Předseda:
posl. Tomášek.
Místopředsedové:
posl. dr. Hajn, Konečný,
Udržal.
Zapisovatelé:
posl. dr. Herben, Vacula a větší
počet poslanců.
Zástupcové
vlády: Předseda vlády: dr. Kramář
a členové vlády: Habermann,
dr. Hruban, Klofáč,
Prášek, dr. Rašín,
dr. Soukup, dr. Stránský,
Stříbrný, Švehla,
dr. Winter, dr. Vrbenský.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Trmal.
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.
Vzhledem k tomu, že mi bylo
možno dnešní schůzi zahájiti tak
pozdě a tak pozdě konstatovati způsobilost
její k usnášení, jsem nucen z tohoto
místa důtklivým apelem obrátiti se
na pány předsedy klubů, jakož i výborů,
aby porady klubů i porady výborů jednotlivých
časově zařizovali takovým způsobem,
aby netrpěla odkladem tím činnost plena Národního
shromáždění. (Výborně!
Potlesk.)
Zapisovateli pro dnešní
schůzi jsou pánové: Dr. Herben, Vacula
a pro příští schůze: pp. kol.
Pik a dr. Veverka.
Dodatečně za včerejší
schůzi se omlouvá člen Národního
shromáždění p. Václav Sladký.
Pan Ervín Červinka,
ředitel v Modřanech, vzdal se členství
v N. S. Č. a na jeho místo zvolen p. František
Šabata, rolník a starosta ve Vrbici, který
dnes složí slib.
Žádám p. sekretáře,
aby přečetl příslušnou formuli
a potom se vykoná slib.
Sněmovní tajemník
dr. J. Haasz (čte):
Slíbíte jako člen
Národního shromáždění
československého, že budete zachovávati
zákony státu československého a že
svůj úřad budete zastávati dle svého
nejlepšího vědomí a svědomí.
Člen N. S. Č. F.
Šabata: Slibuji.
Předseda:
Z předsednictva bylo přikázáno jednotlivým
výborům: Žádám, aby to bylo přečteno.
Sněm. tajemník dr.
Haasz a zástupce jeho dr. Trmal čtou
střídavě:
Výboru živnostenskému:
Tisk 303. Návrh poslanců
Rud. Mlčocha, Dědice, Slavíčka
a soudr., aby byly zaplaceny státní dodávky,
dodané maloživnostníky a jejich družstvy
vládě rakousko-uherské před 28. říjnem
1918, vládou československé republiky.
Výboru školskému:
Tisk 304. Návrh členů
Národního shromáždění
Jarosl. Marka, Slavíčka, Jana Prokeše,
Zeminové a soudruhů na úpravu denního
vyučování v živnostenském školství
pokračovacím. (Současně návrh
ten přikázán výboru sociálně-politickému.)
Výboru technickému:
Tisk 305. Návrh členů
Národního shromáždění
Biňovce, Buřívala a soudr.,
aby byla ihned zahájena stavba spojovací železnice
mezi stanicí Velvary železniční trati
Kralupy-Velvary a stanici Hospozínem železniční
trati Roudnice-Zlonice. (Současně návrh tento
přikázán výboru železničnímu.)
Tisk 306. Návrh člena
Národního shromáždění
Biňovce, Buřívala a soudr.,
aby ihned byly zahájeny přípravy pro stavbu
spojovací železnice mezi stanicí Jenšovicemi
a Mělníkem. (Současně návrh
tento přikázán výboru železničnímu.)
Výboru finančnímu:
Tisk 307. Návrh posl. Rud.
Mlčocha, Dědice, Slavíčka
a soudruhů, aby byla obmezena činnost bank v obchodu
se zbožím. (Současně návrh tento
přikázán výboru živnostenskému.)
Výboru zásobovacímu:
Tisk 308. Návrh posl. Rud.
Mlčocha, Dědice, Slavíčka
a soudr. na uvolnění cukru pro hostince, kavárny
a cukrárny.
Předseda:
Návrh člena Národního shromáždění
F. Síse a soudr. na zamezení lichvy s potravinami
a spotřebními věcmi přikázal
jsem výboru sociálně-politickému.
Předseda výboru toho
požádal, aby návrh byl přikázán
výboru zásobovacímu.
Táži se, je-li s tímto
návrhem souhlas?
Námitek proti tomu není,
tedy vyhovím tomuto přání.
Přistupujeme k dennímu
pořádku, a to k odstavci 1.:
Zřízení výboru
pro odpověď na poselství presidenta republiky
(tisk 131).
Prosím, aby členové
N. S. Č. zaujali svá místa. (Zvoní.)
Kdo souhlasí s tím,
aby se navrhovaný výbor zřídil, prosím,
aby povstáním dal souhlas na jevo. To jest většina.
Zřízení uvedeného
výboru bylo tím schváleno.
Volbu výboru dám na
denní pořádek příští
schůze.
Přistupujeme k druhému
odstavci denního pořádku, a to k rozpravě
o programovém prohlášení ministerského
předsedy. V řečnické listině
jsou zapsáni tito řečníci:
Dr. Viškovský,
Biňovec, dr. Engliš, Zeminová,
Čuřík, Sís, dr. Masaryková,
Vaněk, dr. Franke, dr. Stránský,
dr. Kmetko, dr. Veselý, Udržal,
Brodecký, dr. Mazanec, Chaloupka,
Bechyně.
Uděluji slovo prvnímu
řečníku zaznamenanému, dru. Viškovskému.
(Zvoní.)
Posl. dr. Viškovský:
Slavné Národní shromáždění!
Za napiatého očekávání
veřejnosti a Národního shromáždění
přednesla vláda ústy ministerského
předsedy svůj program prací pro nejbližší
dobu.
In ovo, v jádru, lze shrnouti
tento program asi v tato slova: rychlé vybudování
ústavních základů, sociální
reformy a obnova hospodářského života
a při tom silná ruka vlády při provádění
nutných opatření.
Tento program jest jistě s
to, aby podepřel soustředění politických
sil v národě a státě a aby podepřel
myšlenku pracovní koalice stran. Tato koalice, která
dnes jest základem politické naší práce,
byla dílem nouze a obrany. Ona stala se falangou boje,
který vedl náš národ proti rakouskému
státu, a ona musí státi se nyní podmínkou
pro vybudování a zajištění naší
republiky. Nejsme ještě tak daleko, abychom mohli
si dovolit luxus itio in partes, rozchodu mezi strany. Naše
republika byla prohlášena, naše republika je
uznána doma i cizinou, ale to není ještě
vše. Potřebujeme pro ni pevné, silné
základy. Netoužíme jistě po expansi,
nýbrž klademe v prvé řadě váhu
na vniterní skloubení a posílení,
neboť nechceme, aby tato republika byla uprostřed
světových evropských zmatků třtinou
větrem se klátící. Nechceme také,
aby její síla zabezpečena byla na bodácích,
nýbrž na vniterní shodě, míru
a práci. Známe dobře sociální
rozvrstvení našeho národa a našeho státu.
Nejsme státem nejchudších a nejslabších,
ale přece jen v prvé řadě státem
malých, drobných lidí, a řekl bych,
že budeme i na dále mocí malých. Víme
dobře, co znamená dělnictvo, jeho práce
a jeho vliv v našem státě, a víme také,
co značilo dělnictvo při vybudování
naší republiky. Ale jedno nesmí býti
také zapomenuto: co znamená ten malý lid
zemědělský, co znamenají drobné
vrstvy měšťanských stran. (Výborně!)
Ty statisíce zemědělských podniků
representují také jistě moc malých
a musí také býti stejně respektovány.
Naše republika je dílem
všech, je všech společným majetkem. Nikdo
nebude zde žádati republiku buržoastickou, my
také nežádáme republiku agrárnickou
(Výborně!), ale také nepředstavujeme
si, že by republika patřila kterémukoliv jinému
stavu, třeba také dělníkům,
přes všechny jejich velké výkony, které
oceňujeme.
Chceme republiku lidu, republiku
národa. (Hlas: Republiku pracujícího lidu!
Hlučný souhlas.)
Vláda, jestliže předstoupila
se svým programem, musila si učiniti diagnosu celého
vážného stavu. Z programu toho jest zřejmo,
že učinila patrně diagnosu správnou.
Já soudím, že
vláda byla si při tom vědoma toho, čeho
snad také my všichni jsme si vědomi, že
národ sám jest zdráv ve svém jádru.
Neboť není ani jinak možno, aby ten národ
nebyl zdráv, který měl tolik morální
síly, jíti do boje proti zločinnému
Rakousku, jíti v zápas pro všechno vznešené,
jíti také jednotně v zápas pro velikou
myšlenku svobody.
Ale to, co jest nezdravé,
jest ovzduší, ano, dusná atmosféra,
která nás obklopuje se všech stran. Jsme obklopeni
morem - politickou a hospodářskou bídou,
která za hranicemi nás obklopuje a snaží
se najíti cesty a průlom do našeho státu.
My jsme se emancipovali z politické bídy Rakouska,
ale také z Rakouska zbyla nám hospodářská
a sociální bída. Tato bída nedá
se setřásti přes noc. Stát, který
byl továrnou na vraždění a ničení,
na demoralisaci, stát, který byl sídlem policejního
násilí, který byl fabrikou na dělání
dluhů, na drancování půdy, ten jistě
zanechal nám smutné dědictví, které
dnes nutno krok za krokem odčiniti. Revoluce naše,
která byla provedena, mohla bořiti tu bastillu národů,
kterou bylo Rakousko, mohla setřásti okovy, avšak
netvoří nových hodnot, kterých potřebujeme,
netvoří ještě surovin, netvoří
potravin, bez kterých není klid, mír na další
práce.
Tato bída, kterou nám
zanechalo Rakousko, není jistě živnou půdou
morálky a zejména také morálky politické.
Dlužno léčiti tyto poměry. Dlužno
vytvořiti u nás nového občana, občana
demokratického, republikánského, a tu jistě
první podmínkou jest sociální a politická
rovnost, kterou musíme zabezpečiti v naší
republice. (Souhlas.) Nesmí býti vládnoucích
a poddaných, vláda lidu musí se státi
heslem skutečnosti. K tomu vede cesta jen přes vyspělost
a disciplinu národa a všech jeho vrstev, přes
veliké sociální vyrovnání.
A toho všeho jsme si také my, naše strana, plně
vědomi a k tomu také chceme pracovati.
Počátek má činěn
býti u obce. Je to přirozeno, že, jestliže
má přetvořen býti stát ve stát
demokratický, nutno počíti u první,
základní životní buňky tohoto
státního organismu, to jest u obce.
Demokracie nemůže býti
jen svrchu a zůstávati na povrchu, nýbrž
musí jíti hluboko do jádra. Nelze si jistě
představiti demokratický stát bez demokratické
obce.
Dlužno dále stavěti
naši ústavu. Mladé tělo naší
republiky musí obdržeti pevnou kostru, která
by snesla tíži velkých úkolů,
které na stát náš doléhají
a které stát náš ještě očekávají.
Je třeba zabezpečiti
rovnováhu sil v naší republice. A tu odmítáme
co nejrozhodněji nadpráví a terror číkoli
v našem státě. (Výborně!)
Vestigia terrent. Hrozné příklady, které
vidíme z posledních čerstvých dějin,
ukazují nám, kam vede politický a hospodářský
terror. (Tak jest!) Rusko poražené, Rusko,
které ztratilo miliony životů, Rusko, které
ztratilo miliardy ve válce, bylo by se jistě zotavilo,
dík vnitrním silám svým, za krátkou
dobu, kdyby nebyla nastala perioda terroru tamějšího,
a jest otázka, kolik desítiletí bude trvati,
než tyto ohromné škody na hospodářských
podmínkách a další výrobě
budou odčiněny tak, aby Rusko mohlo státi
jako dřívější velikán
po boku ostatních států. (Výborně!)
A vidíme nyní také
Německo. Bylo-li toto poraženo cizí zbraní,
pak tato porážka při své rozhodnosti
a síle nebyla tak dalekosáhlá v důsledcích
svých, jako porážka, která čeká
Německo od zbraně vlastní, od domácích
nesvárů, od domácího terroru. (Výborně!)
Tento vnitřní rozklad, toto rozrušení
bude ještě působiti déle a mnohokráte
déle, než následky dlouholeté války.
Tato choroba poražených - terror a bolševismus
- bude lpěti dlouho ještě na tomto státě
a národě. S uspokojením slyšeli jsme
proto slova, která včera význačně
byla pronesena z úst samého našeho předsedy,
to jest bezpodmínečné odsouzení každého
terroru s kterékoli strany v naší republice.
(Výborně!) Odsuzovali jsme terror vojenský,
nadvládu aristokracie, nadvládu kapitalismu a musíme
také odsuzovati terror ulice a nadvládu davu. (Výborně!
Potlesk.)
Nebude toho a není toho také
třeba, neboť jest tu nejlepší vůle,
aby evolutivně, pilnou prací zákonodárnou
a hospodářskou naše poměry zlepšily
se tak, aby i těm nejmenším, těm, kterým
snad daří se nejhůře, poměry
v krátké době byly zlepšeny. Není
tedy třeba terrorem rozbíjeti dvéře,
které jsou plně otevřeny pokroku a zlepšení.
Cesta k reformám jest volna pro všecky a při
tom připomínám, že jsou to nejen reformy,
na které má právo třída dělnická,
nýbrž i také jiné vrstvy - a my také
hlásíme se k nim - mající své
sociální požadavky a my budeme si přáti,
aby tyto pari passu byly také uplatňovány.
(Tak jest. Výborně!)
Nejdůležitější
a nejvýznačnější lék v
dnešní situaci spatřujeme v práci a
v návratu k práci a nelze dosti opakovat a zdůrazňovat
tuto myšlenku. Jest známo, že válka německo-francouzská
v r. 1870 a 1871 vytvořila přes své krátké
trvání neblahé poměry sociální
a že způsobila velkou vagabundáž a jakousi
chorobu morální, nechuť k práci. Není
divu, že tím více způsobila tuto chorobu,
chorobu dne, nechuť k činnosti, válka tak dlouhá,
jakou byla válka právě skončená.
Do pole narukovali všichni, při prvním zavolání
ihned šli i proti svému přesvědčení,
avšak, bohužel, návrat k práci jest příliš
pozvolný.
A tu poukazuji na veliký rozdíl
v této příčině mezi venkovem,
mezi agrárním obyvatelstvem a mezi obyvatelstvem
ostatním. (Výborně!)
Byli jsme pozorovateli toho, kterak
syn venkova, odchovanec půdy, který vracel se na
14 dní po těžké, daleké cestě
na krátkou dovolenou a který v noci přišel
se svým vojenským šatem a tlumokem, ráno
již stál na svém poli a pracoval tam u svého
pluhu (Tak jest! Výborně!) anebo věnoval
se jiné hospodářské práci.
(Výborně!) A když odcházel, odcházel
v noci, aby znovu vracel se na pole válečné,
tedy ještě před západem slunce viděli
jsme ho opět pracujícího na poli. (Výborně!
Tak jest!)
A nyní viděli jsme
opět tento zjev, když vraceli se naši lidé
z pole po skončení války. Včera vrátil
se z bitevní vřavy a zítra stojí již
jako pracovník ve svém hospodářství
anebo na svém poli. To je ten veliký, to jest ten
ohromný rozdíl těchto dvou světů,
agrárního a ostatního a uvádím
jej proto, aby sloužil za příklad všemu
ostatnímu obyvatelstvu. (Výborně!)
Jenom v hlubokém pochopení
té lásky k půdě, jen v hlubokém
pochopení agrarismu nalézáme klíč,
který vysvětluje tento rychlý, přímo
instinktivní návrat člověka odtrženého
od půdy, vyhnaného do pole a bitevní vřavy,
zase k činorodé práci, a kdyby toho nebylo,
kdyby nebylo této instinktivní síly, která
vrací tohoto člověka zase k půdě,
pak musili bychom si říci, že jsme ztroskotali
v otázce vyživovací, a jestliže jsme v
tom ztroskotali, pak jsme ztroskotali u nás v kritických
okamžicích, když se tvořila naše
republika a kdy byly první, nejvážnější
její doby, a ztroskotali jsme vůbec!
A proto dlužno s tohoto místa,
myslím právem, vysloviti dík těm,
kteří, nerozvažujíce a nehledajíce
odpočinku a klidu, vraceli se ihned ke svému zemědělskému
povolání, aby tvořili nové statky
a nové prostředky k výživě obyvatelstva
a k další výrobě! (Výborně!)