Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Velevážení pánové! Přejeme si, aby vláda program svůj, který nám ohlásila a se kterým jistě v jádru rádi souhlasíme, sledovala energicky tak, abychom ve zmatku věcí, ve kterém žijeme, nalezli pevný bod, o který bychom mohli opříti svoji důvěru v budoucnost, a tuto důvěru v nejširších vrstvách jistě nutno je posíliti a znovuzříditi. Na této cestě jsme také ochotni všemi prostředky vládu podporovati. (Výborně!) Chceme, aby při provádění tohoto programu vláda byla silna, a to na všecky strany a bez zřetelena kterékoli stavy. Po demobilisaci a likvidaci války musí nastati u nás veliká mobilisace sil pro mír a práci budoucí.

Po míru bylo dlouho touženo a nyní máme jej v našich rukou a všichni jsme povinni k tomu spolupůsobiti, abychom využitkovali jej k dalšímu vývoji našeho státu.

My nejsme sami ve světě. Nechceme býti isolováni. Pamatujme, že chceme býti součástí toho velikého, vznešeného svazu národů, který ohlásil nám Wilson a ke kterému také pyšně hlásiti se chceme sami. A v tomto svazu národů uplatníme své místo tehdy, jestliže objevíme se jakožto paritní činitel s ostatními kulturními národy, který má vůli a sílu, vstoupiti ve veliké závodění duchů a ve veliké závodění práce mírové. Neběží jenom o to, vítěziti, nýbrž zabezpečiti také vítězství a nejkrásnější cena tohoto vítězství, toť mír a práce v míru. A tento mír a tato práce míru, to je jistě nejkrásnější program jak vlády, tak i celého národa! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Udržal: Nejbližším řečníkem je člen Národního shromáždění kol. Biňovec. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Biňovec: Slavné Národní shromáždění!

Státní převrat a prohlášení naší samostatné republiky zastihly celý národ náš v naprosto rozvrácených hospodářských a zejména vyživovacích poměrech. Říšské zásobovací úřady rakouské založily hospodářské poměry válečné i celou vyživovací politiku na klamu, podvodu a násilí. Výkup obilí a jiných předmětů životních, jakož i různých produktů průmyslových nedál se vždy jen pro zásobování a opatření potřeb obyvatelstvu, nýbrž často pro soustavné a plánovité brakování, plundrování a úmyslné ničení všeho našeho hospodářského a národního života.

Způsobem legálním i nelegálním vrhány byly do obvodu našich zemí bezcenné papíry, aby odtud co možno největší množství cenných předmětů životních bylo zcizeno. Stát sám ukázal se tu největším a nejnebezpečnějším lichvářem a zdražovatelem a zavinil, že pilné a pracovité obyvatelstvo našich zemí trpělo podvýživou a několikráte postiženo bylo epidemickou nemocí, podmíněnou hladem a bídou.

To vše dělo se v zemi veliké produkce zemědělské a potence národohospodářské a jest neslýcháno, že, ač nalézáme se v obvodu velikých uhelných pánví, nebylo uhlí pro školy a válečné kuchyně a obyvatelstvo v soukromých bytech mrzlo. Máme zde vynikající železářský průmysl a živnostníkům a k potřebám zemědělským nedostalo se potřebného kovu. Jsme zemí s nejvýznačnějším národohospodářským odborem cukrovarnickým a lid náš byl bez cukru.

Cenová politika rakouské vlády byla nejzřetelnějším výrazem anarchie a hospodářských nepořádků. Směrnicí pro stanovení cen všech předmětů a výrobků měly býti ceny původně stanovené pro obilí a moučné výrobky, které jsou nejdůležitějším předmětem lidské výživy. Tomuto základnímu principu rakouská vláda nerozuměla, nebo nechtěla rozuměti a tak dospěli jsme tak daleko, že za obyčejné zeleninové odpadky, jako jsou košťály a lupeny, stržili rolníci, zeleninu pěstující, průměrně z jednoho korce daleko více nežli za ušlechtilé obilí.

Cenám ostatních předmětů životních a výrobků průmyslových nevěnovala vláda rakouská vůbec žádné pozornosti a tak jsme se dožili toho, že oděv, prádlo a obuv staly se pracujícím vrstvám lidovým předmětem téměř nedostižným.

Jakým způsobem postupovala rakouská vláda v politice cenové, je zřejmo z toho, že oves platil se producentu částkou 45 K a prodával se a nyní ještě dále prodává za 90 K. Od producenta k producentu zpět nebo k jinému konsumentu znamená to 100 % zdražení. Za normálních poměrů dostaly se ty předměty ke konsumentu s 5 % administrační výlohou. Totéž je i s jinými předměty. Meziobchod, ač je koncentrován v různých ústřednách, vyžaduje daleko větších nákladů administračních, nežli vyžadoval dřívější volný obchod. Brambory, které se dostávají od producenta za 20, 22 až 24 K, dostanou se ke konsumentu za 36 K. Zde je plus, které bylo ve volném obchodě naprosto neslýchané a které teprve teď je nejhroznějším zatížením existence našeho lidu. (Posl. Jirásek: A ještě proděláváme 900 K v obilním ústavě na vagoně!)

Tyto věci nejen zde zaznamenané, nýbrž zkušenosti, které z nich máme, musí nám býti pobídkou, abychom dnes radikálním způsobem sáhli k regulování všech cen jak pro producenta, tak pro konsumenty.

Válka ještě jiným způsobem pracovala k zničení našeho národního života. Učitelé ze škol byli odvoláni jednak k vykonávání různých veřejných úřadů, jednak úmyslně odváděni k vojsku a do front posíláni a mládež po celá 4 léta vydána na pospas ulici. Následek toho jeví se v mravní a duševní pokleslosti naší mládeže, namnoze i celého veřejného života.

Obchodní styky se sousedními státy a národy dirigovány byly rakouskou vládou jen k naší škodě a k neprospěchu a proto nemáme žádného přímého spojení obchodního. Vše to zhoubným způsobem působí na soustavný vývoj našeho průmyslu a obchodu. Tak zejména ohrožen je průmysl chemické výroby olejů, umělých hnojiv, jakož i rafinerie petroleje.

Stejně tak trpí sklárny a jiné obory průmyslové, odkázané na dovoz surovin z ciziny a vývoz průmyslových výrobků za hranice.

Také o vnitřní trvalou produkci průmyslu našeho, jednostranně na výrobě válečných předmětů exponovaného, nebyla činěna dostatečná opatření k zabezpečení výroby v době poválečné, a následek toho všeho je veliká nezaměstnanost dělnictva, úřednictva i techniků.

Nouze a bída širokých vrstev lidových dostupuje již takového vrcholu, že tu není v mnohých rodinách již peněz na nákup a zaplacení tak již skrovných aprovisačních přídělů. Domyslíme-li si k těmto všem poměrům to hrozné utrpení obyvatelstva za doby válečné, dojdeme k přesvědčení, že nebylo ran, nebylo bolestí, kterých by národ náš ve své veliké většině nebyl ve válce zažil.

Za těchto okolností prohlásili jsme samostatnou republiku, delegovali jsme Národní shromáždění, zvolili jsme si vládu i presidenta republiky, jimž v prvé řadě připadl úkol, zjednati nápravu těch nesnesitelných poměrů a zhojiti bolesti našeho národa. Se zřetelem k stavu tomuto měla si vláda uvědomiti své povinnosti, stanoviti program za účelem radikálního a pokud možno okamžitého odstranění všech zhoubných následků válečných.

Z této příčiny pokládám za svou povinnost prohlásiti, že vláda přichází se svým programovým prohlášením příliš opozděně a proto zavinila, že od 28. října 1918 až do dnešního dne se nejen hospodářské a vyživovací poměry nezlepšily, ba naopak ještě v mnohém zhoršily.

Nepohotovost vlády je příčinou, že po nadšených a radostných chvílích státního převratu vplul náš byrokratismus až na ojedinělé čestné výjimky do starých a shnilých rakušáckých vod a následky jeho objevují se nyní ve všeobecných vztazích širokých vrstev lidových naproti vládě i celému státnímu zřízení.

Také obsah programatického prohlášení vlády není se zřetelem k velikému utrpení našeho národa uspokojivý a lze jej omluviti jen časovým omezením. Program má své nedostatky, nejen pokud se týče oprávněných nároků širokých vrstev lidových, ale i co do nezbytné státní organisace. Tak zejména jasně a zřetelně mělo býti dáno prohlášení o poměru úřednictva naproti státu a obyvatelstvu, neboť nelze strpěti, aby lživý a podvodný, neupřímný a násilnický rakouský byrokratismus zakotvil v naší mladé republice. Z programu vlády mělo býti zjevno, že práce a píle snaživých našich úředníků českých bude uznána a že budou odškodněni za křivdy na nich dřívějším režimem spáchané, naproti tomu že bude po zásluze naloženo s těmi činiteli, kteří jako věrní otroci rakouského systému týrali a pronásledovali naše české obyvatelstvo a byli za to protěžováni bývalou vládou na úkor ostatních úředníků českých. Jest nutno, aby všichni orgánové výkonní v naší mladé republice vštípili si vědomí, že jsou zde pro lid a že s ním dle toho jednati a zacházeti mají. Toto prohlášení ani žádné jiné opatření nebylo, a tak shledáváme se opět s oprávněnou nechutí a nespokojeností úřednictva, která se vybíjí pak ve služebních výkonech a v jednání s obyvatelstvem.

Tak na příklad příslušné úřady nevěnují nutnou pozornost vrcholně potřebnému a všestrannému zásobování obyvatelstva a dokonce nikdo již se nestará o kvalitu vydávaného zboží, hlavně mouky a chleba. V tomto směru měla vláda od 28. října již dosti času, postarati se alespoň o částečnou nápravu. K výživě obyvatelstva nepomůže jen zvýšení dávky chleba, když je k požívání téměř nezpůsobilý a nutných výživných látek neobsahuje.

V tomto směru mělo býti vládě směrodatné, že jest potřeba, posíliti duševní i fysickou skleslost válkou zničeného obyvatelstva, zejména nejchudších vrstev dělnických. Téměř po celou dobu války nebylo obyvatelstvo zásobováno potřebnými tuky, ale ani v našem státě nebyla dosud v tomto směru učiněna náprava, čehož přirozeným následkem je opět nespokojenost obyvatelstva.

Téměř neomluvitelná nepohotovost vlády jest zřejmá v otázce konfiskace velkostatků a průmyslových závodů, jež měla býti provedena nejen jako právo národa a se zřetelem na hospodářské zajištění republiky, nýbrž jako trest všem těm šlechtickým zločincům, kteří svým zbabělým a našemu národu nepřátelským jednáním mnoho škod a bolestí natropili.

Politika pánů Clam-Martinice a hraběte Czernina, jejichž útoky na osoby národu našemu posvátné jsou nám známy a nezapomenutelny, nezaslouží shovívavosti a oddalování trestu, který musí dojíti výrazu v úplném zabavení jejich statků u nás. Rovněž tak dávno již měly propadnouti konfiskaci statky Habsburků, za jejichž vlády národ náš za své veliké služby byl ubíjen a odsouzen k úplnému vyhubení a zničení. Katani, kteří trhali nám jazyk náš z úst, kteří vraždili výkvět našeho národa, měli býti ihned potrestáni konfiskací majetku, v čemž by jistě široké masy lidové nalezly svou odvetu a uspokojení.

Pánové, k této otázce chci poznamenati, že pro nás naprosto nepřijatelné stanovisko zaujal p. dr. Viškovský, který pravil, že půda, kterou máme vyvlastniti, má býti znovu zase zcizena pro soukromý majetek. V tom případě konstatuji, že bychom byli tam, kde nechceme býti a to proto, poněvadž výraz "nevolnost", kterého zde bylo užito, nedá se aplikovati na poměr nájemce k majiteli a na poměr majitele, nýbrž na skutečně panující systém státní.

Pánové, čím jste za doby války jako majitelé venkovských statků byli? Ničím jiným než vasaly, nevolníky, poněvadž se Vám diktovalo, jak máte síti, sklízeti a prodávati. Pachtýři byli skoro v témž a snad v lepším poměru, poněvadž oni to byli, kteří za nejdražší peníze vše prodávali.

Když je pachtýř nájemcem pozemku od majitele reelně a poctivě jednajícího, jakým je jistě naše republika a celý náš národ, pak není pachtýř nevolníkem, nýbrž člověkem, který má právo na život jako jiný a toto právo se musí uznávati. Proto také nejsme pro soukromé zcizení půdy, která patří lidu a která musí býti každému lichvaři odňata (Výborně), nýbrž jsme pro to, aby výtěžek půdy byl prospěchem národa a zajištěním existence každého jedince a tím i oporou celé naší republiky. (Výborně.)

To bude nutno také při speciální debatě o této věci vysvětliti, poněvadž půda - a o tom můžete vy podati nejlepší doklady - stala se nejvážnějším spekulativním předmětem ve velkém. Kolikrát byl takový velký statek za války prodán a vy sami můžete o tom podati doklady, že cena statku takového stoupla do dnešního dne o 400.000 až 1,500.000 K.

To tedy byla příčina k lichvě, to musíme za všech okolností zameziti a jistě bude úkolem zvláštní debaty o této věci, abychom přišli na správné cesty, které jsou směrodatny, aby půda patřila jedině národu a aby prospěchu národa věnován byl také náležitý zisk. (Výborně!)

Také v jiném směru nejsme s dosavadní, snad pomalou činností vlády spokojeni. Také v otázce zabavení válečných zisků, po případě jejich obstavení mělo býti již dříve radikálně zakročeno, tak aby zisky, nahromaděné prací a pílí našeho lidu českého, byly pro celek náš zabezpečeny dříve, než se kapitalisté vzpamatovali a kapitál odtud vyvezli nebo jinakým způsobem zajistili. Kapitály v rukou jedinců umožňují těmto přeměnu peněz ve zboží, které z trhů a z oběhu zmizí a hromadí se ve skladištích jednotlivců pro opětnou spekulaci. Z toho všeho jest zřejmo, že nesmí býti otáleno s úpravou valuty, jež bude jedním z hlavních pilířů našeho národohospodářského vývoje, jakož i prostředkem k urovnání vnitřních poměrů hospodářských a sociálních.

Řešení sociálních otázek musí býti předsevzato s naprostou upřímností a jest se třeba vyvarovati výroků, které v očích širokých vrstev lidových vyvolávají dojem pokrytectví. Tak stanovisko jistých činitelů naproti uzákoněné osmihodinové době pracovní, jakož i vyjádření se pana ministra Rašína, že máme sice osmihodinovou dobu pracovní, ale že budeme pracovati třeba 14 hodin, není vhodným prostředkem pro uspokojení a uklidnění našeho obyvatelstva, nýbrž je s to, vyvolati v něm nedůvěru ke všemu našemu jednání. (Výborně!)

Dosavadní sociální úkoly, které vláda i Národní shromáždění provedly, nejsou ještě s to, aby zhojily veškeré rány, které válka po sobě zanechala. Jednou z nejpřednějších našich povinností bude, bychom zajistili vyplácení invalidních rent a aby co nejdříve přikročeno bylo v tomto Národním shromáždění k definitivnímu rozhodnutí o existenci a osudu našich válečných invalidů. Neboť nejen to, že se zde dosud nic nestalo, ale válečným invalidům v poslední době výplata dosavadních beztak k výživě nepostačujících rent byla ještě zastavena.

Žádáme tedy, aby vláda vyplatila ihned aspoň ty renty, které rakouskou vládou byly již dříve přiznány, aby těmto chuďasům dostalo se příslušné jim podpory.

Jde také o to, abychom co nejdříve likvidovali otázku vyživovacích podpor a abychom je zaměnili, kde jde o vdovy a sirotky, v trvalou rentu vdovskou a sirotčí, abychom brzy do normálních poměrů se dostali. (Hlas: Vydatnou rentu!) Ano, pánové, vydatnou rentu. K tomu potřebujeme, abychom ve směru národohospodářském a ve směru finančního zajištění státu rychlým tempem pokračovali.

Pánové, k této otázce druží se také otázka bytová. Já jsem pohřešoval v programovém prohlášení vládním, že o této akutní, důležité otázce, a jistě palčivé otázce dnešní doby, se vůbec vláda nezmínila. (Hlas: To dělali ministři na Nový rok!) Zde jest potřeba, abychom mluvili jasně, poněvadž nejen v městech, ale i v obyčejných venkovských místech jsou případy, kde jsou rodiny dělníků na ulice úředně vystěhovány. Tenhle pořádek nemůžeme v naší nové republice trpěti, musíme co možno urychleným způsobem o ubikaci těchto lidí se postarati.

Řekl jsem v úvodu svých slov, že vláda nestará se tak energickým a rychlým způsobem o organisaci našeho státu. Jednou z nejpřednějších organisačních otázek státních jest železniční spojení, železniční politika. Stát, který nebude míti pro všechny své obvody náležitým způsobem promyšlené a uspořádané sítě železniční, nebude schopen, aby prováděl a podporoval účinně národohospodářský život a vývoj. V prvé řadě jest třeba, aby také v otázce železniční dopravy stalo se vše, co v zájmu národohospodářského života a správy státu jest potřebí. Při tom musíme uvážiti to, že jsme státem resp. republikou uprostřed hospodářsky velmi vyvinuté Evropy. My jsme ve středu, tu nemůžeme založiti svou politiku železniční jen na svém obvodu a domácí potřebě, nýbrž musíme si býti vědomi, že železniční otázka jest v našem státu důležitou otázkou mezinárodní, mezinárodní pro celou Evropu od východu k západu, od jihu až k severu a musíme se zřetelem k těmto problémům svou železniční politiku budovati.

Železniční politika jest také jistě základem naší obchodní a průmyslové politiky. A zase když jsem řekl, že otázka střediska evropského je zde, chci doložiti, že otázka obchodní a otázka průmyslová jest pro nás nadmíru důležitá. My nebudeme jen producenty a konsumenty, my nebudeme jen výrobci a prodavateli vlastních předmětů, nýbrž chceme také býti obchodníky a sprostředkovateli.

Jsme schopni a máme k tomu všechny podmínky, abychom zde založili různá obchodní střediska, různé obchodní obory, které budou na jihu a na východu nakupovati a na západ a sever a zase opačně prodávati. Tato organisace obchodního života, který má býti skutečně střediskem v naší republice, musí býti náležitým způsobem posuzována a musí býti jí rozuměno se strany vlády již teď, kdy toho nejvíce zapotřebí jest. Právě teď jest vhodná doba k soustavnému zakládání a navazování styků se sousedními národy a státy.