3. Pražané i jiná města královská, jak již na minulém sněmě vyhledávali, žádají, aby měšťané usedlí směli statky pozemské, též platy komorní neb dědičné na lidech poddaných aneb jakémkoli statku kupovati, ve dsky zemské bez relací královské vepsati dávati, je též jiným měšťanům neb osobám stavovským prodávati a zapisovati, směňovati, o nich dskami zemskými aneb na list mocný královský kšaftovati a vůbec na nich rovného práva a řádu jako vyšší stavové užívati, s právem dědičným krevních přátel na statek, jehož držitel by zemřel bez pořízení.
4. Aby se mimo hlavní mustrunky, králem a stavy nařízené, také v městech Pražských a jiných městech královských každého roku v jistý čas odbývaly mustrunky měšťanů, zvláště mladých, kteří by byli cvičeni ve věcech vojenských a dobře opatřeni, aby v čas potřeby se shledalo více správného a vycvičeného lidu.
5. Aby přestalo dávání frajbrýfů z kanceláře české, též od maršálka dvorského a odjinud, řemeslníkům a kupcům, zvláště cizincům, na velikou škodu pořádných cechmistrů, leč kdyby to některé město královské, kde by se pořádných mistrů kterého řemesla nedostávalo, povolilo. Frajbrýfy, které už byly dány, aby budoucně už žádné platnosti neměly. Žádost tato byla odůvodněna nespravedlností vůči domácím, když někdo cizí dostane povolení provozovati živnost ve městě a nenese břemen městských a na konec zbohatnuv, se vystěhuje.
6. Aby v městech Pražských a v každém městě království Českého úřad primaský byl dáván osobám hodným atd., a úřady konšelské aby byly osazovány osobami poctivými atd., jazyka českého a práv, privilegií a řádův království i zvyklostí každé obce dobře povědo mými, a ne nějakými lidmi lehkými, zvláště pak cizokrajnými a k takovým správám nedobře způsobilými.
Zvláštní obšírný dodatek k tomuto paragrafu vysvětluje, jakým způsobem se má díti obnova úřadu konšelského v městech Pražských a též jiných městech královských. Mají se tu uplatniti zásady volby. Obecní starší mají voliti 10 osob za volence, kteří by dali v městech Pražských králi, v druhých městech podkomořímu nebo hofrychtéři zprávu o všech osobách, které by povinnosti konšelské hodný a k ní způsobilé byly nalezeny podle řádu uvedeného v majestátu krále Vladislava z 1514, daném Pražanům staroměstským. Při obnově úřadu v Praze žádá se přítomnost králova.
7. Aby lidé duchovní ve městech z domů a gruntů městských koupených byli povinni platiti jako jiní sousedé kontribuce, sbírky i daně a vykonávati městské povinnosti.
8. Aby byla v Pražských i jiných městech zastavena duchovní a postranní práva těch, kdo by neměli podle svých privilegií řádné iurisdikce, a aby lidé na právích těch usedlí byli ku právu městskému připojeni. Nesnadné stíhání přestupků a zločinů je hlavním důvodem této žádosti.
9. Aby městský stav nebyl nucen k rukojemství za dluhy královské, obzvláště, dokud by nebyl vyvážen z přítomných rukojemství a závad, kteréžto vyvážení aby se co nejdříve provedlo.
10. Aby se na Pražany a stav městský mimo snesení sněmovní nic neukládalo ani z kanceláře ani z komory české, ať jde o vezení munice a střelby proti Turku do Uher nebo o jiné věci, obzvláště aby poštami na silnicích města obtěžována nebyla atd.
11. Aby z Pražan osoby hodné, zřízení zemského atd., obzvláště pak jazyka našeho českého dobře povědomé, za rady do úřadu appellaci dosazovány bývaly, též aby z appellaci žádná poručení po rozsudcích v moc právní vešlých nevycházela, a aby měšťané z pořádného práva svého před rady nad appellacími zřízené voláni nebývali.
12. Aby usnesení o revisích, učiněné sněmem předešlým, bylo vysvětleno, že se má nad zjevnými zločinci v skutku postiženými bez dalšího odvolání vykonati právní exekuce, zvláště nad zjevnými vrahy a zhoubci zemskými.
13. Aby židé jak měst Pražských tak i jiných měst královských a měst její Mti králové "jakožto lidé škodliví a této zemi neužiteční" v určitém jim stanoveném čase prázdni byli a pryč táhli. Pakli by v zemi na některý čas zůstati měli, aby jim bylo králem a stavy učiněno přísné vyměření, jak se mají chovati a jak by své obchody měli provozovati, aby to jiným kupcům a řemeslníkům nebylo na újmu.
Odstavec ten má vedle historického úvodu o dřívějších nařízeních proti židům též ustanovení, že židé, jimž bude dovoleno ještě zůstati, smějí obchody konati jen v židovské ulici a v "tarmarce", že nesmějí kupovati křesťanských domů, usazovati se na březích a dále ven z města židovského atd. a že mají nositi odznaky, jak od starodávna bývalo.
Na artikulích městských pozorujeme podobné tendence jako na artikulích vyšších stavů. I tu je snaha po emancipaci z moci královské, snaha po sesílení autonomie, a to vlivem na jmenování úřadů, povznesením hospodářským, úpravou jurisdikce a zřízením skutečné vojenské moci. Roční mustrování a výcvik městského dorostu mohl zjednati městům ve formě milice branný reservoir, který v dobách vážných mohl dodati městským zbraním náležitého respektu.
Tyto artikule stavu městského přečteny byly na sněmu 17. května [Zprávy kutnohorských poslů č. 407 a jiné (viz č. 409 a 410) udávají, že to bylo 17. května. Kutnohorští vedle spolehlivosti, s kterou píší své zprávy, měli o tuto věc též veliký zájem. Zprávu Megerlovu, že to bylo 16. května (viz č. 391) nelze tudíž pokládati za správnou.], aby bylo o nich jednáno s králem před korunováním. S králem, jak víme z dalších akt, bylo sice rokováno o článcích vyšších stavů, ale o artikulích městských víme jenom tolik, že originál jejich byl patrně nejvyšším purkrabím, jemuž byly předneseny, uložen u desk zemských až do budoucího sněmu. [Viz č. 407, poznámku na konci textu těchto artikulů.]
Patrně to bylo jenom konejšení, neboť praví-li revers královský, že artikule obecné od stavů králi přednesené mají na budoucím sněmu "dokonale k zavření svému přede všemi jinejmi věcmi přijíti", nevztahuje toho na artikule městské, nýbrž na artikule vyšších stavů, o nichž král s nimi dlouho a úporně vyjednával.
Artikule městské zůstanou jen dokumentem, jaké cíle vytkla si Pražská a jiná města královská v době předbělohorské, a kam až sahala snaha jejich po zvelebení a zmohutnění stavu městského.
Články obou vyšších stavů způsobily mnoho roztrpčení a značně zvýšily nedůvěru mezi králem a Čechy. Stavové ještě 21. května byli celý den zaměstnáni svými požadavky. Král povolal k sobě některé z nich, bylo to v sobotu před korunováním, a dal jim odevzdat spis, ve kterém uvádí námitky proti jejich stilisaci reversu, která byla jimi odevzdána králi před několika dny k podpisu. Král projevil při tom naději, že jeho osobu tím ušetří a namítl, že 1. je ve spisu něco nového nad povolení předešlých králů, 2. že je to proti privilegiím, 3. že v Říši je pokřik; jakoby čeští stavové chtěli krále dostati do své vůle a jej vázati, a 4 že by ty věci musili uvažovati čeští radové.
Tato čtvrtá námitka byla odůvodněna prapodivně. Královi nynější radové prý neznají českých obyčejů a zřízení zemského. Král prý jim chce uděliti více milostí, než si sami myslí, jen prý nyní nemají z uvedených důvodů tak silně na něho naléhati.
Stavům byla prý tato odpověď divná, protože král k nim byl vždy velmi laskav, a podezřívali Khlesla a jiné "pfaffen" za původce, avšak přece vypravili ke králi dvě silná poselství a obdrželi od krále revers, z něhož však artikule byly vypuštěny. [Viz hlavně zprávu vídeňského diaria ze dne 21. května č. 447 a zprávu Megerlovu z téhož dne č. 446 a následující, zejména revers o č. 449.]
Velmi poučné je srovnati návrh reversu, jak jej chtěli míti stavové, s originálním reversem králem skutečně podepsaným a datovaným 21. červnem. [Viz č. 449.] Tam, kde král uvádí v listině jakožto podmínku korunování, že ve dvou nedělích má potvrditi stavům všecky majestáty a privilegia, Rudolfův majestát na náboženství atd., byl v textu stavy předloženém ještě přídavek. Stavové totiž žádali, aby potvrdil i to, na čem se při tomto sněmu snesli "strany najímání a verbování lidu válečného i vydávání pštolunkův a držení sjezdův".
Tato podmínka je v originálu vypuštěna právě tak, jako je vypuštěn v dalším ještě jiný odstavec. Kde král slibuje, že potvrdí do dvou neděl po korunování všechno, co je nadepsáno o stvrzení privilegií, svobod, práv a tak dále ve všech klausulích, "nic ovšem nevymieňujíc", stálo v stavovském návrhu: "jako i tu confederatí, kterúž dotčení stavové království Českého a země vtělený s vyslanými zmocněnými z království Uherského a arciknížectví Rakouského hned po vykonaném našem korunování v jistých příčinách opatření těchto všech zemí před všelijakými nepřátelskými vpády, praktikami, k záhubě dokonalý se vztahujícími, učiniti a zavříti chtějí."
To bylo minimum, na něž se srazily stavovské požadavky, tak dlouho přetřásané a tak usilovně požadované. Vlastní vojenská moc, svobodné stavovské sjezdy a konfederace se stavy uherskými a rakouskými byly body, od nichž naprosto nechtěli upustiti a které si v tomto stručném znění vpravili do textu královského reversu. A všechny tyto tři požadavky byly v originálu vypuštěny, v originálu, do něhož jinak znění stavovského návrhu bylo převzato. Odbyty byly slibem na konci listiny že, co se některých jiných artikulů obecních králi přednesených dotýče, že se odkládají do budoucího sněmu a že při něm k zavření svému přijíti mají přede všemi jinými věcmi. To slibuje král "ústy svými královskými" a ubezpečuje stavy, že se od něho "jakožto krále a pána křesťanského a slova svá držícího" náležitě a šlechetně státi má a stane.
Tento odstavec ovšem nebyl v návrhu stavů, kteří se nadali něčeho docela jiného, a také v návrhu stavů nebyl passus při potvrzení "té conjunktí" mezi stavy podobojí a knížaty a stavy slezskými v příčině náboženství učiněné, že se totiž potvrzuje, "poněvadž proti víře katolické pod jednou přijímajících jmíněna býti nemá". Tímto dodatkem intence této úmluvy byly arci velmi seslabeny.
Jak při dodatcích tak při vynechávkách reversu Matyášova ze dne 21. května je patrno, jak znatelné stopy zanechal ostrý spár Khleslův na tomto kusu pergamenu. Stavovský nápor byl odražen úplně a sliby stavům učiněné, jak budoucnost ukázala, nebyly "křesťanským a slova svá držícím pánem" míněny doopravdy.
Král Matyáš mohl býti spokojen; ještě 21. května psal svým deputovaným radům do Vídně o požadavcích ("praejudicirliche puncten"), které činili čeští stavové a které přinesli teprve tyto dny, chtějíce, aby jim dal na ně revers. "Protože však jsme to odepřeli," praví krát dále "a měli velmi značné pochybnosti podepsati revers obsažnější než dala nynější cís. Mt, připravili jsme dnes celý den s nimi až do pěti hodin večer, až konečně jmenovaní stavové čeští upustili od svých požadavků a nás z toho propustili; a zůstalo při starém reversu" se známou podmínkou jednati o stavovských bodech na budoucím sněmu. Král si v tom listu ještě libuje, že korunování bude jistě v pondělí [Viz č. 454 ze dne 21. května.], a že také s císařem je dojednáno. Není divu, že stavové nesdíleli této nálady a že vzpamatovavše se, chtěli poslední chvíli před korunováním svou porážku odčiniti.
Zdá se, že s jejich jednáním jest v jakési souvislosti dobré zdání, pocházející patrně od nejvyšších úředníků a soudců zemských, zachované bohužel bez data jen v konceptu a otištěné v tomto svazku o č. 464. Toto dobré zdání rozebírá všechny stavovské požadavky a má některá plus, která se v žádném jiném textu nezachovala.
Hned na začátku praví, že král má dáti stavům dostatečný revers, a že se mu má vrátiti první revers ("ein genügsamen revers gegen überantwortung des ersten revers"). Spis precisuje jeden artikul za druhým, ať jde o potvrzení privilegií a smluv nebo o obnovení úřadů a soudů, sedění úředníků a důstojníků, svobodné sněmování při nebezpečenství, konfederace, pomoci proti Turkům, urychlení vojenské pomoci při nebezpečenství, dědičné úmluvy se světskými kurfirsty, úhradu dluhů císařových a zastavení exekucí. Spis vyslovuje se proti způsobu hlasování lístky při obsazování úřadů a na konec obsahuje ujištění, že nejvyšší úředníci a radové atd., až je císař zbaví povinnosti, složí své úřady po korunování k nohám krále Matyáše.
V Megerlově diariu, které též vypravuje ke dni 21. května o odložení stavovských požadavků na budoucí sněm [Viz č. 446 ze dne 21. května.], nacházíme ke dni 22. května tuto zprávu: stavové nehledíce k nadepsanému rozhodnutí - t. j. rozhodnutí ze dne 21. května - dali následujícího dne 22. května vložiti do reversu, který předložili králi Matyášovi k podpisu, že články odložené na budoucí sněm má jistě projednati ve 14 dnech po korunování a také potvrditi kompaktáta, která podobojí v království Českém sjednali se Slezany podobojí.
Král nikterak nechtěl k tomu svoliti, a když po dlouhém disputování nechtěli od svých článků ustoupiti a mínili, že v nich není, co bylo králem uváděno, a když byli o tom poučeni svým originálem, svalili vinu na sekretáře a zůstali konečně při předešlém rozhodnutí, aby ty články byly projednány na budoucím sněmu.
Co tato zpráva přináší o odporu králově proti potvrzení česko-slezské unie podobojí, patří ke dni předcházejícímu, neboť v reversu datovaném dne 21. května král ji s katolickou klausulí výše uvedenou potvrdil. [Viz č. 465 ze dne 22. května.]
Vyslaní kutnohorští píší 22. května domů, že "dnes" stavové až do noci jednali s králem o revers a doložili, že ho nemohou za krále vyhlásiti a korunovati, dokud jim takového reversu nepodepíše; konečně prý bylo ujednáno, že takový revers má býti králem dán stavům "zítra" (t. j. 23. května) v pět hodin německých, a že pak bude vyhlášen za krále. [Viz č. 473 ze dne 22. května.]
Tomu také nasvědčuje stavovský návrh reversu, výše uvedený, který dostal datum na Hradčanech v pondělí svatodušní, [Viz č. 449.] t. j. 23. května. Stavové jednali s králem celý 22. květen dlouho do noci a teprve 23. května právě před korunováním dojednali.
Toskánský vyslanec Medici píše, že pracovali celou noc ze dne 22. na 23. květen. Medici má zajímavý detail. Prý vložili do textu reversu jakousi klausuli, v které byla mlčky obsažena přípověď, že budou splněny všechny jejich požadavky. Když Ladislav z Lobkovic, z královy tajné rady, který dobře zná český jazyk, to zpozoroval, vznikl veliký křik ("gran fracasso"), a pak se chodilo ke králi a k jeho tajným radům a zase zpět k stavům, až se omezili konečně, že chtějí spojení zemí za příčinou náboženství, což se konečně povolilo s dodatkem, že to nebude na úkor katolíků - tím myslí Medici známou česko-slezskou konvenci. Když pak se dal revers znovu opsati, bylo prý už deset hodin ráno (23. květen), než se podepsal.
Tuto zprávu má Medici, jak píše, od španělského vyslance Zúňigy. Předtím píše o obtížném jednání stavů s králem přede dvěma dny, kdy došlo k odkladu požadavků na budoucí sněm. [Viz č. 488 ze dne 23. května.]
Z depeše Mediciovy nejdůležitější je zpráva o jakémsi obmyslném způsobu stavů vpravit přece do reversu klausuli příznivou. Výše jsme četli o tom, jak stavové 22. května dali do reversu vložiti klausuli o projednání požadavků do 14 dní po korunovaci a jak pak usvědčeni, svalovali vinu na sekretáře.
To je patrně klausule, pro kterou vznikl takový hlomoz, způsobený Ladislavem z Lobkovic.
Zpráva Mediciova není docela přesná, ale v hlavní věci je správná a velmi důležitá.
V Bodeniově zprávě ze dne 23. května čteme, že čeští stavové předcházejícího dne sepsali česky revers a po Václavu Vchynském jej dali předložiti králi Matyášovi, který, dav si jej přetlumočiti a vida, že je na úkor jemu i jeho nástupcům, rozpakoval se jej podepsati. Když Vchynský přinesl o tom zprávu do sněmovny, šli stavové ve velkém počtu ke králi žádat o podpis, ale nedostali nic, a král jim prý silně domlouval. Když se s touto odpovědí vrátili do sněmovny, šel jich prý ještě větší počet ke králi a opakoval předešlou žádost, ale zase nic nedosáhl, neboť král se vymlouval, že nemá českých rad. Stavové poté hrozili, že se nemůže konati korunování, nebude-li revers podepsán, čehož král mnoho nedbal, ale přece konečně prohlásil, aby revers přeložili do němčiny, a že jej podepíše, nenalezne-li v něm nic sobě na újmu. To se stalo, avšak, když ke konci bylo vloženo, že se chtějí konfederovati s jinými zeměmi, že chtějí svobodně svolávati schůze a míti po smrti každého krále svobodnou volbu, rozhodl se král, že nemůže revers podepsat, leč bude-li dříve opraven. Protože toto jednání trvalo včera na Hod boží (t. j. 22. května) celý den až do 10 hodin do večera, byla korrektura provedena. Tak líčí věc Bodenius. [Viz č. 484, post scriptum Bodeniovy depeše ze dne 23. května.]
Mohučský vyslanec Brömser píše o těchto rozporech k 22. květnu, že odpoledne dostal zprávu, že mezi králem a stavy není vše v pořádku, pokud jde o revers, nýbrž, že král nechce podmínky, které se mu předstíraly ("vorgemalet"), podepsati a začíná pozorovati, že stavové by s ním časem zacházeli jako s císařem; Češi však prý trvají s bouřlivostí a pevností na svém a nechtějí ustoupiti. V devět hodin večer dostal Brömser zprávu, že stavové ještě s králem nejsou v dohodě, a že se silně vyjednává a je pochybno, bude-li zítra korunovace. Teprve prý v deset hodin večer stavové odjeli z Hradčan. Druhého dne se dovídá Brömser, že se král se stavy dosud nedohodl, a že to trvalo až do dvou hodin odpoledne, načež došla zpráva, že král všechno podepsal a že se už jen čtou spisy. [Viz týdenní zprávu Brömserovu, zápisy k 22. a 23. května č. 478.]
Aby zmatek těchto zpráv byl ještě větší, než byl skutečný shon a zmatek samých událostí posledních chvil před korunováním, zachoval se v kopii slib Matyášův, že stavové čeští budou moci vyjednávati s vyslanými uherskými a rakouskými o konfederaci, kterou král při budoucím sněmu potvrdí. [Viz č. 477.]
V reversu Matyášově byl tento odstavec vypuštěn, král se mu bránil a jak se zdá, dal stavům takovouto přípověď, jak také Gindely podle zprávy Zúňigovy předpokládá, tajně. [Viz Gindely, Rudolf II., díl II., st. 294.] Tomu by nasvědčovala zpráva Bodeniova, že král poslední chvíli všechno podepsal, t. j. povolil.
Důležité je, že se kopie tohoto slibu zachovala pohromadě s ostatním materiálem kanceláře Matyášovy o téže signatuře. Stilisace, zdá se, pochází od stavů českých, a jedna kopie zůstala v rukou králových; jiná se nezachovala. Zdá se, že je to jen jakýsi aide-mémoire ústního jednání.
Přes nedokonalosti zpráv o posledních událostech, lze rekonstruovati postup jednání asi takto. Král Matyáš při jednání sestavy 21. května neustoupil a dal z jejich textu reversu udělati revers svůj, ve kterém jejich požadavky odložil. Jak jsme viděli výše, král o tom sám psal, ovšem nepsal, že 21. května revers podepsal, třeba byl tímto datem opatřen. Stavové, nespokojeni, začali se raditi znova a zase vyjednávali s králem 22. i 23. května před korunováním, aby podepsal revers jiný, který přece měl klausuli jim vyhovující. Revers ten patrně stilisoval Václav Vchynský a přinesl ke králi. Při poradách o něm postřehl Ladislav z Lobkovic nebezpečí klausule, kterou se stavům vlastně vyhovuje, a odhalil tak tento obmysl, který ostatně by byl s povahou Václava Vchynského v souhlase. Jednání stavů s králem bylo bouřlivé, rokovalo se 22. května až do noci a zase 23. května dopoledne, vyhrožovalo se s obou stran, až král revers podle shodujících se zpráv několika zpravodajů podepsal. Patrně to byl revers ze dne 21. května, který dosud byl bez podpisu, a který král teprve 23. května před korunováním podepsal. Při tom asi slíbil stavům, aby je upokojil, tajně, že potvrdí konfederaci, kterou sjednají se stavy uherskými a rakouskými. Slibu toho jistě nemínil splniti.
Že nebyl 23. května podepsán snad jiný exemplář, ač zprávy mluví o té věci dosti zmateně, ukazuje nejlépe skutečnost, že se revers datovaný 21. květnem a podepsaný králem Matyášem, zachoval v originále v korunním archivu v Praze mezi jinými stavovskými privilegiemi a že ho po bitvě na Bílé Hoře stihl stejný osud s majestátem Rudolfovým, který Matyáš také potvrzoval. Byl totiž jako majestát, podobným řezem proříznut i s podpisem královým, a pečeť ustřižena.
O dalším jednání tohoto památného dne a o slavnostech korunovačních uvedu zde zprávu, která se zachovala ve schwarzenberském archivu v Třeboni o sign.: Hist. č. 6234 v souvislosti se zprávami o událostech od 18. května do konce sněmu, jichž užívám v kapitole další. Měl jsem jen neúplnou kopii této relace, vzniklé po skončení sněmu, a teprve nyní se mi laskavostí třeboňského archiváře dra A. Markuse dostalo úplného opisu.
Zpráva ze dne 23. května líčí tak pěkně a živě události tohoto dne a přináší leckde i proti druhým zprávám, v tomto svazku otištěným, nové podrobnosti, že jsem se odhodlal otisknouti ji zde in extenso, místo abych svými slovy dokončil tuto kapitolu.
Vylíčiv, jak stavové dojednali s vyslanými moravskými spor o místokancléře, přechází zpravodaj k zmíněnému reversu Matyášovu stavům a vypravuje takto:
Potom čten revers zpečetěnej a podepsanej od J. Mti král. a ten ke dskám zemským složen jest. Po přečtení jeho čtena byla relatí sněmovní a po přečtení čteno bylo propuštění od J. Mti cís., kdežto všickni páni stavové z povinnosti a poddanosti své od J. Mti cís. se propouštějí. A tu vyvstavše nejv. pan purkrabie dotazovati se ráčil všech tří pánův stavův jednou, druhý i po třetí, dovolují-li k tomu a oblibují-li sobě to, aby jeho Mt král uherskej Matyáš za krále českého vyhlášen byl. A když oni také jednou, po druhý i po třetí na to odpověď dali, že dovolují, tu jest nejv. pan purkrabie těmito slovy promluviti ráčil: "Poněvadž V. Mti všickni tři páni stavové dovolení své dávati ráčíte, a protož já ve jméno blahoslavené svaté Trojice, jediného pána Boha našeho, vyhlašují J. Mt krále uherského Matyáše, a to podle svobod našich, za krále českého, kterejž také dnešního dne korunován bejti, dá-li pán Bůh, má a bude. K jehožto král. Mti s tím oznámením ihned také půjdeme." A sněm také ihned byl vzdán.
A tak v nemalém počtu páni stavové k J. Mti král. jsou jíti ráčili, což bylo okolo hodiny první na půl orloji po poledni. A přišedše k J. Mti král., tu jest nejv. pan purkrabie obšírnejmi slovy k králi J. Mti promluvil. Předně že páni stavové J. Mti král. poníženě děkují, že jest jim ten revers spečetiti i podepsati ráčil, v té jisté naději, že dle svého milostivého zakázání podle téhož reversu, v čemž se tak pánům stavům zavázati ráčil, skutečně to naplniti ráčí. Podle čehož páni stavové že jsou J. Mt král. za krále českého vyhlásili a jej také i korunovati chtějí. Z čehož J. Mt král. pánům stavům děkovati a jim se milostivě v tom zakázati ráčil, že, co jest koliv v tom reversu připovídati ráčil, že jim to vše skutečně splniti i jinejmi mnohejmi milostmi jim se toho vděčně bohdá odměňovati chtíti ráčí.
Odtud páni stavové ráčili jíti do kostela k spravení některých věcí, k témuž korunování potřebných, a po spravení jich ráčili jíti pěšky pro J. Mt král., kdež J. Mt král. asi v hodině ledva se vypraviti a na koni, v zeleném aksamitovém oděvu po uhersku jsa vypraven, jeti ráčil, a před ním pan maršálek J. Mti dvorskej s dobytým mečem, pan z Loznštejnu, a před ním tři heralti, uherskej, českej a moravskej, a před J. Mti král. nejvyšší páni ouředlníci a soudcové zemští, a před nimi jiní páni stavové z vyzších stavův; drabanti pak, jichž byl velkej počet a kteříž červený aksamitový šaty a bílou tykytou vytlačovaný měli, ti jsou vedli krále, před králem i za králem šli; a všecky varty u velikém pořádku stály.
A přijevše J. Mt král. do kostela, ráčil jest veden bejti do káply svatého Václava, kdež i roucho královské na sebe vzíti ráčil. A tu před J. Mti nesena byla v svém pořádku od těch, jimž to náleželo a o nichž se níže poví, jabko, sceptrum, meč, koruna; soudek pozlacenej nesl pan Jan z Warthmberka, dědičnej šenk, a za ním nesen byl postříbřenej soudek; pecen chleba pozlacenej nesl pan Zajíc, dědičnej truksas, a za ním nesen byl postříbřenej pecen, to obé jest obětováno kněžím při velikém oltáři, kdežto J. Mt na kolena kleknouti ráčil, a pan kardinál moravskej František z Dytrychštejna na stolici seděl a potom vstávše s svejmi vopaty, probošty a kněžími, rozdílné latinské modlitby, též litanie četl. A po přečtení toho nejvyšší pan purkrabie k stavům všechněm hlasitě promluviti ráčil, poněvadž jsou J. Mt krále uherského sobě za krále v sněmě vyhlásili, jestli jejich dovolení, aby J. Mt král. nyní na krále českého korunován bejti ráčil; kteroužto řeč třikráte opakoval, a na to třikráte stavové odpovídali, že jest jejich dovolení. Dále nejvyzší páni ouředlníci zemští podali J. Mti král. zřízení zemského, aby z něho přísahu jazykem českým král stavuom činiti ráčil, což jest se i stalo. A po vykonané přísaze král ráčil vejšeji k voltáři kleknouti, a před voltářem kleče nejprve kardinál jej mazal na vrch hlavy i zadu na krku, a pan Pertolt Bohubud z Lippého, maršálek dědičný království Českého, podal jest králi meče s pošvou červeného aksamitu, kterejž jest král sobě pod sukni připásal. Dále nejv. pan písař dodal králi sceptrum a pan Jan Auštěckej, sudí dvorskej a dědičnej firšnejder, dodal jabka, a nejv. pan purkrabie dodal koruny panu kardinálovi, kterážto koruna na oltáři byla, a tu vzavše pan kardinál, vstavil ji králi na hlavu. A jakož k tý koruně tak ke všechněm jiným věcem kardinál, dodávavše je J. Mti král., sám jako k meči, k sceptrum, jabku z starých kněh stará nařízení četl, co každé to z těch znamenává a jak a proti čemu toho král užívati má, že mu to pán Bůh dává a svatá katolická církev, aby proti pohanům i kacířuom mocně bojoval a království své rozšiřoval a nepřátely všecky přemáhal. A byvše král tak již na místo do královského habitu připraven, šel vokolo voltáře a za ním páni stavové, kteří tu dole před oltářem v tom zamřežování stáli, až k stolici své královské, kteráž proti voltáři u mříže byla. A začal zpívati pan kardinál Te Deum laudamus, k čemuž i hořejší zpívaná musica i varhany zvučně napomáhala, a za tím následovalo troubení trubačův s vlaskými bubny.
A potom se mše držala, a král zase šel k voltáři, sňavši korunu s hlavy a nechaje ji proti své stolici, na níž jest seděl. A bylo králi posluhováno nejprve svátostí těla Páně, a potom v sklenici víno mu se ku pití podalo. A když se to vykonalo, nejv. pan purkrabie promluviti ráčil, poněvadž jest J. Mt král. pánům stavům přísahu vykonati ráčil a s dovolením jich již ráčí bejti korunován, aby i oni přísahu králi jakožto věrní poslušní a poddaní stavové, zdvihna každej dva prsty, vykonali, což jest se i stalo. Ale nejvyzší páni ouředlníci a jiní tu přítomní páni stavové po pořádku každej zvláště šel k králi a klekna na jedno koleno, dva prsty na korunu mu kladli. A potom J. Mt král. ráčil dva Čechy na rytíře pasovati a to zerzavejm mečem krále Václava, kterejž mu dodal pan hofmaršálek, pan z Loznštejnu.
Vyslaní pak páni poslové z Moravy, též i z Slízska a z Lužic měli také své obzvláštní proti voltáři v kostele na zvejšenejch místech sedění, a po levé straně oltáře byly přistrojeny stupně až nahoru k císařskejm pavlačím, na nichž do mnoha set fraucimoru sedělo, a po pravé straně takovéž stupně připraveny byly pro pány stavy a jiné vzáctné lidi. V tom se dalo znamení velkým zvonem i jinejmi všemi zvony na věži, a tu také ihned šla velká i malá střelba po třikráte, a to s takovejm hřmotem, že i kolečka z voken v kostele padaly.
Po vykonání toho král v královským habitu i pod korunou šel přes palác do soudné světnice a odtud ke dskám, kdež své pokoje jmíti ráčil. Zatím pan Zajíc jakožto dědičnej truksas s svejmi jinejmi truksasy jídla, však na větším díle nejprve nákladný schauessen nosil, a pan Jan Auštěckej, dědičnej firšnejder, je stavěl. A přišedše král k stolu, ráčil jest se posaditi pod majestátem, a po pravé ruce seděl mu kardinál, po něm papežskej posel, potom španělskej a benátskej poslové, a po levé straně seděl biskup vratislavskej arcikníže Karel, bratr arciknížete Leopolda, a vedle něho stál firšnejder pan Jan Auštěckej a vedle pana Auštěckýho seděl pan Christian kníže Lehnicský. V též pak světnici soudné dále bylo připraveno tolik tabulí, kolik jest nejvyzších ouředlníkův zemskejch, tak aby každej sám svou tabuli držal a hosti sobě zval, sám pak aby hospodářem byl a nejdolejší místo držal. Což se i tak stalo, že jsou se páni poslové z vtělených zemí od nich zvali a onde i onde promišovali, s nimiž seděli taky i jiní páni stavové. A šla pěkná muzika z katedry na instrumenty všelijaké, též i zpěváci vedle ní, a začastý pro zdraví královské se pilo, vyvstávajíce všickni na stolice vzhůru s ohlašováním se vivat rex. Sám pak král nemnoho pil, než velmi vesel byl s častejm s svejmi hostmi přísedícími i se pány stavy tu přístojícími promlouváním. A po pravé straně, kde král seděl, byla pozlacená medenice, a na ní leželo sceptrum i jablko dotud, dokudž král za stolem seděl; a vyvstavše král od stolu, páni stavové ráčili jsou J. Mt do příbytku jeho na Hradčany doprovoditi.
V městě pak ten den všudy znamenitá varta, zvláště pak na plácích a křížovejch ulicích se držela, brány městské celej den byly zavřeny, a žádnej se do města ani z města nepouštěl. V domích také žádnej hospodář nesměl vína ani žádného nápoje na řády šenkovati, leč kdo sobě pro něj poslal; in summa tak ticho bylo ve všem městě, jakoby žádného nebylo; nebo rytmistři a hejtmané ustavně semotam všecky ulice projížděli, aby všudy pokoj byl, aby ani soldati ani vobecnej lid něco nezačal, jakož pak i pro opatření židův silná guardia jest ustanovena byla. Též i v následující dny, v outerej a v středu, tatéž opatrnost se dala, a brány se neotvíraly, až tepruva několik hodin na den. Z čehož ze všeho pán Bůh bud na věky pochválen, že tyto věci tak pěkně a pokojně se zřídily. A poněvadž tentýž pán Bůh dává, odnímá i přenáší království, jakž Daniel to vysvědčuje, račiž to dáti, aby toto korunování J. Mti krále uherského Matyáše na krále českého sloužilo ke cti a slávě boží a k obecnému dobrému jak zde v království českém tak i všemu křesťanstvu, abychom pokojnej a pobožnej život vedouce, po tomto lopotném životě spatřili toho krále našeho věčného, jejž Izaiáš prorok v kap. 33 v verši sedmém vypisuje.