Předseda
(zvoní): "Prosil bych o klid!"
Zprav. posl. Dr. Bouček
(pokračuje): Reforma týká se v přední
řadě organisace soudní, organisace vojenských
zastupitelstev, obhájcův a soudních svědků,
dále příslušného velitele, a
provádíme demokratisaci soudu odstraněním
polního soudu a reformou stanného práva.
O těchto věcech pověděl
bych toto: Provádíme hodně hluboce sáhající
reformu soudu brigádního a přiznávám,
že reforma, kterou provádíme, jest hodně
proti mému právnímu přesvědčení.
Snahy moderní kriminalistiky jdou v tom směru, aby
i u okresních soudů, kde dosud samosoudcové
rozhodují, přibírány byly laické
živly, tak aby odpovědnost nestihla jediného
člověka a aby zejména činnost právníků
korrigována byla živlem laickým. Dosud bylo
tomu tak u soudu brigádního, který asi odpovídá
okresnímu soudu. Jsou tam přikázány
poměrně nejlehčí trestní činy.
Dosud složeny byly tyto soudy tím způsobem,
že zasedal v nich auditor a vedle něho dva důstojníci.
My odstraňujeme důstojníky, tedy živel
laický. Proč to činíme? Proto, že
nám prostě bylo řečeno, že by
nebyl dostatek důstojníků, který by
mohl býti komandován k soudům brigádním.
Tedy pod tímto tlakem podvolili jsme se a soudy brigádní
mají na příště býti soudy,
kde rozhoduje samosoudce.
Mnohem hlubší změnu
provádíme při soudech divisijních.
Řekl bych, že to co jsme udělali u soudů
brigádních, jest jediná věc, za kterou
se nemohu s plným přesvědčením
postaviti a kde jen nutnosti vyhovujeme. V ostatních věcech
znamenají reformy námi navržené prostě
pokrok. Tedy divisijní soudy. Dosud byly skládány
z 5 soudcův a to 1 auditora a 4 důstojníků.
My prostě zmenšujeme počet soudcův na
4 a navrhujeme Vám, abyste svolili k tomu, aby na příště
soud divisijní skládal se ze 2 auditorů,
tedy ze 2 právníkův a ze 2 laiků důstojníků,
pokud se týče z přísedících
ze stavu mužstva.
Proč navrhujeme zmenšení
počtu přísedících? Protože
v kriminalistice moderní snažíme se dosáhnouti
toho, aby existence člověka, jeho svoboda a po případě
jeho život nezávisely na hlasu jediném. Jde-li
o 5členný senát a jsou-li míněni
rozdílná, jsou-li 2 hlasy proti a 2 hlasy pro, pak
vlastně člověk a celý život a
svoboda jeho spočívá v rukou toho, který
naposled svůj hlas odevzdá. Ráčíte
vědět, že při porotním soudu
jest třeba dvoutřetinné většiny
porotcův, ze 12 hlasů 8 musí býti
pro vinu, má-li někdo býti uznán vinným.
Při senátě ze 4 členů musí
býti nejméně 3 pro vinu, má-li někdo
uznán býti vinným, tedy tříčtvrtinová
většina. Uvádíme tento poměr
hlasů na soud divisijní. Musejí býti
nejméně 3 členové pro vinu, aby někdo
mohl býti uznán vinným a vydán v ruce
spravedlnosti.
To jest jedna reforma. Podle mého
přesvědčení reforma, která
znamená zlepšení dosavadního stavu.
Ale i v jiném směru, ve směru demokracie
provádíme tu něco dobrého. Dosud rozhodoval
nad důstojníky a příslušníky
stavu mužstva vždycky sbor důstojníků,
tedy auditor-důstojník a důstojníci.
Stojíme na stanovisku, že toho potřebí
není. Když už disciplina vojenská toho
vyžaduje, aby příslušníci stavu
mužstva nerozhodovali nad důstojníky, budiž!
Ale kde jde o prosté vojáky a poddůstojníky,
nevidím příčiny, proč by ti,
kteří jsou z jejich řad, nemohli nad nimi
jako soudci zasedati.
Navrhujeme reformu v tom smyslu,
kde jde o důstojníky, zasedati budou dva auditoři
a dva důstojníci. Kde jde o poddůstojníky
nebo prosté vojíny, tam vedle dvou auditorů
budou zasedati dva prostí vojíni nebo poddůstojníci.
Provádíme reformu také
v jiném směru. Vojenský trestní řád
dosavadní předpisuje, že předseda soudu
musí míti vyšší šarži,
než důstojník, který byl souzen. Stojíme
na stanovisku, že toho potřebí není.
Račte uvážiti prostě civilní
soudnictví. Kdyby stál na soudu, třeba přestupkovém,
president nejvyššího soudu, rozhoduje o tom přestupku
soudce nebo okresní soudce, tedy někdo, kdo jest
hodně hluboko pod ním.
Mám na mysli hierarchii byrokratickou.
My stojíme na stanovisku, jde-li o generála nebo
Bedřicha pověstného, jestli dopustil se trestného
činu, stačí, když tam zasedají
čtyři poctiví lidé; dva právníci
a dva poctiví důstojníci to dovedou, jestliže
svědomitě důkazné řízení
prozkoumají a dovedou docela dobře rozsouditi, jestli
se generál dopustil krádeže, zpronevěry
nebo jiného činu. Ne ty hvězdičky,
ne ty distinkce, ne límce rozhodují, nýbrž
prostě zdravý úsudek člověka.
V tom smyslu, dle mého přesvědčení,
znamená návrh, který vám činíme,
skutečný pokrok.
Velice energicky zasahuje se také
do organisace nejvyššího vojenského soudu.
Dosud presidentem nejvyššího soudu byl nějaký
generál, vicepresidentem generál, v senátech
zasedali tři generálové a čtyři
auditoři. Kdo byl přítomen takovému
líčení na nejvyšším soudě,
ví, že to byl brak generálský, tedy
z toho generálského braku bývalého
Rakouska ještě brak. Vybíráni lidé
staří, neschopní, kteří velice
inklinovali k tomu, aby prostě usnuli při líčení.
Ti měli rozhodovati o tom, jestli někdo má
býti popraven anebo odsouzen.
Odpovědnost na nejvyšším
soudě my úplně přenášíme
na stav právní, poněvadž při
skutečné povaze trestního činu se
tam nerozhoduje, důkazní řízení
není předmětem jednání na nejvyšším
soudě, jen právní otázka se rozhoduje.
Nač potřebujeme na to nějakého generála?
Zodpovědnost my převalujeme
na auditory, na právníky, a ti také ať
nejsou zodpovědni za hlasování generálů
všelijakých, kterým to bylo předepsáno.
Presidentem podle našeho návrhu
má býti auditor, jeho náměstkové
auditoři, senát tvoří se jen z auditorů,
tedy z živlů právnických. To pokud jde
o organisaci soudní.
Pokud jde o vojenské zastupitelství,
navrhujeme vám, abyste místo tak zv. důstojníka
soudního určili, by na příště
funkci veřejného žalobce na soudech brigádních
vykonával auditor také. Dosud totiž žalobcem
u brigádních soudů býval důstojník,
tedy ne právník, ne auditor, nýbrž nějaký
důstojník, který v zázemí pokládal
za nejlepší to, že zachraňoval staré
Rakousko. Dostali na to takovou malou knížku, potom
měli nějaký kurs 2 až 3 neděle
a byli kvalifikovaní k tomu, aby vykonávali tuto
funkci žalobní.
My trváme prostě na
stanovisku, třeba u brigádních soudů
nejde o zvláštní těžké trestní
činy, že přece může odsouzení
i na brigádním soudu znamenati důsledky pro
celý život. Račte uvážiti, že
se vznese žaloba pro krádež, zpronevěru,
podvod; soud nedopatřením odsoudil, žaloba
neměla snad ani býti podána. Račte
uvážiti, jaké důsledky jsou pro život,
když někdo přijde a řekne se, že
byl odsouzen pro přestupek, resp. dle vojenského
trestního řádu pro přečin krádeže,
zpronevěry nebo podvodu. Představujeme si instituci
soudní docela jinak, aby napříště
tu funkci vykonával právník auditor.
Pokud jde o obhájce, tu přímo
vydrážděn musil býti každý,
kdo nebyl právě toho smýšlení
militaristického, když četl příslušná
ustanovení vojenského trestního řádu.
Račte uvážiti, že já jsem oprávněn,
bych na všech soudech v Rakousku starém hájil,
ale na vojenských soudech, to bylo něco vyššího,
to bylo něco majestátnějšího,
to jsem musil projíti sítem nějakého
ministra.
Byla založena zvláštní
listina obhájců a ne každý musil býti
do toho seznamu zapsán, třeba byl mudrcem v oboru
práva; ale nebyl tam pojat, poněvadž prostě
nekonvenoval ministrovi a generalitě, nesměl na
soudech vojenských hájiti.
My stojíme na stanovisku,
že soudy vojenské nejsou vůbec o nic více,
než soudy občanské, že jsou jim úplně
na roveň postaveny - aspoň mají býti
- že hluboko poklesly, o tom není dnes žádné
pochybnosti. Tedy jestli někdo jest oprávněn,
hájiti na soudech občanských, má míti
právo přijíti na soudy vojenské a
hájiti také tam.
Provádíme změnu
vojenského trestního řádu v tom smyslu,
že právo hájiti na vojenských soudech
má každý, kdo má právo hájiti
na soudech občanských. Odvoláváme
se prostě v osnově zákona na § 39. ob.
tr. řízení. Ovšem v jednom směru
připouštíme odchylky; mají býti
oprávněni i aktivní a neaktivní auditoři.
Ti zajisté svou znalostí práva trestního
a vojenského řízení jsou povoláni
k tomu, aby jim toto právo bylo přiznáno.
Pokud jde o soudní svědky,
dosud bylo ustanoveno, že při vyšetřování
těžkých případů trestních,
aby jaksi působeno bylo na soudce, aby objektivně
si počínal, že má býti přibrán
soudní svědek. Ale tím směl býti
jenom důstojník. My odstranili tuto abnormalitu
a navrhujeme vám, abyste připustili, aby každá
svéprávná osoba bez rozdílu pohlaví
mohla býti soudním svědkem na soudu vojenském.
My odstraňujeme - a to je
nejdůležitější zasáhnutí
do konstrukce vojenského trestního řádu
- instituci příslušného vojenského
velitele. Jestliže někdo je vinen zločinem,
který páchaly vojenské soudy ve starém
Rakousku, jest to v přední řadě instituce
příslušného velitele. Nebylo by mohlo
dojíti na ty hrozné zločiny, kterých
se vojenské soudy dopouštěly, kdyby byli rozhodovali
jen právníci, kdyby tam nebylo bývalo diktováno
stále a stále příslušným
velitelem.
Příslušný
velitel, nějaký generál, který prostě
dával iniciativu k tomu, tedy nařizoval, aby trestní
řízení bylo zavedeno anebo také nezavedeno
- a prosím, i to jest velmi důležité.
Já sám, který jsem byl poměrně
dosti dlouho u Štyrskohradeckého vojenského
soudu, vím, jaký rozdíl se činil,
jestliže šlo o nějaký trestní čin
prostého vojína, nebo poddůstojníka
vůbec, nebo jestliže bylo podezření,
že trestního činu se dopustil nějaký
důstojník. Ten voják, který z hladu
ukradl kousek chleba, byl zločinec v každém
případě. Ale jestliže nějaký
důstojník tisíce a tisíce zpronevěřil,
řeklo se: Ach, neučinil to jistě ze zlého
úmyslu, důstojnická čest by mu v tom
bránila, to bylo jistě nedopatření,
a aby pověst důstojnického stavu neutrpěla,
raději se takové trestní řízení
potlačilo.
My ovšem nedokonale postupujeme,
když nahražujeme instituci příslušného
velitele. Mně mé právní svědomí
stále říká, že bychom měli
udělat něco jiného, než co navrhujeme.
Ale ta konstrukce celá je tak jemná, že kdybychom
začali něčím hýbat, musili
bychom vlastně přepracovati celý vojenský
trestní řád, a na to v těch osmi dnech
prostě nebylo času.
My prostě přenášíme
funkci, kterou dosud měl příslušný
velitel, na vojenského zástupce. To jest věc
choulostivá, poněvadž příslušný
velitel rozhodoval také o tom, má-li býti
vazba uvalena čili nic. Tedy račte uvážit,
že podle nynějšího stavu o tom, má-li
býti vazba uvalena, rozhoduje vlastně strana, tedy
vlastně žalobce, vojenský státní
zástupce. To je anomalie. Ale opakuji: omluvte tu anomalii,
poněvadž nebyla nám dána možnost
pro krátkost času, abychom zjednali stav, který
by uspokojoval.
Ale my jsme zjednali přece
určitý korektiv. V přední řadě
navrhujeme vám, aby odstraněn byl 5. odst. §u
171., který ustanovuje, že vazba může
býti uvalena také prostě z vojenských
důvodů. To byl ten veliký pytel, do kterého
se naházeli všichni lidé nepohodlní,
aby nemusili být na svobodě. Nějaký
důvod vojenský byl vždy po ruce.
Zavádíme také
zvláštní způsob stížnosti
do vazby, který znamená pokrok proti obecnému
radu trestnímu.
Dosud stížnost do uvalení
vazby šla na nejvyšší vojenský soud.
My poskytujeme prostředky, stížnosti na soud
divisní, a poněvadž nemáme radní
komory na soudě divisním, prostě určujeme,
aby o stížnosti té rozhodoval tříčlenný
senát divisijního soudu. Pokrok proti obecnému
řádu trestnímu znamená, že rozhoduje
tento tříčlenný senát sice
v neveřejném řízení, ale nikoliv
jenom za přítomnosti státního zástupce,
jak je to v obecném trestním řádu,
nýbrž musí býti, je-li v témže
místě obviněný, také on přibrán
a v každém případě, nemá-li
obhájce, musí býti mu obhájce neodkladně
jmenován, který musí býti přítomen
každému jednání, aby hájil práv
zatčeného.
Přes to, že nedostatečným
způsobem postupovali jsme, když jsme prostě
přenesli funkci příslušného velitele
na vojenského zástupce, pokládám za
to, že jsme vyloučením 5. odst. § 171.
voj. tr. ř. a pak tím, že jsme takový
účinný opravný prostředek obviněnému
poskytli, zjednali nápravu proti stavu dosavadnímu.
Pokud jde o neodvislost soudcovskou,
ta byla ve starém Rakousku, i pokud jde o civilní
soudce, jen na papíře a ani snad na papíře
nebyla, třeba v zákoně jest, pokud jde o
soudce vojenské. My zabezpečujeme soudcům
vojenským tutéž neodvislost, jakou si přejeme,
aby měli civilní soudcové v naší
česko-slovenské republice. Tedy jistě zase
pokrok proti stavu dosavadnímu.
Demokratisaci soudu provádíme
také ve dvou jiných směrech. Dosud nebyl
brigádní soud oprávněn, souditi o
důstojnících. I když šlo o sebe
menší trestní čin, musel o důstojnících
vždy rozhodovati sond divisní. My tento rozdíl
odstraňujeme a říkáme: Člověk
jako člověk; i když důstojník
se dopustil pouze přečinu, resp. podle obecného
zákona trestního nějakého přestupku,
jen ať jde před týž soud, před
který se musí postaviti voják ze stavu mužstva.
Ale důležitá jest
také právě ve směru decentralisace
reforma § 173. odstavec 2. Každý státní
občan může býti zatčen, jestliže
jest v podezření, že se dopustil trestného
činu. U důstojníka byla učiněna
výjimka.
To přece bylo zvláštní
postavení! Já těch kautel všech, které
mluví pro důstojníky, nebudu předčítati.
Bude-li vysloveno přání v tom směru,
mohu to učiniti. My prostě stavíme důstojníka
na roveň každému jinému občanu,
i takovému poddůstojníku a prostému
vojáku a občanům jiným a stojíme
prostě na stanovisku: Nechceme míti žádných
kast v našem novém státě československém,
člověk jako člověk, nechceme žádných
kast byrokratických, žádných kast kněžských,
zkrátka neznáme kast, a jestliže by nějaký
důstojník byl v naší armádě,
kterému by nebylo vhod toto nivelisování,
toto stavění občanů jednoho vedle
druhého, pak není, podle mého přesvědčení,
místa pro něho v armádě, kterou vytvořila
naše československá republika. (Výborně!)
My jsme odstranili polní soudy.
Vážené shromáždění!
Kdo prodělal řízení na polních
soudech, ví, jaká to byla instituce, jako šitá
na ty Bedřichy a na ty Habsburky a všechny ty, co
Rakousko ovládali. Pražádný opravný
prostředek proti rozsudku polních soudů nebyl.
Obhájci - ach Bože - mohli býti, ale dělalo
se to tak, že honem k líčení byl přizván
některý důstojník - ani právník
to nemusel býti.
Někdo byl obviněn z
deserce za okolností, pro které mohl býti
odsouzen k trestu smrti, nebo pro jiný trestní čin.
Přišel na rychlo právní obhájce
důstojník, který nemusel býti ani
právník, a teď se soudilo. Považte, že
do rozsudku, který byl vynesen, nebylo žádných
opravných prostředků. Tím se vysvětluje,
že tolik tisíc nevinných lidí bylo v
Rakousku popraveno. Dnes vychází na jevo již
cifra 3-4 tisíce lidí, kteří byli
po popravě prohlášeni za nevinné.
Pryč s polními soudy!
Není jich zapotřebí, není již
Habsburkův a Bedřichův a všech těch
lidí této kategorie. Chceme, aby bylo spravedlivě
rozsuzováno, a jestliže se někdy protáhne
líčení... (Posl. Vaněk: Měli
bychom ten polní soud ještě asi 14 dní
nechat a zakoušet ten instrument na těch Habsburcích!)
Souhlasím a přidal bych k tomu stanné právo.
A nyní pokud jde o stanné
právo.
Ponecháme je sice v platnosti,
ale jen za určitých kautel. Ukazuje se, že
není možno tak hned odstraniti stanné právo,
ale jednu kautelu zavádíme. Dosud totiž i bez
vyhlášení stanného práva někdo
náhlým soudem mohl býti souzen.
To jsou určité případy,
o kterých ustanovuje již vojenský trestní
zákon, že mají býti rozsouzeny soudem
stanným. To byl na př. případ Kudrnův.
Když na příklad
někde deserce by se příliš projevila,
nebo kdyby žhářství, vražda apod.
se příliš často vyskytly, represse je
nutná, a sice rychlá represse; ale každý
voják musí být varován, napřed
musí být stanné právo prohlášeno
a každý musí si býti vědom: jestliže
se nyní dopustím určitého trestního
činu, který v příslušné
vyhlášce byl vyjmenován, pak mi jde prostě
o hrdlo.
Ale je nepřípustno,
aby bez vyhlášení stanného práva
najednou člověk byl souzen podle práva náhlého
a tu víte, že jediným trestem, který
náhlý soud vysloviti může, je trest
smrti.
Vážené shromáždění,
to jsou zásady, na kterých vybudován byl
návrh, který vám předkládám.
Opakuji, jsme si vědomi toho, že nepředkládáme
vám návrhů dokonale formulovaných,
ale co v krátké době dalo se na zlepšení
trestního řádu učiniti, to jsme s
nejlepším vědomím a svědomím
učinili. (Výborně, potlesk.)

