přesvědčení. I promiňte, že učiním tak několika slovy.

Velectění pánové! Já také jako celá řada zástupců samosprávy byl jsem pravým nepřítelem stravoven, když tyto do života byly povolány, a pohlížel jsem na zavedeni těchto institucí skutečně s jakousi skepsí, poněvadž jsem je považoval za zbytečné a nepraktické. Z důvodu toho věnoval jsem jako okresní starosta a místní policejní rada této instituci zvláštní píli a, kde naskytla se mi příležitost, hleděl jsem o účelnosti respektive neúčelnosti, praktičnosti a nepraktičnosti ústavů těchto se přesvědčiti. Velectění pánové, jest jisto, že všeobecné nazírání z počátku stravovnám bylo nepříznivé. Nazírání toto bylo naprosto odůvodněné a já shledal jsem krátce a dobře důvod v následujícím.

Především byl všeobecný boj proti stravovnám jmenovitě se strany zástupců samosprávných, poněvadž v institucích viděli jediné obtěžování poplatnictva novými oběťmi ve prospěch nových neznámých institucí těch.

Za druhé jsme my byli proti tomu proto, poněvadž byla ta instituce nová. My jsme nevěděli, jak ta instituce se vyvine, jaký bude míti účel, a jak nám bude prospívati. Konečně, velectění pánové, co ještě částečně dnes platí, jest to, že v čelo stravoven byli postaveni tak zvaní páni zemští inspektoři, kteří - nechci generalisovati, nechci říci, že všichni - ale po většině nebyli s toho úkolu. Neměli žádného porozumění pro tento úkol. Vysvětluje se ta věc také částečně tím, na jejich omluvu, poněvadž tu byli povoláni lidé, kteří o tom úkolu a o této instituci sami ničeho nevěděli a ani zdání o lom neměli.

Velectění pánové, poněvadž na jedné straně byl z těch důvodů, které jsem uvedl, proti stravovnám přiveden odpor, na druhé straně inspektoři, kteří byli postaveni na vysokého koně, hráli si na velké pány a proti zástupcům, kteří byli při správě a byli předpojatí - takovým způsobem přímo drakonickým, jak kaprálové, jak Francové si počínali - pak nedivte se, pánové, že často došlo ke konfliktům.

Velectění pánové, vedle případů, které pan kolega Kubr uvedl, dovolím si, pánové, uvésti tady jisté případy, že skutečně uznáte, že inspektoři nejednali správně. Každý to víte, aspoň o jistých případech. Jeden kolega zmínil se, že jemu jako okresnímu starostovi nařídil inspektor a dal to do protokolu, že má špatné péro a inkoust, a stal se případ ten předmětem úředního jednání.

Na jiném místě, prosím, jeden inspektor Čech - tak zvaný Čech v českém okresu shledal nějaké výtky a do protokolu je napsal německy. Co by se stalo u Němců, kdyby se tohle stalo!

Okresní výbor si stěžoval, ale pan inspektor byl tak - nechci říci drzý, ale nešetrný -, žena schůzi ještě řekl: Mně se sal tento případ. Já to napsal německy do protokolu a okresní výbor si stěžoval. Ale co s takovým výborem! To se hodí do koše! (Hlasy: To je bezpříkladná drzost, nešetrnost). Ano, jest to bezpříkladná drzost a nešetrnost! Též se stalo, že inspektor mně jako starostovi něco vytknul. Já jsem dal protokolárně to napsati, a když jsem tu věc vyšetřil, zjistil jsem, Že pan inspektor nemluvil pravdu, a že na těchto výtkách nebylo ani slova pravdy.

Co si má člověk představiti, když má míti dozor nad opatrovníkem, dozorcem, kterému se od inspektora vytýkají výtky, a konec konců musím dáti za pravdu opatrovníku a musím říci: Pane inspektor, vy nemáte pravda, co jste nařídil, to se neshoduje s pravdou! Nechci Vás, pánové, unavovati, každý ze své praxe znáte celou řadu případů. Dovolím si říci, jak pan Dr. Steidl v komisi pro obecní a okresní záležitosti byl podotkl, že si taky jeden pan inspektor přál, aby se pro stravovny stavěly hotely první třídy.

Jest to sice nadsazováni, ale jest to pravda. V Kutné Hoře se stalo, že inspektor nařídil, že se mu nezamlouvá, že stravovny jsou dány do přízemí, že by bylo lépe, aby je dali do prvého poschodí, a nařídil - ovšem okresní výbor si nedal poroučeti - že stravovna se má přeložiti do vnitř města.

Jak nesmyslné jest to jednání, liché a špatné! Vůči tomuto neznáte, pánové, že proti inspektorům povstala skutečně odůvodněná bouře na všech stranách, a já myslím, že jsou inspektoři částečně již dnes krotčí. (Hlasy: Nejsou!)

Na základě toho navrhuje Vám obecní komise, aby se doporučilo zemskému výboru, aby této věci učinil přítrž. Inspektoři mají býti odkázáni do příslušných mezí své činnosti, dále má se jim naříditi, aby šli okresním výborům na ruku, jen dávali rady a pokyny a ukazovali to, co se státi má, ale aby to, jak se státi má, ponechávali okresním výborům, kteří zajisté, když mají na to platit, když dovedou říditi celý okres i jiné instituce, dovedou říditi také stravovny. (Výborně!)

Tu, velectění pánové, jest jisto, a také to navrhuje komise pro okresní a obecní záležitosti, aby se pánům zemským inspektorům jasně a upřímně řeklo, co dělati mají, hlavně pak, aby se jim přísně zakázalo, aby se neopovažovali dávati okresním výborům fermany úkazy. (Hlas: To je hlavní! To je drzost!)

To žádati musíme rozhodně, poněvadž nemůže nikdo chtíti a žádati, aby okresní starosta, který funkci svoji zastává čestně, byl nějakým posluhou placeného zemského inspektora, poněvadž jest jisto, že to, co zná zemský inspektor stravoven v jistých věcech, zná okresní starosta mnohem lépe.

Ukázal jsem, velectění pánové, že skutečné zemští inspektoři jsou jednou z hlavních příčin toho, že stravovny, které měly míti tak krásný a humanní úkol, účelu svého plně dosud se nedomohly.

Nechci ovšem, velectění pánové, jak jsem již řekl, zde generalisovati, poněvadž po mém náhledu nomina sunt odiosa - ale mohu otevřeně říci, že skutečně někteří vystihli svůj úkol i svoji povinnost plně a své povolování se zdarem a prospěchem provádějí, kdežto na druhé straně jest celá řada takových, kteří povinnosti své nezastávají.

Já si dovolím, pánové říci, že ačkoliv p. Kubr velice černě líčil působnost stravo ven a ačkoliv nechtěl přiznati jim žádných zásluh, přece netřeba tak skepticky pohlížeti na tuto instituci. Jsou to ústavy mladé, které přes to přece všecko vykonaly již důležité humanní své poslání, ne-li úplně aspoň částečně.

Já nemohu, pánové, mluviti za venkov a poctivě pravím, že to byl p. posl. Dr. Dvořák, který se chtěl v té věci ujmouti za venkov slova, a pravil, jakož i někteří jiní pánové, říkají, že na venkově stravovny nepomohly, a kde pomohly, že pomohly jen málo, jen částečně.

Mohu však, pánové, mluviti za města. Já žiji, pánové, ve městě a tu mohu říci. že stravovny pomohly nám vydatně a velice. Mohu o tom Vás ujistiti a odvolávám se v té příčině na data zemského výboru, ze kterých jest viděti, a to jsou fakta, která mluví, že v roce 1895, kdy stravovny ještě nebyly, bylo odsouzeno pro přestupek tuláctví celkem 40. 384 osob; roku 1900 odsouzeno však jen 28. 105. To jest, pánové, skoro o 13. 000 osob méně. Jest to tedy velice povážlivý moment, který přičísti můžeme k dobru stravoven, když 13. 000 osob bylo přidrženo k životu řádnému a odvráceno od cesty falešné a, abych tak řekl, od zcestí.

Já Vám, velectění pánové, jménem Čáslavi, kde znám do podrobna poměry, dovolím si sděliti, že zde policie městská odevzdávala úřadům soudním pro tuláctví na 40 až 50 osob měsíčně, dnes však jich odevzdává toliko 4 až 5.

Proč jest rozdíl mezi venkovem a městem, jest na bíledni, poněvadž města mají dbalejší a organisovanější policii, kdežto na venkově tomu tak není. Venkovské naše obce jsou již bez toho tak jako tak dosti přetíženy a nemožno žádati na nich, aby držely si zvláštní policii k vůli tulákům a lidem práce se štítící. To by jim přišlo velice draho! Zajímavá věc jest, velectění pánové, kterou ostatně již ze zprávy zemského výboru dobře jste seznali, že, ačkoliv od r. 1896 návštěva stravoven stále klesala, v roce loňském 1901 návštěva ta báječně stoupla. V roce 1901 bylo návštěvníků 25. 532, kdežto v roce 1900 bylo jich 22. 593, takže loňských návštěvníků bylo o 2572 více, respektive, když vezmeme frekvenci jednotlivě i v celku, obnášela v roce 1900 362. 602, a v roce 1901 byla největší frekvence 549. 847 tedy o 186. 745 více.

Velectění pánové, ptáte se, co je toho příčinou? Ačkoliv jsem slyšel výtky, že stravovny jsou přes příliš navštěvovány, že jsou útulnami pro darebáky, já vidím v tomto faktu pravý opak. Račte pohlédnouti na to, že v roce 1901 nejen u nás, ale hlavně v sousedním Německu byla krise jak v oboru zemědělském tak také v oboru průmyslovém a vůbec v každém oboru výdělkovém, a tu byly stravovny tím ústavem, který nám nahrazuje pojišťovny pro tak zvanou prázden, které jsou ústavy chránícími proti nezaměstnanosti, poněvadž tyto nám poskytly velice štastně příležitost, že jsme se mohli postarati o tyto nezaměstnané, práce hledající a práce nemající osoby a jim práci dáti.

Kdybych ve stravovnách neviděl nic jiného, než že jsou to ústavy, které poskytují příležitost, aby byly dělníku, který práci nemá a ji hledá, cestou, jak by se k ní dostal, a ústavem kde se mu dostává nutné podpory, a že na druhé straně dostává se mu tam příležitost a možnost práci si opatřiti, že jsou to skutečně ústavy práci sprostředkující, pak považuji stravovny za ústavy velmi důležité, můžeme býti rádi, že takovým laciným a lehkým způsobem opatřuje se sprostředkována práce při stravovnách zavedená aniž bychom to cítili.

Tu, velectění pánové, vidíme, že sprostředkování práce při stravovnách melo velice cenný vliv, neboť bylo sprostředkováno pracovních míst r. 1901 celkem pro 38. 289 osob. A to, myslím, jest číslo skutečně až ohromné, vezmeme-li zřetel na to, že máme samostatné a sprostředkovací ústavy jenom v Praze, na Smíchově a v Plzni, a že ostatní sprostředkování se děje jen prostřednictvím opatrovníků stravoven a oznamovatelů, jež vydávají právě inspektoři. Já, velectění pánové, vidím v této velké návštěvě nápravu k lepšímu a doufám, bude-li dbáno toho, aby inspektoři starali se o stravovny, aby se starali více o toto sprostředkování práce než o okresní výbory, že nastane v této věci ještě větší náprava k lepšímu. Ovšem sluší dbáti toho a pracováti k tomu, aby zákon o tuláctví a žebrotě z roku 1871 č. 88. ř. z. a zákon o donucovacích pracovnách z r. 1885, čís. 89 a 90 ř. z. doznaly náležité změny.

Ze zprávy zemského výboru vidíte, že zemský výbor pracoval a snažil se a namáhal o to, aby donutil vládu, aby tyto zákony z roku 1871 čís. 88. a z roku 1885 čís. 89. a 90. říš. zák. byly náležitě změněny a upraveny.

Bohužel vláda dosud odpírá pomoci a já v resolučním návrhu, který navrhuji, domáhám se toho, aby zemskému výboru bylo uloženo, aby důtklivě jednal s vládou o změně těchto zákonů a hleděl toto jednání nejen urychliti, ale také ukončiti.

Dovolím si podotknouti, že komise učinila různé opravné návrhy a sice zejména ten, že se ukládá zem. výboru, aby postaral se o to, aby doba pracovní, po kterou takový účastník nebo frekventant stravovny pracovati musí, se prodloužila, kdežto doba, po které smi cestovati od stravovny ke stravovně, aby se zkrátila. To bude zajisté také jeden důležitý krok k lepšímu v té příčině, poněvadž takovým způsobem se ukáže a docílí toho, že tuláci nebudou moci těch stravoven nadužívati.

Želím a lituji toho, ale ve zprávě zemského výboru je to psáno, že k tomuto tuláctví a cestování osob práce se štítících mnozí obecní starostové zavdávají příčinu, a to sluší přibiti, neboť, kde takový starosta se toho dopouští, činí veliký hřích na tomto humánním ústavu.

Že se to stává, vysvětluje se tím, že v mnohých obcích je celá řad i toulavých a práce se štítících osob; starosta neví, co si má s nimi počíti, a, aby se jich aspoň na krátký čas zbavil, dá jim vysvědčení, že pracují, a oni cestují dále. Poněvadž zemský výbor ve své zprávě to konstatuje, musím tomu věřiti a musí to býti pravda, ale zajisté souhlasíte s tím, že takové křiklavé příklady jsou bolestné a že jest povinností zemského výboru, aby v takových případech zjednal patřičnou nápravu.

Já, velectění pánové, jen si dovolím k tomu poukázati o čem se pan kolega Kubr zmínil, že vytýkal městu Praze arci sub rosa, že dostává velikou subvenci na ústav pro sprostředkování práce. Dovoluji si připomenouti, že je velice na omylu; naopak, já mohu ze statistických dát dokázati, že město Praha ohledně výše subvence jest proti Smíchovu v neprospěchu. Přál bych Smíchovu, aby dostal větší subvenci, ale, poněvadž to bylo vytknuto, sluší to přivésti na pravou míru. Město Praha obstaralo r. 1901 9367 pracovních míst a Smíchov pouze 2597.

Pan Kubr doznává, že Smíchov do stává 2000 K subvence za rok 1900 a Praha 4000 K. Podle toho by však Praha musila dostati nejméně 6000 K. Není tedy v nevýhodě Smíchov, nýbrž Praha.

A co se týče výtky pana Kubra odpusťte, pan referent to vysvětlí blíže. Když si stýská, že okresní výbor smíchovský nedostal na tento sprostředkovací ústav pro rok 1901 žádnou subvenci, dovoluji si podotknouti, že, jak ze zprávy zemského výboru sezná, nedostal subvenci dosud žádný okresní výbor, tedy také ne smíchovský, poněvadž prostě subvence pro rok 1901 nebyla dosud rozdělena.

Lituji, že pan Kubr opětně volá četníky a žádá, by dělali pořádek ve stravovnách. Jestliže toho nežádáme od inspektorů, prosil bych, abychom toho nežádali od četníků, to si dovedou v obcích a okresích učiniti náležitou nápravu a ohražují se proti tomu, abychom měli jíti pro četníky a hned překládati četnické stanice do měst, kde jsou stravovny. (Oho!)

Nechci to vytýkati, ale myslím, že jest to neporozumění, a viděl bych v tom odiosní věc. (Odpor!)

Vy máte ty četnické stanice na venkově také. Kdybyste přeložili četnické stanice tam, kde jsou stravovny, mohli byste navrhnouti, aby stravovny byly přeloženy tam, kde jsou četnické stanice To by však nebylo správné! Dejte si říci. Vy byste žalovali nejvíce, kdybyste měli míti za nejvyšší pána v obci četníka. S takovým tulákem, když máte policajta, také budete hotovi. (Odpor. )

Dovoluji si ještě podotknouti k návrhu p. posl. Kubra, který navrhuje, aby odst. 2. § 4. navrhované osnovy zákona padl, t. j., aby padlo ustanovení, aby okresy, kde se toho ukáže potřeba, nejen podle počtu obyvatelstva, vyvinutého průmyslu, četného dělnictva, ať toho neb onoho druhu, byl zřízen ústav k usnesení zemského výboru po slyšení okresního výboru. Když věc klidně uvážíte a vezmete zřetel k tomu, jak daleko to dospělo se sprostředkováním práce na základě toho, že Praha, Plzeň, Smíchov a jiná města mají samostatné sprostředkovací ústavy a že ostatní sprotředkování se děje pouze od opatrovníků v opatrovnách, tu uznáte, že v tom jest již velký úspěch a jaký by ten úspěch musel býti, kdybyste se usnesli na tom, aby taková instituce všude, kde jest jí nutná potřeba, byla zřízena.

Velectění pánové, zemský výbor ve své osnově činil ten návrh, aby obligatorně byly zřizovány takové ústavy, jak ze zprávy vidíte, kde je nejméně 45. 000 duší okresu. Prostudoval jsem statistickou tabulku a v komisi poukázal na to, že by to bylo nesprávné, poněvadž jest skutečně celá řada okresů, které mají přes 45. 000 duší, ale v jejich obvodu bylo pracovních míst velice málo sprostředkováno.

Ale zjistil jsem ze statistických tabulek, že jsou mnohem menši okresy též pod 45. 000, jako okres Hořovický a jiné, a, poněvadž jsou tam průmyslové závody, sprostředkovalo se tam více pracovních míst než v okresech s populací přes 45. 000 duší.

Následkem toho k mému návrhu a k návrhu ostatních členů komise bylo usneseno, že toto maximum, tento počet populace obyvatelstva, v jednotlivých okresech nedá se použíti za jediné měřítko, nýbrž že nejen k populaci a vyvinutému průmyslu nýbrž ke všem poměrům při zřizování ústavů sprostředkovacích sluší vzíti zřetel.

Jsem proto toho náhledu, aby bylo skutečně zemskému výboru dáno na vůli, po srozumění s okresními výbory a po uznání, že jsou poměry odůvodněné, zříditi takové ústavy v jednotlivých okresech.

Jeden pán, jehož neznám, volal na mne, abych to zkrátil a ukončil. To si rozhodně zapovídám a žádám jej, aby se o mne nestaral; já budu nejlépe věděti, kdy mám věc zkrátit, a nedám si v té věci od nikoho poroučeti a neuznávám to za slušné, aby se řečníku činily takové neb podobné výtky. Já soudím, má-li kdo věc tuto za zbytečnou, ať neposlouchá a odejde. Bagatelisovati se taková věc nedá a nesmí.

Mám za to, že nesmíme zůstati stát na poloviční cestě a že jest nutné přikročiti ke zřízení ústavů navrhovaných. Kdybychom se neodhodlali ke kroku tomu, který učiniti jsme povinní, a který se ukázal velice zdárným a důležitým pro dělnictvo nejen průmyslové, ale i pro dělníky ze ze řemeslníctva a živnostníctva, který jest mimo to i velice důležitý pro dělníky rolnické, pak by celá akce ohledně sprostředkováni práce neměla významu.

Proto bych si přál, abyste nezůstali státi, jak jsem řekl na cestě poloviční, nýbrž abyste přikročili k zlepšení těchto poměrů, poněvadž zlepšení potřebují a za to stojí, aby se ten krok z naší strany stal.

Proto doporučuji zprávu komise pro okresní a obecní záležitosti respektive zemského výboru ke přijetí.

Dovoluji si přečísti své návrhy, které doporučuji Vám ke přijetí, poněvadž jsou výsledkem toho, co navrhla komise pro okresní a obecní záležitosti, aby odstavec 8., - respektive když bude přijat návrh posl. Kubra, byl by to odstavec další, zněl:

"Zemskému výboru se ukládá, aby zahájené jednání s c. k. vládou o přiměřenou změnu zákona o postrku a tuláctví ze dne 27. července 1887 č. 88 ř. z. a o donucovacích pracovnách ze dne 24. května 1885 č. 89 ř. z. hleděl urychliti a ukončiti.

Zemskému výboru se ukládá, aby instrukce pro přijímání cestujících do stravoven v ten smysl změnil, že by se jednak přiměřeně prodloužila doba, po kterou cestující musí býti v práci, aby se obmezilo užívání stravoven na menší období časové, než jak dosud tomu jest. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří podporují návrh ve znění předneseném, by vyzdvihli ruku.

Návrh není dostatečně podporován.

Ich erlaube mir zunächst, bevor wir in der Debatte weitergehen, den Resolutionsantrag Kubr im beutschen Texte mitzuteilen.

Der Herr Abg. Kubr beantragt: Statt des Absatzes VIII ist zu Setzen:

Dem Landesausschuße wird aufgetragen:

1.     Das Aufsichtsrecht in der Weise zu regeln, daß die Bezirksausschüsse, welche Natualverpflegsstationen erhalten, auch in der Sache selbst die Führung und das Entscheidungsrecht zuerkannt bekommen, dem Landesausschusse dagegen nur das Recht als Berufungsinstanz belassen und hindurch der Wirkungskreis der Inspektoren der Naturalverpflegsstationen eingeschränkt werde.

2.   In Erwägung zu ziehen, wie arbeitsscheue Individuen zur Arbeit verhalten werden könnten.

3.   Die wegen Ungehorsams und Auflehnung bestraften Besucher der Naturalverpflegsstationen von der weiteren Berechtigung zur Benützung dieser Stationen auszuschließen.

4.     Übertretungen der Hausordnung in den Naturalverpflegsstationen gehörig zu strafen.

Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Ritter von Jaksch.

Abg. Dr. Ritter von Jaksch: Ich habe mir das Wort erbeten zum Artikel III. Der selbe lautet:

Der Landesausschuß wird beauftragt, in der Richtung Erhebungen zu pflegen, ob es sich nicht empfehlen würde, die Naturalverpflegsstationen einer Ständigen, durch bestehende autonome Sanitätsorgane auszuübenden ärztlichen Aufsicht zu unterziehen und eventuell Anstalten zu treffen, dass im Falle des Hervortretens einer gefährlichen ansteckenden Krankheit in einer Bezirksgemeinde die Naturalverpflegsstation des infizierten Bezirkes behufs Hintanhaltung der Übertragung der Ansteckung für verseucht erklärt und auf die Dauer der Ansteckung geschlossen werde.

Ich beantrage dagegen die folgende Fassung:

"Der Landesausschuß wird beauftragt, in geeigneter Weife dafür Sorge zu tragen, daß die Naturalverpflegsstationen einer ständigen ärztlichen Aussicht unterzogen werden. "

Meine Herren, ich begründe meinen Abänderungsantrag in folgender Weise:

Gerade die Naturalverpflegsstationen bilden ein sehr wichtiges Gebiet der öffentlichen Hygiene. Gerade sie sind die Bäche, die Flüßchen, in welchen Infektionskrankheiten nach Böhmen eingeschleppt werden. Alle Fälle von Blattern, alle Fälle von Flecktyphus, die wir in den letzten Jahren erlebt haben, sind in erster Linie von diesen Verpflegsstationen ausgegangen.

Und, meine Herren, wenn, was Gott verhüten möge, die Schreckliche Krankheit, die seit vielen Jahren den Osten heimsucht, die Pest, uns treffen sollte, so können Sie versichert sein, daß der erste Fall sich auch in den Naturalverpflegsstationen ereignen wird.

Der Grund ist klar. Eine Masse fahrender Gesellen kommt zusammen; es kommen Leute zusammen, die Gelegenheit haben, sich zu insicieren, sie bringen über die Grenze Diese Erkrankungen mit. Ich glaube, daß es sehr wichtig ist, daß möglichst genau gerade diese Anstalten überwacht werden.

Meine Herren, die Bekämpfung einer Infektionskrankeit, die nicht in einem Lande, in einem Reiche endemisch ist, ist sehr leicht. ja, man kann sagen, wir haben das Mittel zur Bekämpfung in der Hand, wenn der erste Fall erkannt wird.

Die ersten Fälle werden gerade in diesen Naturalverpflegsstationen vorkommen und daher resultiert für uns die bestimmte Weisung, diese auf das Sorgfältigste zn überwachen.

Ich rede aus Erfahrung. Vor wenigen Jahren war Böhmen von einem höchst unheimlichen Gaste, dem Flecktyphus, bedroht. Es hat sich gerade in diesen Naturalverpflegsstationen eine Reihe von derartigen Erkrankungen ergeben und es war alle Gefahr vorhanden, daß wir eine ausgebreitete Epidemie bekommen, und nur Dank der Vorsicht der Distriktsärzte, der Gemeindeärzte und der staatlichen Organe ist es gelungen, diese Epidemie zu bannen.

Das wird in gleicher Weise in jedem einzelnen folgenden Falle geschehen können

und deshalb komme ich, meine Herren, wieder darauf zurück, daß diese Stationen auf das Schärsste ärztlich überwacht werden mussen.

Aber dem Königreiche Böhmen obliegt noch eine zweite wichtige Pflicht.

Die Epidemien bedrohen uns momentan nicht, wir haben aber sehr Böse Endemien und die schwerste Endemie, die an dem Mark beider Völker nagt, ist die Tuberkulose.

Meine Herren, 22. 000 Menschen Sterben jährlich an der Tuberkulose.

Und, meine Herren, man sagt immer, Niederösterreich habe am meisten Tuberkulose, es ist dies aber nicht richtig.

Bon diesen 22. 000 Individuen befindet sich bei uns in Böhmen die Hälfte, nämlich 50 Perzent in einem Alter zwischen 20 und 50 Jahren, also in erwerbsfähigem Alter.

Diese Zahlen sind nicht aus der Luft gegriffen, sie sind absolut Sicher und Statistisch nachgeprüft.

Bei der Vorgerückten Zeit kann ich hier keine Berechnungen anstellen und will nur bemerken, daß, wenn man auf Grund dieser genauen amtlichen Daten eine Berechnung anstellt, man dazu kommt, daß die Tuberkulose Jahr für Jahr Soviel kostet, wie der ganze Voranschlag, 40 Millionen Verlust am National-Vermögen.

Wer soll die Tuberkulose bekämpfen?

Wer soll sie auch in den Naturalverpflegsstationen bekämpfen?

Die Leute dort, welche die Tuberkulose verbreiten, müssen überwacht werden.

Und wessen Aufgabe, wessen Sache ist das?

Meine Herren, es ist das Sache, es ist das die Aufgabe einer Kategorie von Ärzten, die sich seit Jahren bemühen, eine menschenwürdige Existenz zu bekommen und bisher eine Solche nicht bekommen haben, die Distriktsund Gemeindeärzte.

In zahllosen Petitionen Sind sie um das Existenzminium eingeschritten; sie haben gebeten, man möge sie nicht darben lassen, man möge für ihre Witwen und sorgen, und dafür sorgen, daß, wenn ein Solcher Arzt infolge beruflicher Infektion Stirbt, er wenigstens das eine weiß, daß für seine Witwe und Waisen gesorgt wird.

Meine Herren, diese Ehrenpflicht haben wir nicht erfüllt, kein Parlament hat sie erfüllt, die Forderungen der Ärzte sind noch nirgends erhört worden.

Ich fordere Sie daher auf, nachdem ea die erste Pflicht jedes Bürgers, die erste Pflicht der vom Bolke erwählten Vertreter ist, für die Gesundheit zu Sorgen, dafür zu Sorgen, daß die Güter der Gesundheit entsprechend behandelt werden.

In dieser Richtung bitte ich auf den zweiten Antrag, der dem hohen Hause vorliegt, dessen Form mir aber nicht ganz paßt, in Bezug auf die Pensionsgenüsse der Distriktsärzte und die Vesorgung der Witwen und Waisen derselben, auch noch Ihr Augenmerk zu lenken.

Das wird der Schönste Lohn sein, das Beste, was Sie Ihren Wählern mitbringen können, Fürsorge für die Gesundheit getroffen zu haben.

Das werden Sie nur erlangen, wenn Sie die Arzte, die Hüter der Gesundheit besser behandeln und die Forderungen der Distriktsund Gemeindeärzte wirklich erfüllen. (Lebhafter Beifall. )

Oberstlandmarschall: Ich ersuche die Herren, welche den Antrag des Abg. Dr. R. v. Jaksch unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Prohlašuji rokováni za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Šulc: Slavný sněme! Na námitky pana kollegy Kubra musím s politováním odpověděti, že se divím, že právě páni zástupci venkovských obcí se nepříznivě o působnosti stravoven vyslovují.

Myslím, že právě venkovské obce doznaly nejvíce výhod ze zřízení stravoven.

To patrno zejména z toho, že, kdežto dříve docházely sl. sněmu, zejména z obci venkovských nesčetné petice za opatření proti žebrotě a tuláctví, nyní, po zřízení stravoven, nebyla podána ani jediná petice toho druhu.

V nesčetných na slavný sněm podaných peticích za odpomoc žádáno, nyní po zřízení stravoven již žádných peticích nedochází.

Rovněž jest nesprávno, tvrdí-li pan kol. Kubr, že návštěvníci stravoven jsou tuláci a lidé práce se štítící. Tito živlové nemají dle platných předpisů vůbec práva, aby byli přijímáni do stravoven, a stane-li se tak, děje se tak nesprávně, jak také zemský výbor ve své zprávě důvody toho vysvětluje.

Musím zejména v tomto ohledu vytknouti, že někteří obecní starostové sami podporují tuláky tím, Že jim vydávají nesprávná vysvědčení o poby u v obci a o tom, že byly v práci.

Že okresy stravovny vydržují, jak pravil pan kolega Kubr, jest ovšem prava. Pokud se však dotýče povolováni sub vencí, podotýkám, že dle zprávy zemského výboru povolují se zemské subvence ve výši 25-30 proc. vydržovacího nákladu, tedy zajisté měrou značnou.

K námitce, že smíchovský okres letos ještě subvence nedostal, odpovídám, že ještě nebyla vůbec rozdána subvence za loňský rok Mimo to mi připustí pan kolega, že okres smíchovský zajisté není zrovna predestinován, aby měl právo na v liké subvence: neboť jest jeden z nejbohatších okresů, a subvence se povolují z principu takovým okresům, kterou jsou finančně slabší.

Co se týká stížností proti zemským inspektorům stravoven, prosím, aby se jich činnost posuzovala s větší shovívavostí Jestiť zajisté jejich služba velice namáhavou a, pováží-li se, že poměry v jelnotlivých okresích, jim přikázaných, jsou různé, lze snadno pochopiti, že leckterá nehoda může povstati. Jsem také přesvědčen, že, staly-li se skutečně jaké poklesky se strany některých zemských inspektorů, stalo se tak nikterak snad ze zlovůle, nýbrž z přílišné horlivosti.