Pondělí 18. března 1907

ausgehen, dem Gewerbestande auch hier im Lande eine Vertretung zu schaffen, aber eine Vertretung, welche auch die deutschen Gewerbetreibenden befriedigt und welche in keiner Weise dem klaglosen Funktionieren des Gewerberates beim Handelsministerium im Wege stehen könnte.

Ich bitte aber vor Allem, wenn Sie nicht eine heillose Verwirrung von vorneherein hineintragen wollen, in diese Organisation aus jeden Fall im Punkt 2 das Wort "der Industrie" zu streichen, und anstatt "Handel" zu setzen: "Mittel- und Kleinhandel". Ich schließe mit diesem Antrage und mit dem Wunsche, daß das, was uns der Landesausschuß einmal vorlegen wird, derartig gestaltet sei, daß wir und der gesamte Gewerbestand dieses Landes es mit Freude begrüßen und mit Beruhigung aufnehmen können. (Lebhafter, anhaltender Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči řečník, který jest zanesen pro návrh komise. Dávám slovo panu poslanci Kratochvílovi.

Poslanec Kratochvíl: Slavný sněme! Jako zástupce stavu živnostenského vítám návrh tento, který má znamenati novou epochu ve vývoji našeho stavu, a nedá se popříti, že zákonodárství zemské jest, jakož i říšské, povinno stavu živnostenskému přijíti vstříc se zařízeními takovými, aby skutečně činnost těchto nových institucí byla založena a napomáhala zde ku rozvoji tohoto stavu, na jehož existenci z povolaných míst tolik hřešeno bylo.

Nedá se popříti, velevážení pánové, že za nynějších okolností a v nynějších poměrech, v jakých se nalézá stav živnostenský, skutečně svou vlastní povahou ukazuje k tomu, že jest nutno, aby jak zákonodárství říšské, tak i zemské v tom směru uchopilo se díla, aby stav tento dosáhl jisté organisace a sice organisace na základě jistého zákona, poněvadž, jak jsem pravil, povaha našeho živnostníka a povaha našeho řemeslníka je taková, že se cítí individuelně samostatným a nerad se podřizuje dobrovolně veškerým organisacím, jako to vidíme u dělnictva a stavů jiných. Z těchto důvodů, vážení pánové, jest zde zapotřebí, aby všichni činitelé, jak se strany vlády, tak i země, také k tomu působili, aby taková systematická, soustavně vedená organisace stavu živnostenského, jak na základě zákona říšského tak i na základě zákona zemského, byla provedena. Jest toho také zapotřebí již vzhledem k tomu, že dnes poznává se, že ne jen jednomu nebo dvěma stavům, nýbrž zejména též stavu živnostenskému jest nutno jíti vstříc jistými pomůckami a akcemi, aby jeho postup a existence byla v budoucnosti zajištěna.

Nedá se popírati, vážení pánové, a nikdo nebude popírati, a zajisté jest nám všem známo, jak v tomto ohledu vlády se na stavu živnostenském prohřešily, neboť, vážení pánové, vidíme, že velkému průmyslu, kapitalistickým proudům a elementům veškerá politika státu šla vždy vstříc, jak v ohledu politiky zahraniční, tak i zejména v politice celní, a vidíme, že podporování těchto stavů velkoprůmyslových a velkokapitalistických nepřivodilo blaho Rakouska, nýbrž že to zanedbávání povinné péče o stavy lidové, zejména o střední výrobu, přivedlo jen hospodářskou mizérii, která dnes ovšem volá na všech stranách, aby zákonodárství hledělo si více stavů živnostenských, stavů středních výrobců a středního obchodu. Vzhledem k tomu, zajisté každý přítel živnostnictva musí vítati návrh ten, ale ovšem nedá se popříti, že tak, jak zde jest podáván, ovšem plně neodpovídá přáním živnostnictva samého. Já, vážení pánové, maje čest býti členem permanentního výboru na říšské radě, kde jsme projednávali nový živnostenský řád, viděl jsem ovšem, že při paragrafu 133. lit. c) byla dlouhá debata o zřízení oněch zemských svazů, o zřizování zemských jednot, neboť víme, velectění pánové, že nám se staví velké překážky v cestu pro zřízení těchto velkých jednot a velkých svazů nejen snad z nepochopení živnostnictva, ale z toho důvodu, že v cestu se zde staví rozdílnost v jednotlivých zemích.

V Čechách, na Moravě ve Slezsku, v Dolních a Horních Rakousích jsou ovšem poměry živnostnictva příznivé ku tvoření takovýchto svazů a organisací živnostenských, avšak v zemích jižních, zejména v Dalmacii, v Haliči, Bukovině, tam ovšem na základě zákonů centralistických zřízení takovýchto ústředních svazů a jednot proveditelné není a tu, vážení pánové, při této příležitosti, když nebylo možno, aby byla vláda přistoupila na znění § 130. lit c) v tom směru, aby byly zřízeny tyto zemské svazy a také nechtěla přistoupiti, tu ovšem dala prohlášení ústy hraběte Auersperga, že nijak vláda se nepostaví proti zřízení těchto svazu v jednotlivých zemích, když se tak stane zákonem zemským v dotyčných zemích jednotlivých.

A tu, vážení pánové, mám za to, že podáni tohoto návrhu zde na tomto slavném sněme může míti výsledek, poněvadž vláda jest dnes jaksi vázána tímto svým prohlášením. Ovšem - jak jsem pravil - přál bych si - a to si přeje veškeré živnostníctvo - aby tato instituce byla institucí pro střední a malou výrobu, pro střední a malé živnostníky a pro malý a střední obchod, a jaksi nemile to neslo živnostnictvo a výrobci a řemeslnictvo vůbec, když se má o to jednati, že by měl býti zahrnut do této instituce také velký a největší průmysl a velký a největší obchod.

Velevážení pánové, dovolíte mně, abych zde tlumočil jen to přání řemeslnictva, že je nutně třeba právě takové instituce, která by zájmy středního a malého výrobního stavu chránila. Nedá se popříti, že veliký obchod a průmysl, majíce dostatečné fondy duševní i hmotné jsou vždy v stavu hájiti své zájmy vůči každému, zejména vůči vládě, na vládě si vynucují jisté výhody, kdežto malému a střednímu stavu, poněvadž velkých fondů nemá, tento nedostatek fondů ve všech směrech musí nahraditi a ve všech směrech napomáhati instituce, která se má soustřeďovati v zemské živnostenské radě.

Ale tu, velevážení pánové při tom, má-li tato organisace živnostenské rady pro království České obsahovati v sobě příslušníky řemesel a obchodu, narážíme na jistou překážku, totiž jak se nám to vytýká často při § 3. živnostenského řádu, že není tam vyznačena přesně hranice, co je továrna, co je velký průmysl a co jest řemeslo. Jest to otázka velkého dosahu, otázka, o které nemohou jen řemeslníci rozhodovati, to jest otázka vysoce právnického dosahu.

Když se přihlásil v poslední schůzi pan rektor německé university pan prof. Pfersche k slovu, očekával jsem, že tento pán nám jakožto vysoký akademický intelligent tento moment vyznačí, že nám naznačí přibližnou hranici a že nám podá definici, kde přestává továrna a kde nastává řemeslo a naopak. Avšak, velevážení pánové, byl jsem sklamán a neslyšel jsem nic jiného, nežli obligátní dělení takovéto nastávající instituce.

Mám za to, že z nás každý stačí, abychom tak jednoduché vývody podávali jako jest rozdělení nějaké instituce.

Má-li to býti ústav, který skutečně jako zemědělská rada by se staral o zájmy stavu živnostenského, tak to bude ústav nepolitický, čistě hospodářský, který bude míti na zřeteli pouze stav živnostenský.

V našem hospodářském životě máme ukázky, že malý řemeslník, jakmile se zmodernisuje, jakmile se chopí provádění jisté výroby ojedinělé, jakmile zkrátka se specialisuje, nastává u něho ráz a charakter průmyslu.

Mám za to, že jediným podkladem pro zřízení této budoucí živnostenské rady může býti zákon živnostenský, který nám zde organisuje živnostnictvo, které je členem organisace našich společenstev. Nebudu, velevážení pánové, zde se zmiňovati, jak potřebná je tato instituce, kde má se soustřeďovati celá akce pro zvelebení živnosti. Jest zapotřebí, aby nejen se strany země, ale také ze strany státu v této budoucí instituci se soustřeďovala celá pomocná akce živnostenská, a byla do ní vložena a soustavně prováděna.

My jsme viděli při posledním projednávání živnostenského řádu, že k jednotlivým paragrafům tohoto zákona postavilo se řemeslnictvo často ojediněle a že dobrozdání řemeslnictva z jednotlivých krajů a měst a t. d. byla protichůdná v jedné a téže věci. My ale, pánové, vidíme na druhé straně, že řemeslnictvo a obchod, které přece opírají se o jediný zákon živnostenský, jest povinno, jíti ruku v ruce, poněvadž rozvoj řemeslnictva neodporuje rozvoj obchodu a rozvoj obchodu jest opět základem široké výroby, na které participují výrobci.

Tu jest zapotřebí, aby zde byl někdo, kdo by skutečné tyto otázky soustřeďoval a na základě dobrých zdání pro zákonodárství budoucího živnostenského řádu dal pevný podklad, kde by skutečně ubrousily se tyto hrany, kde se střetnou a aby skutečně tyto dva stavy obchodní a řemeslnické mohly zde na základě společného dobrozdání ku předu postupovati, aby zákon pak skutečně hověl zájmům jedněch i druhých.

Vážení pánové! Dotkl zde již pan předřečnik ze strany německé toho, že nastávající říšská rada bude museti dbáti toho, aby nový živnostenský řád doplněn byl jistými změnami a že jest nám očekávati v budoucí říšské radě celou řadu zákonů, které se vývoje obchodu a živnosti budou dotýkati.

Já si velice vážím toho, že v poslední době se těmto hospodářským otázkám věnuje větší pozornost, ale to ovšem nestačí. Zde jest zapotřebí, aby příslušní činitelé, nejen snad vláda, slavný sněm, ale v první řadě živnostníctvo samo bylo schopno, aby mu bylo umožněno zaujmouti jisté stanovisko, jistý postup ku nastávající změně zákona, který se bude projednávati v budoucí říšské radě. Tak zejména zákon o nekalé soutěži má ohromný význam.

Mám za to, že bude zapotřebí, aby živnostníctvo pomocí své zákonné orgamsace, pomocí této instituce, zasáhlo do projednání takového velkého a velice důležitého zákona jako je zákon o nekalé soutěži, kde dobrá poctivá práce a obchod má býti chráněn a kde skutečně před nepěknými výstřelky obchod, průmysl a řemeslnictvo má býti chráněno v zájmu nejen konsumentů, nýbrž i v zájmu obchodu, průmyslu a řemesel.

Ale mám zde ještě něco jiného a právě včera při jisté příležitosti, kde byli živnostníci shromážděni, bylo si na to stěžováno - jest to otázka nedělního klidu.

Odpusťte mně, pánové, já ačkoliv jsem jeden z těch, který přeje novým reformám sociálního rázu, přece mám za to, že, když na jedné straně dělnictvo kategorickým vystupováním zrovna rozkazuje úřadům a my vidíme, že těmto přáním organisací dělnických vláda a místodržitelství zejména zde jde s náramnou chutí vstříc, vzdor tomu, že řemeslnictvo a stav živnostenský jest tím často poškozován, mám za to, že jest zapotřebí, aby organisace živnostenská se tak postavila, aby rovný s rovným jednal a aby se organisaci dělnické na straně jedné, tak i organisaci, která by představovala živnostenskou radu pro království České na straně druhé společně se vyvinul onen modus, na kterém by další nařízení vlády spočívalo.

Při tom ovšem snad dočkáme se toho že to bude ku vzájemné spokojenosti, že to nebude výhoda jen na straně jedné a že nevzbudí to škodu, roztrpčenost a rozmrzelost na straně druhé!

Velectění pánové, zejména přál bych si, aby tato instituce zemské živnostenské rady, vešla v život vzhledem k tomu, že nový živnostenský řád sám sebou přihlíží k prohloubení organisace živnostenské na straně jedné a ku průkazu způsobilosti na straně druhé. Oboje jest v nedaleké budoucnosti velkého významu. Paragrafem 114. živ. ř., kterým se zařizují okresní jednoty, které zajisté podle dnešní situace budou vznikati, jest dáno na jevo, že jest zapotřebí, aby zde byl činitel, který bude korigovati, dohledati, zjednávati styky a bude hleděti pojistiti výsledkv práce našich okresních organisací. Vždyť, vážení pánové, v čem spočívala často na př. nedostatečnost zákona, v čem spočívala vlastně ta mrzutá nálada, to hubování a skutečně, abych tak řekl, bagatelisování živnostenských požadavků a potřeb? To vyplývalo z toho, že často naše úřednictvo, nejsouc takovými silami znaleckými a zkušenými vypraveno, nepohlíželo na požadavky živnostenské z vlastního názoru, z vlastních zkušeností, nýbrž často mladí pánové, kteří ovšem zkušenosti nemají, drželi se čistě litery zákona a právě následkem nedostatku zkušenosti přicházeli do konfliktu se společenstvy.

To má ovšem podle nového živnostenského řádu zcela jinak se vyvinouti, totiž že mají ty okresní jednoty býti poradními sbory prvních instancí našich, t. j. hejtmanství. A tu, pánové, zcela logicky z toho následuje, že mají-li býti poradní sbory u hejtmanství, jest nutno, aby byl vedle nich jeden velký poradní sbor také pro instanci vyšší, naše místodržitelství. Z těchto všech důvodů můžeme jen vítati návrh, který byl podán a který, jak za to mám, také bude přijat, a doufati, že i zemský výbor v této věci zahájí jednání, které skončí zdárným výsledkem.

Pan předřečník z německé strany, kolega Pacher, dotkl se dvou věcí, jak to již učinili páni řečníci z německé strany, totiž jednak, že jsou pro tuto myšlénku; jest zcela nepochybno, že si čeští i němečtí živnostníci přejí této jednotné organisace a jest to jaksi rozkaz veškerým řemeslnictvem poslancům daný; to je pochopitelno.

Měl ovšem také důvody, které nám při takovéto hospodářské instituci ani nenapadne klásti, ale pánové z německé strany ovšem bohužel na každou instituci zemskou pohlížejí nejen se stanoviska hospodářského, ale také politického. Vzhledem k tomuto požadavku nemohu pronésti jiné přání, než aby zajisté jak zemský výbor, tak i ostatní činitelé, chtíce tuto instituci v zájmu živnostenstva v život uvésti, zajisté oprávněným požadavkům po stránce jazykové hleděli vyhověti. To jest, velectění pánové, nepochybno, a mám za to, že pánové z německé strany, jestliže upřímně smýšlejí v této věci a upřímně si přejí zřízení této instituce, se přičiní v ohledu jazykovém, aby otázka jazyková při zřízení této hospodářské instituce nebyla kamenem úrazu.

Vážení pánové, pan kol. Pacher dotkl se toho, že by bylo záhodno sečkati se zřízením této instituce až po zkušenostech, kterých nabudeme s poradním sborem živnostenským, jenž se má při ministerstvu obchodu zříditi.

Nesouhlasím však s tímto návrhem, poněvadž vím ze zkušenosti, že takové zemské instituce nevyřizují se přes noc a že bude dlouhého času potřebí, než-li budou porady a vyjednávání zemského výboru s vládou skončeny. Avšak kromě toho bych viděl velice nerad, aby říšská instituce byla dříve zřízena, anebo aby vůbec intensivně zasahovala do vývoje řemeslnictva, poněvadž bych si přál, aby se organisace živnostenské nestavěly shora, nýbrž zdola, to jest, aby zde organisace zemské, ony zemské jednoty a svazy, které tímto návrhem máme na zřeteli, byly náležitě upevněny a aby teprve z nich zřízena byla při ministerstvu velká živnostenská rada, opírající se o tyto zemské organisace.

Dnes jest tato věc ulehčena tím, že v zemích po stránce živnostenské pokročilých, jako v Čechách, na Moravě, Dolních a Horních Rakousích a ve Štýrsku byly již tyto zemské jednoty a sice na základě živnostenského řádu zřízeny, avšak přece více méně dobrovolně. Země tyto ukázaly, že tamní řemeslnictvo má smysl pro organisaci a že chce v tom směru dále postupovati.

Nemohu jinak, nežli vysloviti pochybnosti o tom, že by nebylo nejlepší, až by snad získány byly zkušenosti v této centrální organisaci nabyté, neboť možná že bychom ani za delší řadu let nepoznali, jak naše věc stojí.

Pánové, když již dnes stojíme na tom stanovisku, že máme býti organisováni, že chceme řemeslnictvu poskytnouti vydatné prostředky organisační na základě zemského zákona, ke kterému vláda se zavázala dáti sankci a nestavěti se proti němu, tu jest povinností sněmu, aby ujal se této akce a uložil zemskému výboru, aby zahájil jednání, které by vedlo k cíli a které by nám onu instituci zjednalo.

Proto nemohu jinak, než odporučiti, aby zemskému výboru bylo doporučeno, aby ihned s největším urychlením a energií zahájil toto jednání, poněvadž, jak Vám známo, projednává se tato záležitost současně i na sněmu moravském.

Mám za to, že, uznáváme-li něco za prospěšné, nesmíme s provedením otáleti.

Nehřešme, pánové, již na našem řemeslnictvu, jak to již bezpočtukráte činily vlády rakouské, hřešící na našem řemeslnictvu tím, že opomíjely prostředky vedoucí k záchraně a povznesení našeho stavu řemeslnického! Mám však za to, že tento slavný sněm dostojí své povinnosti a že bude trvati na tom, aby tato zbraň a pomůcka našemu živnostnictvu v jeho těžkém boji byla dána.

Vzhledem k vývodům, které jsem zde přednesl a které se kryjí s tím, co bylo řečeno jak z české tak i německé strany, zejména však s přáním našeho živnostnictva, opakuji přání, aby to byla instituce, která by zaujímala jednotlivá společenstva a nikoliv zároveň i veškeré kategorie velkého průmyslu, neboť těmto slouží jich vlastní živnostenské komory.

Žádám tedy, aby to byla instituce našeho řemeslnictva a živnostnictva se zastoupením malého obchodu a dovoluji si vzhledem k tomu navrhnouti následující resoluci:

Zemskému výboru se ukládá, aby při sdělání příslušných návrhů stanov přihlížel k návrhu zákona na zřízení živnostenské rady pro král. České, který byl vypracován zemskou jednotou řemeslnických a živnostenských společenstev v král. Českém a který byl zemskému výboru předložen a svého času kolegou Jirouskem zde v slavném sněmu podán

Přál bych si, pánové, aby tato osnova zákona sloužila za jistý podklad, poněvadž budou dotazováni jednotliví činitelé a dále budou vyžadována dobrozdání, a poněvadž tato osnova zákona, vydaná Zemskou Jednotou, obsahuje přání živnostnictva, které má býti direktivou v každém budoucím jednání. (Výborně! Výborně !).

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kratochvíl činí následující návrh, by bylo připojeno k usnesením navrženým ze strany komise:

»Zemskému výboru se ukládá, aby při sdělání příslušných návrhů a stanov přihlížel k návrhu zákona na zřízení živnostenské rady pro král. České, vypracovanému Zemskou Jednotou řemeslnických a živnostenských společenstev v král. Českém, který byl předložen zemskému výboru členem zemské živnostenské komise posl. Jos. Jirouskem přípisem ze dne 19. listopadu 1906«

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Herr Abgeordnete Pacher hat mir den von ihm früher angekündigten Antrag übergeben.

Derselbe lautet:

Der Absätz 2 des Antrages der Gewerbekommission, betreffend die Umgestaltung der Landesgewerbekommission hat zu lauten:

"Der Wirkungskreis des künftigen Gewerberates für das Königreich Böhmen ist auf alle Angelegenheiten gewerblichen Charakters auszudehnen und seine Aufgabe soll es sein, die Entwicklung, die Bedürfnisse und Interessen des Gewerbes, des Handwerkes und des Mittel- und Kleinhandels im Königreiche Böhmen zu schützen, zu fördern, zu vertreten und zu unterstützen. "

Als Erklärung ist dazu beigefügt: Gegenüber den Anträgen der Kommission, also mit Weglassung der Worte "der Industrie" nach den Worten "des Gewerbes" und nach Einfügung der Worte "Mittel- und Klein-" vor dem Worte "Handel".

Ich werde bezüglich dieses Antrages die Unterstützungsfrage stellen.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Nunmehr kommt zum Worte der Herr Abgeordnete Glöckner.

Ich erteile ihm das Wort.

Abg. Glöckner: Hoher Landtag! Als Vertreter und Mitantragsteller des Minoritätsvotums ist es wohl gang selbstverständlich, daß ich, obwohl schon einige geehrte Herren Kollegen den Standpunkt, welchen wir in dieser Frage einnehmen, so ziemlich gekennzeichnet haben, diesen Ausführungen doch noch Einiges hinzufüge.

Der Herr Kollege Markert hat in ziemlich ausführlicher Weise auf die Mißstände, welche in den Gewerbekreisen bestehen, hingewiesen, und wäre das gewiß ein sehr reichhaltiges Gebiet für den Landesgewerberat, welcher analog wie der Landeskulturrat aufgebaut wäre und in seinem Wirten die gleichen Ziele - Schutz der gewerblichen Interessen - Verfolgen würde, wie dies dort der Fall ist.

Nun ich glaube, daß ja auch eine derartige Organisation eine Notwendigkeit ist, geradesogut wie unsere Zentralstelle zur Vertretung der land- und forstwirtschaftlichen Interessen in Wien, welche sich über das ganze Reich erstreckt und wie auch ein Landeskulturrat in Böhmen und in den einzelnen Ländern zur Detailvertretung der verschiedenartigen Interessen, insoweit, sie mit der Landesgesetzgebung im Zusammenhange stehen, eine Notwendigkeit ist.

Wir haben ja auch daher in der Kommission in Würdigung dieses Umstandes uns eigentlich im Prinzip gegen die Schaffung eines derartigen Gewerberates nicht ausgesprochen, haben jedoch unsere Zustimmung davon abhängig gemacht, daß dieser Gewerberat in zwei Sektionen geteilt würde, wie dies, wie ich schon bemerkte, beim Landeskulturrat der Fall ist.

Meine Herren, die Auseinderhaltung der Agenda ist unbedingt eine Notwendigkeit, um ein friedliches Nebeneinanderarbeiten mit Ausschaltung aller jener, ob nun berechtigten oder unberechtigten Bedenken, welche der Vertreter des einen Volkstammes dem anderen gegenüber hegt, zu ermöglichen, und weil die ganze Arbeitskraft dann tatsächlich der Sache selbst gewidmet werden kann. Daß das zweckmäßig oder eine Notwendigkeit ist, das wird sicherlich jeder, der die Sache unvoreingenommen beurteilt, zugeben müssen, und daß wir nicht nur in dieser Richtung, sondern auch im Übrigen aus dem Standpunkte stehen, daß die Teilung des Berwaltungsgebietes eine Notwendigkeit ist, um den uns so notwendigen und wirklich so ersehnten Frieden zu erschaffen, das geht wohl klar und deutlich aus all dem hervor, was uns den berechtigten Anlaß dazu gibt, aus alledem nämlich, wo wir berufen sind, gemeinsam zu arbeiten.

Hier treten Ungleichheiten hervor, und diese Ungleichheiten fallen immer zum Nachteil der Deutschen aus und geben berechtigten Anlaß zu Bitterkeiten, und das muß ganz besonders in solchen wirtschaftlichen Fragen von vornherein ferngehalten werden, wenn dies irgendwie einen nützlichen Zweck oder nützliche Folgen nach sich ziehen soll.

Meine Herren! Wir haben vor fünf Jahren eine Landeskommission gewählt. Fünf lange Jahre! Diese Landeskommission hat zwei ganze Sitzungen gehalten, in fünf Jahren! Von dieser Landeskommission hat man sich wer weiß, wie viel versprochen. Aber diese ganze Landeskommission erscheint uns als jämmerliche Karrikatur, und dabei haben wir sonderbarer Weise ein so großes Gebiet der Tätigkeit.

Wenn diese Landesgewerbekommission gewollt und nur einiger Maßen den guten Willen gehabt hätte, so hätte sie eine solche Fülle von Ansätzen gehabt, wo sie sich tatsächlich in den Dienst des Gewerbestandes hätte stellen können, und ich werde mir erlauben später noch, in einige Details hierüber einzugehen, was so die Agenda dieser Landesgewerbekommission gewesen wäre.

Aber ich kann diese Herren nicht freisprechen. Ob Tschechen, ob Deutsche, beide haben in dieser Kommission nicht ihre Pflicht erfüllt und diese Pflicht nicht erfüllen können, weil diese Kommission keinen Kopf gehabt hat. Es war eine Körperschaft ohne Leitung, ohne Seele, ohne Geist, niemand hat sich umgeschaut und die Mitglieder haben vielleicht auch kein großes Interesse gehabt.

(Abg. Kasper ruft: Waren Kleingewerbetreibende in der Kommission?)

Es waren Kleingewerbetreibende und Professoren darunter, und es ist immer ein Unglück, wenn Professoren sich als Gewerberetter aufspielen.

Auf diese Unterstützung verzichten wir dankend, die verstehen einen Schmarren davon.

Das ist auch schon ein Unglück, wenn Leute, die gar keine Fachkenntnisse haben, in die Sache hineinreden wollen und die uns angeben wollen, was wir machen sollen. Es hätte müssen bei der Landeskommission eine Leitung sein und die Mitglieder derselben hätten selbst das Bedürfnis finden sollen, wenn sie ein bis zwei Jahre keine Sitzungen hatten.

Das ist ein Skandal, und einer hätte denn doch sagen sotten, jetzt ist es die höchste Zeit, daß wir endlich die Landesgewerbekommission einladen, daß etwas Leben hineinkommt.

Wenn man sieht, das die Landesgewerbekommission, die wir mit Freude begrüßt haben, eine solche Enttäuschung gebracht hat, können Sie sich auch vorstellen, daß man einer solchen ähnlichen Institution nicht gerade besonders vertranungsvoll entgegenblickt.

Ich will nur dieses vorausschicken und nehme an, wenn dieser Gewerberat zusammentreten wird, daß er nicht wieder in den alten Fehler verfällt.

Aber, meine Herren, eine Arbeit hat diese Landeskommission verrichtet und diese steht einzig und großartig da, und nachdem draußen die Genossenschaften über dieses Vorgehen erbittert und nicht einverstanden sind, und ich beauftragt bin, auch diesen Unmut hier zum Ausdruck zu bringen, muß ich ganz besonders aus folgendes verweisen:

Meine Herren, in der Notstandsaktion vor zwei, drei Jahren wurde auch über Beschluß des Landtages den Genossenschaften, welche in den Notstandsgebieten um eine diesbezügliche Unterstützung angesucht hatten, ein Betrag von 500. 000 Kronen von Seite des Landtages bewilligt.

Natürlich hat es, ehe dieser Betrag von 500. 000 Kronen flüssig wurde, so lange gedauert, daß, wie gesagt, der Notstand bereits vorüber war, und es konnte dieses Geld nicht mehr in jener Weise den Zwecken zugeführt werden, wie es hätte sein sollen, wenn dies gleich geschehen wäre.

Aber nun, meine Herren, das tut nichts zur Sache, diese 500. 000 Kronen gehörten dem Gewerbestande, gehörten den Gesuchsstellern, gehörten den Petenten nach Maßgabe der Schädigungen.

Aber, meine Herren, der Landtag hat es diesen Zwecken gewidmet, niemand hat ein Recht anders darüber zu verfügen.

Natürlicherweise hat man sich nun im Landesausschusse den Kopf zerbrochen: was fangen wir mit dem Gelde an. Nun ist die Idee aufgetaucht: weisen wir das Geld dem Landesjubiläumsfonde zu; aber da mußte man natürlicherweise auch die Gewerbevertreter fragen und siehe da, da ist zum zweitenmale dieser Landesgewerberat berufen worden und hat seine Zustimmung gegeben, daß dieses dem Jubiläumsfonde zugewiesen werde. Aber, meine Herren, dazu sind ja die Vertreter des Gewerberates nicht berechtigt. Wir verwahren uns dagegen. Sie haben kein Recht dazu. Das Geld ist zu reklamieren; es ist ein Akt der Willkür, eine Rechtsanmaßung, das hat ihm nicht zugestanden, sondern es mußten die Petenten gefragt werden, ob sie damit einverstanden Sind oder nicht. Sie hätten das Recht gehabt, nachdem man das Geld nicht ins Detail kronenweise verteilen kann, weil niemand davon etwas gehabt hätte, weil dies beinahe so ausgefallen wäre, wie bei der landwirtschaftlichen Verteilung, 1-3 Kronen auf einen Kopf, das gibt nichts aus; das hat man auch nicht gewollt.

Aber, meine Herren, wir kommen jetzt zum zweiten Gegenstande. Die Genossenschaften bestreben sich draußen, Einrichtungen zu Schaffen, Kreditfonde zu bilden, um die armen, bedürftigen Gewerbsleute zu unterstützen. Dazu brauchen sie eine Anlage, und wenn es auch nur 100 bis 200 Kronen sind. Anderweitig bemüht und bestrebt man sich für die armen und mittellosen Gewerbetreibenden Unterstützungskassen zu schaffen für Krankheitsfälle, dazu bedarf es eines Anlagefondes; für solche Zwecke hätte es hinausgegeben werden sollen. Der Landesausschuß und der Landesgewerberat hätten sagen können: Nicht zur Verteilung an die einzelnen, sondern zur Anlage eines Fondes für die einzelnen Genossenschaften Da hätten sie im Sinne des Gewerbestandes gehandelt, aber niemand ist gefragt worden. Diese paar Herren, die im Landesgewerberate sitzen, haben sich im Namen des gesamten Gewerbestandes, ob deutsch oder tschechisch, ein Recht angemaßt, was Ihnen nicht zustand, wo ich energisch dagegen Protest erhebe im Namen meiner Gewerbsgenossen.

Was wäre da gewesen, wenn einmal der Landesgewerberat gesagt hätte: Das ist eine hochwichtige Frage, da handelt es sich um 500. 000 Kronen, da erachten wir uns nicht für kompetent, mir nichts dir nichts ein Gutachten abzugeben; wir werden die Genossenschaftsverbände fragen. Die Geschichte wäre nach 14 Tagen, 3-4 Wochen abgetan. Das hätte nichts gemacht; hätten sie sie gefragt, würden sie ihre Meinung herausgehört haben. Aber ohne draußen zu fragen, willkürlich eine Bestimmung zu treffen, dagegen muß man protestieren, und ich möchte nicht, daß ein derartiger Fall für die Zukunft sich noch einmal wiederholen möchte. Das ist Komödie gespielt mit den Gewerbetreibenden. Der Landtag beschloß: Dem Landesjubiläums-fonde wird dies zugewiesen. Dem Landesjubiläumsfonde gehört nur ein kleiner Bruchteil der Gewerbetreibenden. Infolgedessen fließt dieses Geld einem ganz anderen Zwecke, ganz anderen Personen zu, als für welche es bestimmt ist. Ich könnte sogar auch sagen, warum unsere Vertreter so mit Lang und Klang einverstanden waren.

Wenn ich Agent für den Landesversicherungsfond bin, bin ich befangen, habe ich nicht das Recht, auch darüber zu entscheiden, und unsere Vertreter, alle drei, sind Agenten des Landesversicherungsfondes.

Ich spreche und wir alle sprechen das Recht ab, daß sie ihre Zustimmung geben konnten. Es ist Brauch und Gepflogenheit, zunächst denjenigen darüber zu befragen, dem es gehört, und das werden Sie mir zugeben, Hand aufs Herz, das Geld gehört nicht dem Landesgewerberate, der Landesgewerbekommission. Die Herren hatten nicht darüber zu entscheiden, auch nicht der Landesausschuß


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP