle zprávy biskupa Sarzanskeho vytáčel, ale nepopřel, že na těchto zprávách něco je. Biskup Sarzanský vůbec ho obviňoval, že jsa stále pohromadě s "nejhoršími kacíři", Žerotínem a Hodickým, jedná podle jejich přání, a oni že nechtějí než udržeti oba bratry, t. j. Rudolfa a Matyáše, v nepřátelství a zničiti dynastii Habsburskou. To je poněkud příkrý odsudek, neboť Khlesl hned od počátku, opíraje se o španělskou politiku, nemínil povoliti stavům českým. Také odpověděl Zúňigovi, že jeho král by se raději vrátil do Rakous, než aby v něčem povolil. Poté prý ho Zúňiga utvrzoval, že je třeba zůstati ve všem pevným, neboř, kdyby bylo zapotřebí, mohl by dáti peníze, aniž by čekal na instrukci ze Španěl, protože stavové musí býti drženi ve svých mezích, a král nesmí ztratiti, co bylo jeho.

Podobně nuncius na dvoře královském, biskup Melfský, píše 2. května o Zúňigovi, že předevčírem velmi ostře zakročil u Khlesla a myslí, že dnes ráno to opakoval Matyášovi, nabízeje jménem svého krále okamžitou pomoc, jen aby král mocí zbraně hájil a udržel neporušena svá práva v tomto království. Královští služebníci prý myslí, že se Češi snadno utiší, jak uvidí, že je král pevně rozhodnut. Nuncius je přesvědčen, že tyto "machinace" jsou hlavně dílem Žerotínovým, který je člověkem dalekého rozhledu a který by chtěl upevněním a zvětšením unie těchto zemí potlačiti monarchii svého pána a náboženství katolické. [Srovn. též zprávu Mediciho ze dne 2. května č. 258. Medici podobně jako oba nunciové mluví o zakročení Zúňigově u Khlesla. Raději prý by se Matyáš měl vrátit do Rakous než povolit a přijít pak s větší mocí; Španělsko že dá peníze. O novém slibu Matyášově Zúňigovi viz č. 322, zprávu to biskupa Sarzanského ze dne 9. května.]

Než stavové své požadavky předložili králi Matyášovi, několikrát se o nich radili. O artikulích stáru městského, které mají býti předloženy před korunováním králi Matyášovi, jednalo se na radnici staroměstské již 4. května. [Viz zprávu vyslaných kutnohorských ze dne 4. května č. 273 a 274, kde je seznam článků.] Všeobecné artikule byly čteny na sněmu už 5. května, pak 9., 12. května a později. [Srovn. č. 281 ze dne 5. května a 350 ze dne 12. května.] Artikule ty se dělily ve dvě zvláštní skupiny; mohli bychom říci skupinu věcí vnitřních a skupinu věcí zahraničních.

V první skupině byly tyto požadavky:

1. Aby král stavům do 14 dní po korunování potvrdil všechna privilegia, svobody, nadání, majestáty, porovnání se stranou pod jednou a pod obojí, sjednocení se stavy slezskými o náboženství, s doložením, že nemá platnosti, co se kde v tom čase stalo proti právu a zvyklostem.

2. Aby král po korunování obnovil ve čtyřech dnech všechny úřady zemské, a to s dobrým zdáním a radou třiceti osob z obce stavů k tomu zvolených.

3. Aby král stanovil pořadí, jak nejvyšší úředníci a dvořané mají seděti. [Dne 5. května č. 281 je tento článek na čtvrtém místě a čtvrtý na třetím.]

4. Aby stavové v čas nastalé potřeby mohli sobě pokládati sjezdy krajské, aniž by to vznesli na krále. Dále, aby v době moru kancelář, komora a jiné úřady zemské podle zdání nejvyšších úředníků a soudců zemských mohly býti přeloženy jinam. [O přeložení tomto v době moru nemá č. 281 nic.]

5. Aby nejvyšší úředníci a soudcové zemští mohli, kdyby byla nevyhnutedlná potřeba, najímati lid válečný, pokudž by se král na jejich vznesení nemohl tak brzy rozhodnouti a jim to oznámiti. [Tento článek je v č. 281 až na konci druhé skupiny.]

6. Aby byl zavřen a ustanoven dobrý řád o defensi se zeměmi přivtělenými. [Tento článek v č. 281 chybí.]

V druhé skupině byly dva články:

1. Aby se zřídila nová konfederace českých zemí s Uhry a Rakousy, aby jedni druhým v nouzi, kdyby jedné nebo druhé zemi hrozila ztráta privilegií a svobod, přispěli jistým počtem jízdy a pěchoty. [Č. 281 udává přesný počet: 500 jízdy a 1500 pěších.]

2. Aby dědičné spolky (erbeinigungen) se všemi třemi světskými kurfirsty byly obnoveny a zlepšeny.

Texty z 5. a 12. května až na maličkosti, které jsem v poznámkách uvedl, ve věci souhlasí. S německou stilisací ze dne 12. května, která je v dobrém diariu Megerlově, souhlasí česká stilisace, jak ji má v Historii české Pavel Skála ze Zhoře. Stilisace ze dne 5. května pochází z diaria vídeňského také dobře zpraveného. Text králi Matyášovi předložený se nezachoval, ale nelišil se patrně od toho, co mají tyto tři celkem shodné redakce. Mimo to je nutno stilisaci Skálovu shodnou se stilisací Megerlovou pokládati za definitivní. Ze dne 9. května zachovaly se zprávy líčící průběh jednání na sněmu o těchto artikulích a je zároveň doplňující a vysvětlující. [Viz č. 313 a 314.]

Prvá z těchto zpráv, přesně datovaná dnem 9. května, pochází také z diaria vídeňského výše uvedeného. Praví se v ní, že v pondělí 9. května byly v sednici sněmovní některé artikule, které mají býti odevzdány králi, čteny ex cathedra. Nejdůležitější je, jak se tu vysvětluje účast třiceti osob při jmenování nejvyšších úředníků zemských a rad.

Má býti vedle nejvyšších úředníků a rad, arci dosavadních, vyvoleno z obce dvou vyšších stavů 30 osob za "volence", z nichž každý má poznamenati tři osoby a jejich jména zapečetěná odevzdati králi. Osoby, které budou míti nejvíce hlasů, mají býti potvrzeny za nejvyšší úředníky a přísedící zemského soudu.

O svobodném sjíždění stavů doplňuje tato zpráva, že jak na hradě Pražském tak také v Pražských a jiných královských městech krajských se mohou stavové v čas nastalé potřeby sjížděti, aby o potřebách zemských uvažovali.

Také o dluzích císařových, které král na sebe vzal, je zde plus a žádá se, aby se nikdo nemohl ani na statcích císařových ani na statcích rukojmů hojiti ani rukojmě dát zatýkati, nýbrž mají míti lhůtu až 14 dní po sv. Havlu.

Odstavec o defensi se zeměmi koruny České a odstavec o konfederaci byly zde přesněji vyloženy a ustanoveno o nich, že se má o nich jednati s vyslanými z Moravy, Slezska a Lužic, rovněž tak jako o dědičných úmluvách s kurfirsty.

O defensi bylo přesněji stanoveno, že v čas nouze má jedna země druhé přispěti ku pomoci podle své největší možnosti a konečně s celou svou mocí, hlavně, kdyby někdo je chtěl připraviti o jejich privilegia a svobody.

O konfederaci s Uhry a Rakousy bylo usneseno, že, kdyby byly v případě potřeby volány na pomoc, mají jak Uhry tak Rakousy přijíti s 500 jízdných a 1500 pěších dobře vyzbrojeného najatého lidu válečného; totéž jim viceversa nabízejí Čechové. Toto ujednání nemá platiti, kdyby Turci vpadli do Uher, tu má zůstati při starém zvyku, jak se mají srovnati o dědičném nepříteli. Aby se tento artikul sjednal, mají k budoucímu sněmu býti povoláni vyslanci z Uher a Rakous.

Druhá zpráva s jinou redakcí těchto článků je nedatovaná. Položil jsem ji také k 9. květnu; nejvíce se blíží uvedenému vídeňskému diariu z tohoto dne. [Viz č. 314.]

Její článek o volbě úředníků určuje poněkud jinak a zevrubněji, jak si stavové představovali tyto volby:

Každý z nejvyšších úředníků, přísedících soudu zemského, rad soudu dvorského a komorního a z 30 volených stavů má napsati tři osoby, "die sie zue jeglichen ambtern sonderlich tauglich zue sein vormeinten" na lístek a zapečetěné odevzdati králi, aby král ke každému úřadu si mohl vybrati osobu, které by úřad svěřil. Tento způsob platí pro změnu úředníků, která má býti provedena po nastávajícím korunování. Budoucně, kdyby jeden nebo více nejvyšších úředníků a přísedících soudu zemského odešlo, má každý z nejvyšších úředníků a přísedících soudu zemského podle starého obyčeje poznamenati na lístky tři osoby, které navrhuje na takový uprázdněný úřad; lístky má zapečetiti a odevzdati do české kanceláře. Tyto lístky mají býti otevřeny za přítomnosti nejvyšších úředníků a přísedících soudu zemského, hlasy mají býti pořádně seznamenány a předneseny králi. Kdo bude míti nejvíce hlasů pro nějaké místo, má mu býti místo dáno. V soudu dvorském a komorním mají býti radové dosazováni podle staré zvyklosti; nejvyšší hofmistr má je dříve zkoumati, zda jsou hodni takového místa a zda jsou znalí práv, zvyklostí a zřízení tohoto království. Ostatní úřady, jako česká komora a appellace, mají býti obsazovány podle libosti J. Mti královské.

V této redakci máme nejširší výklad o tom, jak stavové chtěli býti účastni obnovení úřadů při nastoupení nového krále a jak si představovali jmenování úředníků v budoucnosti.

Také článek o sedění úředníků je v této redakci šíře rozveden a žádá, aby král po korunování přesně stanovil ("gewiesse ausrnessung") pořadí, jak mají seděti zemští a dvorští úředníci a také, kde mají seděti nejvyšší vojenští velitelé, totiž nejvyšší lajtnant, polní maršálek, zbrojmistr a vachmistr a všichni polní generálové a plukovníci.

V článku o konfederaci s Uhry a Rakousy bylo přidáno, že taková konfederace má býti sjednána na určitý počet let a potvrzena králem. Konfederace měla zasáhnouti, kdyby někdo tomuto království a zemím přivtěleným chtěl způsobiti škodu, je si chtěl přivlastniti a nepřátelský vpád tam učiniti, aby je připravil o svobodu, privilegia, zemská zřízení a usnesení sněmů jakýmkoli způsobem tajně nebo veřejně.

Článek o možnosti najímání vojenského lidu nejvyššími úředníky při nebezpečenství se tu odůvodňuje zkušenostmi právě roku 1611, aby nemohly nastali podobné odklady. Při takovém nebezpečenství nebo vpádu, nebo kdyby bylo třeba zemím přivtěleným a zemím, s nimiž jsou sjednány smlouvy, poslati rychle pomoc, žádají stavové, aby se král nejdéle do osmi dnů rozhodl, a kdyby se to protáhlo, aby se mohli nejvyšší úředníci, radové atd. a osoby k defensi zvolené, kdyby to uznali za prospěšné králi a království, postarati, aby se najímání lidu a jiné věci neodkládaly.

Pokud jde o dědičné smlouvy s Falckém, Saskem a Braniborskem, mají se do nich vložiti některé důležité články k dobru královu, království a zemí přivtělených, a má býti požádán král, aby k příštímu sněmu v království Českém pozval vyslance těchto kurfirstů s plnou mocí ujednat tyto věci.

Když byly články stavovských požadavků ve sněmu předneseny, žádali nejvyšší úředníci a přísedící soudu zemského, aby obsazování úřadů zůstalo, jak ustanovuje zřízení zemské A 5 a O 4. Prvý paragraf stanoví, že se při rozdávání úřadů zemských a dosazování osob do soudu zemského, poněvadž od starodávna tak král činil s radou úředníků a soudců zemských, zůstavuje při zřízení zemském, a že J. Mti královské v to vkračováno a saháno býti nemá. Paragraf druhý stanoví, jak král obsazuje soud komorní.

O tomto jednání diarium vídeňské poznamenává: "Dieser punct ist auf des königs deliberation, bei derselben (t. j. landsordnung) zu verbleiben, verschoben worden". [Viz č. 313.]

Tuto zprávu nelze vysvětliti jinak, než že král již věděl o tomto požadavku a že o něm uvažoval a žádal, aby zůstalo při ustanovení zřízení zemského, neboť zde byl největší zásah do prerogativy koruny. Proto také nejvyšší úředníci na sněmu zakročili a požadavek byl odložen.

V definitivním znění je článek o obnovení úřadů stilisován tak, že se má díti s dobrým zdáním a radou ("guetachten und rat" v německém znění) třiceti osob volených z obce stavovské. Tedy už tam není požadavek, že osoby, které dostanou nejvíce hlasů, musí býti potvrzeny.

Vůbec lze z jednotlivých redakcí stavovských článků, které měly býti předloženy králi Matyášovi, pozorovati, kam až směřovaly nejradikálnější požadavky stavovské.

Království mělo býti volební, stavové při obnovení úřadů měli voliti nejvyšší úředníky a rady soudu zemského, které král musil potvrditi; na další obsazování úřadů měli míti těmito svými lidmi rozhodující vliv; měli míti právo svobodného sjíždění a sněmování v celém království bez povolení královského a mohli najímati vojsko. Tedy uvnitř měli míti jak zákonodárství tak exekutivu ve své moci a za hranicemi měli míti konfederace a spolky, které by trvání jejich svobod pojistily.

Smlouvami se zeměmi vtělenými měla se koruna Česká státi federací stavovských republik, s úplnou svobodou náboženskou, jimž král s nepatrnou mocí stál v čele. Král měl potvrzovati konfederace s Uhrami a Rakousy a dědičné smlouvy s protestantskými kurfirsty Říše.

Naprosté vítězství stavovství a protestantství ve střední Evropě s velmi blízkým vyloučením Habsburské dynastie bylo cílem, k němuž směřoval program radikální stavovské politiky. Za hlavního strůjce těchto plánů pokládala papežská i španělská diplomacie Karla st. ze Žerotína, jemuž podle jejího mínění podléhal i Khlesl, jehož Žerotín prý jen užíval za svůj nástroj.

Khlesla, jehož mimo jiné pokládali i za velmi špatného katolíka, v politice podceňovali, neboť právě Khlesl to byl, který tyto stavovské plány svou neústupností a schytralostí zmařil.

Požadavky, které byly předloženy králi, byly už kompromisní, slevovaly jak při obnově nejvyšších úředníků a soudců zemských tak při sněmování, žádajíce jen volnost krajských sjezdů. Ovšem i tyto zmírněné články byly vrcholem stavovských postulátů v době předbělohorské. Král Matyáš a Khlesl si byli dobře vědomi, že jejich povolení naprosto podlomí autoritu královskou a že otevře cestu výbojům protestantství. Snaha po obnovení a zlepšení dědičných spolků s protestantskými kurfirsty, zejména Falckém a Braniborskem, nevěstila nic dobrého. Také na jiné straně, se ukazovalo, že stavové čeští směřují ještě dále.

Kníže Anhalt poslal totiž koncem dubna svého vyslance Dordta do Prahy, který měl oficiálně za úkol pomoci českým stavům při jednání s pasovským vojskem, který však vedle toho měl tajnou úlohu působiti na krále Matyáše, aby se zbavil jednou pro vždy zlých rádců, totiž především Khlesla. [Viz doporučení a instrukce dané Anhaltern Dordtovi č. 191, 192, 233] Ani tím nebyla vyčerpána Dordtova podivná úloha, jeho misse k českým stavům cílila ještě jinam, Gerstenberg a Lüttichau brzy postřehli, že se tu kují nové nebezpečné spolky a podezírali Dordta, že je poslán Anhaltern, aby prostředkoval mezi českými a nizozemskými stavy. Píší kurfirstu, že se zde důvěrně hovoří o tom, že po korunování má býti sjednána unie mezi těmito zeměmi a nizozemskými "staady". Khlesl se prý o tom pronesl, že tím bude zničena dynastie Habsburská. [Viz hlavně zprávu vyslanců saských kurfirstovi ze dne 12. května č. 351. O tomto podezřelém poslání Dordtově mluví saští vyslanci všeobecně už v listě ze dne 11. května č. 346.]

Khlesl jistě dobře větřil, že Dordtova misse je obrácena proti němu a věděl, proč má býti odstraněn. Také mohučský vyslanec Brömser mluví ve své týdenní zprávě k 14. květnu o tom, že stavové nizozemští mají zde vyslance. [Viz č. 312.]

Dne 14. května saští vyslanci už vědí mnohem více a kreslí ještě temnější perspektivu. Pokládají věc za jistou a tvrdí, že Dordt jedná za generální stavy nizozemské o unii s králem Matyášem a s těmito zeměmi. Takovou unii pokládají za nebezpečnou kurfirstům a knížatům říšským. Jest prý nanejvýš nutno předejíti včas těmto věcem, jinak prý bude velmi brzy po Říši. Kníže Anhalt by to prý mohl zmařiti jedním slovem, rovněž Slezané a Lužičané. Jestli se tyto země s druhými zeměmi (koruny České) spojí - a nemohou se od nich oddělovat - pak prý budou s nizozemskými státy nejbližšími sousedy Saska. Dordt prý byl také v Brunšvíku, jak se zdá, aby Brunšvík i hansovní města získal Spojí-li se pak nizozemské státy, Švýcaři, Benátčané, a hansovní města s těmito zeměmi, totiž s Uhrami, Rakousy, Moravou, Čechami, Slezskem a Lužicí, může se prý lehko viděti, jak budou kurfirsti, uprostřed položení, seděti, při velké nedůvěře, která beztoho je mezi nimi. [Viz č. 375.]

Strach kreslí velké obrysy, a jest ku podivu, jak mu podlehli saští diplomaté, jindy [tak věcně usuzující. Ovšem Sasko, se svou odchylnou politikou od druhých mocí protestantských, by na tom bylo nejhůře. Spolek, který zde Gerstenberg a Lüttichau předvídají, a který jde od severního moře až k Adrii, od Transylvánských Alp až k Rýnu, je arci dosud jen výplodem jejich podrážděné obrazotvornosti. Z podobné nervosity se zrodila myšlenka, že by Anhalt, jak se zdá, strůjce všeho, proti tomu zakročil. Avšak i pouhá skutečnost, že Nizozemsko po Anhaltově agentu vyjednává s českými stavy a s Matyášem, který patrně má býti přiveden na stranu protestantů, a proto od něho odstraněn Khlesl, chovala v sobě dosti nebezpečí.

Politika českých stavů začíná se v těchto souvislostech rýsovat na dalekých obzorech a dostává se na kolbiště evropské. Velikou chybou v rozpočtu byl Matyáš, který nebyl schopen samostatné politiky a byl bezmocným nástrojem biskupa Khlesla.

Že Khlesl se těmto plánům postaví na odpor celou svou energií, jest zřejmé, vždyť šlo o jeho existenci. Matyáše mohl lehce přesvědčiti, že by vrhl Habsburskou dynastii, alespoň její rakouskou linii, do největšího nebezpečí, neboť království České mělo se státi královstvím volebním. Také mu mohl lehce vysvětliti, že se v objetí, které mu chystal Anhalt, jistě udusí, kdežto na druhé straně, podporován Římem a Španělskem, že bude moci volněji dýchati. Španělsko nemohlo zůstali nepodrážděno, jakmile se nizozemské státy objevily na politickém obzoru, a bylo nuceno zdvojnásobiti svůj odpor, již tak dosti veliký, proti uskutečnění plánů českých stavů. Nemohlo přece dopustiti, aby protestante nizozemští, němečtí, čeští, rakouští a uherští se oddávali vidině mohutného spolku, který by mohl náležitě připraviti síly, než dojde k veliké srážce, která již visela v evropském ovzduší, a v níž se mělo vybíti napětí mezi katolictvím a protestantstvím, mezi absolutistickou autoritou a stavovskými svobodami.

Ledakomu by mohlo býti ku podivu, že král Matyáš s Dordtem velmi pěkně zacházel a dokonce ho vyznamenal zlatým řetězem se svým portrétem, takže až vyslanec mohučský žárlil a dal svým citům průchod pravě, že prý králi toto ucházení a jednání není nemilé a že je více ceněno než prostředkování kurfirstů, jichž vyslance král dosud ani neuznal za hodný opravdové odpovědi. Ale císař prý, který byl z toho "perplex", se nemusí rmoutit, neboť takové smlouvání je prý kurfirstům a knížatům říšským podezřelé a budou míti jen příčinu, aby se tím horlivěji ujali jeho i celé obecné věci.

Brömser ví také o nizozemském vyslanci, že stavové si ho zamluvili, aby za šest neděl zase přišel, a že skutečně přijde, opustiv Prahu před dvěma dny. Píše to k 20. květnu. [Srovn. Brömserův týdenní protokol č. 387.]

Jednání krále Matyáše nedá se vysvětlovati snad nějakou jeho ochotou přistoupiti k takovému spolku, dynastii Habsburské i Říši nebezpečnému, je to pouhý diplomatický uskok Khleslův, který rád míval dvě želízka v ohni. Mimo to Khleslovi bylo jasno, že nevýhodnější by bylo, kdyby byl nechal Dordta vyjednávati s českými stavy samotná. Takto alespoň mohl viděti protivníkům do karet.

Že Khlesl hned od začátku plány Dordtovy pokládal za nemožné, viděli jsme už výše, avšak v listu Herbersteinově Anhaltovi ze dne 18. května máme přímé svědectví, že Khlesl Dordtovy machinace překazil. Herberstein píše Anhaltovi, že dostal jeho psaní po Dordtovi, s nímž jednal a jehož proposice a nabídky podporoval ("das mainig darpeigetan"). Ale když toto dílo přišlo ke konečné resoluci a expedici do jiných rukou, a on snad nedosáhl žádoucího uskutečnění, nemá prý na tom viny, jak mu Dordt dosvědčí. [Viz č. 422.]

Konečnou resoluci a expedici měl v rukou Khlesl, a Herberstein jen z opatrnosti neuvádí jeho jména, ale že ho myslí, je naprosto jisté. Khlesl také dobře věděl, že není možno tak nepřátelsky se zachovati vůči španělskému residentovi, který beztoho byl Dordtovým posláním velmi znepokojen O Zúňigovi víme, že 18. května s králem Matyášem dosti ostře promluvil ve věci zamýšlené prý konfederace s nizozemskými stavy. Pravil mu, že Španělský král by toho netrpěl, nýbrž že by s celou svou mocí zakročil, neboť rod Habsburský je jeho rodem. Král Matyáš prý na to neodpověděl, čemuž se vyslanec velmi podivil. Neodpověděl patrně z rozpaků. [Tuto zprávu mají saští vyslanci ve své depeši kurfirstovi ze dne 19. května č. 434. Saští vyslanci kteří pracovali ve spojení se Zúňigou, mohli o těchto věcech dobře věděti. Už jsme pozorovali, že jiní o Zúňigově" politice píší více než on sám. O tomto zakročení nelze pochybovati, ovšem z mlčení králova nelze usuzovati, že by měl jinou politiku než Khlesl, nýbrž že neodpověděl, nemoha se ho dříve otázati.]

Španělský resident, jak vidíme, se postavil stejně energicky proti zahraničním plánům českých stavů jako proti jejich požadavkům směřujícím k rozšíření stavovských svobod uvnitř.

Tyto požadavky byly nadále největší starostí stavovské politiky, a stavové se jimi zabývali ve svých poradách na sněmu i jinde až do dne korunování krále Matyáše. Naposledy jsme je pozorovali na sněmu 12. května a uvedli jsme jejich stilisaci, která se celkem nelišila od elaborátu předloženého králi.

Už zase 14. května čteno na sněmu vysvětlení artikule čtvrtého, týkajícího se sjezdů při nastalé potřebě. Zde stavové zase mluví o "sjezdu obecném" a ustanovují, že každé hrozící nebezpečenství má býti rychle oznámeno nejvyšším úředníkům a osobám k defensi nařízeným, kteří neprodleně zpraví krále, aby se s osobami obeslanými z krajů o to snesl. Kdyby král do týdne věci neopatřil, stavové se mají sami snésti o pomoc a přispěti ohroženému kraji. [Viz diarium vyslaných kutnohorských k 14. květnu č. 367. Zde poslové kutnohorští spojili paragraf čtvrtý s pátým; jejich formulace je tudíž trochu spletená, ale je z jejich zprávy vidět, že se stavové zabývali stále plánem také obecních sjezdů bez svolení královského v čas potřeby.]

Hned 16. května bylo na sněmu oznamováno, že stavové dnešního dne chtějí králi podati revers na potvrzení privilegií a jiných artikulů obecních, t. j. známých stavovských požadavků, a revers přečten. Stavové čeští se tázali vyslaných moravských, kteří byli přítomni, chtějí-li též takového reversu "doslejchati", avšak páni Moravané odpověděli, že toho nežádají, protože se revers samých pánů stavů dotýče. [Viz diarium vyslaných kutnohorských k 16. květnu č. 388, srovn. též č. 389 a 390.]

Téhož dne předneseny na sněmu také články stavu městského, aby byly předloženy králi před korunováním. [Viz diarium Megerlovo k 16. květnu č. 391.] To jsou články, o nichž se jednalo na radnici staroměstské již 4. května, jak jsme výše viděli. Týkaly se celého stavu městského a ovšem nezapomínaly na Prahu, jíž věnováno několik zvláštních artikulů.

Artikulů těch se domáhal stav městský již na sněmu předešlém, zavřeném 1610, ale nebyly tam vyřízeny. Proto se nyní postarali Pražané, aby byly dobře projednány a formulovány, aby mohly býti písemně předloženy novému králi, než nastoupí vládu. [Viz hlavně č. 407, kde jsou nadepsány "Artykulové stavu třetího městskýho na sněmu l. 1610 zavřeném nevyřízené, na sněmu l. 1611 držaném sepsaní a J. Mti nejvyššímu panu purkrabí pražskému přednesení".]

Artikulů těch bylo třináct a obsahovaly požadavky, které městský stav a hlavně město Praha pokládaly za nutné pro další zdárný vývoj městského stavu.

1. Žádají za potvrzení všech privilegií a svobod udělených jim předešlými králi českými po příkladu děda i otce císaře Rudolfa a také jeho samotného.

2. Pražané Starého i Nového města žádají, aby jim byly dány v moc a v opatrování velmi sešlé zdi a bašty městské i s branami a při tom také všecko právo střelecké a jistý díl "střelby a municí". Artikul ten se má vztahovati též na jiná města královská. Požadavek tento je velmi obšírně odůvodněn jednak s hlediska policejního a hygienického jednak s hlediska bezpečnosti města. Také na opravu opevnění městských je pamatováno v tomto artikulu, kde se žádá, aby král na ni odstoupil druhý díl odúmrtí.