Národní shromáždění československé 1918 – 1920

§ 46., první odstavec z nějž:

"Nebyly-li způsobem v § 45. uvedeným obsazeny veškeré mandáty, přikáží se zbývající mandáty postupně skupinám, které při dělení podle § 45. provedeném vykázaly největší zbytek dělení, nebo které nedosáhly ani tolika hlasů, kolik činí volební číslo. Tyto hlasy se považují také za zbytek.

Třetí odstavec tohoto paragrafu budiž vypuštěn.

§ 49. budiž vzhledem k změnám navrženým v § 19. vynechán.

§ 50., třetí odstavec, budiž vzhledem k navrženým dříve změnám vynechán.

§ 52. z nějž:

"Konala-li se volba v několika volebních místnostech, neb několika osadách či katastrálních obcích, provedou volební komise atd ..."

Pozměňovací návrh dra Frant. Lukavského:

§ 31., odst. 2.

"V legitimačním lístku buďtež uvedeny: pořadové číslo seznamu voličského, jméno voliče, den, hodiny a místnost volební a podstatné ustanovení o volební povinnosti, o způsobu hlasování a trestních ustanoveních. Legitimace buďtež opatřeny obecní pečetí."

Předseda: Všechny tyto návrhy jsou opatřeny dostatečným počtem podpisů a jsou předmětem jednání.

Přistoupíme tedy k speciální debatě o této skupině. Debatu tuto zahájí pan zpravodaj, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Meissner: Vážené Národní shromáždění!

Přikročíme k nejspornější části volebního řádu. (Nepokoj.) A tu bych přednesl nejprve osobní přání, jednak omluvu čistě osobní, že pro nemoc, kterou jsem byl náhle stižen, nebudu snad s to, abych podrobně probral látku u nás nejspornější, totiž látku o přísně vázaných listinách, a další omluvu, pokud jde o systematiku výkladu mého.

Pro soustředění výkladu rozdělím si své poznámky na dvě. První část bude se týkati pozměňovacích návrhů všech, vyjímaje ty, které se týkají tak zvaných přísně vázaných listin, aneb tak zvaného panachování, a v druhé části svých výkladů zabývati se budu touto částí, totiž, zda máme se rozhodnouti pro přísně vázané listiny, či pro návrh p. kolegy Síse, Dyka a soudr. na tak zvané panachování.

První pozměňovací návrh byl učiněn k § 31., návrh p. kolegy Lukavského. Ústavní výbor návrhu tomu se akkomoduje v tom směru, že navrhuje, aby znění 1. a 2. odstavce § 31. bylo změněno, a to, aby 1. odstavec zněl: "Starosta dá ve všech obcích nejdéle třetí den přede dnem volby doručiti každému voliči do bytu platné kandidátní listiny všech volebních skupin a v obcích s více než 1000 obyvatelů též lístek legitimační." Tu jde o změnu pouze stylistickou.

Druhý odstavec téhož paragrafu má zníti: "V legitimačním lístku buďtež uvedeny: pořadové číslo seznamu voličského, jméno voličovo, den, hodiny a místnost volební a podstatná ustanovení o volební povinnosti, o způsobu hlasování a o trestních ustanoveních. Legitimace buďtež opatřeny obecní pečetí."

Mimo to jest k § 31. podán pozměňovací návrh p. kolegy Síse, který se týká otázky způsobu voleb, totiž má-li se přijmouti systém přísně vázaných listin. O tom pojednám později.

K § 38. jest podán pozměňovací návrh p. kolegy Pospíšila. V zastoupení ústavního výboru akkomoduji se tomuto návrhu a navrhuji, aby 3. odstavec § 38. zněl: "Volební komise převezme od voliče legitimační lístek a vydá mu úřední obálku, do které volič sám v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován, vloží hlasovací lístek a hodí obálku do volebního osudí. Všechny obálky atd."

§ 40., k němuž jest podán návrh p. kolegy Síse, týká se obsahu hlasovacích lístků, tedy systému, jak se volí. O tom promluvím najednou.

Při § 45. rovněž jde tu o návrh p. kolegy Síse.

K § 46. jest podán pozměňovací návrh p. kolegy Pospíšila. V zastoupení ústavního výboru se proti tomuto návrhu vyslovuji. Pan kolega Pospíšil chce totiž odstraniti tak zvané quorum. Předpokládám, vážené shromáždění, že po výkladech, které jsou obsaženy v písemné zprávě, pánům členům Národního shromáždění jest známo, oč při quoru jde, totiž nedosáhne-li určitá kandidátní listina ani volebního čísla, že při rozdílení zbylých mandátů nemá obdržeti mandátu ani v tom případě, kdyby měla více hlasů, nežli má jiná strana zbytků, nýbrž, že se přikáže stranám jiným.

Ustanovení o quoru ve všech snad volebních řádech, kde se volí podle zásad poměrného zastoupení, ústavní výbor měl podle původního návrhu pánů expertů předloženo mnohem větší quorum a bylo řečeno otevřeně, že z důvodů národnostních ústavní výbor nepřijal tak vysoké quorum, nýbrž spokojil se s quorem, rovnajícímu se volebnímu číslu.

Ale naproti tomu jest naprosto neodůvodněn, a jak ukáži, kam by to v praksi vedlo, tedy nepraktický návrh pana kolegy Pospíšila, aby vůbec žádné quorum nebylo. Jediný příklad snad to ukáže jasně. Mysleme si obec se 100 voliči, která obsazuje 9 mandátů; volby se zúčastní 4 strany, volební číslo jest 11; jedna kandidátní listina soustředí na sebe 58 hlasů, druhá 25, třetí 13 a čtvrtá 4 hlasy. Poslední strana, poslední volební skupina nedosáhla quora, volebního čísla 11, tedy podle návrhu ústavního výboru, půjde-li o rozdělování zbylých mandátů, nemá obdržeti žádného mandátu.

Nyní výsledek při prvém počtu bude tento: první skupina s 58 hlasy dostane 5 mandátů a zbudou 3 hlasy; druhá skupina s 25 dostane 2 mandáty a zbudou jí 3 hlasy; třetí skupina s 13 hlasy dostane 1 mandát a zbudou jí 2 hlasy; a nyní třeba obsaditi ještě jeden mandát.

Podle návrhu ústavního výboru dostane jej buďsi skupina první nebo druhá: obě dvě mají po 3 hlasech a rozhodne los.

Podle návrhu pana kolegy Pospíšila dostane ten mandát ona skupina se 4 hlasy. Prosím vážené shromáždění, by uvážilo, co z toho bude. Potom může taková skupina, která na sebe soustředí 4 hlasy - to bude jeden dům: otec, manželka, dospělý muž a čeledín - půjdou k volbě, soustředí na sebe takový počet hlasův a potom při takovém nahodilém rozdělení hlasů dostanou mandát.

Vážení pánové, prosím, srovnejte tu nespravedlnost! Kdyby toto bylo přijato, pak by jeden mandát připadl nejmenší skupině na 4 hlasy. Kdyby na 4 hlasy měl jedné skupině vždy připadnouti 1 mandát, musila by první skupina, největší s 58 hlasy, dostati místo 5 mandátů 14 mandátů. Je tedy vidět, že to jest nespravedlivé a nepraktické.

Prosím, uvažte ještě to, je to nutno při každé soustavě k tomu přihlížeti a k jakým důsledkům to povede ve směru národnostním: každé národní menšině přísluší zastoupení takové, jaká jest její početní síla. V tomto směru ústavní výbor a Národní shromáždění nečiní naprosto žádného rozdílu mezi českými a německými menšinami, maďarskými nebo polskými. V tomto směru měří úplně rovně a řekl bych, to je jedna z velikých předností této předlohy, a myslím, že můžeme se za hranicemi pyšniti tím, jakým způsobem jsme my rozřešili, aniž na nás působí nátlak z venčí, národnostní otázku, že jsme ukázali, že jsme národnostně v každém směru spravedliví. (Výborně!)

Ale, vážení pánové, to přece nemá vésti k nějakému nahodilému zastoupení národnostních menšin. V nějaké české obci bude minorita tak nepatrná, jak jsem zde ukázal, 4 hlasy bude míti jediná rodina, ta musí míti svého kandidáta. Takový nepatrný počet nebo ve větší obci, řekněme, dvakrát tolik hlasů, na sebe soustředí menšina národnostní a jedině, protože české hlasy budou roztříštěny, dostane se jí mandátu, nebude-li ustanovení o quoru.

To nemá býti účelem ustanovení o poměrném zastoupení, to by bylo čistě nahodilé, jestli menšina dostane zastoupení či nikoli.

V zastoupení ústavního výboru prosím slavné Národní shromáždění, by návrh pana kolegy Pospíšila zamítlo.

Nyní přicházím k § 49. K § 49. jest návrh pana kolegy Pospíšila, který odpadá proto, poněvadž byl návrh jeho na změnu § 19. zamítnut. Totéž se týká § 50.

Naproti tomu jest k § 50. návrh pana kol. Síse, o kterém promluvím ihned, poněvadž se týká systému voleb. Konečně k § 52. jest návrh pana kol. Pospíšila, který patrně byl diktován nějakým neporozuměním některým ustanovením volebního řádu. Podle osad se totiž nebude voliti, nýbrž podle volebních obvodů. Dohlédací úřad určí volební obvod, - možná, že to budou osady - ale každá osada voliti samostatně za každých okolností nebude. Navrhované ustanovení není správné a odporuje přímo dřívějšímu ustanovení. Proto mám za to, že návrh tento vyšel jedině z neporozumění ustanovením dřívějším.

Tím myslím, že by byly, vážené shromáždění, vyčerpány pozměňovací návrhy, a nyní bych prosil, aby byla věnována poněkud pozornost nejspornějšímu bodu našeho volebního řádu. Mluvím tu z části z důvodu osobního, poněvadž jsem onen nešťastník, který přišel s návrhem, abychom zavedli přísně vázané listiny a který se postavil i proti návrhům pp. expertů, by voličům bylo ponecháno právo škrtat, přiznávám, že tu dnes máme rozhodovat o věci velmi vážné a dalekosáhlé.

Prosil bych abychom nedali se při úvaze o tak dalekosáhlé věci klamati nebo svésti nějakým zdáním. Věc jest tak složitá a vyžaduje určitého předběžného studia, předběžného prozkoumání všech způsobů voleb, všech systémů, soustav i praxe, která byla získána v jiných zemích, kde již ty soustavy mají, a řeknu docela upřímně, že snadno by nás mohlo svést, kdybychom se chytili nějaké zevní stránky věci, kdybychom se příliš drželi našich dřívějších zvyklostí, toho, že ještě tkvíme příliš v minulosti a nedovedeme se vmysliti v soustavu, kterou teprve zavádíme. To mohlo by nás svésti k tomu, že bychom si řekli, že to, co navrhuje ústavní výbor resp. zpravodaj, jest věc, která váže ruce voliči, a bere mu všechna práva, a ten, který navrhuje něco opačného, to že jest ten, který se zastává svobody voličů.

Vážené Nár. shromáždění, já bych tu nejprve řekl, že rozdíl mezi základním hlediskem ústavního výboru a základním hlediskem pánů, kteří navrhují tak zvané panachování (pp. Síse a Dyka), není veliký a že toto zásadní hledisko je stejné. Myslím, že my sledujeme cíl jeden a týž, a že my jenom se rozlišujeme v cestách, jak tohoto cíle lze dosáhnouti. Jest to věcí úsudku, zdali jedna neb druhá cesta k tomuto cíli vede.

A tu myslím, že jest nutno předeslati, co volebním řádem chceme docíliti. My chceme míti volební řád takový, aby byli zvoleni lidé nejlepší. A my chceme vyloučiti taková ustanovení, která by znemožňovala nebo ztěžovala to, aby nejlepší lidé byli voleni.

Pan kol. Sís a Dyk domnívají se, že k volbě nejlepších lidí je nejlepší prostředek, přenechati to voličům, domnívají se, že to jest ta lučavka, která rozlišuje podstatu určité chemikalie, že to jest to, co rozlišuje mezi stínem a světlem, a že jest třeba jen přenechati úplně svobodě voličů, abychom dosáhli tohoto společného cíle.

Ještě pokládám za nutno, předeslati jednu závažnou věc. Mně není jasno, jestli se shoduji anebo rozcházím s pp. navrhovateli v tom směru, že má býti soustava volební pro všechny správní zákonodárné sbory tatáž, anebo, zda pp. Sís a Dyk mají na mysli, že jiná soustava má býti volena pro zákonodárný sbor a jiná pro samosprávné sbory resp. pro sbory obecní. (Posl. Dyk: Tak jest!) Kdyby, prosím, poslední bylo pravda, kdyby bylo pravda, že je třeba rozlišovati, podle účelu, jakému dotyčný sbor, do něhož se má voliti, slouží, tedy že má býti jiná soustava zvolena pro volby do obcí a jiná do zákonodárných sborů, že poslanec jest něco jiného, má jiné úkoly a jinak jest srostlý s voličstvem, nežli zástupce obce, pak, prosím, by bylo logické, - a toho tu pohřešuji - aby pp. navrhovatelé byli také rozlišovali mezi různými druhy obce. Pak by byli musili rozlišovati mezi malými obcemi, kde styk s voličstvem jest jinaký, nežli ve velkoměstě, a kde možnost posouditi, zdali kandidát má všechny náležitosti a jest skutečně nejlepší, jest docela jiná, nežli ve velkém městě, kde jest kandidát voliči vzdálen. Úkoly obce a tento styk mezi voličem a kandidátem v malé obci a ve Velké Praze, kde bude několikrát sto tisíc voličů, jsou přece docela jiné, rozdílné, a musí to býti jinak posuzováno.

Jste-li, velectění pánové, toho názoru, že volič jest skutečně schopen zkoumati, kdo jest dobrý a kdo špatný, má-li volič tuto možnost, pak nanejvýš ji má v malé obci, kde jeden druhého zná, zná jeho majetkové poměry, jeho charakter atd., ale pak to již neplatí ve velké obci, kde jest volič vzdálen od kandidáta a kde nemůže blíže zkoumati, zdali má kandidátu dáti přednost před jiným.

Vážení pánové, nevím, - říkám znovu, že si nejsem v tom jasný - chtěli-li pánové svým návrhem rozlišovati, ale pakli chtěli rozlišovati, je mi naprosto nevysvětlitelné, proč mění toliko jisté paragrafy, zejména § 50. a úplně ponechávají v platnosti § 49. Jest to lapsus či jest to úmysl? U § 49., kde se stanoví volení dle zásady relativní většiny v malých obcích, kde by mělo býti voliči dáno největší právo, jsme očekávali, že se nám vytkne, když již se volí podle zásady relativní většiny, že má voliči příslušeti právo panachování. Tam to však pp. navrhovatelé nezavádějí, čímž projevují souhlas s ustanovením že jest zvolena ona kandidátní listina, která dostane největší počet hlasů, tedy kandidátní listina, ne kandidáti.

§ 49. není změněn a důsledek toho bude, že se ustanovení pp. navrhovatelů budou týkati jen obcí, kde se volí dle zásady poměrného zastoupení. Naproti tomu mění § 50., který se týká obou druhů obcí i těch, kde se volí podle zásady poměrného zastoupení, i těch, kde se volí podle zásady relativní většiny. Můj názor jest, že jestliže pánové to chtěli míti pro všechny obce, měli navrhnouti také změnu § 49. Je-li tomu tak, pak to jen potvrzuje má slova, která jsem v jistém rozhorlení pronesl ke konci svých vývodů v generální debatě, že plenum jest velmi nebezpečným forem pro pozměňovací návrhy a může přivoditi nějaký lapsus. Když tedy věc se má tak, že páni navrhovatelé chtěli, aby to platilo ve všech obcích, tedy prosím, abychom nyní pustili se do rozboru otázky nejprve té.

Nejdříve začnu, nebo vyjdu z návrhu pana kol. Síse a Dyka a pak teprve přistoupím k návrhu svému. A položím si otázku: Co je to, co navrhují pánové, kteří stojí za oním návrhem? Je to skutečný prostředek, aby byli voleni v obcích nejlepší lidé, čili nic? A pak dám další otázku, jestli způsob jejich volby neumožňuje, aby právě nejlepší lidé nemohli býti dekapitováni.

Abychom mohli zodpověděti tuto otázku, musíme si nejprve představiti, kdo panašuje. Pod panašováním se rozumí, že volič má právo vybírati si z různých kandidátních listin libovolná jména, a že není, jak to navrhuje ústavní výbor, povinen odevzdati, toliko kandidátní listinu jediné volební skupiny, ne strany, nýbrž, já to podškrtuji, volební skupiny, poněvadž se stále tady s pojmem politické strany jaksi, řekl bych, hantýruje, ač to neodpovídá ustanovení volebního řádu.

Je řada voličů, kteří volí tak, jak určitá volební skupina navrhuje. Je to, prosím, ve Švýcarsku 95 %, jak jsem ukázal; také u nás můžeme říci, je to největší část voličů, nikoli toliko organisovaných, nýbrž i neorganisovaných, která volí jednotně. Tedy ti, prosím, dle návrhu onoho, proti němuž mluvím, nerozhodnou, nýbrž rozhodnou ti, kteří panašují. Kdo panašuje? Já bych řekl, že panašuje dvojí druh voličů: jednak intelligence, která se domnívá, že stojí nad stranami, která se domnívá, že může býti kritikem každé strany politické, každé volební skupiny, že má tolik rozhledu a tolik zkušeností, aby mohla si z každé kandidátní listiny vybrati, a že její úsudek o tom, kdo je lepší a kdo je méně dobrý, jest opravdu směrodatný. A je nesporno, že právě v kruzích intelligence vznikl odpor proti přísně vázaným listinám, že ti se cítí býti nějakým způsobem dotčeni, ač podotýkám zase, že je nedůsledný návrh kol. Dyka a Síse, že pořád mluví o svobodě voličů, jakoby zde šlo na jedné straně o svobodu voličů a na druhé straně o jejich nesvobodu, když četná ustanovení volebního řádu, kterými se omezují práva voličů, tam nechávají. Jestli svobodu voličů, pak úplnou, jestli svobodu voličů, pak žádné kandidátní listiny; jestli svobodu voličů, pak nemusí býti kandidátní listiny podepsány určitým počtem voličů, jestli svoboda voličů, pak žádná volební povinnost, jestli svoboda voličů, tedy všechna tato ustanovení mají padnout; pak ať platí to, co dosud; kdo chtěl, mohl kandidovat, volič nebyl vázán na toho, kdo měl kandidovat, mohl si vybrat, koho chtěl, a volil si, koho chtěl. To je svoboda voličů. Takto ale navrhovatelé sami uznávají, že úplná svoboda voličů z důvodů technických a z důvodu toho, aby se dosáhlo určitého výsledku volebního, není možna. Tady je viděti, že se tu čistě o svobodu voličů nemůže jednati, (Posl. Dyk: Pane doktore, já jsem to výslovně formuloval: omezení, ale jen omezení nutná!) a nyní přijdu k tomu, zda ta omezení jsou nutna.