Předseda: Dám
zase provésti volbu aklamací.
Námitek není.
Kdo s návrhem souhlasí, prosím,
aby povstal z místa.
To jest většina. Prohlašuji je za
zvolené.
Přistupujeme ku 3. bodu denního
pořádku: zprávy výborů, jež
budou do dnešní schůze zpracovány. Není
jich, tedy třetí bod odpadá.
Do dnešní schůze byl podán
pilný dotaz členů Národního
shromáždění: Ferd. Jiráska, Svozila,
dra Němce, dra Belly, Udržala a Šrámka.
Žádám, aby byl přečten.
Sněmovní tajemník dr. Haasz
(čte):
Pilný dotaz členů Národního
shromáždění F. Jiráska, Svozila,
dra Němce, dra Belly, Udržala, Šrámka,
na pp. ministry orby, zásobování, veřejných
prací a sociální péče.
Přechodem ze starého rakouského
režimu do nových poměrů Československého
samostatného státu objevily se v zásobovací
službě značné poruchy, takže výživa
lidu nachází se v nebezpečí. Po ruce
jsoucí zásoby, zejména bramborů, naprosto
nedostačují k ukojení potřeby a jeví
se nutným rychlé zasáhnutí se strany
příslušných činitelů.
Následkem zrychlené demobilisace a
zastavení výroby ve válečném
průmyslu vzrůstá den ze dne nezaměstnanost
a jeví se tudíž nutnost nezaměstnanosti
čeliti jednak prováděním nutných
staveb, jednak zavedením podpory v nezaměstnanosti.
Demobilisace a příliv dělnictva
a úřednictva z Vídně a ze severních
Čech, jakož i příchod vojínů
způsobil ve Velké Praze, v Plzni, jakož i ve
větších průmyslových střediscích
značný nedostatek bytů a jeví se tudíž
nutným, této nouzi o byty rychlým způsobem
čeliti.
V poslední době nastal ve vyplácení
vyživovacích příspěvků
příslušníkům vojínů
a demobilisovaných chaos a jest třeba stanoviti
jednotné zásady pro další vyplácení
vyživovacích příspěvků
a tím mírniti nastalou nouzi v rodinách vojínů
a demobilisovaných.
Vzhledem k tomu, že za starého rakouského
režimu nebylo postupováno při stanovení
cen životních potřeb, potřeb pro domácnost
i u průmyslových surovin a výrobků
stejnoměrně, jeví se nutným, stanoviti
aspoň směrné ceny pro všechny životní
potřeby, suroviny a průmyslové výrobky
a potřeby pro zemědělce.
Z výše uvedených důvodů
podepsaní vznášejí na pp. ministry orby,
výživy, veřejných prací a sociální
péče dotaz:
1. jakým způsobem hodlá vláda
postupovati, aby zjištěno bylo pravidelné zásobování
obyvatelstva a zaručena mu aspoň stanovená
denní dávka?
2. je vláda ochotna zaříditi
kroky, aby čeleno bylo nezaměstnanosti a mírněny
byly její následky?
3. jaká opatření vláda
hodlá učiniti, aby čeleno bylo účinně
vzmáhající se nouzi o malé a levné
byty?
4. jest vláda ochotna, naříditi
jednotnou praxi ve vyplácení vyživovacích
příspěvků, tak aby nárok na
podporu byl jasný a nesporný a dostalo se jí
bez zdlouhavého řízení všem,
kdož jsou oprávněni?
5. jaká opatření zamýšlí
vláda učiniti, aby co nejdříve byly
denní potřeby životní vydatně
zlevněny a stanoveny byly směrné ceny pro
suroviny a průmyslové výrobky, jakož
i potřeby pro zemědělce?
Navrhujeme zahájení debaty o
tomto dotazu dle § 70. jednacího řádu.
V Praze, dne 21. listopadu 1918.
Ferd. Jirásek, Svozil, dr. Němec,
dr. Bella, Udržal, Šrámek a soudr.
Předseda: Podepsaní
navrhují současně, aby o tomto pilném
dotazu zahájena byla ve smyslu § 70. debata.
Kdo s návrhem na zahájení debaty
souhlasí, prosím, aby povstal z místa.
To jest většina. Návrh jest přijat.
Zahájíme debatu. Upozorňuji
předem pány, že ve smyslu § 70. jest vymezena
doba řečnická nejvýše na půl
hodiny.
Řečníci přihlášení
doposud jsou pp.: Ferdinand Jirásek, Sontág, Svozil,
dr. Boh. Němec, Šamalík, Laube, Okánik.
Uděluji slovo prvému přihlášenému
řečníku panu Jiráskovi.
Posl. Ferd. Jirásek: Ctěné
Národní shromáždění! Vážení
občané Československé republiky!
Dovolte mi, abych několika slovy zmínil
se o dnešním stavu otázky zásobovací
a abych také se zmínil do jisté míry
o systému, který až dosud byl nám v
otázkách zásobovacích směrodatný.
Celý systém zásobovací
za starého státu byl postaven na tuhý a přísný
systém centralistický, který nebral žádného
ohledu na individualitu jednotlivých zemí a také
ani ne na rozvrstvení obyvatelstva.
Dosavadní systém zásobovací
postaven byl na nesprávný podklad a zejména
byly to země bývalé koruny české,
které považovány byly za nevyčerpatelnou
studnici a v důsledku toho byly kladeny na země
české nesmyslné požadavky. Naše
volání, aby v prvé řadě byl
postaven zásobovací plán na podklad, aby
ukojeny byly potřeby země a teprve, když ukojeny
jsou potřeby země, aby centrální úřady,
resp. ústředny disponovaly přebytky, nenalezl
sluchu u vídeňské vlády a v důsledku
toho byly také naše české země
téměř rabovány. Bylo třeba
sáhnouti k svépomoci. Ta svépomoc byla zejména
prováděna zemědělci v tom směru,
že prováděli tichou pasivní resistenci,
aby nebylo nutno odváděti všechno to rakouskému
státu, aby alespoň část zásob
a životních potřeb byla ponechána k
zásobování obyvatelstva našeho.
Vážení pánové! Chci
podotknouti, že nyní, v této těžké
době, jest těžko dosavadní systém,
který byl zaveden, okamžitě zvrátiti
a také důsledky toho, že my v přítomné
době nacházíme se v těžké
zásobovací situaci.
Chci jen připomenouti, že v dobách
míru ani u nás v Čechách, ani v celém
Rakousku nebyli jsme soběstačni, zejména
pokud se týče obilí a mouky. My jsme dováželi
do poloviny rakouské z Uher ročně průměrně
15 milionů q ve formě obilí a mouky. Jakmile
vypukla válka, postavily se Uhry na stanovisko samostatné
a jakýkoliv dovoz do zemí dřívějšího
Předlitavska zamítaly. V důsledku toho se
stalo, že celé Předlitavsko bylo, pokud zásob
se týče, odkazováno na země bývalé
koruny české.
Podobně tomu tak bylo u zemáků.
Veliká část bývalého Předlitavska
byla zásobována zemáky z Haliče, zejména
Vídeň. To opětně spadalo na bedra
zemí koruny české a důsledek toho
byl, že jsme byli nuceni nésti celou tíhu zásobování
zemáky pro země pasivní, země Alpské,
Vídeň, atd.
Podobně tomu bylo v otázce tuků.
Rovněž zde jsme byli pasivní. My jsme každého
roku dováželi z Uher 500-600.000 uherských
bagounů. Také jsme dováželi vepřové
sádlo. Byli jsme sami s odběrem tuků odkázáni
na vepřové sádlo holandské a americké.
Rovněž pokud se týče másla
nebyli jsme soběstačni. Odebírali jsme máslo
cizozemské. A rovněž tomu bylo, pokud se týče
umělých tuků a surovin k těmto, jež
jsme rovněž dováželi z ciziny.
Byli jsme aktivní pouze v jednom odvětví,
a to pokud se týče hovězího masa.
Avšak tím, že byly kladeny na české
zemědělství a na české dobytkářství
velké požadavky, v důsledku toho stojíme
dnes v přítomné době před přímým
zničením veškerého chovu dobytka.
Uvedu jen jednu číslici, že ku
příkladu, za měsíc květen minulého
roku požadovala vídeňská vláda
od českých zemědělců jen v
Čechách 85.000 kusů hovězího
dobytka a z těch bylo určeno přímo
pro armádu 45.000 kusů a vedle toho 10.000 kusů
pro garnisony v bývalém království
Českém. Za takovéhoto stavu věcí
jsme vstoupili se svým samostatným státem
do samostatného zásobování.
Uvedl jsem, že následkem svépomoci
a - řeknu otevřeně - i tím, že
jsme vychovávali naše zemědělce v odpírání
dodávek, aby totiž nedávali vládě
co nemuseli, za takového stavu věcí bude
ovšem dnes těžko, abychom okamžitě
docílili obratu, aby zemědělci ihned pochopili
novou situaci a v důsledku toho také konali své
povinnosti vůči novému státu.
Ovšem, že jsme také již tehdy
poukazovali na to, že tato zbraň jest dvojsečná
a nacházíme se nyní právě v
době, kdy není možno přesvědčiti
široké vrstvy zemědělců o tom,
jak změnila se jejich situace vůči státu
a tudíž také jejich povinnost vůči
novému státu. Nebylo možno dříve
cestou úřední, ale ani v přítomné
době není možno docíliti toho, čeho
by bylo potřebí a také jest tu to pohodlné
stanovisko bývalého rakouského státu,
který prostě prohlásil, že vydává
lístky, stanoví určitou normu spotřeby,
ale nezaručoval obyvatelstvu, že nároky jeho
z lístků těch také skutečně
budou splněny.
Domnívám se, že tuto cestu nastoupiti
nesmíme, nýbrž se musíme postarati,
abychom denní dávku, která beztoho jest vyměřena
minimálně, obyvatelstvu také skutečně
dodali. Vím, že majetnější vrstvy
lidové mohou si i v dnešní době zaopatřiti
dostatečné množství životních
potřeb - ovšem za jakou cenu! Připomínám
jen, že cena mouky pod rukou získané varírovala
mezi 15, 20 až 25 K (Slyšte!), také jest
možno dostati 1 kg sádla za 80 K, bylo možno
dostati máslo za 60-80 K, brambory bylo možno obdržeti
za 1.20 K, 1.50 K až 2 K, po případě
i více. V tomto směru se, velectění
pánové, poměry ještě nezměnily
tak, jak by bylo žádoucno.
Uvedl jsem, že není možno očekávati
od zemědělců, aby obratem ruky se změnily
jejich názory, obzvláště když k
tomu přistoupil převrat ze dne 28. října,
který měl za následek celou řadu dní
slavnostních, čímž jsme mnoho promeškali.
Přistoupil k tomu také nedostatek vagonů,
nepravidelnost dopravy a zejména také neoprávněné
a nesmyslné zasahování místních
"Národních výborů" a sokolských
stráží. (Tak jest!)
Jako místopředseda správní
komise obilního ústavu mám po ruce celou
řadu dokladů toho, jak zboží, které
bylo disponováno pro dělníky nebo do venkovských
měst, bylo samovolně sokolskou stráží
a místními výbory zadržováno.
Já chci jen uvésti případ
v Kolíně, kde bylo zadrženo tamním Národním
výborem 7 vagonů bramborů pro dělnictvo
v Berouně. Naproti tomu zase pak zastavila obec Vysočanská
6 vagonů uhlí, určeného pro Kolín.
Tedy v tomto směru je potřeba, aby Národní
shromáždění a zemská vláda
učinily opatření a vymezily práva
a oprávnění Národních Výborů
(Hlasy: Zrušit je!) a také Národních
rad. Také to mnoho přispělo ku zmatku, že
bylo opomenuto a nebyla jmenována správní
komise k místodržitelství a že nebyly
jmenovány správní komise k politickým
úřadům. V důsledku toho ztratilo místodržitelství
v Čechách autoritu a také ztratily autoritu
politické úřady, a okresní hejtmani
přirozeně varírovali tak, jak situace v okresu
vypadala. Podle toho, chtěli-li se zalichotit místnímu
obyvatelstvu, dělali tam nezákonné kousky,
sbírali tam životní potřeby pro okres,
aby okres byl uspokojen, kdežto velká města
a průmyslová střediska byla tímto
způsobem vyhladovována.
Vážení pánové! Je
přirozeně třeba, aby v zásobovacích
otázkách nastal co nejdříve pořádek
a klid. V prvé řadě potřebujeme bezpodmínečně,
abychom upokojili potřeby horníků, železničních
zřízenců, dělníků velkého
průmyslu a poštovních a telegrafních
zřízenců. Když to se nám, pánové,
nepodaří, pak také se nám zvrátí
celá ta práce, kterou jsme od 28. října
toho roku vykonali. (Hlasy: Tak jest!)
Já chci jen několika slovy - a promiňte
mi, že snad podrobnostmi se zabývám - zmíniti
se o naší největší zásobovací
ústředně, o zemském obilním
ústavu. Centrální úřad obilní,
jenž zřízen byl v roce 1915, disponoval se
vším obilím, zemáky atd. z celého
Rakouska.
Podařilo se nám, členům
komise při Válečném obilním
ústavě vídeňském, sestávající
tuším asi ze 4 nebo 5 pánů, prosaditi
zásadu, aby obilní ústav byl decentralisován,
a v důsledku toho v roce 1916 došlo ke zřízení
odboček v Čechách, na Moravě atd.
Tím se nám podařilo, že zde byla samospráva,
ovšem jenom na papíře, de facto rozhodoval
o celém hospodaření obilím, zemáky
atd. ústřední úřad vídeňský.
(Hlasy: A místodržitel!)
Abych vám dokázal, do jakých
dimensí tento ústav došel, chci jen říci,
že Zemský obilní ústav v přítomné
době zaměstnává 700 osob, že
úkolem jeho jest, aby vykoupil 4 a půl milionů
q obilí a něco přes 4 miliony q bramborů,
tedy zajisté, že jeho úkol jest veliký,
a jeho úkol je také zodpovědný. -
Celkový počet obyvatelstva, který připadá
na samozásobitele v Čechách, obnáší
4,476.000 osob; denní spotřeba v Čechách
obnáší 100 vagonů mouky. K tomu je potřeba
něco okolo 110 vagonů obilí.
Celková naše potřeba, přihlížíme-li
k dnešní denní dávce, se samozásobiteli
obnáší 175 vagonů mouky denně,
čili kolem 70.000 vagonů ročně. Snad
nám cifry, vážení pánové,
při nedostatku materiálu a při nemožnosti
si je opatřiti, nebudou odpovídati do důsledků,
ale dají vám zajisté obraz, do jaké
míry jsme soběstačnými, nebo alespoň,
do jaké doby vystačíme.
Dle odhadu statistické komise v království
českém se páčí sklizeň
pšenice na okrouhle 21.000 vagonů, žita na 45.000
vagonů, ječmene na 17.000 vagonů; to by dalo
dohromady chlebovin na 84.000 vagonů. Vedle toho máme
32.000 vagonů ovsa. Tedy dohromady by bylo obilí
117.000 vagonů. Jak jsem uvedl, spotřeba obnáší
asi 70.000 vagonů. Naproti tomu máme pouze 84.000
vagonů chlebovin. K tomu připadá také
ještě i osev a konečně i obilí,
které je určeno ke zkrmení. Bude tedy nutno
sáhnouti k zásobám ovsa, a sice aby jednak
byl oves semílán na mouku, jednak na rýži,
krupici a vločky. Podle našeho výpočtu
bylo by možno docíliti asi 6.000 vagonů ovesných
výrobků, což ovšem by byla pomoc dosti
vydatná.
Ale já se později zmíním,
velevážení pánové, o možnostech,
aby také po stránce vymílacích předpisů
bylo žádostem konsumentů a i samotným
zemědělcům a mlynářům
vyhověno a pak aby nám mouka ovesná dělala
dobrou službu, kdybychom ji v menším procentu
přimíchávali do chlebové mouky.
Já neznám spotřebu zemědělců
na osev a nemohu z toho uzavírati přesný
posudek, ale mám zde rozpočet Obilního ústavu,
který nám povídá, že máme
vykoupiti pšenice, žita, ječmene: 44.250 vagonů
a z toho as 1. listopadu 1918 bylo vykoupeno 17.213 vagonů,
zbývá k vykoupení 27.037, to jest 24.233
vagony mouky, téhož dne nacházelo se ve mlýnech
obilí 4.269 vagonů, respekt. 3.842 vagony mouky
a k tomu nevykoupený oves 15.000 vagonů, čili
6000 vagonů ovesných výrobků, a okresy
jsou zásobeny průměrně do 15. listopadu,
to jest 1300 vagony. Celkem lze tedy počítati se
35.457 vagony mouky. Spotřeba měsíční
do konce listopadu činila by 3000 vagonů, zbývá
nám 32.475 vagonů mouky a zvýší-li
se dávka mouky od 15. prosince, bude činiti spotřeba
měsíčně 5000 vagonů, tudíž
můžeme vystačiti do 31. května 1919.
To jsou ovšem číslice, které
přirozeně nelze bráti jako hotový
fakt, ale zajisté že situace naše by nebyla nijakým
způsobem horší.
To asi, velevážení pánové,
pokud se týká možnosti vydržení.
Chci se dotknouti další otázky,
která je dnes nejdůležitější,
a sice otázky bramborů. Dle 10letého průměru,
jaký se jevil v rakouských statistikách,
ale páni zemědělci říkají,
že tyto statistiky jsou nesprávné, tvrdí
to i úřady, není možno na nějaké
číslici basírovat. Ale statistika úřední
za rok 1904 až 1913 uvádí, že průměrná
sklizeň bramborů u nás obnášela
přes 300.000 vagonů. Statistika království
Českého právě v tomto roce sestavená
praví, že odhaduje sklizeň bramborů
pouze na 127.000 vagonů.
My potřebujeme však celkem 41.385 vagonů,
abychom mohli uspokojiti potřeby nesamozásobitelů,
to znamená třetinu té odhadované sklizně.
A tu chci říci, vážení pánové,
že otázka bramborové situace je dosti těžká
a v tom směru zajisté je třeba, aby se stalo
se strany vlády takové opatření, aby
otázka tato byla řešena tak, abychom mohli
upokojiti potřebu.
Tedy z 41.385 vagonů bramborů, které
měli zemědělci dodati, dostal Obilní
ústav do 20. listopadu pouze 6.855, a mají dostati
34.535 vagonů.
Loni do 20. listopadu dodáno bylo spotřebiteli
19.200 vagonů bramborů, letos pouze 6.855, tedy
o 12.345 vagonů méně; mimo to pražský
Obilní ústav vydal 138.000 dopravních osvědčení
na zásilky metrákové. My odhadujeme, že
to znamená asi pro 700 tisíc obyvatelů po
1 q. Ale páni odborníci tvrdí, že na
tyto poukázky nedostalo se nejméně na 40
procent a že v tomto případě výkup
obnáší podle jedněch 2.000 vagonů
a podle jiných 4.000 vagonů.
Ale já chci, pánové, právě
říci, že je těžko spracovati statistiku
při tomto systému, kdy dělo se zásobení
ústřednami, smluvními brambory, zásobování
na dopravní osvědčení a volný
obchod, tu nastala anarchie a jakýkoliv odhad je nemožný.
Ale je faktem, že máme města, nejen města
velká, ale i venkovská, která jsou bez bramborů.
Uvedu příklad z mého okresu,
kde Heřmanův Městec žádal 31
vagonů a dostal 3 a má deficit 28 vagonů
bramborů a pouze 96 osob v Heřmanově Městci
bylo zásobeno prostřednictvím bramborových
metrákových poukázek.